Anglie 1564

Nicholas se snažil soustředit na dopis své matce... na dopis, který byl pravděpodobně nejdůležitější listinou, jakou kdy v životě napíše. Protože na tomto dopisu záviselo vše... jeho čest, jeho majetek, budoucnost jeho rodiny... i jeho život.

Královna Alžběta si myslela že jí zradil, a on se rozhodl očistit své jméno. Protože jeho rodina, která stála panovníkovy už dlouhá léta po boku, by ho nikdy nezradila. 

,,I když našli by se možná i výjimky" řekl si Nicholas, když si vzpomněl na jednoho z jejich rodu...který podle zradil krále Jindřicha VII. a za to zaplatil životem.

,,Ale jinak jeho rod stál vždy pevně při Anglickém králi. A on teď musí královně Alžbětě dokázat že je nevinny, protože to co se o něm říkalo... že zradil trůn, byla lež," dodal si v duchu a pak se opět věnoval dopisu. 

,,Má nejdražší matko..." psal a najednou ji uslyšel.

 Nejdříve jen slabě, ale její hlas pak nabíral na hlasitosti... Byl to pláč ženy, která neplakala však bolestí nebo snad dokonce zármutkem, ale bylo v tom i cosi hlubšího.

Obrátil svou pozornost zpět k dopisu, ale nedokázal se soustředit.

 ,,Ta žena něco potřebovala, ale on nevěděl co... Útěchu?.. Povzbuzení?..Ne", pomyslel si.

 ,,Potřebuje naději," vyznělo mu v mysli...Protože ty slzy, ten pláč, to byly slzy člověka, pro kterého již na světě nezbyla žádná naděje.

Nicholas se znovu sklonil nad dopisem, protože problémy té ženy nebyly jeho problémy. Protože pokud nedokončí tento dopis a nepředá jej včas poslovi, který na něj čeká, tak ztratí jakoukoli naději on sám.

Napsal další dva řádky a potom se zarazil...Ten pláč se totiž nyní ozýval mnohem silněji.

 ,,Nebyl hlasitější, ale jako by i přesto naplňoval celou místnost," řekl si pro sebe a znovu se pak snažil soustředit na dopis.

„Madam," zašeptal.

 „Nerozptylujte mne, prosím...Já.. dal bych život za to, abych vám mohl nějak pomoci.. leč můj vlastní život jest nyní v ohrožení," dodal Nicholas a pak znovu uchopil pero a psal. Přičemž si jednou rukou zakrýval ucho, aby to úpěnlivé volání neslyšel.

Anglie 2024 

Diana Malá seděla na zadním sedadle vozu. A Robert a jeho obtloustlá třináctiletá dcera Glorie seděli vepředu. A Glorie jako obvykle jedla.

 Diana si natáhla své štíhlé nohy podél Gloriiných zavazadel, aby si udělala alespoň trochu pohodlí, protože Glorie si sebou vezla nejméně šest rozměrných a drahých zavazadel naditých věcmi. a protože by se už nevešly do kufru pronajatého vozidla, tak navršili je dozadu vedle Diany.

„Tati," začala kňourat Glorie jako nějaké čtyřleté dementní děcko.

 „Ona mi poškrábe ty krásný kufry, cos mi koupil," řekla a při těchto slovech Diana sevřela pěsti, až se jí nehty zařízly do dlaní.

 ,,Ona! Glorie jí nikdy neřekla jménem. Protože pro Glorii byla jen „ona", řekla si Diana pro sebe a přitom se snažila svůj vztek udržet na uzdě.

Robert pootočil hlavu a sotva pořádně viděl na její tizianové vlasy.

 „Opravdu by sis mohla dávat větší pozor," prohodil a přitom se zase otočil zpátky k volantu.

„Já nikomu nic nepoškrábala, jasný? A nijak zvlášť dobře se mi tady nesedí... Není tu totiž dost místa," vyštěkla Diana a Robert si jen znaveně povzdechl.

 „Musíš si vždycky na všechno stěžovat? To si nemůžeš dát pokoj ani o dovolené?" řekl po chvíli a Diana v sobě potlačila hněv a potom si přejela rukou po břiše, které zase ji začalo bolet. Protože neměla totiž odvahu požádat Roberta o krátkou zastávku, aby si mohla sehnat něco k pití a zapít si tak librax a utišit tak i svou bolest.

 Zdvihla hlavu a v zrcátku, připevněném na stínítku proti slunci, uviděla, jak se na ni Gloria spokojeně šklebí.

 Uhnula očima a ze všech sil se snažila soustředit jen na krásu anglické krajiny.

Míjeli zelená pole, staré kamenné ploty... krávy a támhle další krávy... pitoreskní domky a rozlehlá panská sídla.

 ,,Ona a Robert... a Gloria... Ta zatracená Gloria," znělo Dianě v hlavě, protože Robert jí stále dokola opakoval „Je to přece jenom ještě dítě a opustil ji vlastní táta.. Buď na ni trochu přívětivá. Vždyť je to tak roztomilá holka." stále to slyšela všude. ,,Roztomilá holka." 

 ,,A to ve třinácti Gloria používala více líčidel než Diana v šestadvaceti a trvalo jí vždy celé hodiny, než se v hotelové koupelně namalovala... A to že seděla na předním sedadle...Je to jenom dítě a je v Anglii poprvé.." stále slyšela ta slova.

 ,,A od ní od Diany se očekávalo, že bude s mapou v ruce ukazovat řidiči správnou cestu a hlídat silniční ukazatele.. ale skutečnost, že přes Gloriinu hlavu téměř nic nevidí, zřejmě nikoho nezajímala," řekla si v duchu a snažila se soustředit na okolní krajinu.

,,Robert tvrdil, že na Glorii žárlí a že se o něj nechce s nikým dělit, ale že kdyby s tím dala pokoj, tak byli by docela pěkná trojka," prolétlo jí hlavou.

„Druhá rodina pro malé děvčátko, které o tolik přišlo," řekla si pro sebe Diana a snažila se mít Glorii ráda...Protože celý rok, co spolu s Robertem žili, ji s sebou brávala na nákupy a utratila za ni víc peněz, než by si ze svého skromného platu, který dostávala jako učitelka na základní škole v malém městě, mohla dovolit utratit pro sebe.

A noc co noc zůstávala s Glorií v Robertově domě, zatímco on si chodil po večírcích a na slavnostní večeře.

 „Alespoň budete mít čas jedna druhou líp poznat," řekla si tehdy, ale nikdy si Diana myslela, že to funguje, protože když zůstaly s Glorií samy, tak chovaly se k sobě srdečně a dokonce i přátelsky.

 Ale jakmile se Robert objevil, tak stával se z Glorie ufňukaný a prolhaný fakan.

 Seděla mu na klíně... sto padesát pět centimetrů výšky a celých šedesát pět kilo váhy, a stěžovala si, jak ošklivě se k ní Diana chová.

 A Diana zpočátku Gloriina obvinění popírala a zdůrazňovala, že má děti ráda a proto se také koneckonců rozhodla, že se stane učitelkou...,,Protože pro peníze to tedy určitě neudělala," znělo jí v hlavě. Ale Robert vždy uvěřil Glorii. A prohlašoval, že Glorie je nevinné dítě a že není schopná takových věrolomností, z jakých Diana to ubohé dítě obviňuje.

A říkal, že nedokáže pochopit, jak dospělá osoba, jako je ona, může mít na takové malé dítě tolik spadeno.

 A tak zatímco Robert kázal, tak zmítala se Diana mezi pocitem viny a pobouřením...Protože celá její třída ji zbožňovala, a přesto se zdálo, že ji Glorie nenávidí.

 ,,Opravdu na ni Diana žárlila? Nebo dávala snad nevědomky tomu dítěti pocítit, že se nechce o Roberta dělit? A ani s jeho dcerou ne?" prolétlo jí hlavou.

 A vždy, když se začaly Dianiny myšlenky ubírat tímto směrem, tak si přísahala, že se bude více snažit, aby si ji Glorie zamilovala, což obvykle znamenalo, že šla a koupila jí nějaký drahý dárek.

Cítila však i pobouření.

 ,,Copak by Robert nemohl alespoň jednou, jen jedinkrát, zaujmout její stanovisko? Copak by nemohl Glorii povědět něco v tom smyslu, že její pohodlí je důležitější než nějaké zatracené kufry? Anebo Glorii upozornit, že ,,ona" má jméno a že by o ní neměla mluvit jen jako o „ní"?.. Ale Robertovi zřejmě něco takového dosud ani nepřišlo na mysl," řekla si Diana pro sebe, protože se neodvažovala Roberta rozzlobit.

,,Protože kdyby jej rozzlobila, tak nedostala by od něj... oč tolik stála... nabídku k sňatku" dodala si v duchu, protože sňatek bylo to, co Diana od života chtěla nejvíc. A nikdy ji nespalovala ctižádost jako její sestry...Protože ona chtěla jen hezký dům, manžela a pár dětí.

,,A možná bude jednou psát i knihy pro děti", ale nyní na kariéru nemyslela.

Již totiž do Roberta investovala osmnáct měsíců svého života ,,Vždyť to byl tak perspektivní manžel," řekla si v duchu.

Protože Robert byl vysoký, pohledný, pěkně se oblékal a byl to výtečný ortoped...Miloval pořádek a svůj oblek si vždy pověsil na místo. Nehonil se za ženskými a pokaždé přišel domů v tolik, v kolik slíbil...A dalo se mu věřit, protože byl spolehlivý, věrný, a tak moc ji potřeboval. Protože jako dítě Roberta příliš nehýčkali a on sám se jí svěřil, že její velkorysé a dobré srdce je to, co celý život hledal. Protože jeho první žena, se kterou se před čtyřmi lety rozvedl, byla studená jako žába, a byla to i žena neschopná lásky...A on jí řekl, že stojí o „stálý vztah", což si Diana vyložila jako manželství.

 ,,Ale nejdříve chce zjistit, jestli se k sobě „hodí"... Koneckonců, vždyť se poprvé tak ošklivě spálil...Ale jinými slovy si přál, aby žili spolu," připomněla si Diana ta slova. A když se nastěhovala do jeho velkého, krásného a drahého domu, tak se ze všech sil snažila Roberta přesvědčit, že je stejně tak milá, velkorysá a milující, jako byly jeho matka a první žena chladné.

 A opomineme-li Glorii, tak se jí žilo s Robertem nádherně.

 Jeho život byl naplněn událostmi a ona je sdílela s ním... Chodili tancovat, vyráželi na výlety, pěšky i na kole.

 Rozhodně se nenudili. A večery často trávili s přáteli a známými.

Robert byl o tolik lepší než muži, s kterými se stýkala předtím, takže mu odpouštěla i jeho malé chybičky, přičemž většina z nich se točila kolem peněz.

Protože vždy když šli nakoupit jídlo, tak vždy si „zapomněl" šekovou knížku...Nebo když kupovali lístky do divadla, nebo když jim v restauraci předložili účet, tak téměř vždy zjistil, že nechal peněženku doma.

 A když Diana něco namítala, tak jí vykládal o věku emancipace, a o tom, jak většina žen bojuje za to, aby mohla platit polovinu výdajů.

Potom ji něžně políbil a vzal někam do luxusního podniku na večeři a sám zaplatil.

Diana věděla, že se dokáže přes takové drobné problémy jako je například Robertovo skrblictví přenést, ale Glorii se povedlo ji vytočit na nejvyšší míru. Protože podle Roberta byla Glorie, ten tlustý, nevychovaný a ulhaný spratek... nejdokonalejším stvořením na světě, a protože s ním Diana tento názor nesdílela, tak ji začal Robert považovat za nepřítele.

 A když byli všichni tři pohromadě, tak tvořil Robert a Gloria jeden tým, zatímco Diana byla protivník.

 A právě teď nabídla Glorie, usazená na předním sedadle, svému otci bonbon ze sáčku, který jí ležel na klíně.

 ,,Žádného z nich, jak se zdálo, ani nenapadlo nabídnout také jí," řekla si v duchu pro sebe a zlostí bez sebe se Diana otočila k oknu a pohlédla ven. 

,,Možná to byla ta kombinace peněz a Glorie, která ji tak rozčilovala. Ale možná že ji Glorie rozčilovala právě kvůli penězům?" znělo jí v hlavě, protože když se s Robertem seznámila, tak mluvili celé hodiny o svých snech a často také o výletu do Anglie.

Diana o tom jako malé dítě často snila, ale ještě nikdy se tam nepodívala.

A když se minulé září přistěhovala k Robertovi, tak jí oznámil „Přesně za rok pojedeme do Anglie a do té doby už budeme mít jasno." Dál již nerozváděl.

 ,,V čem budou...mít jasno" znělo Dianě v hlavě...Ale už tehdy však věděla, že tím myslel to, zda se k sobě hodí.