Tady máme přírůstek od mé úžasné spoluautorky @Alekynka 

-Ano to je pro nás normální , neklást žádne otázky , je to skvělá práce 

Takže čauky mňauky, já jsem Izabelička, je mi třicet pět a jsem strašná svině. V tomto příběhu vám řeknu jak se ze mě stala creepypasta.

Všechno to začalo tím, že jsem se narodila. Nevím proč, ale všichni v mojem okolí mi říkali, že se v ten den stala velká nehoda. Co tím asi mysleli?

Stvořil mě jeden divný doktor, který si říkal Hugo Strange. I když dost pochybuju, že měl doktorát. Však ani doktor Oetker (pro hloupé se to vyslovuje "Etkr") nemá doktorát a je to doktor.

No, všechno to začalo jednoho krásného dne. Vracela jsem se z knihovny, ve které už bohužel nepracuji a přecházela jsem vlakové nádraží. A jelikož jsem nechtěla používat podchody (bo ty jsou jen pro loosery), tak jsem to vzala na bosse a šla sem rovně. Skočila sem dolů a tam se to stalo. Přišla sem o panictví. S vlakovou kolejí. Od té doby jsem si nemohla už najít žádného kluka.

Pak jsem ale narazila na jednoho pošahaného brejlatého týpka, co mi asi omylem vlezl do mé knihovny.

Zeptal se mě jestli tu nemám nějaké dobré víno a já mu odpověděla, ať se podívá kolem sebe a řekne mi, kde je. Když odpověl, že v knihovně, tak jsem se zasmála a s co nejvíc cool hlasem sem řekla.

"Tak vidíš. V knihovně vína nehledej."

Nakonec jsem se mu, ale omluvila a doprovodila ho o krám vedle.

Jakmile nakoupil co chtěl, vrátili jsme se ke mě, tam mi poděkoval, dal mi pusu (na tvář) a odešel. Bylo to naposledy co jsem ho viděla. Pak jsem totiž zjistila že je teplej a randí se starostou. A tak se ze mě stala Izabitch the Mašinka a dodnes straším v Gothamu a zabíjím všechny brejlaté dementy, které najdu