květen 2019
[Pro všechny skeptiky z oblasti logiky]

Ten den bylo sychravo
A temno víc než obvykle
Jak kdyby vyzývalo
(Počasí) skrýt se rychle

My však měli jiné plány
A hlavně trochu vypito
Trasy byly rozebrány
A teď hurá na hřbitov

Úplněk cestu rozsvítil
Nezletilým opilým
Ani jeden se nedivil
Že hřbitov ovívá dým

Pokračovali jsme v cestě
Boty klacky křupaly
Jediní živí v tom městě
Havrani nás vítali

Zavrzala vrata obří
S příchodem na pozemek
Snad zde leží lidé dobří
Jinak abych snad utek

Ostatní se jen bavili
Smáli se, natotata
Po chvíli je rozhodili
Pevně zavřená vrata

Kdo je zavřel, vítr že by?
Nikde žádný necítím
Náhle rozpukly se hroby
Z desek začal stoupat dým

K obloze se táhl dlouze
Démon temný jako stín
Ve své vlastní zvláštní touze
Učinil mě neživým

Přátelé chtěli pryč běžet
Od mé bledé postavy
To by však nesměli ležet
Dostat se do bezpráví

Démon zastavil je snadně
Stejně jak ty minulé
Poté jen pohlédl na mě
V pozici té strnulé

„Odvedl jsi skvělou práci"
Vzkázal hlasem mateřským
A zas síla se mi vrací
Stávám se zase živým

„Tak zas za rok přiveď jiné
Ještě sto let do konce
Do té doby lidí zhyne
Snad celé existence"

„Vysnažím se, krutý pane
Klaním se, odbíhám pryč...
Pár chlupů hrůzou mi vstane
Šmátrám, kde mám domu klíč

Teď hodinu ležím doma
Za týden se stěhuji
Jméno, město, věk a škola
Změní se, v té naději

Že seženu další lidi
Ženy, muže, obojí
Jak přítele mě uvidí
Démona zas ukojím

Ptáte se, jak je to možné
Splácím snad nějaký dluh?
Ne, ten démon je již ve mně
Musím zničit lidský druh

Pomalu jsem tomu blíž
Za těch tisíc a pár let
A vám nepomůže kříž
Zhynete - tady a teď