Hinata se vrátila až s posledním týmem, který na ni trpělivě čekal. Jen co se dozvěděla o Narutově nalezení, přičemž utrpěl opravdu vážná zranění, spěchala do vesnice o to víc. Pořád měla blondýnka ráda a oblíbila si i jeho spřízněnou duši. Vybral si a ona to respektovala. Ten pár pro ni byl příkladem lásky, ač to nezačalo zrovna nejlépe. Věděla, že ji do nemocnice, přímo za nimi, nepustí, tudíž zamířila k Hokage. Chtěla se přesvědčit, že byla její dětská láska v pořádku a nebyla ve smrtelném nebezpečí.

"Oba jsou stabilizovaní. To malé bylo trochu u vytržení, ale teď jsou spolu. Tohle jsi chtěla slyšet?" zajímala se hnědooká Senju, sedíc za svým pracovním stolem, jenž byl jako vždy, pln dokumentů a důležitých spisů.

Modrovláska si přešlápla, přiložila si obě dlaně k srdci a s tichou úlevou vydechla: "T-to jsem ráda, jenže... slyšela jsem, že jejich dům lehl popelem. Můžete jim nějak pomoci?"

"Ah, tohle tě trápí? Bohužel, ale nejde to. Nemohu rozpočet na vesnici věnovat jim, i kdybych chtěla," odvětila Hokage s povzdechem.

"A-Aha... to je škoda, jenže kdybychom se na to složili, šlo by to?" zaváhala dívka. "Chci jim totiž pomoci co nejvíc to půjde."

"To je velmi velkorysé. Po tom všem by to nebyl špatný nápad, jenže opravdu to chceš? Neměli by to spíše zvládnout sami? Oba jsou dospělí," prohodila blondýnka.

Bledooká zamrkala a nejistě si namotala pramen vlasů na prst. "I tak jim chci pomoci," šeptla odhodlaně.

Tsunade se usmála a spojila dlaně. "Dobrá tedy, svou ruku k dílu přidám, ale znáš Naruta a víš, jakou má hrdost. Gaara se od něj nijak neliší."

Hinata přikývla a usmála se drobným úsměvem. Hned se pokusí všechny sehnat a povědět jim svůj plán. Slušně se rozloučila a urychleně se vyřítila z kanceláře. To s tím Sasukem si nechá pro sebe. Přeci to nemusel nikdo vědět. Snad se na nic nepřijde.

Hokage se uvolnila a oddechla si. Už to budou tři dny, kdy obdržela svitek, že chce Suna zrušit příměří. Znovu by byli ve válečném stavu, protože podle nich, zavinila Listová smrt jejich jinchuurikiho. A nový Kazekage by jistě hledal viníka, kterého by náležitě potrestal. Jaké to štěstí, že se rudovlasý mladík našel živ. Bude ho muset prohlédnout, na jeho stavu se jí pranic nelíbilo a jakmile splní práci zde, vydá se osobně do Písečné, čelit hněvu celé rady.

Promnula si vyčerpané oči a vstala od stolu. Všechno udělá hned teď, dokud nemá tolik práce. Vrásky jí ovšem dělala i záhadná žena, jíž se konečně povedlo polapit. Sice jim pomohla, to ano, jenomže jeden dobrý skutek nesmaže to zlo, kterého se dříve dopustila. Prozatím jí nechala v Kakashiho rukou.

°•°•°

Ačkoliv byl její zrak omezený a speciální oční technika zablokovaná, stále měla své oči s mírnou vadou, jež se s přibývajícím věkem zhoršovala. Brzy neuvidí vůbec nic a právě se nacházela ve vesnici, kde dělala nejlepší léčitelka na světě Hokage. Byla přesně tam kde chtěla.

Přes rty se prohnal úšklebek, novým látkovým obvazem si zavazovala ruku a zhluboka nasála vzduch do plic. Cela této vesnice nebyla ničím odlišná od těch ostatních. Čekala na verdikt jejich Hokage, nemohla se totiž dočkat, až odsud zmizí. Nesnášela takto malé prostory, ale pro dobro svých očí musela něco učinit a navíc jí zajímalo, jak se dařilo tomu moc roztomilému páru...

Utáhla konec obrazu, tahle rutina jí upřímně bavila. Zakrývala si vždy celé dlaně, zápěstí a kus předloktí. V podstatě tak zakryla své jizvy. Kůže olíznutá horkými plameny vzniklé od obrovského požáru, ve kterém ztratila nejednoho člověka jí blízkého.

Prohlédla si své ruce a potom zaklonila hlavu. Ucítila to. Cizí chakra. A přesně věděla komu patřila.

"Hm... Sharingan Kakashi, och, jaká to čest," zamručela s mírným úšklebkem. "Dost dobrá pověst na jednoho prostýho chlapíka."

Šedovlasý jounin se vynořil ze stínů, pomalými kroky zastavil u cely a prohlédl si sedící rudovlásku. Nepřekvapilo ho, že se tak rychle dostala z pout. Původně jí sem vsadili s pouty na rukou a ta se teď válela jako klubko hadů v rohu.

"Mohl bych říct totéž," odvětil klidně.

"Vsadím se, že mě necháte na pospas Mizukage, hah?" naklonila hlavu na stranu.

"Zníš nezaujatě. To je ti jedno, co se s tebou stane?"

"Jo."

Kakashi přimhouřil oči. Snažil se o ní najít nějaké informace, ale ninjové z Mlžné nebyli moc ochotní. V Zemi Vody je na ní vypsaná odměna, nepodivil se, že chtěla rychle zmizet do jiné země. 

"Jsi docela silná, a ačkoliv nechci Kibu podceňovat, snadno bys ho přemohla a utekla. Tak proč?"

"Co proč?" zabručela rudovláska a dala si ruce za hlavu, hledíc na strop pokrytý zelenou plísní a mechem.

"Proč ses nechala chytit?"

"Začíná zima. Hodí se mi místo, kde to celý přejdu," uchechtla se a hodila si nohu přes nohu.

Hatake se pod maskou zamračil. Neměl důvod jí věřit a většinou u lidí poznal, když lhali. Tahle malá lhářka se dostala z tolika problémů.

"Chceš něco, co je ve vesnici," konstantoval tiše.

"Wow, i v takovým věku Vám to pálí!" zatlemila se vesele zlatooká.

Všechno šlo moc snadno. Na ninju se rozmluvila bez zádrhelu. Obyčejně museli využít techniky klanu Yamanaka. Bude ji muset dát sledovat a poradit se s Hokage.

"Máš smůlu, ale tady nic nezískáš," promluvil chladně a zvedl pečeť na uvolnění techniky.

Zmizel. Na jeho místě zůstal hustý pás dýmu, který se stejně rychle vytratil.

Kunoichi se nadále usmívala, pohodlně se usadila na relativně měkké posteli a pohled namířila z drobného okna.

"Že nic nezískám? To se teprve uvidí."

°•°•°

Stejně jako na začátku, i dnes se Naruto obával, že jim drobný byteček nebude stačit. Vůbec netušili kam dají postýlku. Jedna skříň s oblečením rozhodně nestačila a to nemluvě o té malé posteli, na které to všechno začalo.

"Lee, to je v pohodě, už to zvládneme, udělal jsi toho pro nás dost," ozval se Gaara, když se černovlasý mladík v trikotu angažoval do přeorganizování bytu.

"Ehm, já vím, ale aspoň pomůžu vybalit, ne?" nenechal se odbýt.

"V pořádku. Nemusíš," usmál se rudovlásek vřele.

Lee mu úsměv vrátil, narovnal se a ještě jednou se sklonil k dítěti, které Sabaku opatrně držel v náručí.

"Buď hodnej a poslouchej, jasný?" zazubil se a ukázal zdvižený palec.

Dítko se zatlemilo od ucha k uchu, nemělo žádné zuby, takže ten široký úsměv vypadal opravdu komicky. Snažil se totiž napodobit ten jeho.

"No, aspoň to rande stihnu včas," zasmál se zvesela a na pohled nechápavého Gaary jen pokrčil rameny.

"Rande, hm?" ušklíbl se Suňan, jakmile jejich pomocník odešel a on zůstal s manželem i dítětem sám.

"Heh. A pak že já jsem mistr překvapení," vrátil mu úšklebek a s povzdechem si přidřepl k první krabici.

Než odešel, nechal si tu pár věcí a všechny je schoval do krabice. Teď se náramně hodily, neboť všechno, co měli, bylo zpopelněno. To ho strašně zamrzelo. Všechny dary i jejich fotky... Bylo to pryč. Na druhou stranu byli teď všichni v pořádku a to bylo nejhlavnější.

"Naruto?"

Oslovený se podíval za svým manželem s ustaranýma očima.

"Netrap se tím. Jsem rád, že už to máme za sebou. To všechno."

"Já jsem taky rád, jenže... tohle málo nám k žití stačit nebude," vydechl utrápeně a zamračil se nad tím, že nemohl zajistit pořádný domov.

Sabaku vedle něj opatrně poklekl, jemně svíraje malého synka a položil dlaň na rameno mladšímu muži.

"To nic. Mně postačí i to málo."

Plavovlasý ninja za ním obrátil tvář a věnoval mu malý poloúsměv. Měl pravdu. Konečně byl klid. Samozřejmě do doby, než bude posílán na mise jako za starých časů. Jen se mu nechtělo nikam daleko, když tu měl rodinu, kterou musel chránit. Podruhé už neselže.

Uchopil rudovláskovu ruku, přitáhl si ji ke rtům a snesl je na její bledou kůži. Chvíli tam vydržel, pak se odtáhl a zadíval se mu do očí.

"Hele, jaký jsi slušný muž," zavrněl s úsměvem starší a polibek mu vrátil.

"Ano, to jsem," hlesl s tichým smíchem, "jsem někdo, kdo si tě najde kdekoliv."

Sunský mladík neodolal, položil dlaň na opálenou tvář a přitáhl si ho do horkého polibku. Po dlouhé době okusil jeho chuť a blaženě vzdychl. Pořád si je nechával ucházet a velmi toho zalitoval. Natočil hlavu do strany a umožnil mu lepší přístup. Naposledy si věnovali polibek v den, kdy si pro něj přišli Akatsuki, od té doby nic. 

V nemocnici se šetřili a věnovali se spíš léčení zraněných těl. Jejich syn už od nich nechtěl ani na krok a v každé jiné náručí, než byla ta jeho rodičů, dostal hysterický záchvat, že chce nutně zpátky. Cizí objetí vycítil i z hlubokého spánku a křikem si zavolal pozornost obou otců.

Do jejich pusy zasáhla drobná ručka, jež chytila Narutovu bradu a několikrát ji poplácala, jakoby ho snad chtěla praštit a přinutila je tak polibek ukončit. 

"Ty drzoune," zasmál se modroočko. 

"On ví, jak si vyžádat pozornost," odvětil bývalý jinchuuriki.

Uzumaki musel kývnout na souhlas, vzal si Yuukiho do rukou, aby se i s ním postavil a zvedl ho nad svou hlavu. Chlapec se začal hlasitě smát a nadšeně tleskat. 

Sabaku uvnitř ucítil hřejivé teplo, velikou chuť se usmívat a silné třepotání motýlích křídel v břiše. Při pohledu na veselého blondýnka, který konečně zahnal chmury a vypadal šťastně, cítil štěstí i on a byl to krásný pocit.

Narovnal se v zádech, nechal úsměv hrát na rtech a chytil partnera za pas. Líbnul ho na krk a přitulil se k němu. Vzpomínal si na jeho první doteky a ironie byla, že i prosté podání rukou v něm vyvolalo řadu emocí, které vůbec nechápal.

Kdopak by si pomyslel, že tak brzy bude mít svou vlastní rodinu? Dokonce se svou spřízněnou duší. Cítil to tak. Kdykoliv a kdekoliv si ho najde. Nezačalo to zrovna nejlépe a kdyby tu byl Shukaku, jistě by se rozesmál nad jeho lidskou naivitou. Nyní byl jeho dávný přítel démon fuč.

"Půjdeme spát? Poslední dobou, jak mám v hlavě prázdno, se mi spí daleko lépe a navíc," odmlčel se a pohladil jej dlaněmi po bocích, "ve tvém objetí je to nejlepší."

"Chceš se vyspat na zítra, než přijdou, že? No, jestli ti to Yuuki dovolí, tak klidně," zazubil se mladší ninja.

"Máme klid, využijme toho."