Řekla jsem si, že se tentokrát s vámi podělím o takovou menší historku, nebo spíš vtipnou situaci, jež se mi nedávno (Cca pět minut zpátky.) stala... Ale na to vás nejdřív potřebuji uvést do situace.

Určitě si většina z vás pamatuje, jak na mě matka vyletěla, že se jí ze mě chce zvracet... No, od té doby jsme se několikrát stihly totálně pohádat, různě se otitulovat, podařilo se nám jedna druhou rozbrečet... A řekněme, že jsem drahé mámině připomněla, co mi tenkrát vmetla mezi oči... A ona se zastyděla, hehehehehe...

Tudíž nemůžu říct, že by z mého BDSM života byla nadšená, ale nějak se naučila to tolerovat a držet jazyk za zuby. (S blobem aka mým otcem není problém, jelikož se nikdy nestaral, nezajímal, nevychovával... A kdyby mu mámina neřekla o mých modřinách, tak by si jich ani nevšiml... Což je taky dobrý joke, když jsem celé léto nosila kratší kraťase a má stehna byla krásně modrofialová.)

Tudíž sice neví o všem, ale třeba jsem jí zmínila krabici, která má nyní hodnotu cca 12k (Lépe řečeno její obsah.), naše nákupy a návštěvy EC, viděla mé kousance, modřiny, škrábance... A yup, taky je obeznámena s faktem, že krabice cestuje se mnou.

A nyní k onomu podstatnému... Jdu na výšku. (Ano, jsem stará, brzo umřu, mám kvůli tomu panické záchvaty a úzkosti... Let's move on!) A s jednou naprosto skvělou kamarádkou budeme bydlet v bytě... A s námi tam taky bude bydlet babička té kamarádky.

Samozřejmě, že mám dovoleno, že za mnou budou Daddy každý měsíc jezdit na víkend...

Tudíž vás asi nepřekvapí, že už si mě stačili mámina s blobem zavolat "na kobereček", aby mi řekli, že se musím chovat slušně, že nesmím tu babičku zděsit, že ji nesmíme s Daddym nějak pohoršit... No, asi si to dokážete představit.

A dneska mi mámina pomáhala balit kufr, jelikož zítra odjíždím. (Cuz povinná nedělní schůzka na univerzitě... I'm gonna DIEEEEEEEE.) Tak tam tak sedíme na zemi, ona otevře zavazadlo, podívá se dovnitř, pak na mě a s ledovým klidem prohlásí:

,,Tak podej TU KRABICI, ať ji dáme hezky na spodek, tam bude dobře držet."

Já na ni koukám jak sůva z nudlí, neschopná říct ani "ň", v hlavě mi běží všechny možné matematické rovnice, faktoriály, zlomky...

Načež se na mě mámina podívá, konstatujíc:

,,Aha... Ty ji vlastně tenhle týden nebudeš potřebovat. Takže až ten příští."

Přiznám se, že jsem měla co dělat, abych se nezačala okamžitě hystericky smát.

#KdyžChceteAbySeVašeDítěChovaloSlušněAlePakVámDojdeŽeJeToBeznadějnýPřípad

#MámPožehnáníZnesvětitBytLEL

#BabičkaMěBudeMilovat