Takže vážení... máme zde konec~

Nebudu zde vypisovat válku, která se stala, snad vám o ní postačí jen zmínka. ^^ Koneckonců je tahle povídka zaměřená na ship. Dále se děj bude ubíhat podle anime. Jen trochu jinak. Neskočí to Narutovou svatbou s Hinatou, ale něčím úplně jiným. 😏

Mockrát děkuji všem, kteří tuto povídku pravidelně četli, měli se mnou trpělivost a psali mi pěkné komentáře, nebo dali hvězdičku. 💞❤ Moc si vás vážím a doufám, že se setkáme u další povídky, kterou připravuji místo této. ^^ 💞

Pro mír jsem začala vydávat 12. prosince 2020. To už je dlouho... jéje. 😅 Ani se to nezdá. Pro mě to uteklo hrozně rychle a jediné, co mě mrzí, že jsem nedodržela slíbený čas a trvalo mi to tak dlouho. 

Původní počet kapitol měl být takový: 47 kapitol, což je moc málo.

A konečný počet kapitol je: 84, takžeee... jsem asi "maličko" přetáhla, však?

Během toho povídka dosáhla neuvěřitelných čísel, které mě neskutečně těší a mám z nich ohromnou radost! 🤩❤ V tuto chvíli má povídka 7 794 přečtení a 1 160 hvězdiček. :3 💕 Těchto čísel jsem dosáhla díky vám a mám chuť pro vás vydávat další povídky. Díky moc za poslední rok a už vám jen popřeji...

...pěkné počteníčko. :3

°•°•°

Přišlo mu, že čas neskutečně letěl. Svůj rodný domov navštívil před několika dlouhými měsíci kvůli narozeninové oslavě staršího bratra. Kazekageho narozeniny slavila celá vesnice s velkým nadšením a k velkému překvapení byli rádi i za návrat bývalého Kageho. Nikdo se nemusel bát útoku od Listové. Bitev mezi nimi nebylo zapotřebí. 

Přestože mezi těmito vesnicemi vládl konečně klid a mír, Akatsuki nezaháleli, v nehlídaném momentu naráz pochytali všechny démony a zabili jejich hostitele. A Naruto zuřil. Slíbil, že je ochrání a nepovedlo se mu. Byl na sebe naštvaný, nadával si, neuklidnil ho ani jeho manžel... Hromadily se v něm emoce a několikrát neřízeně vybuchl. Ještě více ho rozlítilo, když zjistil, že se jeho dávný přítel Sasuke rozhodl k oné organizaci přidat, jenže nebyl jediný, kdo kvůli tomu ničemovi zbytečně trpěl... 

"Opravdu musíš odejít?" ptal se tichým hlasem Gaara, oči měl sklopené k malému synkovi, který kostičkami mlátil o sebe a u toho hlasitě brblal. 

Chlapec rostl jako z vody. Čím dál tím víc vnímal okolí kolem sebe, reagoval na tóniny hlasu svých rodičů a párkrát jim zabránil v hádce brekem. I nyní pociťoval blížící se nátlak.

Světlovlasý jinchuuriki nervózně přecházel po místnosti, kousal si špičku palce, ohrnoval ret a modré duhovky se chvílemi měnily do tmavě červeného odstínu. Zlaté vlasy měl rozcuchané všude možně a na čele vyskakovala žilka vzteku. Na rozkaz Hokage měl opustit vesnici a připlout na ostrov, kde by se naučil svého démona plně ovládat. Jeho rodina s ním ale nemohla a to ho znervóznilo ještě víc.

Znovu se to stalo. Znovu museli čelit nové hrozbě. Tentokrát by šlo o víc, než jen o dvě rozhádané vesnice. Velká válka ninjů byla na spadnutí a k jejímu zahájení stačila pouhá jiskřička. Kagové ze všech hlavních vesnic se měli setkat na shromáždění v pevnosti samurajů uprostřed zasněžených hor, kde by projednali blížící se nebezpečí.

"O tomhle jim celou tu dobu šlo! Pochytat všechny démony a pak si podrobit svět! Měl jsem je všechny zabít dokud byla možnost, ttebayo!" vykřikl nahněvaně a bouchl pěstí do otevřené dlaně.

Rudovlásek pohladil hrající dítě po hlavičce, kde rašilo tmavě červené chmýří a zvedl zrak. Už je to tu zase. Zase se rozčiluje, skousl si ret a narovnal se. Osvobozený démon je jenom zaujatě sledoval, seděl na novém stole ze světlého dřeva a čekal, kdy bude mít příležitost mu dát výchovný pohlavek.

"Naruto, půlka z nich už je dávno v zemi a mrzí mě... že... tvůj mistr..." rychle se odmlčel a kousl se do jazyka. 

To jsem neměl říkat...

Blonďák se zastavil a bez mrknutí oka se podíval do zdi před sebou. Byla zhotovená z dřevěných prken, potažená uklidňující hřejivou barvou a zvenku zateplena, aby jim přes zimu nebylo chladno, než se opraví zbytek vesnice.

Útok Paina... Bylo to náhlé a rychlé. Gaara měl to štěstí, že byl v tu dobu mimo vesnici, jenomže když se vrátil, nalezl jen velkou díru a na jejích okrajích rozbité domy, suť, písek a bláto. Hokage všechny obyvatele zachránila, ale za vysokou cenu... Sám se pokusil jedním z nich bojovat, leč neúspěšně. Proti jejich hlavě neměl nejmenší šanci. Děkoval všem Bohům, že byl syn v bezpečí, daleko od Listové...

Zadýchaně se postavil na nohy a opět složil pečetě. Byl domlácený, zašpiněný vlastní krví, potem a zeminou, na hranici svých sil i zásoby chakry. Na tváři se vyjímalo pár dlouhých a hlubokých škrábanců, z nichž neustále prýštila horká krev. A přitom stačilo tak málo, aby byl jeho život u konce. 

Vysoký zrzavý muž před ním neprojevil jedinou emoci. Fialový Rinnegan zasvítil potěšením, že se jeho protivník nechtěl položit na zem. Byla s ním sice práce, to ano, zase byl na druhou stranu užitečný. Pokud by ho úspěšně chytil, mohl by dostat toho jinchuurikiho, kterého tak dlouho hledal. Mladík před ním byl houževnatý a nedal se. Proto ho musel dostat na dno.

"Kde je Naruto Uzumaki?" zeptal se dutě nebezpečný útočník a zvedl bradu.

Gaara se narovnal v zádech a spojil dlaně. Neřekl mu nic. Byl si vědom, že hlavního aktéra neporazí, dokonce se za ním nacházeli tři další, kteří bedlivě sledovali jeho kroky. Bylo otázkou proč nezaútočili.

"Kde je?" ptal se Pain chladně a začal se k rudovláskovi blížit. 

Z pod širokého rukávu vyjela zaostřená železná tyč. Párkrát se pokusil mladíka trefit, avšak jeho písečná obrana byla mnohonásobně rychlejší a silnější, než očekával. 

Ráznými kroky pokračoval ve své cestě, byl rozhodnutý mu způsobit co nejvíc bolesti, jen aby přiznal, kde se Kyuubiho jinchuuriki ukrýval. Rinnegan se nebezpečně zaleskl, a když na něj Sabaku poslal svou techniku, pohltil ji. Pak přišel na řadu člen Akatsuki. 

Suňan předem věděl, že ho neměl jak zadržet, takže se pokusil ustoupit, bohužel to nestihl a železný hrot dlouhé tyče zajel do měkkého masa. Krev vystříkla, z rány se vyvalilo mnoho krve. Bolest to byla silná, ale nehodlal mu udělat radost svými výkřiky plné agónie.

Tehdy Pain ztrácel trpělivost. Připíchl mladého ninju k zemi a pokaždé, když mu neodpověděl na otázku, přišla další tyč. Potom další a další, než se bývalý jinchuuriki vysíleně usmál a konečně odpověděl:

"Je za tebou..."

"Už... je to za mnou. Jsem v pořádku," zacukal mu koutek úst a chytil ho do objetí, "a jsem moc rád, že jsi v pořádku i ty. Už tak nikdy neriskuj."

"Při dalším útoku si dám pozor," odvětil starší Uzumaki s malým úsměvem na rtech.

Naruto jen zavrtěl hlavou a schoval si obličej do jeho ramene. Ještě před soubojem s Painem doslova ztratil nervy. Sasuke si dovolil jeho manžela jen zranit... Co tedy udělal s tím, kdo ho málem zabil? 

Kyuubi mohl konečně řádit.

"Kdyby se cokoliv stalo... pošli za mnou písek. Budu vědět, že se mám vrátit. A... budu ti psát, ano? Alespoň se pokusím..." slíbil modroočko a propustil ho. 

"Postaráme se o sebe, neboj," řekl klidně zelenooký a chytil jej za tváře, "nic se nám nestane."

Plavovláskovi se roztáhly koutky rtů. Pohledem hypnotizoval růžové polštářky a s chutí je políbil. Lehce se o ně otíral, potom přidal jazyk a plochou stranou je lačně olízl. 

Bratr Kazekageho se rozesmál a odtáhl se. Dotek na zadku ho vrátil do reality. 

"Um, budu muset, dattebayo," přestal se Uzumaki usmívat a pohladil partnera po zádech.

Gaara kývl bradou, zahnal počáteční smutek a nechal ho, aby se rozloučil se synem. Neohlédl se, raději se nedíval, jak se s Yukim loučil, jistě by to nezvládl. Při pomyšlení, že hrozila válka a mohla je oba rozdělit, se mu sevřelo srdce. Včera v noci se s ním rozloučil dostatečně a stejně mu to přišlo málo... Tak málo času na loučení. 

Po Narutově odchodu se nálada zhoršila. Nejistota a obavy. Dusno v celé vesnici by se dalo krájet. Příchod nepřátelských jednotek, o jejichž existenci zatím nevěděli, čekali snad ze všech stran. Každý věděl, kde poslední hostitel pro démona žil a proto byli všichni neklidní. Půlka z nich Naruta obviňovala a další půlka ho chtěla chránit. Výhružky od samozvance, jenž si říkal Madara Uchiha, nehodlal nikdo ignorovat. 

O rok později

Nikdy nebyl trpělivý ninja. Každý to o něm věděl. Byl tím proslulý. Netrpělivý, hlučný, ukecaný, veselý... Získal si každého na svou stranu pouhými slovy. Báli se ho, nenáviděli ho a dnes stál v čele velkých národů, za nimi osvobození démoni, oživení Kagové i spojenci a byl nadějí na ukončení Velké války ninjů. Celý svět na něj spoléhal. Kluk, který na začátku neměl nic, měl nakonec všechno. Po jeho boku stál někdo, u koho si myslel, že nikdy nebude jeho v pravém slova smyslu.

Hrozby, které se báli skutečně přišla. Nešetřila nikoho, brala si koho chtěla, rozdávala bolest a sela po zemi Smrt. Malé vesnice zanikaly, hlavní štáby velitelů byl ničeny, povrch křižovaly pavučiny prasklin a příchod Věčného genjutsu nemohli zarazit.

"Je po všem."

"Ne, není. Dokud žije, tak ne..."

"Jenže on už dlouho žít nebude!"

Sakura se tu skutečnost snažila rozdýchat. Prchali na písečném disku s umírajícím tělem. Uživatel větrné podstaty se díval dopředu, kousal si ret do krve a prosil ho, aby to nevzdával. Po lících pocítil slzy, jež nešly zarazit. Myslel jen na to, že mu byl vyjmut démon a jeho srdce se zastavilo. Necítil jeho tlukot, neslyšel jeho dech, ani jeho hlas. Ledový chlad Smrtky ucítil na zádech i on.

"Slíbil mi to... Slíbil, že neumře. Nesmí umřít."

"Naruto!"

"Gaaro?" 

Známý chraplavý hlas ho přivedl k vědomí. Paprsky nového dne na ně koukaly skrze odhrnuté závěsy. Dlouze zamrkal, promnul si oči a ucítil vlhkost u jejich koutků.

Brečel jsem? To ne, pomyslel si zoufale, kousaje se do rtu.

"To nic. Nic mi není."

"Zase jsi křičel ze spaní."

"Opravdu? Omlouvám se, žes to musel poslouchat..."

"Ne, neomlouvej se. Sám jsem se od války dobře vyspal jen párkrát."

"Ale aspoň neječíš."

Naruto si podepřel bradu a hleděl na svou drahou polovičku s mírným odstupem. Jeho tyrkysové oči byly načervenalé, černé kruhy kolem se zvětšily a usadily se pod nimi hluboké pytle kvůli špatnému spaní. Rád by pomohl víc. Po nocích ho objímal, hlídal ho a ukazoval mu, že byl naprosto v pořádku. Při těchto příležitostech měl daleko klidnější spánek, ale pořád to nebylo ono. Válka skončila sotva před deseti měsíci a stále tu přetrvávaly její následky. 

Gaara si setřel vlhké stopy po slaných kapkách a vytáhl své tělo do sedu. Na zádech mu přistála opálená dlaň, jež něžně hladila jeho hebkou kůži. Mladík pokrčil kolena a objal je. Zaměřil obličej na zamyšleného blonďáčka.

"Na co myslíš?"

"Jen na to, že teď konečně nastal mír."

Sabaku se uculil a zadíval se mu do modrých očí, zatímco se jejich majitel zvedl do sedu. Přitáhl se k němu a položil rty na rameno, kde sídlil velký kousanec. V souboji se Sasukem přišel o ruku, ale měl ji zpátky. Nebyla to ta původní, dlouho si na ni zvykal, ale byla jako ta předchozí. Cítil přes ní i teplo druhého těla.

"Měl bys jít pro Yukiho. Teď jsi na řadě ty," oznámil s úšklebkem rudovlasý ninja a slastně přivřel oči nad měkkými, horkými rty, které mu začaly cestovat po straně krku.

"Mhmhm, ještě ne, dattebayo. Teď jsem narazil na zajímavější činnost," odvětil se šibalským úsměvem modroočko a zajel svému milenci mezi teplá stehna.

"Měl bys... ach... s-se trochu... obětovat a jít..." hlesl přerývaně a chytil jeho dotěrnou dlaň.

Uzumaki si položil bradu na bledé rameno jako na opěrátko a ohrnul horní ret. Nezápasil s jeho dlaní. Propletl si s ní prsty a vytáhl ji zpod peřiny. Jen ho tam chtěl pohladit, jenže jeho manžel nevypadal, že by chtěl dnešní den zahájit perverzními hrátkami.

"Mám dojem, že se po tobě shání," pousmál se nevinně Gaara, jakmile zaslechl velice povědomé dětské kňourání přes pootevřené dveře.

Budoucí Hokage našpulil rty. Marně se domáhal lenošení v posteli se svým milým a byl přinucen vstát. V celé své nahosti se protáhl, hlasitě zívl a dal tak na obdiv pevné a zakulacené pozadí. Tuto scénu si jeho milovaný nemohl nechat ujít. Byla jedině škoda, že se oblékl.

"Čekám vás dole za pět minut u snídaně, pane Uzumaki," zatlemil se blonďáček a opustil společnou ložnici.

Ninja z Písečné kývl hlavou, ale nejprve zalehl zpátky. Zrakem přejel po nočním stolku, na němž stál rámeček s jejich fotkou ze svatebního dne a pouhý kousek od ní otevřený dopis o novém oznámení, kde stálo, že se jeho starší bratr bude konečně ženit. 

Jaká to ironie, uchechtl se Gaara a otočil se na bok, předtím pořád říkal, že si ho brát nebude, jak je to zbytečné, že se dostatečně milují i bez toho a jen co skončila válka, tak se stane tohle? Teď už couvnout nemohou.

Dovolil si na chvíli zavřít oči a zamyslet se nad svým životem. Uvažoval nad tím, co by se stalo kdyby Naruta vůbec nepotkal. Nakonec by zabil tolik lidí, že by po něm šel celý národ Země Větru. Vděčil mu za svůj život i za druhou šanci.

Všechno to udělal pro mír.

KONEC

°•°•°

Konce mi moc nejdou. Nemám je ráda a bylo pro mě těžké se s povídkou rozloučit. Ještě jsem se ale rozhodla pro kratší bonus. Bude to AU verze pokračování Naruta. Ne, žádného Boruta zde nečekejte. Jistě se mnohým z vás ulevilo. Zkrátka jsem si vytvořila vlastní generaci a ochutnávku vám poskytnu v bonusu. Užijte si ho. 😏

Než to ukončím úplně, chtěla bych vás pozvat k povídce Balada drakoměnce, která začne vycházet v březnu. Bude se jednat o středověké fantasy s magickými prvky, divokými draky a bude obsahovat mnoho vedlejších shipů, také zvratů a dobrodružství na neprobádaném dračím ostrově. Více můžete zjistit v Info knížečce. :3

A na závěr: přeji vše nejlepší do nového roku, mnoho úspěchů a taky moc pěkné počteníčko. 💞❤💞