Jakmile za Sakurou zapadly dveře, světlovlásek zvážněl, věnoval drobný polibek synovi a obrátil se čelem k ložnici. Letmým pohledem zkontroloval situaci v kuchyni a nelibě zjistil, že bude muset umýt nádobí. Zase mu to na druhou stranu nevadilo. Koneckonců chtěl Gaarovi vynahradit všechnu tu příšernou bolest, žal a strach. Doteď nezapomněl na to, jak byl v jeho náruči zoufalý, když hrozila smrt jejich jediného potomka. Nemohli udělat absolutně nic. Jen čekat.

"Teď máte klid," zachrčela devítiocasá liška natažená přes parapet.

Naruto se na ni podíval zvláštním pohledem a protočil oči v sloup.

"Moc těma očima nekruť. To jen díky mně jsi získal spřízněnou duši a někoho, kdo s tebou vydrží."

"Myslel jsem, že to měl být někdo jiný."

"Myslet znamená nic nevědět, Naruto. A tys opravdu nic nevěděl," zavrčela liška a spokojeně položila hlavu na připravené tlapky.

"Můj syn. Tys... mu dal život z nějakého důvodu, že ano?" zamračil se ninja.

Démon sklopil uši dozadu. Všech devět ocasů se zavlnilo a na zrzavý kožíšek dopadly hřejivé paprsky sluníčka. Užíval si částečnou svobodu, ačkoliv se musel před pár lidmi skrývat.

"Odkaz..."

"Odkaz?" zvedl Uzumaki obočí a zrakem přejel po klidném dítěti zabalené v dečce.

Zíral na něj velkýma zelenýma kukadlama. Doslechl se o tom, že než se oči dítěte ustálí, tak to nějakou dobu potrvá a do té doby se jejich barvy budou měnit.

"Jsi velmi bystrý. Určitě tě muselo napadnout už dávno, že jsem tohle udělal z nějakého důvodu. Ah, ano jistě, napadlo, a nečerti se tak, nebo ten kluk začne brečet," ušklíbl se lišák a svým jizlivým hlasem pokračoval: "Dal jsem do něj mnoho chakry, své vlastní energie a vypůjčil si tu Shukakovu. Pokud ho budeš vychovávat dobře, svět bude prospívat. Jak by sis představoval svět, kde už nebudou žádné války? Žádná nenávist, zlost, nebo násilí? Zní to pěkně, že mám pravdu? Tohle děcko se o to může zapříčinit, ale dej pozor, jestliže propadne temnotě, už mu nebude nikdy pomoci. Nikdy. Zničí tenhle svět a zbyde z něj jen holá pustila. Pak my démoni můžeme začít budovat znovu."

"To by sis přál... Aby tohle dítě zničilo svět," promluvil suše chuunin a probodával zrzka modrýma očima.

"Ano. Možná by to bylo lepší," dořekl démon a odvrátil hlavu, aby se pokochal výhledem z okna, "ale to, co se stane je ještě dlouho před námi. Běž raději za svým manželem. Filozofické otázky nebudou nic pro tebe."

Modroočko se zamračil ještě víc. Byl pěkně hubatý i mimo klec. Jaké to překvapení, když se nepokusil o žádný problém, jenž by mohl zapříčinit jediným mávnutím tlapy.

Tichými krůčky za doprovodu dětského brblání a mlaskání vešel do ložnice. Bez zaváhání přistoupil k posteli a posadil se na ni. Jeho rudovlásek spal naprosto uvolněný a sálající přirozeným teplem.

"Jsem tady," zašeptal blízko jeho ouška a políbil ho za ním.

Starší Uzumaki se zavrtěl, leč neprobudil.

Narutovi se roztáhl úsměv na tváři. Velmi opatrně položil dítě doprostřed postele a políbil odhalené rameno staršího mladíka.

Sabaku se zachvěl znovu, tentokrát víc. Oddělil víčka od sebe, zamrkal a hned se široce usmál. Jednou paží objal křehké tělíčko a přišoupl se. Drobné prstíky jej začaly chytat za nos, vlasy a celkově mu šmátraly po celém obličeji.

Ložnici naplnil smích malého dítka.

"Dám na tebe pozor. Navždy. Nikdy se ti nic nestane, tak ti slibuji. Mám tě moc moc rád a nikdy nebudeš trpět. Nikdy."

Kyuubiho jinchuuriki ve svém nitru ucítil příval tepla. Hladil svého partnera po boku, usmíval se a slabě vydechl.

Vždycky Gaaru obdivoval. Ať už v boji, či v inteligenci. O podobné situaci nikdy ani nesnil. A to si úplně poprvé myslel, že se vyspal se Sakurou! Jakpak se jen mohl zachovat takhle hloupě? Vypadalo  to, že i s chlapcem byla možná rodina. 

Přehrával si všechny ty okamžiky v hlavě. Díval se na to odkud chtěl a stejně došel k závěru, že pokud by před tím utekl jako zbabělec, osud by si ho našel a nejednal by s ním zrovna v rukavičkách.

"A já dám pozor na vás. Chce to i zadní krytí," ozval se opálený ninja.

"Spoléhám na tebe," věnoval mu drobný úculek Suňan.

Naruto se k nim rozhodl přidat. Na lenošení nebylo nic zlého, jen se to nesmělo přehánět.

"Jak jsi na tom se svými sny?" zajímal se blondýnek, jakmile ležel na své straně postele a zíral do svítivých tyrkysů.

"Je to lepší. Snažím se myslet na něco jiného a pomáhá mi to, jenomže ten divný pocit přetrvává," odpověděl s nejistotou v hlase bývalý jinchuuriki.

"Věřím, že to přejde, pomůžu ti s tím. Budu navždy po tvém boku. To jsme si slíbili, no ne?"

Gaara se nad jeho slovy začervenal. Sklopil pohled na syna, kterého jemně svíral v bezpečné náruči.

"Je úžasný, že? Můžu se na něj dívat, jak chci a nikdy mě to nepřestane bavit," zašeptal dojemně.

Modroočko chápavě kývl. Byl to pěkný chlapec. Slyšel i od ostatních dívek, že by takového chtěly chovat.

"To má po mně."

"Hmm, nevšiml jsem si, že bys byl jako dítě tak hezký."

"No dovol? Byl jsem, dattebayo. Letěla po mně i ta slavná herečka."

"Myslíš tu z té fotky, kde ležíš naprosto vyřízenej v nemocnici?"

"Ale, snad neslyším žárlivost, pane Uzumaki," zašklebil se poťouchle Naruto.

Rudovlásek mu úšklebek vrátil, chytil jeho dlaň a sevřel ji. Sdíleli vlastní teplo i hebkost kůže. Mladšímu se zježily chloupky na zátylku a příjemné mrazení mu šlo od páteře, až do konečků prstů, což musel ucítit i druhý mladík. 

Světlovlásek měl na jazyku pár slov, ale nechal si je pro sebe. Žádné rušení ticha a pohody. Yukiyo spokojeně odpočíval u neopáleného hrudníku staršího rodiče, jenž ho několik dlouhých měsíců nosil pod srdcem, aby jej pak předčasně opustil. Vůbec mu nedělalo těžkosti, že dal všem léčitelským ninjům zabrat. 

"Promiň, že jsem si pro tebe nepřišel dřív. Neumím si ani představit, co všechno ti tam museli dělat," ozval se najednou Naruto zahanbeně.

Písečný ninja ho pohladil palcem po hřbetu ruky a zavrtěl hlavou. "Ne, neomlouvej se. Nemohl jsi vědět, že jsem byl naživu."

"Já si opravdu myslel, že... že... už... jsi... pryč. Napořád," pronesl smutně.

"Pst, už nic neříkej. Jsem tady a už nikam dobrovolně nepůjdu," pousmál se unaveně a vplul dlaní mezi zlaté prameny, které se vlnily jako vlny oceánu.

Chuunin se od srdce usmál, galantně políbil jeho malou ruku a vrátil mu příjemné pohlazení. Prsty mu česal ohnivě rudé vlasy, mezi dvěma prsty chytal konečky a mnul si je. Velmi rád ho hladil po vlasech. Měl je pěkně červené a tak zvláštní. Jakoby je už viděl u někoho jiného. U někoho, kdo jej doprovázel celý život a dohlížel na něj ve dne v noci. Možná strážný anděl? Ne. Toho už si přece vzal za muže.

°•°•°

Přimhouřila zlatě se lesknoucí oči proti dennímu slunci a zamračila se na něj. Ohnivý kotouč by nevystrašila, ani kdyby měla velikost planety Země. Odfrkla si a zakryla výhled. V zimě tak ostré slunce nečekala a rozčilovalo jí, ačkoliv chladné podnebí k smrti nenáviděla. Vlastně bylo jen málo věcí, které měla ráda, nebo je minimálně snesla.

"To tady vždycky máte takovou nudu?" zeptala se znuděně rudovlasá kunoichi a dala si ruce za hlavu.

Vlnité, tmavě červené prameny jí volně visely po pas, pár z nich měla podél tváře a na levé straně sčesanou vlnku.

Šedovlasý jounin, který ji musel následovat a dát na ni pozor jen otráveně protočil očima. Kvůli ní byl příliš ostražitý, dokonce si ke své nové misi nevzal knížku.

Původně si myslel, že její prázdná kebule jim k ničemu užitečnému nebude a bude nejlepší jí poslat do Mlžné, kde by ji tamější soud odsoudil, avšak z nějakého důvodu tento návrh Tsunade zavrhla. Neřekla proč, a protože se ze strany vražednice obával zrady, či zákeřného útoku na ostatní ninje, zůstal jí poblíž.

"Jdeme pít!" vykřikla náhle rudovláska a nadšeně rozhodila rukama.

"Nemáš na to věk."

"Je mi dvacet tři, dědo."

"Do dědy mám ještě hodně daleko."

"No tak! Nemám tu co dělat!"

"Už ti někdo řekl, že jsi alkoholik?"

"Hodně lidí."

"Raději si ty játra šetři."

Kunoichi se opět zamračila, zkřížila si paže na hrudi a pokračovala v cestě. Její osobní pronásledovatel za ní. Sklopila napůl slepý pohled na železný náramek svírající zápěstí a její nálada zase klesla o něco víc...

"Moc dobře víš, že ti nemůžeme věřit, takže ti nechám přidělat náramek a aktivovat speciální vězeňskou pečeť. Nebudeš moc používat chakru, ani své oko a pokud se vzdálíš od Kakashiho, aktivuje se pečeť, která ve tvém těle rozjede elektřinu o síle několik stovek voltů. Máš vodní podstatu, tím pádem to bude víc bolet," vysvětlila Tsunade celý princip nového uvěznění a kývla na Yamata, jenž měl onu pečeť aktivovat.

"Budu jak pes na řetězu," procedila skrze zuby nájemná vražedkyně.

Hokage se přísně zamračila a probodla ji očima. Nelekla se těch zvláštních očí budící hrůzu u každého živého člověka.

"Je to lepší, než sedět za mřížemi. Buď ráda, že jsem se tak rozhodla a velmi dobře si rozmysli vše, co odteď učiníš, nebo řekneš. Všechno závisí jen na tobě, Wallo..."

Zvedla bradu, semkla rty a nakopla kamínek, jenž se jí připletl pod nohy.

Zatracená babizna... Nejraději bych ji... ugh. Ale pletla, když si myslela, že nemohu vytvořit chakru. To minimum ještě zvládnu, prolétlo ji hlavou a periferním viděním se podívala na Kakashiho. Jenže to nemůžu použít, dokud bude poblíž a nemám moc času, ani možností se na to místo dostat.

Kakashi šel podle jejího tempa, občas pozdravil známého, který ho míjel, jinak byl potichu, nemluvil. Zvolna se blížili ke známé Uchihovské čtvrti. Bylo k neuvěření, že tam stála do dnešních dní. Všiml si na její tváři velice krátkého, zato postřehnutelného zájmu. Tvářila se znuděně, bloudila zasněnými ulicemi a přitom moc dobře znala svůj cíl.

"Proč se sem tak moc snažíš dostat?" zazněla Kakashiho otázka, zanikajíc v šumění větru a hluku vesnice.

"Je to zajímavé místo. Cítím odtud krev."

"Zahynul tam celý klan, ale všechno už je dávno pryč."

Walla se zastavila, naklonila hlavu ke straně a sprostě zaklela.

Jak jsem se mohla prozradit?

"Mluv. Co tam chceš?" uhodil na ni zničehonic, čímž mladou kunoichi vykolejil.

Rudovláska odvrátila pohled. Předstírala obdiv svého okolí a spojila ruce za zády. Hrála si s prsty, voda všude okolo jí poslechla a seskupila se v drobnou vodní masu ve tvaru ještěrky. Mrštný tvor byl připraven vystřelit.

"Může to být polehčující okolnost. Pokud mi nic neřekneš-"

"Nemůžu," zasykla, "nemám co."

Šedovlásek na ni upřel přísný pohled. Byl by tak zatraceně rád kdyby uměl číst myšlenky! Nájemná vražedkyně zakoulela očima, udělala rychlý obrat a otočila se k němu zády.

"Jak říkám: je tady nuda."

Vodní ještěrka vyrazila z místa.