Do těla se mu zakousl chlad zimního období. Bosá chodila si sice ochladil od náročného běhu, jenže o chvíli později od nich šel hrozný chlad. Ohlédl se, zvedl dlaně a pískem utěsnil tajný východ ven. To kvůli pronásledovatelům.

Musel se vyhnout několika pastím, jinak všichni poskoci mířili opačnými směry, přímo za zvuky souboje. Hlasité dunění se otřásalo skrze chodby a on nepochyboval o tom, že je Kabuto v pořádném maléru. Trochu se zastyděl nad svým útěkem. Mohl té kunoichi pomoct. Ačkoliv to byla ona, kdo dotáhl jeho tělo do Orochimarova doupěte. To ona na ně donesla informace pro Akatsuki a jejím přičiněním ho porazili.

Skousl si spodní ret, nevědomky si otrhal tenkou kůžičku a jeho nohy se rychle rozpohybovaly. Byl přinucen jít po svých, aby šetřil chakrou. Nohy ho studily, celý se otřásl a třel dlaněmi o sebe. Každou chvíli určitě musel na někoho narazit. S trochou štěstí to bude někdo z Písečné, nebo Listové.

V tom zaslechl zapraskání. Jako plachá laň se za zvukem opatrně ohlédl, ledové krystalky se mu přichytávaly na dlouhé řasy a on musel zamrkat, aby líp viděl. Zvuk se už neozval, mohlo to být jen zvíře... Králík, srnka, pták, cokoliv... Poplácal se po ledové tváři a mířil dál. Nevěděl kam přesně jde. Prostě byl venku, na svobodě, a šel.

V podzemí teda bylo větší teplo, pomyslel si a rozběhl se, aby své tělo trochu zahřál.

Svalstvo chvíli protestovalo. Moc se mu nechtělo začít pracovat, avšak po pár minutách se rozehřály a teplo šlo samo. Jen opomněl na jeden fakt... Zpotí se a z toho mu bude zima. Ve chvíli, kdy si to uvědomil, zpomalil a vydýchal se. V takové zimě mohl snadno umrznout. Rozhlédl se okolo své osy, přemýšlel kudy jít, hlavně, aby nenarazil na nikoho od Orochimara, či Akatsuki.

"Hledáš něco?"

Málem nadskočil strachy. Celou dobu takový klid, jen šumění větru, sem tam tu vyřvávala zvířata, která lovila kdesi v dáli.

"Není ti zima?" ozval se opět ženský hlas.

Ztuhl na místě, když zjistil o koho šlo. Rudovlasá vražedkyně k němu bez starosti a bez škrábnutí došla.

"J-jak-"

"Celou dobu to byl můj klon. Věděla jsem, že se Kabuto nějak moc často ochomejtá okolo mýho pokoje, tak jsem si vytvořila klona předtím, než mě napadl a zdrhla jsem. Je v něm dost chakry, takže vydrží dlouho a je docela chladno, takže až technika zmizí, udělá..." odmlčela se a rukama naznačila vybuchnutí, "buch... Všude budou ledový střepy..."

"Jsi tak prohnaná..."

Žena s písečnýma očima se zazubila. "Oh, děkuji, já vím. Mohla bych si za to nechat platit," uchechtla se a hodila po Gaarovi plášť.

Rudovlásek zamrkal, chvíli tak nečinně stál, než si jej hodil přes ramena a konečně pocítil trochu tepla. Jen do nohou mu holt táhlo.

"No, boty ti fakt nedám," protočila očima a zamířila na jih, tedy úplně opačným směrem, než kterým se Gaara původně vydal.

Suňan netušil, zda by jí měl následovat, ale nakonec se rozhodl, že ano. Nechápal spoustu věcí a chtěl zjistit, co byla zač. O tom, že některé ženy měnily velice často nálady věděl, ale aby nějaká v jednom týdnu změnila hned tři strany? Obával se další zrady. Kdoví, kam až byla ochotna zajít. A všechno čistě pro zisk.

"Orochimaru chtěl tvýho syna," zabručela najednou zrzka.

Mladík se napnul. Byl o trochu vyšší než ona, tak o čtvrtinu hlavy, jenže i tak si připadal děsně malý. Ona byla při síle. On ne. Kdyby zaútočila...

"Nedělalo by mi problém ho vzít, jenže jsem věděla, co s ním přesně bude. Proto jsem vymyslela alternativu... Místo děcka jsem vzala tvoje mrtvé tělo. Neměl o něj takový zájem. Ne, dokud jsi nezačal zase dýchat."

Sabaku zatnul pěsti a tiše poslouchal. Kdyby jen dostal do rukou Yuukiho... neuměl by si představit, co by s ním prováděl. Vlastně to ani vědět nechtěl. Jeho syna neměl kdo ochránit. Písečný štít se po jeho zdolání jistě odpadl. Mohla ho sebrat, neudělala to však. Možná v ní byl kousek milosrdného člověka.

"Děkuju," zašeptal.

Ledový vítr rozehnal z holých větviček sněhový prášek, který se pod slabými paprsky slunce zatřpytil.

"Pro tebe to nebylo, zrzku. Já jen vím jaký to je, když tě používají jako věc a dělají s tebou náročný experimenty," hlesla rudovláska a zvedla hlavu k nebi, odkud zahlédla slabý třpyt bílého poprašku, "zlomí tě to na mysli."

Bývalý Kazekage zachmuřeně schoval bradu pod plášť a dál mlčel. Jistě by nemusela být zlá kdyby na ni od začátku nevyvíjeli tlak a nezničili ji. Sám věděl své.

°•°•°

Tiše a nenápadně sledovala mladého Uchihu, jak připravoval pasti a natahoval dlouhé a velmi nebezpečné lanko. Dalo se o něj snadno zabít, jenže tyto napnul tak, aby oběť chytily. Musela skrýt svou chakru pokud jej chtěla sledovat. Chvílemi jí zmizel z očí, ale nikdy se nepodíval jejím směrem, což skvěle nahrálo ke stáhnutí se.

Na útěku byla téměř tři dny. Snažila se dostat Gaaru k branám Listové, ale k její smůle stále naráželi na problémy. A teď byl nový problém Sasuke. Cesta se tak o něco prodloužila. K tomu byl zničen její klon a ona si přehrávala vše, co zažil... Nepochybně za nimi byla skupinka Orochimarových lidí. Zatím nenarazila ani na jednoho ninju, který by hledal Gaaru. Přišlo jí to divné. Vždyť uběhl sotva týden. Těžko uvěřit, že by to vzdali jen tak.

Rychle se vrátila do úkrytu, kterým dočasně byla jedna stará, napůl rozpadlá chajda. Písek stěny zabezpečil a obalil, takže se nebála, že by se na ně něco zhroutilo. Každé zrnko to udělalo samo od sebe a ani Gaara tomu pořádně nerozuměl. 

Uvnitř stavění plápolal slabý ohýnek uprostřed kruhu z větších kamenů a zahříval oba uprchlíky. Gaara nehnutě seděl blízko plamenů, jenž olizovaly zčernalé dřevo a kouř mizel malou dírou nad nimi. Potřeboval se zahřát. Stýskalo se mu po vesnici a věděl, že neměl možnost se dostat domů. Sklopil pohled, všemi smysly se upínal k synovi a ignoroval i příchod mladé ženy.

"Hemží se to tam Orochimarovou chamratí a narazila jsem i na pár pastí," informovala o stavu venku a kecla si k ohni.

"Co tě vede k tomu, abys mi pomáhala?"

"Je fakt, že vás, písečňáky, moc nemusím. Vlastně nemusím nikoho..."

"Tak proč?"

Kunoichi mykla rameny a zadívala se do ohně. Sabaka velmi zajímalo, co se jí honilo v hlavě. Asi tam měla pořádný nepořádek. Změny jejích nálad byly celkem časté.

"Co se ti vlastně stalo?" vyptával se bývalý Kazekage.

"Koukám, že máš chuť pořád mlít," změřila si ho kapku veselým pohledem.

"Holt mi soužití s jedním ukeceným člověkem udělalo dobře," ušklíbl se s pokrčením ramen Gaara.

Škoda, že tu nebyl Shukaku. Bude mu moc chybět. Kdyby to šlo, šel by si pro něj a dostal ho z těch zákeřných spárů.

"Dělalo ti dobře i soužití v posteli?" zajímala se a úšklebek mu vrátila.

Suňan trochu zčervenal, podrbal se vlasech a uhnul pohledem do strany. Hned ho pojem soužití v posteli, napadla ta jediná nevhodná a k smrti příjemná činnost, při které se mohl vyjádřit, jak jen chtěl.

"Pořád nezkušený pako," mlaskla rudovláska a rozesmála se.

Mladík netušil, co jí na tohle říct. Zcela se vyhla odpovědi na jeho otázku. Asi si o tom nepřála mluvit a on to již nadále nevytahoval. Její smích postupně zanikl, až zbylo jen praskání ohně.

Povzdechl si, chtěl si lehnout a spát, jenomže tady to moc nešlo. Byl vyčerpaný útěkem, skoro vyhladovělý a každou chvíli jeho hlavu postihovala tupá bolest, jakoby tam měl několik těžkých zvonů.

Rudovláska na něj opatrně pohlédla a rozhodla se vypovědět ještě jednu informaci: "Sasuke je velmi blízko nás. Budeme se muset zase přesunout, aby na nás nepřišel. Určitě tu chystá pasti na toho dalšího jinchuurikiho."

Zelenooký se napnul, náhle ožil a vyprostil se z nutkavého odpočinku. Jeho tvář získala teplejší odstín, nahromaděné krvi pod pokožkou a ihned ji otočil do strany, k provizornímu východu, jež byl zahrazen pískem.

"Ať tě to ani nenapadne... Ten uchihovskej magor tě chytne hned, jak tě uvidí. Bude lepší jít dál..."

Jenže Gaara nehodlal poslechnout. Spíš se držet poblíž, aby v případném střetu Narutovi pomohl. Cítil v kostech, že se něco stane.

°•°•°

Gaara netrpělivě přešlapoval, ne kvůli zimě od nohou, ale spíš vinou tušení. Už předtím ucítil povědomou chakru a moc se za ní chtěl vydat. Mohla to být lest. Možná jen někdo napodobil jeho chakru. Všechno mohlo být možné.

Loudal se za starší kunoichi slimáčím tempem, každou chvíli se ohlížel a snažil se vystopovat přímou cestu. Nemohl se za ním vydat i kdyby chtěl. Ta ženská měla pravdu. Všude čekal past...

V tom se rudovláska zastavila a přikrčila. Mladík protáhl obličej a postavil se vedle ní s otázkou v obličeji. Místo jakéhokoliv vysvětlení ho čapla za ruku a rychle odtáhla za strom.

"Co se-"

"Mlč! Je blízko. Sakra blízko. Divím se, že si nás nevšiml. Asi nemá pod palcem nás," sykla lovkyně a přidřepla si.

Gaara se zamračil a chytil dlaní kůry. Jemně se naklonil a zkusil očima najít něco, co ona tak dokonale nalezla v bílé závěji. Nemusel hledat dlouho...

Jeho oči se rozšířily a zajiskřily, zároveň se do nich nalilo mnoho slz. Byl od něj takový kousek! Vysoko v korunách překračoval svou obvyklou rychlost blonďatý ninja, jehož tvář nabírala stále červenější odstín. Každý jeho odraz byl slabší a slabší. Začínal mít dost.

Najednou zrzek netušil, co by měl dělat. Jednoduše vylézt a zakřičet na něj? Dát nějakým způsobem vědět, že byl tady?

Než se rozhodl, získal si jeho pozornost někdo jiný... Bez dechu pozoroval, jak se vyhnul ohnivé kouli a pak se dostal do připravené pasti. Naštěstí z ní unikl, ale souboj se dostal mimo jeho zrak. Zatnul pěsti a prudce vstal.

"To ať tě ani nenapadne!" sykla k němu zrzka a stáhla ho zpátky dolů.

"Vždyť ho zabije! Nebudu tu jen tak stát a přihlížet!"

"Potom to musí zvládnout sám! Jak mu chceš pomoct? Vždyť si rád, že ujdeš pár kroků!" rozhodila rukama a vztekle nakrčila obočí.

"Nemůžu ho tam nechat," hlesl polohlasem zelenooký.

"Teď bys tam byl stejně k ničemu."

Sabaku pohlédl na svou ruku. Prsten se pěkně zaleskl, konkuroval třpytivému sněhu, který byl všude kolem.

"Já musím..."

Zlatooká k němu obrátila tvář a chvíli si ho prohlížela. Musel být zoufalý. Byl tak blízko svého milého a nemohl mu pomoci. Stříbřitý kroužek jí bodal do očí. Promnula si tvář a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo. Jen oni, sníh a chlad.

"Fajn... jdeme, ale jestli chcípneš, tak nepočítej s dalším oživením, ty klikaři."