Všichni známe pravidla a to v různých formách; ať už jako školní řád, řád laboratoře, řád na pracovišti, zákazy od rodičů... Dokonce i dětské hry mají svá pravidla! (Třeba většinou nenáviděné "Opla-nepla!" při honičce, které vám zabraňuje vrátit "babu" tomu, kdo vám ji předal.)

No a když už teď máme jakous-takous představu, asi se dokážeme shodnout na tom, že tyhle zákazy a příkazy stojí za starou belu a že na ně dost často nadáváme a spíláme na ty, kdo s nimi přišel...

Jenže pak jsou zde pravidla jako:

- Budeš se mi hlásit každých 30 minut; kde jsi, s kým jsi, co děláš. Pokud víš, že nebudeš mít možnost se ohlásit, požádáš předem o prominutí.

- Můžeš jít s přáteli do hospody maximálně dvakrát týdně.

- Pokud chceš na sebe sáhnout, musíš nejdříve požádat o svolení.

- Nebudeš používat sprostá slova. Za ne tak neslušná dostaneš naplácáno na zadek; za ty opravdu špatná mírnou facku. (Ha! Tohle je docela nové pravidlo... A pokud jste si všimli, tak v témhle kapitole jsem to opravdu dodržela!)

- Když ti někdo napíše, vyscreenshotuješ mi danou zprávu a zeptáš se, zda můžeš té osobě odpovědět.

A takhle bych mohla pokračovat s vyjmenováváním až do večera.

Samozřejmě, že tohle jsou pravidla, která zbožňujeme a která se snažíme co nejlépe dodržovat...

Ale pak to musíme vysvětlit lidem okolo, že i když vedeme lehce "rebelský" způsob života, tak co se týče těchto příkazů, tak ty pro nás znamenají Svatý zákon.