No není to miláček. Odepsala jsem mu : Omlouvám se jak mě  to mohlo vůbec napadnout, omlouvám se tobě i Be. Odpustíte mi? o pár vteřin koukám 2 zprávy Be: Jasny že jo. Zeky: Jsi můj MILÁČEK jak by ne. Po chvíli chatu jsme se sesli v parku a všechno co se stalo jsem jim řekla znovu i to o té večeři. Zeky byl nejspíš naštvaný. Ale vzal mi ruku tu políbil a šli jsme k němu domů. Měl větší byt než já a Be. V jeho pokoji jsme prošli strategii. Plán zněl; přijít na večeři a být v klidu ; další den - poslední víkendový den - jit za Zekym a přivést ho jako oficiálního přítele ; a ať se třeba táta vztekne protože přivedeme Zaka rodiče. Prostý ale dobrý plán. Do svého pokoje jsem dorazila jen tak tak. Táta vešel do pokoje a řekl :"převlékni se a chvíli je tu Jo.". Otráveně jsem pronesla "OK". Vzala jsem si roztrhané džíny, žluté tílko, bolelo kterému jsem stříhala rukávy a ze vzteku jsem se odlíčila a nechala si jen řasenku. Když jsem sešla dolů do jídelny rodina tam byla v plném počtu a já si všimla že se Jo tvářil asi jako já oba jsme byli znudení a přinuceni do téhle maškary. Když konečně vypadli šla jsem do pokoje.