Ahojky. :3

Chystám se to pomalu ukončit, takže si užijte poslední kapitolky. Už je opravdu trápit nebudu. Prošli si vším, čím měli a teď ode mě mají pokoj. Ah, tak ráda jsem jim dělala zle. Jsem to ale pěkně krutá osoba, což? 🤭😅

Ještě jsou zde nevyřešené věci, které hodlám dotáhnout do konce. Přeci jen chcete vědět jaké další páry ještě vymyslím. 😏 Nu, s jedním jste se trefili, ale s dalšími? To už bude překvapení~

Osmdesátá kapitola je kulatá a já se rozhodla ještě před koncem přidat pár... ahem... ahem.... jistých romantických scének. Samozřejmě sepsáno co možná nejslušněji. 😁

Užijte si počteníčko~❤

°•°•°

Koupelnou se ozývaly hlasité zvuky dopadajících kapek z neutaženého kohoutku na podlahu sprchového koutu. Jindy nebyly slyšet, avšak při úplném tichu přebíjely všechny hluky zvenku i zevnitř. V tuto roční dobu zůstalo okno zavřené, přes topení bylo přehozeno oblečení malých velikostí, aby to mělo kde uschnout, protože tady se vždycky udrželo nejvíce tepla.

Polosuché ručníky byly pěkně pověšeny na sušáku trčící ve zdi a za chvilku budou připraveny opět posloužit. Jediné zrcadlo v koupelně bylo od šmouh vytvořených prsty, nebo cákanci a bylo třeba jej vyčistit. Naruto se na to chystal už hodně dlouho a skutek utek. Pokaždé na nebohé zrcadlo zapomněl a bylo vidět více šmouh, než lidského obličeje, jenž by se do něj pokusil nahlédnout.

Zvuk spadlé kapky se rozzvučel, následně utichl v rychle se otevřených dveří, prudkého šustění oblečení a hlasitých vzdychů tlumených ve hře jazyků. Div ze sebe nestrhali oblečení, jak se na sebe těšili. Ve slabinách se dmula touha, jež vyžadovala pozornost skrze bolest a přislíbenou rozkoš. Těla mladíků byla rozpálená a rozechvělá, orosená potem, překračující normální teploty i tlukoty srdcí.

Jednotlivé kusy oblečení padaly k zemi, než na světle světa zbyla nahá a roztoužená těla. V tomto momentu zapomněli úplně na všechno. Svět jim byl ukradený, až na jednoho človíčka. Kdyby jim teď někdo zaklepal na okno, dveře, že by je jejich syn potřeboval, ihned by zanechali vášně a zamířili za ním.

Opálený chuunin si vychutnával vlhké polibky plné vášně a touhy. Skrze přivřené oči roztával nad rudovláskovou zarudlou tváří. Ten kouzelný pohled měl vrytý v paměti a nyní se mu vzpomínky z minulého milování vracely. Oživoval je jeho úžasný, milovaný manžel. Teplou dlaní jej něžně hladil po zahojené jizvě na podbřišku, kůže se dala do pořádku, a i kdyby povislá a vytáhlá jako předtím, nevadilo by mu to. Všechny ty jizvy budou památkou. Na jejich štěstí i naděje. Na první nádechy dítka. Na strach i úzkosti, kterými si na začátku procházeli. Teď bylo všechno zlé pryč. Zlé dny plné obav, nejistoty a poznávání přešly. 

Jedna z rukou naslepo narazila na dveře sprchového koutu a otevřela je. Oba se pomalu dostali dovnitř. Jinchuuriki trochu zaváhal, odlepil rty od druhých, pootevřená ústa musela nabrat větší obsah kyslíku a váhavě se nechal zavést za svým milencem. Nechtěl, aby se cítil nepříjemně. nijak nespěchal. Potřeboval dostat z hlavy všechny myšlenky na tvrdé hrátky a zase se ovládnout. Jeho chlouba tvrdla z každého mlasknutí, pohlazení, či otření. Stál klidně, nenaléhal, nechal to v rukou staršího mladíka, jenž neustále kladl nároky na hluboké polibky a do toho mu slastně sténal do úst. 

"M... miluju tě," vyjelo najednou z Naruta a hned na to se kousl do rtu, protože se bál, že tím udělal chybu.

Neudělal.

Cítil rozpálené, bledé prsty běhat po hrudníku, bříšku a bocích. Hladily ho. Opečovávaly ho. Měl z toho radost. Nebál se jej dotknout, sám toužil po doteku, pohlazení, políbení. Ten chladný a nezkušený syn pouště odhaloval všechny pocity a emoce. Miloval. Jen s ním měl pocit, že cítil život. Skutečný život. 

"Já tebe taky, moje slunce."

Modroočko se široce usmál, navzájem si věnovali úsměvy, které měli jen pro sebe, nebyly určeny pro nikoho jiného. Byly vzácné a jedinečné. 

Dosud nevinné doteky a objetí přešlo v tření, rychlé hlazení stehen a boků. Erotické dusno zhoustlo, na povrch vyšly první hlasité, vzrušené steny. Hlasy obou mladíků toužily po jediném. Světlovlasý Uzumaki natiskl na studenou stěnu svého milého a rozkrokem se zhoupl dopředu, otíraje se tak o vlhké partie. Odpovědí mu byl hlasitý sten smíšený se zajíknutím. Náhlý dotek byl překvapivý a rychlý. A nepochybně příjemný. 

Bolest udávala tempo. Oba se jí chtěli okamžitě zbavit. Hladili se, tiskli se k sobě, rudovlasý na oba pustil teplou vodu, jež se zdála studená a kapky omývaly všudypřítomný pot. Pach vody a dvou těl. Oba byli ve varu a teplota sprchy je držela zpátky.

Zanedlouho se koupelnou rozezněly zvuky vášně, mlaskání dvou jazyků o napuchlé rty. Mléčný krk byl zasypán červenými flíčky. Vlastník krku to svému partnerovi oplatil a všechny rudé značky vrátil. Nejen na krk, poznamenal rameno i hrudník. 

Bílé otisky zubů zvolna zmizely z kůže, aby je hned na to nahradila nahromaděná krev pod poškozenou kůží. Ranky od krve nebolely. Povzbuzovaly touhu a zvyšovaly, už tak vzrušené, pochody těla. Nešlo se déle držet vzadu. 

Milenci znali svá tajná zákoutí, řekli si, co jim bylo po příjemné a co ne. Starší Uzumaki ocenil, když se nenacházel na zádech a nemusel se cítit poníženě, ani trapně, že před svým mužem roztahoval nohy. Tady se mohl opřít zády o zeď, zvednout a ohnout koleno a dráždit svůj protějšek divokými a lačnými pohyby nebo polibky. Začínal excelovat v provokaci. Miloval jeho opálené tělo, které jakoby celé roky strávilo na sluníčku. Hřál ho a přinášel mu klid a lásku. Byl sluncem. Rozpáleným a divokým sluncem. Skutečný anděl s povahou ďábla. 

"Můžeme?" zeptal se i přes veškeré příjemné pocity zelenooký a pohladil modroočka po usměvavé tvářičce.

Stačilo si jej jen připravit, dokončit předehru a dostat se k vrcholu potěšení. Koneckonců to bylo to na co se těšili. A přeci na to nespěchali. Chtěli zůstal co nejdéle u mazlení. Přes páteř se prohnal příjemný mrazík, když plavovlasý jinchuuriki uchopil teplé pozadí, přesně padnoucí do jeho dlaně a opatrně jej stiskl. Jemná pokožka, která mu dodávala brnění do prstů a chvějivou rozkoš do třísel. Průhledné kapičky touhy vytékaly z malé dírky, tekutina byla rozetřena po druhém a dodávali si tak částečné ukojení.

"Opravdu se na to cítíš? Já... bych se chtěl ještě trochu pomazlit," zavrněl jinchuuriki a vyjel s dlaní, v hladivých kruzích nahoru, přes bedra, kříž a položil ji na bok. 

Gaara pověsil Narutovi ruce za krk a donutil ho, aby se jej dotkl čelem. I přesto všechno, co se dělo s jejich těly, divoká souhra chemie, dvou bolavých mužství, bijících srdcí a tužeb, stále nechtěl přinést kýžené uvolnění. Miloval ho za to. V žádném případě na něj nespěchal, pouze ho poznával a skrze své azurové studánky prozrazoval emoce, které cítil. Ne nadarmo se říkalo, že oči byly odrazem duše. 

Kapky vody hučely ve sprchovém koutě. Opět dominovaly koupelně. Zbylé zvuky byly utišeny na dlouhou dobu a tenká, mléčná pára stoupala ke stropu, padala níže, dokud nezahalila rozházené oděvy po podlaze. 

O stěny se začínaly odrážet hlasité výlevy rozkoše, poněkud zvrhlé mlaskání a čvachtání. S vyšší intenzitou tisknutí se a prohloubení, získaly projevy na hlasitosti. Dva hlasy chtivě sténaly, v tónech se odrážel všudypřítomný chtíč. 

Cítili bolest, rozkoš, krátkou úlevu... Poté stupňující se tlak a další sladkou bolest, jež byla spíše uvítána, než zavrhnuta. V této části hry milence zcela omámila a donutila je pokračovat v tempu, které si nastavili. Na rozpálená těla napadaly kapky studené vody. Teplota se jim nyní zdála studená, takže odklonili hlavici. Sprška vody se tak tříštila do stěny sprchového koutu, které se prudce roztřásly v rytmu pohybů vášně. 

Bledý mladík se marně přidržoval levou ruku o třesoucí se stěnu, jenomže po chvíli zaměřil své ruce na opáleného modroočka, plně se mu odevzdal, nechal se ovládat, věřil jeho rukám i mysli, že opět nepropadne. Slastně zvrátil hlavu dozadu, na hrdlo mu přistály hladové rty a jemně se zakously do brnícího ohryzku, aby hned na to vyvolal nepřekonatelný výkřik slasti. V životě by nevěřil, že ho bude jeden jediný mladík tolik přitahovat a bude po něm vždycky toužit celou duší. 

Užívali si to zdánlivě nekonečné potěšení, než se to onen zničující tlak ve slabinách rozhodl ukončit.

°•°•°

Sabaku tiše odpočíval na své straně postele, ležel na nastavené paži svého manžela a hladil ji. Byl k němu otočen zády a občas blaženě vydechl nad měkkými rty, jež počastovaly jeho unavené boky, hrudník a stehna. O šaty se nezajímal. Šel si lehnout do postele spokojený, ukojený a nahý. Stres, kterým si v posledních týdnech prošel byl na chvíli pryč. 

Naruto nasával pach rudovlasého milence, voněl po dračím ovoci, slabém odvaru aloe vera a svým přirozeným pižmem. Nemohl od něj odtrhnout svůj zvědavý nos, zježily se mu chloupky na zátylku, když jeho milý zavrněl a následně tiše vzdychl. Přitulil se k němu, objal jeho úzký pas a zabořil nos do rudých kadeří. Byl spokojený, jenom ho trochu bolela paže, jak na ni Gaara ležel. Začínal ji pěkně cítit. 

Modré oči louply po hodinách na zdi, ačkoliv měli ještě mnoho času, pomalu se snažil vzpamatovat, aby se připravil na Sakuřin vpád. 

"Jsi unavený?" zajímal se plavovlásek šepotem.

"Maličko," přiznal se hlubokým hlasem Suňan.

"Tak se klidně prospi, dattebayo, já se o něj postarám. Potřebuješ to po všech těch nočních můrách," navrhl jinchuuriki.

"Já bych... chtěl, ale... nemohu vás tu nechat o samotě."

"Nedělej si starosti. I štít musí někdy odpočívat. Zvlášť po něčem tak moc příjemném," dodal s malým pobaveným úsměvem.

"A kdopak asi zařídil, abych se tak cítil?" podíval se přes rameno na culícího se chuunina.

Naruto se zatlemil, vlepil mu krátkou pusu na stranu tváře a na moment zavřel oči. Dlouze zapátral ve svých vzpomínkách a snažil se přijít na okamžik, kdy mu bylo naposledy takto dobře. Kromě pocitu, který měl s přáteli, nemohl nalézt nic tomu podobnému. Pocit romantické lásky se nedal nahradit ničím.