7 kapitola nemocnice
Po hodině v restauraci mě odvezl domů. 2 ulice pred mím domem Zeky zastavil na odpočívadle pro auta. Zpanikařila jsem. "Zeky co chceš udělat ?" "Neboj nic co by se ti nelíbilo MILÁČKU". Stáhl osvětlení v autě předsedl si na zadní sekačku a pokynul mi ať jdu za ním. Předsedla jsem si taky. Přitulila jsem se k němu. Poseptal mi do ucha : " možná moc rychlé ale chceš ... být moje ... moje přítelkyně ?". OMG co teď ani nevím jestli ho miluju. Otevřela jsem dveře jeho auta a vyšla ven. Špatně se mi dýchalo. Když mě Zeky ze zadu objal omdlela jsem ještě že mě ... snad ... chytil. Pak si pamatuju jen že jsem se probudila v nemocnici a nade mnou stáli táta, máma, Bill, Stuart, ale i Zeky. "Co se stalo ?". Zeptala jsem se táta mi řekl : " omdlela jsi a tenhle mladík tě odvezl sem" přitom pohlédl na Zaka. Máma řekla : "necháme vás tady o samotě s tvým přítelem". "MAMI !!!" křičela jsem na ní. "Promiň promiň musím do práce a táta taky" prohlédla na tátu a ten odešel. Bráškové odešli bezeslova. Zeky se jenom omluvil a dal mi pusu na čelo. Když se odtahovala byl nad mími ústy tak jsem se nadzvedla a políbila ho. Ihned se mu zvedla nálada. Zopakoval to co v autě. Já mu řekla : "Promiň ale ještě te moc neznám ale jsi vic fajn než jsem tušila".
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro