Zeky se na mě díval a řekl že už pojede, ale nejel moc daleko jen za roh. Já jsem se ihned otočila a slzám jsem se nezabránila. Já ho celý život považuju za blbá, ale co se semnou děje ? Z mých myšlenek me vytáhl Bill sedící u okna. Zděsila jsem se. Bill ke mě přišel a povídá : "co na tobě vidí ? ty sním chodíš ? dlouho jste se cicmali? proč brečíš ?". Neměla jsem na něj náladu ani na nikoho jiného. Tak jsem se otočila. Bill bohužel běžel za mnou. Zamkla jsem se v pokoji. Sedla jsem si hned za dveře a začala ještě víc brečet. Bill mě uslyšel a vlídně mi řekl tohle : "nikomu neřeknu Coco slibuju". "A co že brečím nebo to o Zakovi ?". Asi se usmál a pak řekl :" to o Zakovi". Otevřela jsem dveře a byl tam a tvářil se upřímně pak mě objal a zatahal mě za vlasy jako když jsme byli malí -to mě tahal za culík když věděl že nějakou rošťárnu přepísk. Až do večeře jsem mysla na Zekyho. Nehodíme se k sobě já mám hnědo-černý vlasy on lískově oříškoví, já mám radši barevný oblečení a on zase hnědý, černý, bílý a šedý, já mám hnědý oči on taky, postavu mám ne úplně štíhlou ale ani ne plnoštíhlou a Zak ji má no svalnatou ale je docela jako já tak akorát. Asi se k sobě hodíme? NE !!!!!! V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ.