Jakmile se Naruto jakžtakž vzpamatoval, začal se vyptávat, co děje a proč ho tak hrubě napadli. Reagovali přehnaně. Určitě. Všechno se nějak vysvětlí a zase budou přátelé.

Huba plná otázek mu sklapla až u sourozenců doma. Co provedl tak zlého?

Měl velké štěstí, protože byl Kankuro poslán pro Nejiho. O starost méně, jenomže ta děsivá Temari... Co kdyby ho tentokrát vykastrovala? Ten její pohled mluvil za vše.

Následoval ji po schodech do druhého patra, kde se nacházely tři pokoje, dvě pracovny a koupelna. V jedné místnosti si Kankuro spravoval loutky, nebo je tam přímo skladoval a do ložnice si tahal veškeré práce.

Těsně přede dveřmi do Gaarova pokoje ho zastavila a otočila se k němu čelem. "Gaara na tom není dobře. Podle nás by bylo lepší kdyby ti všechno řekl on, jenže se Kankuro... no řekněme, neudržel a chtěl tě zabít..." mykla rameny, sáhla rukou dozadu po klice a dodala: "Možná bude spát. To teď patří k jeho stavu. Shukaku nebude nějakou dobu aktivní, ale neudělej mu zle ještě víc. A hlavně na něj nekřič."

Naruto tiše přikývl. V hlavě mu to šrotovalo. Kdo si dovolil takhle oslabit Kazekageho Písečné?

Pomalými krůčky vstoupil do pokoje, nechal za sebou zavřeno a zastavil se tak dva metry od postele, na které ležel zrzek.

Gaara spal na zádech, hlavu natočenou k otevřenému, kulatému oknu, pravačkou překrýval břicho a levačka ležela volně vedle obličeje.

Světlovlasý přistoupil blíže a posadil se na kraj postele. Každá myšlenka přelétávala z místa na místo a vytvářela akorát vír zmatků. Založil si paže na hrudi, poslouchal klidný dech svého přítele a čekal na jeho probuzení.

Jak může člověk jako on spát? Temari říkala, že démon není přítomný, ale stejně...

Bylo zvláštní se dívat na tu klidnou tvář. Vypadal tak mírumilovně, skoro bezmocně. Muselo to být prvně, co takhle spal.

On ani netušil jak moc se jejich cesty zkřížily a osudy vzájemně propojily.

Rudovlasý Kazekage postupně otevíral oči. Ucítil také druhou osobu v místnosti a chtěl říct Temari, aby ho nechala. Musela se přeci starat o své studenty!

Jakmile natočil hlavu, prsty promnul ospalky z koutků očí, zorničky se rázem rozšířily překvapením.

Naruto...?

Naposledy ho viděl... v tu noc.

"Teď jsi můj..."

Promluvil mu v hlavě Narutův zlověstný hlas a kousanec na krku se vznítil bolestí. Okamžitě se za něj chytil, křečovitě sevřel tričko a rychle uhnul pohledem do strany. Nezvládl se na něj dívat.

"Gaaro! J-jak... je ti...?" vyhrkl blondýn a natáhl k němu ruku, jenže mladík ucukl. Bledá ruka zakryla důkazy po zubech na krku dříve, než si toho stihl viník všimnout.

Gaara neodpovídal. Byl tu moc brzy a on celou tu dobu spal! Neměl příležitost promyslet svá slova. Vybalit na něj, že je těhotný a ještě ke všemu s ním? Jak tohle jen sdělit? Je to zcela nemožné! Hlasitě polkl, seskupilo se v něm tolik emocí naráz.

Naruto nenacházel slova. Vycítil z něj strach. Zvládl být velmi empatický a vnímavý. Čeho se bál?

"Není mi... nejlépe..." vydechl nakonec tiše Gaara. Přivřel své zelené oči a všechna odvaha o vyslovení se této věci padla.

"Vidím," odvětil stejně potichu. Obezřetně ho sledoval. Chtěl mu pomoci, když se chtěl posadit, raději si to však rozmyslel. Co kdyby zase cuknul. Nechtěl ho moc děsit. Ani si neuvědomoval čím jej děsil.

"Naruto..." vjel si rukou do červených vlasů. Neměl tušení jak se v této situaci chovat. Ucítil silné záchvěvy vlastního srdce, tepna na krku výrazně pulsovala se stále zvyšujícím tichem.

Uzumaki jen trpělivě čekal na jeho slova, musel být trpělivý, ačkoliv se to moc k jeho povaze nevztahovalo.

"Ty si tu noc nepamatuješ... Je to tak?" zeptal se suše Gaara, pohledem probodával peřinu jakoby mohla úplně za všechno.

Modrooký ninja hlasitě polkl. Páteří projel sakra nepříjemný pocit. Zavřel oči a marně zapátral v paměti. Co to jen... je za pocit? Zlé tušení, že provedl něco moc špatného. Jen jeho hlava nevěděla vůbec nic. Typické vzduchoprázdno.

"J-já tě potkal... a-a... něco se přihodilo..." nadechl se k mluvení Gaara a promnul si břicho. Jeho líce zrůžověly, sice prožíval pouze bolest, místy v tom zažil i nečekanou slast. Jeho nezkušené já se stále třáslo z intimního lidského kontaktu. "Po- pomohl jsem ti domů a..." hlas se mu zlomil a místo dokončení věty jen chabě zavrtěl hlavou.

Ne, nedokázal to říct. Hlava chtěla, jen ústa odmítala. Jak jen... to mohl říct? Jakým způsobem? Co kdyby to na něj hned vypálil?

"Tak co se stalo?" dožadoval se druhý mladík odpovědi.

"My... vyspali se spolu."

Naruto doufal, že se snad přeslechl. Zíral tupě do té bledé tváře vyčerpané z toho všeho spaní a velkými kruhy pod očima. Gaara sklápěl pohled, vůbec neznal tu nezvyklou růžovou na jeho tvářích. Z čeho to jen mám? Ptal se sám sebe.

Ne, určitě si jen vymýšlí, jenže... dávalo by to smysl. Ach jo! Prosím, ať je to jen vtip!

"Prosím, řekni, že je to jen vtip," zašeptal tiše Naruto.

Kazekage se po něm ošil, doslova cítil stahující se hrdlo. Už jen obtížné bylo říct, že spal s ním. Zavrtěl rudou hlavou a zaslechl od Naruta zalapání po dechu.

Světlovlásek složil obličej do dlaní. Tlumeně zakňučel. Vůbec si to nepamatoval! Jeho první je s Gaarou? Jak se to jen mohlo stát! Nikdy se po klucích nekoukal, potom se jednu noc ožere jak dobytek a tohle je výsledek...

Dobrá práce pane Uzumaki... Ta cedule z vás měla raději vymlátit duši...

"Gaaro... já se ti moc omlouvám... Hrozně moc... T-to... kvůli mně... máš takové bolesti...? Co se stalo? Prosím, řekni mi to... Já už- já už... to... Já nevím... Je to tak špatný pocit nic nevědět," kňučel přes dlaně. Začal se třást a s přicházející panikou to bylo akorát horší.

Gaara zvedl hlavu, tiše sledoval zoufalého blondýna. Nic si nepamatuje. Přesně jak říkal. Pokud by neotěhotněl, nemusel nikdy nic vědět.

"N-no... tak trochu... a-ale... Naruto..."

Mladík si promnul modré oči, musel se několikrát nadechnout, aby čelil té realitě. Co mu jen udělal? Proč je v takovém stavu? A proč se tváří jak u mučení?

Jejich oči se střetly. Tyrkysová zeleň se přelévala do modrých vod, oba tak na sebe zírali, dokud zrzek nesebral zbývající zbytečky odvahy a vážně promluvil:

"Chtěl jsem to nechat být, protože ty by sis stejně nic nepamatoval, jenže teď to nejde, ne když... se stalo ještě něco..."

Naruto nechápavě zamrkal. Začínal cítit cosi, co se mu dostávalo do pozadí mysli, zatímco Gaara vyprávěl. Byl to právě Kyuubi. Jenom o sobě nedával vědět.

"N-nevím, jak ti to vysvětlit, moc si toho taky nepamatuji, ale... z toho jak sis mě několikrát vzal, i když jsem se tě snažil zarazit... Tak-tak... No... ono... prostě jsem zjistil... ž-že... jsem v jiným stavu. Díky tobě. Mám v sobě něco co bych mít správně neměl... Naruto... j-já... já... ugh..." odmlčel se, slzy mu začaly smáčet tvář. Zoufale pohlédl na bledého chuunina vedle, "čekám dítě. Tvoje..." popotáhl. Natáhl si rukáv na setření otravných slz. Přes jejich clonu na něj pořádně neviděl.

Nejhlučnější ninja z Listové byl zticha. Zbledl o několik odstínů, zvládl konkurovat i Gaarovi. To, co řekl... Musel to být vtip... Určitě byl... Nevěřícně poulil oči, hlava se snažila zpracovat tu nečekanou a šokující informaci. Místo hysterického křiku, jenž se v prvotní chvíli dral na povrch, spustil hysterický smích. Rty zkroutil do nepřirozeně křivého úsměvu, obočí a čelo zatáhl do nevěřícné polohy.

Ten smích se zařízl Gaarovi hluboko do mozku. On tu pláče, je psychicky na dně, naprosto nešťastný a otec toho dítěte, které mu roste v břiše se směje?

"Dě-děl- áš... si... srandu?!" vyhrkl blondýn a chytal se za břicho.

"Hh...?" vydechl bezmocně zrzek, utřel si plný nos jenom kvůli dalšímu pláči. "J-já... nel-l... žu," štkal tiše.

Blonďatý chuunin se uklidnil. Hluboce dýchal. Jak tak poslouchal vzlykání mladíka, došlo mu, že tohle vtip není. Jak by nemohl? Vždyť je to absurdní. Gaara by nemohl být tak dobrý herec. Proč mu tohle dělá, když ví jak moc touží po rodině?

"Ty-ty... lžeš!!" vykřikl zničehonic až se Gaara lekl. "Vždyť jsi kluk! To není možný! Gaaro... Tohle fakt není vtipný!" křičel na něj, divoce dýchal, mračil se na něj. Nedokázal tomu uvěřit. Je to přeci nemožné!

"Naruto, prosím..."

"Ne! Já nechci nic slyšet! Není to vtipný Gaaro! Tohle mi děláš, protože jsme spolu spali a já si to nepamatuju?! Omlouvám se ti, ale tohle vážně přeháníš! Nejsi holka, abys byl v tom! Akorát jen využíváš jak jsem se ti svěřoval! Jednou chci mít rodinu, ano, jenže tenhle vtip je na Kazekageho dost ubohej!" křičel na něj jako smyslů zbavený. Už měl dost tohle poslouchat. Neměl chuť tu zůstávat.

Ani přes Gaarovo naléhání a prosby, aby zůstal a pořádně si promluvili, vyšel z pokoje, prásknul za sebou dveřmi, jež se div nerozsypaly na třísky. Teprve na chodbě se zhroutil. Chytil se v místě srdce kde to bolelo nejvíc a prudce oddechoval.