Holé stromy praskaly, kůra odpadávala, větve se lámaly a létaly po okolí. Velké hroudy zmrzlé hlíny se slučovaly do víru, kde se o sebe pak tříštily. Krajina byla poničená temnou chakrou z úst vzteklého jinchuurikiho, umírala a bědovala. Zemi křižovaly široké praskliny, z nichž vedly drobnější, za to početnější, nitky. Do toho všeho hrálo přímo katastrofické počasí. Černé, husté mraky nespouštěly ani to minimum slunce, vypadalo to, jakoby celý svět potemněl.

Hbitý ninja z Písečné překonával neklidné počasí, dostával se blíž a blíž k místu souboje. Mladý Uchiha na tom nebyl vůbec dobře, prohrával a ani jeho oči nedokázaly démona uklidnit. Spotřeboval již příliš chakry.

Rudovlasý mladík se pevně držel zad jeho bratra, s hrůzou v očích pozoroval jejich okolí a jednou rukou sjel k ráně.

Proč pořád krvácí?

Nebyl zvyklý na takové zranění. Bolest ho vždycky vypla. Nezvládal ji, i to nejmenší škrábnutí pro něj bylo utrpení. Při poslední velké bolesti myslel, že zemře. Při zákroku věděl, že rozříznout ho byla jediná šance na přežití jeho samotného a syna, který by se byl utopil plodovou vodou, jenže on měl pocit, jakoby mu vytrhávali zaživa vnitřnosti.

"Je to hloupý plán," zamumlal Kankuro.

"Jediný, který mám."

"To tam chceš prostě jen tak nakráčet a vykecat mu díru do hlavy?"

"Ano."

"Ty seš blázen!"

"A druhý blázen mi pomáhá," nedal si Gaara říct a letmo mu zacukaly koutky nad tou absurditou.

Kazekage zavrtěl hlavou a náhle zastavil. Před nimi byla hotová smršť a spoušť. Neviděl to moc dobře. Přes ten silný poryv větru se k nim stejně nedostanou. Hlasitě si povzdechl, lépe si sourozence chytil a pokračoval v cestě, tentokrát o něco opatrněji. Musel mít svého manžela moc rád.

Přes rameno se ohlédl zpátky. Snad to tam Kiba sám zvládne. Nechtěl ho podceňovat, ani nechávat o samotě. A stejně tu ten strach byl. Možná už tušil, jak se Gaara cítil.

"Bude v pořádku. Kiba," řekl zničehonic zelenooký.

"Teď chci, abys byl v pořádku ty. Vím, že to zvládne, je mazanej," pousmál se.

"Já budu," přesvědčoval bratra a usmál se

Bývalý jinchuuriki se musel nadechnout. Spoušť, kterou jeho manžel, v démoní podobě, zanechal byla katastrofická. Pootevřel ústa, pustil se a postavil se na vlastní nohy. Zpočátku mu to udělalo problém a hned jak zahlédl rozdivočenou lišku se šesti ocasy, polil jej ledový pot.

"Tohle je šílenství!" vyhrkl loutkář.

Gaara s ním potají souhlasit. Srdce se mu sevřelo a učinil několik kroků dopředu, načež nahlas vykřikl Narutovo jméno. Bude tam. Někde tam hluboko uvnitř, pod vším tím hněvem a nenávistí, bude on. Jeho bláznivý Naruto.

Na vteřinu zalitoval, že se tak hloupě ozval, neboť na něj padly zlé oči démona. Zamáchal svými ocasy a jedním skokem od nich oddělit tu vzdálenost. Ocitl se nebezpečně blízko zraněného Gaary.

Kankuro strnul jako socha, jeho výraz se dal připravovat k vyděšenému a od konečků prstů se roztáhly dlouhé nitě chakry.

"N-Naruto," zachraptěl Sabaku, o krok ucouvl, jenže jinchuuriki hlasitě zaječel.

"Naruto... vím, že tam někde, hluboko uvnitř, jsi. Teď se ale musíš uklidnit. Podívej se kolem. Tahle chakra je zlá a ničí vše okolo. Prosím, uklidni se, vzpomeň si na to, že na tebe doma někdo čeká a já nechci, aby sis ublížil ještě víc," promluvil s polkem rudovlasý mladík.

Dvoje temné oči na něj hleděly bez mrkání. Zornička byla natolik rozšířená, že se ztrácela duhovka. Přední pracka se začala pomalu zvedat, natahovala se, jenže to už přiběhl Kankuro, odstrčil bratra z cesty a tím pádem patřil úder jemu. Démon začal hlasitě vřískat.

Bývalý Kazekage netušil, co se stalo, jeho pád na zem ubrzdil písek a zvedl oči, aby se podíval po svém sourozenci. Nedopadl nejlépe. Síla ho odhodila ke stromu, na který ho pěkně narazila a nalomila mu několik kostí. Vyprskl chuchvalec krve...

"Kankuro!"

Hlasitý výjek démona upozornil na další cíl. Prudce se na něj koukl a zavrčel. Mladíka tím na moment umlčel.

Tohle nedopadne dobře, prolétlo mu hlavou. Stačil by jediný zásah. Jediný a končí. Vzhledem ke svým zraněním by to nepřežil. Netušil, zda byl Kankuro zraněný. Doufal, že ne. Modlil se, aby byl v pořádku. Kdyby kvůli této hlouposti přišel o bratra, nenáviděl by se.

"Naruto... No tak."

Cítil zlou chakru blíž a blíž. Shromažďovala sílu, spojovala modravé a červené bubliny do jedné koule zející černotou a vztekem. Mohl mít před sebou pár minut? Vteřin? Nevěděl.

Devítiocasý démon sledoval nehybné Narutovo tělo, jehož pohlcoval čím dál tím vztek. Slyšel Sabakova slova jasně. Stačilo, aby hnul drápem mohl svého hostitele toho všeho zbavit. On ale nechtěl. Pěkně špicloval uši a zubatá tlama se nad jeho lidskou naivitou usmála.

"Hej, vím, že mě slyšíš. Pokud chceš, aby se Naruto nenáviděl ještě víc... Můžeš... můžeš tomu zabránit. Vím, že ano. Z nějakého důvodu sis mě vybral jako nosiče a z nějakého důvodu si zachránil našeho syna. Proč? Chceš se vymluvit jen na to, že si se nudil? Žes chtěl jen zabít volný čas? Nebo žes mi chtěl dát co proto za mou minulost? Proč ti to jen nechci sežrat? Tak teď tě prosím... Kuramo, nedovol mu, aby víc propadl temnotě. Ani po tomhle..."

Kuramo... Tak mu dlouho nikdo neřekl. Ani jeho vlastní jinchuuriki. Přimhouřil rudé oči, drápy poklepal o mříže a zafuněl. Nějak rychle se smiřoval se smrtí. Ještě aby ne, když sotva nedávno vstal z mrtvých. Byl jí nejblíž ze všech lidí na světě.

Skrze tmavě rudé oči míšenými s černou sledoval rudovláska, jak opatrně vstával na nohy. Pořád měl sílu se před něj postavit? Musel mu nechat svůj obdiv. Byl stejně tvrdohlavý jako ten blonďatý ničema.

Jinchuuriki se chystal na drtivý útok. Koutkem se ošíval po raněném protivníkovi a v posledním momentu poslal techniku přímo proti němu.

Gaara udělal pár kroků vzad, zvedl dlaň a složil pečeť. Neměl ho jak zastavit. Jedním pohledem poslal písek k bratrovi, aby ho uchránil. Nevypadal nejlépe a polil ho šílený strach.

"Naruto...? Vzpomínáš si na toho oživeného kováře, který se označoval za boha a měl extra silné brnění, které se nedalo zničit? Málem... málem jsem tam začal řádit a ty... ty ses tomu bláznovi postavil a snažil se mě vytáhnout z pasti, která ze mě čerpala životní sílu. Pomohl jsi mi. Dostal mě odtamtud a společně jsme ho porazili. Vzpomínáš si? Teď musíme společně porazit tvůj vztek. Ty to zvládneš... Zvládneš to. Věřím ti," dokončil svůj monolog a upřel na něj své lesklé oči.

Už nemůžu... Za chvíli omdlím, cítím to, prolétlo mu zoufale hlavou. Nechtěl se vzdát. Blonďák byl pro něj nesmírně důležitý. Zatraceně moc ho miloval a chtěl ho zpátky.

Přitlačil si dlaň k rameni, tiše zaklel a klesl na kolena. Ubylo příliš krve. Nestíhala se doplňovat.

Démon všechno vyslyšel, naklonil hlavu na stranu a ta příšerná zlost, pramenící zevnitř, postupně odcházela. Jeho nepřítel byl poražen. Cítil jeho sotva tlukoucí srdce a nehodlal se k němu vracet. Rudá chakra mizela, znovu ji nahrazovala opálená kůže. Proces trval ještě dalších několik minut, než se z agresivní lišky stal člověk a všechna ta zlá chakra doslova vyprchala.

Uzumaki se kolébal ze strany na stranu, zůstal popálený na tváři, hrudi, pažích, nohou i dalších částech těla. Modré studánky se unaveně zavřely. Nevydržely být vzhůru dlouho.

Mladík se vysíleně nadechl a už jen cítil padat své tělo. V očekávání, že narazí na tvrdou zem, ho velice překvapilo, když jej chytilo něco jemného a vzdáleně se to podobalo písku. Uvolnil se, nechal se poddat vlnícím se pohybům, než zavadil o hřejivé tělo. Tiše zamručel, snažil se něco říct, jenže hrdlo s ním nespolupracovalo.

Sabaku zmoženě sundal ruku, opatrně objal svého manžela a natiskl se k němu. Kdyby teď umřel, tak by to bylo alespoň pěkné rozloučení.

Oba se propadali bezvědomí. Blaženému, sladkému nevědomí.

°•°•°

Kankuro netušil, jak dlouho byl mimo. Rána ho oslabila na dost dlouhou dobu. Srdce mu div nevypovědělo službu, když se dostal k vědomí a nalezl v bezvědomí jak svého bratra, tak i švagra a pod nimi velkou skvrnu krve vsakující se do hlíny. I přes svá zranění musel oba dostat k nejbližší skupině, nebo nalézt léčitelského ninju. Nalomené kosti přežije, důležitější pro něj byli ti dva. Gaara by mu neodpustil, kdyby tam Naruta nechal, takže za pomoci loutek ty mladé ninje dopravil do prvního spojeneckého tábora, na který narazil. Až tam si dovolil oddechnout.

Jakmile poznali, že se jednalo o Gaaru, téměř okamžitě stáhli pátrání po jeho těle. Byl tady, žil, ač se držel na praskajícím lanku života. Neprodleně musel zpátky do vesnice.

Plavovlasý jinchuuriki se za celou dobu neprobudil. Nebyl nijak zvlášť zraněn. Utrpěl pouze šok, ze kterého se rychle vzpamatovával.

Pod Kibovým dohledem se rudovlasá vražedkyně dostala do rukou ANBU Listové a dopravena do vězení. Hokage si s ní bude chtít promluvit. Zcela ignoroval její průpovídky a drzé poznámky a neprodleně zamířil zpátky za svým Kazekagem.

"Nech toho, jsem v pohodě. Jen mám trochu naražený žebra," ohnal se slovy po svém příteli, který mu byl neúnavně v patách a vyptával se, co se mu vlastně stalo.

"Oh, zapomněl jsem, že už jsi velký pán," rozhodil Kiba vztekle rukama a založil si je na prsou.

"Nech si tu ironii."

"Nech si to hraní na tvrďáka."

Loutkář složil tvář do dlaní, v sedě se zavrtěl a zhluboka nadechl. To zas bylo lásky. Úplně to z jeho milého sršelo.

"Aspoň mě nech se na to kouknout. Nic proti vašim lékařským ninjům, ale rád bych se přesvědčil na vlastní čuch."

Brunet se nad tím uchechtl. Jo, jeho čuch byl vážně skvělý. Dokonce i Akamaru neváhal a přitočil se k němu na pohlazení. Kývnutím hlavy souhlasil.

Ninjové z Písečné na ně hleděli s udivenými obličeji. Bylo pro ně záhadou, proč se tenhle kluk neustále motal okolo jejich Kazekageho, a dokonce vznikly teorie, že to je tajný atentátník, nebo dvojí agent. Někteří byli skeptičtí ohledně jejich spojenectví s Listovou.

Hnědooký Kaze začal mít po krk tajných schůzek, věcného skrývání a plížení se pod rouškou noci. Věřil, že ani Kibovi to není zrovna dvakrát příjemné. Museli to změnit.

"Půjdeme do Listové. Musím dohlédnout na bratra," ozval se po chvilce ticha a se skousnutým rtem se postavil na nohy.

"Dobrá," povzdechl si rezignovaně Inuzuka.

Kdyby nebyl tak neoblomný, mohli počkat, než se jeho zranění dostatečně zahojí.