Dobře, přiznávám, tohle byl lehce "clickbait" název, jelikož jsem si drogy nekupovala, ale rozhodně jsem si tak připadala...

Nevím, kolik z vás si na to pamatuje, ale nějaký ten čas zpátky jsem zmiňovala, že já a Daddy si necháváme dělat na zakázku ručně dělané dřevěné dildo.

No a ve středu, osmnáctého prosince, nastal čas, kdy jsem si jej měla jít osobně vyzvednout. (Chápejte, jsme studí chudenti a když se holčina pohybuje ve stejném městě jako já, tak proč bychom měli platit za poštovné?)

Tak jsme se tedy domluvily na den, přesný čas i místo, dokonce jsme si vyměnily telefonní čísla... Ale samozřejmě, že jsme zapomněly domluvit nějaké poznávací znamení.

Takže když jsem přesprintovala vánoční trhy a zastavila se "pod hodinami", polila mě vlna nervozity. Protože volat někomu cizímu je strašný pain, navíc jsem nevěděla, co bych měla říct. Tudíž jsem tam prostě jen postávala, kontrolovala všechny směry, ze kterých by mohla holčina přijít, a snažila jsem se utěšit sama sebe, že já jsem pořád na tom líp, jelikož nepobíhám okolo s dřevěným dildem.

Pak najednou ke mně přistoupila nějaká dívčina, tázajíc se:

„Ahoj... Čekáš tady na... ehm... něco konkrétního?"

Teď zpětně mi to přijde neskutečně úsměvné, ale v ten moment jsem se raději ujišťovala, že jsme se opravdu potkaly správně.

A k samotnému "obchodu s drogami"...

V černých kožených rukavicích jsem vytáhla peněženku stejné barvy a materiálu, ze které jsem vydolovala papírovky, předala je holčině a ta mi za to do ruky vrazila papírovou tašku s tím, jestli chci nějaké instrukce. (Samozřejmě, co se údržby týče.)

Myslím, že jak jsme tam stály na rohu ulice, v zimě a ve tmě, tak po tomhle jsme fakt musely vypadat, že tam obchodujeme s něčím ilegálním.

Jinak, tohle je náš nejnovější přírůstek do Krabice:

Rozhodně pak o něm bude samostatná kapitola, kde jej trošku více rozeberu, ale to až poté, co jej já a Master společně vyzkoušíme~