Tak co? Kolik z vás jsem naštvala? Přiznejte se. 😂

Holt se toho Naruta museli nějak zbavit. Sami uznali, že dva jinchuuriki by na ně byli moc, ačkoliv Kisame, Samehada a Itachi... No... Docela sranda. Já říkala, že to hezký brzy obrátím, muhehe~ 3:))

Počítám s tím, že ani za tuto část mě nebudete mít rádi. Nebude to hezký. Tak si užijte počteníčko. :3 Já vím, jsem hodně přející. ♥️

°•°•°

"Kruci... Kruci kruci kruci," opakoval pořád dokola Gaara a udělal několik dlouhých kroků od hlavního vchodu.

"Já říkal, že je něco zle!" vřískl rozčileně písečný mýval a postavil se vedle mladíka.

"Na tohle fakt není čas..." zasyčel zrzek a složil spolu se Shukakem novou pečeť.

Pokud by došlo na útok, měli připravený speciální útok. Písečné brnění zvenku na zdech domu i uvnitř něj. V zimním období do něj museli nacpat víc chakry a sám Shukaku většinu času trávil právě tímto zabezpečením. Nenechali nic náhodě.

Každé drobné zrnko poslechlo jak mladého ninju, tak dlouholetého démona, místo ochranného pláště vznikly ostré špičáky podobné zubům a každý z nich vystřelil na nepřítele. Uživatelé na ně nepotřebovali vidět, písek sám útočil na toho se špatnými úmysly.

Naneštěstí byli oni ninjové dost vycvičení a sesbírali dostatek informací o této písečné dvojici. Vyhnout se však desítkám dlouhých kopí byl trochu problém a jeden z nich úspěšně zasáhl vysokého muže z Mlžné. Ztracených pár kapek nemělo pražádný účinek na poškození.

"Písečňák si chce hrát?" pověděl pobaveně Kisame a palcem si setřel proužek vlastní krve.

Dlouhovlásek nic neřekl. Písečné útoky na vteřinu ustaly a on to využil k opětované palbě. Nejdřív se zaměřil na prostorné okno kuchyně. Zvedl ruce s neopálenou kůží k hrudi, v rychlosti blesku složil pečetě a vypustil na svět ohromný, ničivý plamen.

Oheň rozrazil tenké sklo na tisíce střípků, rána tím způsobená zaútočila na ušní bubínky a způsobila mu nemalé škody. Okamžitě chytilo všechno hořlavé v dosahu, takže se rozzářila skoro polovina kuchyně, jídelny a obýváku. Plameny zatarasily všechny cesty ven, včetně hlavního vchodu.

Sabaku byl nucen ustoupit a pažemi uchránit před žárem. Písek ho sice hlídal a působil jako skvělý štít...

...bohužel se totéž nedalo říct o jeho synovi...

Proto když zaslechl prudkou ránu vedoucí z druhého patra, krve by se v něm nedořezalo, dokonce měl pocit, že mu srdce přestalo fungovat. Bezmyšlenkovitě vyběhl do druhého patra a hned ucítil parnou výheň, smrad spáleného zdiva a dřeva, jenomže nejvíc ho ubíjel dětský pláč, který se každou vteřinou znásoboval.

Jednoocasý démon vztekle zavrčel, pomocí písku udusil většinu nespoutaného živlu a rychle se vypravil nahoru za mladíkem.

Gaara v rychlosti rozrazil dveře do pokoje, které stejně držely jen tak tak na jediném pantu a ocitl se uvnitř.

Dětský pokoj, jež tak pečlivě připravovali byl zničený. Chyběl kus střechy, ve zdi obrovská díra, stěny černé od ohnivých jazyků a ty se pozvolna plazily ke kolébce. Hustý, tmavý kouř se zde naštěstí neusadil, jenom plameny teď byly nejhorším nepřítelem.

Napůl zoufalý otec se přihnal ke kolébce, chytil uječené a vystrašené dítě do náruče, načež zjistil, že ho stihl oheň popálit na ručce.

Zabiju je... Já je kurva zabiju, prolétlo mu okamžitě hlavou a zatnul obličejové svaly v návalu vzteku.

Co kdyby se ten psychouš náhodou trefil a syna zasáhl? Absolutně na nic nebrali ohled. Šli si přeci pro něj. Mohli ho vylákat stejně jako Naruta a ne jim ničit dárek od Hokage.

Tohohle požáru si určitě musí někdo všimnout, pomyslel si, zvedl dlaň a většina vzteku udělala pískem novou díru ve stěně. Někudy utéct musel a přes oheň to riskovat určitě nebude, ne s vyděšeným děckem.

Bez váhání, s drobnou pomocí písku, se dostal ven a doskočil do měkké břečky, kterou ještě včera býval sníh.

Chlapec nepřestával plakat, kňourat a rozhazovat okolo sebe maličké končetiny. Popálení ho příšerně bolelo a slabá kůže si s tím pomalu neuměla poradit.

Rudovlásek jemně chytil poraněnou ručku a zlehka ji přitáhl ke rtům. Chudák malý. Musel se hrozně vyděsit. Usínal si usínal, zatímco z venku přišel spalující živel.

"To nic... To se zahojí, neboj... Jsem tu s tebou, ano? Neboj, neboj," chlácholil malého chlapce a usmál se na něj, "omlouvám jsem ti. Nedával jsem dost pozor. To kvůli mně... Kvůli mně ses..."

Hlas se mu na konci věty zlomil, přestože si zvládl udržovat povzbudivý úsměv. Cítil jejich chakru za svými zády a také věděl, že se chystali k útoku. Takže od něj odřízli Naruta... Kdoví, kde teď byl a jestli bude schopen bojovat. Sharingan ho mohl okamžitě vyřídit.

Přes tvář se přehnala vlna vzteku, zelené oči se změnily na démoní a dech se mnohonásobně zrychlil. Dlouhým nádechem nasál vzduch do plic a přes rameno se podíval na dva nezvané návštěvníky.

"Vy..." zavrčel vražedně, zatímco levé oko zasvítilo hladem po krvi, "jak si dovolujete sáhnout na moji rodinu..."

Okolo začal vířit písek, zvyšovat rychlost a vznášet do vzduchu volné objekty. Kameny, hroudy mokré hlíny, dokonce samotný led.

Nukeinové raději ustoupili. Ve vzduchu byl cítit vztek a najednou si připadali, že to oni byli kořistí, poněvadž schránka obávaného démona Shukaka je pozorovala s loveckým vzrušením v očích. Naštvali si ho hned na začátku a to nebylo dobré. Teď bude daleko těžší jej zdolat. Bariéra by to nemusela vydržet.

Gaara udělal jediný krok, aby se k nim otočil čelem. Rudé prameny vzlétly s divokým vichrem, po tváři se plazilo výrazné tetování jednoocasého démona a ruce získaly podobu jeho pařátů.

Shukaku vyčaroval ďábelský úsměv. Konečně ten kluk uvolnil jeho sílu. Vyskočil mu na rameno a změřil si obávané ninje pohledem. Díky silnému poryvu větru, který vytvářel rotující písek, k nim nemohli i kdyby chtěli.

"Udělali jste sakra chybu," rozesmál se vysokým tónem mýval.

Jinchuuriki nadzvedl bradu, nespokojeně mlaskl a zrnka se v jediném okamžiku spojila. Místo létajícího písku vznikly obrovské koule, jenž začaly jako déšť padat na zem.

"Bez pečetě, šikovný," uchechtl se démon.

Vida, jak stačila drobnost k vyvolání hněvu... A to ještě měl vztek kvůli Narutovi.

Rudovlásek pohodil hlavou, udržoval si stejný, temný výraz a couvl víc dozadu. Nepropustná bariéra ho nepustila dál, takže tu byla jediná možnost, jak syna uchránit.

"Hned se pro tebe vrátím. Tady jsi v bezpečí," zašeptal k dítěti, zvedl ruku a vytvořil pro něj písečný štít, do kterého jej odložil.

"Za chvíli se toho útoku zbaví," zavrčel neklidně mýval při pohledu na nepřátele.

Sabaku tiše přikývl, pohladil chlapce po hlavě a nechal ho tam uvnitř písečné koule. Nechal mu jediný otvor na dýchání, jinak nechtěl riskovat, že by se k němu dostali.

"Za jak dlouho tu bariéru prorazíš?"

"Hmm, není to jednoduchý. Může to klidně trvat hodiny. Záleží na uživatelích a ti jsou docela silní... Chvíli to musíš sám vydržet a já to zkusím..."

Zelenooký mladík přikývl, zatnul pěsti a zastavil se pár desítek metrů od nich, tváří v tvář. Prvotní útok na ně skoro nezabral. Jen jim dělalo problém se vyhýbat a jejich fyzička poněkud utrpěla.

"Pche... Dneska se zapotíme," odfrkl si Kisame a položil si Samahedu na rameno.

"Spíš budete potit krev," procedil nenávistně skrze zuby a spojil dlaně k sobě.

Démon se vesele zasmál, i on je spojil a rázem zmizel uvnitř svého hostitele.

'Hlavně se nenech ovládnout hněvem. Mohlo by to blbě skončit,' varoval jej Shukaku a propůjčil mladíkovi snad všechnu chakru, kterou měl k dipozici.

"Vím," přikývl Sabaku, zamračil se a pozvolna cítil proudit sílu všemi možnými póry.

Už jen to, že přišli a ublížili Narutovi ho děsně vytočilo. Vůbec nikdo nebude ubližovat jeho rodině. Je přece jejich štítem, tak se podle toho bude činit.

Nepodcenit je, dát si pozor na sharingan a hlídat si záda, protože byli dva. A to ani neměl zdání o jejich posile!

Zhluboka se nadechl, z jedné dlaně vytvořil pečeť a druhou pohyboval ze strany na stranu. Písek poslechl a kopíroval pohyby ruky, přičemž se snažil polapit nebezpečné nukeiny. Nejlepší je bylo oba rozdrtit. Stejně jako ostatní... Být mladší, už by neomaleně vypustil písečnou bouři. Ta způsobila vysoké škody, z nichž se pak tělo nedokázalo vzpamatovat.

Písečné chapadlo se pohybovalo tam a zpět, neúspěšně chytalo šikovné ninje, zatímco poskytovalo štít jeho uživateli.

Černovlasý Uchiha používal na útok ohnivé kunaie a hvězdice, ale vždycky je zachytil štít. Tak tohle se mu nepovede. Potřeboval se k němu dostat a polapit do genjutsu. Potom už to bude snadné. Daleko snadnější, než teď.

Zelenooký se zatím snažil odvést pozornost od další své techniky. Takhle brzy nehodlal zalovit pro své eso, jen stačilo získat trochu času na přípravu pečetí. Dům už byl zničený, takže ho alespoň nebude tolik tížit svědomí. Štvalo ho, že přijdou o takový pěkný domov, jenže daleko důležitější byly jejich životy.

Udržoval si od nich patřičný odstup, zvlášť od Uchihy a právě na něj posílala nejvíc písku. Lovil ho. Snažil se jej uštvat a potom dostat. Udělat z něj mastný flek... To bylo to jediné, co chtěl...

Zatnul zuby, oči přesunul na mlžného ninju a schválně okolo něj vytvořil dlouhé, nebezpečné ostny. Kdyby Kisame nebyl tak zručný a neměl svůj meč, pravděpodobně by skončil prošpikován jako jehelníček. Takhle párkrát máchl ve vzduchu obrovským mečem a přistál na zemi. Byl nezraněný, za to z něj odcházela energie.

Chce nás uštvat, prolétlo mu hlavou.

Sabaka bude pekelně těžké zasáhnout a při použít techniky vody si všiml, že písek stále vesele poletuje. Tady jim bude voda na nic. Chlapec se ukázal jako schopný.

Zrovna se chystal vyvolat obrovskou vodní masu se žraloky, když v tom zaslechl ránu a za mladíkem vylétla do výšky obří stěna, jenž se na ně záhy nahrnula v podobě ničivé tsunami.

"Tse... Ten fracek," zasykl, rozmáchl se a mečem rozsekl strhující dunu písku na dvě poloviny.

Itachi se na něj stihl včas skrýt a připravit vybuchující kunaie. Normálního nepřítele by taková síla strhla jako nic.

"Tak to je všechno, co umíš?" ušklíbl se posměšně žraločí muž a bezstarostně se opřel o svou milovanou zbraň.

Gaara zatnul zuby, narovnal se a hřbetem ruky otřel pot z čela.

Tolik útoků... a všechny minuly... Kdybych je alespoň trochu oslabil. Co mám sakra dělat...? Ještě své eso nemůžu vytáhnout... pomyslel si, nasál horní ret a opětovně natáhl paži, tentokrát nad sebe.

'Přesně, jak jsi to dělal doteď... Unav je... Vyčerpej je,' vydechl démon.

Chystal si k útoku písečné kopí, jenže periferním viděním zahlédl letící kunai s výbušným lístkem. Způsobil výbuch těsně u něj, písečná obrana ho stihla uchránit, zároveň mu však zabránila ve výhledu a právě to Itachi využil.

Vydal se přímo na něj, složil pečetě a vypustil další ničivý oheň. Po něm následoval ten nejhorší, který kdy mohla oční technika vytvořit...

"Amaterasu!"

Tady šlo do tuhého. Plameny Amaterasu byly vysoce nebezpečné a trénoval proti nim právě kvůli Sasukemu. Už jednou se s mladým Uchihou setkal a to z něj plameny létaly nepřetržitě. Jeho starší bratr nezklamal.

Ihned okolo sebe vytvořil neproniknutelný štít, než mu došlo, že on nebyl tím cílem. S hrůzou se otočil za sebe, přičemž zcela polevil v pozornosti u druhého.

Černovlásek zapálil černými plameny všechno okolo štítu s dítětem uvnitř. Mohl snadno zabít to děcko, ale nechtěl se snížit na tak nízkou laťku a zavraždit nevinné. Přesto věděl, že jakožto rodič jim nebude věnovat stoprocentní pozornost a bude se spíš snažit chránit potomka. 

Právě toho využil žraločí muž. Pod nohama vznikla z vody dlouhá skluzavka vedoucí k mladíkovi, znalecky po ní sjel, namířil Samehadu naproti němu a prudce mávl do strany.

Rudovlásek v okamžiku ucítil ostrou bolest přes celá záda a velmi silný úbytek síly. Chvíli zůstal šokovaně hledět na vysokého muže, než z nově vzniklé rány vylétla sprška rudé krve. Hlasitě vykřikl a padl na kolena. Musel se opřít dlaní o zem, aby se nezhroutil obličejem napřed.

'Sakra! Gaaro, vstávej!' vřískl netrpělivě Shukaku, zatímco se snažil rozlomit bariéru.

"T-to... nej-" zlomil se mi hlas a místo slov vykašlal krev se slinami.

"Tak kdopak tu teď potí krev? Vy jinchuuriki jste tak zatraceně sebejistí," mlaskl Hoshigaki pobaveně a nakopl mladíka do boku natolik silně, že prorazil nosnou stěnu domu, zboural ji a skončil na druhé straně.

Gaara zaúpěl. V puse ho dráždila odporná pachuť krve. Naštěstí ho písek uchránil před vážnějšími zraněními, protože vlastním tělem prorazil snad všechny stěny přízemí. Ten mlžnej chlap měl sakra sílu.

'Nechal ses nachytat,' zavrčel mýval a snažil se potlačit chuť vyskočit z jeho těla.

"Ub... ublížil... by mu," vydechl chraptivě jinchuuriki a namáhavě se postavil na nohy.

Měl pocit, že mu ta zbraň sebrala chakru, protože se zničehonic cítil hrozně slabý.

'Neublížil. Tenhle ne... Jen to hrál, aby si získal tvoji pozornost. Moc dobře věděl, že jako rodič uděláš všechno, abys ho ochránil a ten zatracený meč jde po větším výskytu chakry... Proto tvoje písečné brnění nezabíralo.'

"Tos mi hodlal říct kdy?!" prskl rozhořčeně Gaara.

'Nevěděl jsem to, sakra! Brzy to budu mít... Zdrž je ještě na chvíli...'

Mladík si přešlápl, zvedl bradu a pozoroval přibližující se nepřátele. Vyvázli z toho všeho bez škrábance. Teda... u jednoho se zadařilo. Jak moc byli vlastně silní? Jak dlouho vydrží ještě vzdorovat?

Asi bude muset sáhnout pro eso.