únor 2019
[Pro všechny skeptiky z oblasti logiky]

Ležím celé dny, ležím celé týdny
Pomalu začínám mít rudé přeleženiny
Nemohu se zvednout, nemohu se pohnout
Nemohu se zabít, tak moc bych se chtěl bodnout

Nic však není možné, stále jenom ležím
Na smrt dehydratací dál s nadějí věřím
Moje tělo je ale zblázněné, nepotřebuje vodu
Nepotřebuje potravu a ani spánek k tomu

Nepotřebuje nic a ani nic nedělá
Netuším, co se mnou je, psychika to nedává
Nikdo se u mě nezastavil, jsem na chatě svého otce
Stalo se to zrovna v moment, když jsem lezl do kotce

Dal jsem krmení tam psovi a pak se ta zrůdnost stala
Paralýza na celém těle k zemi mě tu sťala
Pes utekl z kotce ven a už se nikdy nevrátil
Věrnost mu nic neříká, ihned bych ho utratil

Toho ale nejsem schopen a tak tu jen trpím
Sám v nehybném těle na to utrpení myslím
Jen počítám dny, co jsem tu zatím musel strávit
A blížím se do nekonečna, tak to abych začal slavit