6. Sleduj znamení
Právě jsem si uvědomila, že já jsem vlastně hrozná potvora.
Oba ty chudáky ničím jen kvůli svému praštěnému nápadu, ale já je varovala, že pro ně mám připravenou novou roli!
Náš Kurama si zahrál na Boha. Dlouhá, nudná doba věznění mu poskytla čas na přemýšlení a nakonec se v jeho zrzavé hlavě zrodilo tohle.
Jak na to bude reagovat Naruto?
Dozvíte se brzy~
Hezké počteníčko~ ❤️
°•°•°
Naruto se vrátil po týdenní misi a byl neskutečně rád ze splněné práce. Dostal z hlavy tu nepříjemnou noc. Vůbec nic si nepamatoval, jen kolikrát míval mokré sny, jenže nikdy se mu neukázala tvář jeho milenky, či milence. Většina byla rozmazaná a pokaždé se probral udýchaný a hodně vzrušený. Kyuubi byl od té doby podivně zticha, což Naruto bral jako výhodu.
Tak či onak, bezstarostně a vesele si to trajdal do Ramen Ichiraku na obvyklou porci. Tak dlouho necítil rámen na jazyku! Jistě, polotovary to zařídí, ale dívat se dokonce na jeho přípravu? To si nemůže nechat ujít!
Nadšený mladík pozdravil všechny v restauraci a řekl si hned o dvě velké misky. Tohle byl jen začátek na utišení apetitu.
Po návštěvě pozdního oběda spokojeně vyšel městem. Dostal od Tsunade výjimečně pochvalu. Mise typu C totiž není legrace a on to bral zodpovědně. Skoro by ho nepoznala. Ten výcvik s Jiraiyou doopravdy stál za to.
Po tom týdnu si chtěl užít noční Listovou, takže se zdržel o něco déle. Vzal by s sebou i Sakuru, pokud by se pořád v její přítomnosti necítil divně.
Procházel okolo stánků, zatím nepotkal žádné známé tváře. Většina musela mít misi, nebo být doma. Zhluboka nasál noční vzduch do plic, usmál se od ucha k uchu, aniž by tušil, co se k němu valí. Měl divný pocit, pravda, ale bral to jako zanedbanou nervozitu z mise. Moc se nad tím nepozastavoval.
Když pocházel kolem baru, kde zapíjeli nově uzavřený mír, ztuhl v pohybu. Zůstal zírat na vchodové dveře se směsicí mnoha pocitů. Skutečně odešel sám? Ať se snažil jak chtěl, paměť ne a ne nahodit.
"Sleduj znamení hochu."
Naruto div nezapištěl strach po zaslechnutí skřehotavého hlasu. Prudce se otočil a nalezl pouze shrbenou postavu staré báby.
"Baa-chan? Co to říkáte? Bylo to na mě?" naklonil blonďák hlavu na stranu.
"Jistěže... he he," zasmála se, pro Naruta bylo utrpení to poslouchat. "Dobře poslouchej..." vydechla, "protože cokoliv, co teď přijde, bude součástí tvého osudu. Sleduj znamení na obloze. Přiletí pták, přinese dopis a ty se tomu co přijde nesmíš vyhnouti. Jinak způsobíš vážné škody tomuto světu."
Pokud byl modrooký ninja nechápající, teď chápal ještě méně. Co měla znamenat poslední slova? Znamení? Jaké znamení? Jaký pták? Co za dopis? Nerozuměl.
"Ehm, mluvíte o tom, že můžu způsobit válku?" zhrozil se. To se přeci nemůže stát!
"Ano, jestli nepřijmeš své následky."
"Následky čeho?"
"Přeci té noci... Tvá opilá mysl... stále ti brání ve vzpomínkách..."
Mladík zkoprněl. Kde to ta babka vzala? Odkud tohle ví? Viděla ho snad té noci? Tím pádem musí vědět s kým odešel! Hlava mu z toho šla kolem. Zabolela ho.
Jeho tělo... tisklo se k druhému. V té tmě bylo jasně rozpoznat, jak bledé je. Žádné ženské tvary v podobě vykrojených boků a obdařeného hrudníku. Ne. Místo toho měl před očima chlapecké tělo, štíhlé, lehce osvalené se širokými rameny... Zakryl si ústa, tváře mu nabraly rudý odstín.
Já se vyspal s klukem! No fakt paráda! A pořád nevím, se kterým! Proč jsem přišel o svoje první tak nezodpovědně? Jsem hlupák!
Stále nevěděl, že se jednalo o Gaaru. Kyuubi se totiž skvěle bavil nad tím, jak nic neví. Všechno na něj vychrlí... Ve správný čas... On mu ukáže furt si brát jeho chakru!
"Baa-chan!" vypískl světlovlásek a chtěl se zeptat na další, jenže stařenka zmizela. Byla fuč. Zmateně se rozhlížel kolem. Ona měla nějaké turbo? Možná odešla, když byl tu chvíli mimo, hodně lidí se po něm nechápavě otáčelo. Zrůžověl trapasem a rychlým krokem opustil hlavní ulici.
Jaké znamení? Následky čeho? S kým jsem se to vyspal a proč z toho budou následky? Ach jo, dattebayo! Proč je to tak složitý?!
S tímhle si bude lámat hlavu celou noc.
°•°•°
Všichni píseční krajani trpělivě čekali na probuzení svého Kazekageho. Uběhl totiž další den, Temari u něj seděla. Se strachem v očích pozorovala bledou tvář bez hnutí. Chiyo je včera ujišťovala, že se během následujícího dne probudí. Stejně si přišla nejistá. Kankuro znovu chodil po pokoji, křižoval ho a pohled ubíral na zem. Sliboval jasnou pomstu tomu kdo mu tohle udělal.
Gaara cítil čísi ruku na své, hřálo to a dávalo pocit bezpečí. Odhodlával otevřít červené oči. Nejenže plakal uvnitř své hlavy, slzy mu stékaly po tvářích i v realitě.
"Gaaro," vydechla Temari a naklonila se starostlivě nad jeho tváří. Jindy lesklé rudé vlasy zplihle a polehávaly kolem hlavy na polštáři.
Jeho starší bratr rychle zaujal místo po levé straně postele. Rudovlásek na oba vyčerpaně pohlédl a s obtížemi se za jejich pomoci dostal do polosedu.
Všechno se mu začalo obracet naruby a začal si to uvědomovat při plném vědomí. V pěstech sevřel peřinu, až mu zbělaly klouby, venku se zdvihl vítr, částečky písku se hromadily a ve velkých objektech narážely do stěn domu. On to bohužel nevnímal. Zorničky měl zúžené, ztrácející se v duhovkách a zahleděné ke svému břichu. Skrze útroby se plazila úzkost a panika.
"Gaaro, musíš se uklidnit... Klid, ano? Dýchej... zhluboka... Poslechni svou sestru, ano? Jen klid," mluvila k němu tiše Temari, zatímco se Kankuro ošíval po okně za ním.
Rudovlásek při dýchání jen sípal, zněl jako astmatik, jenže u něj byl ten rozdíl, že takhle špatně dýchal ze stresu. Sestřin hlas se pomalu dostával k jeho uším a třas po těle mizel.
"Správně... No tak... Ještě to zkus, dobře?" usmála se na mladšího bratra.
Venku se počasí vracelo do normálu, písek lehl, vítr ustal. Loutkář si oddechl. Nikdy nepochopil kde jeho bratr vzal takovou sílu. Byla až děsivá.
Gaara se sice uklidnil, dech se zmírnil, konečně dýchal jako zdravý člověk, jenže při kontaktu dlaně a zahaleného břicha ucítil ten zvláštní pocit. Něco tam bylo. To něco tam být nemá. Z očí se spustily slzy, okamžitě složil tvář do dlaní.
"Gaaro?"
Kankuro užasle pootevřel ústa. Nikdy neviděl bratra brečet.
Temari ho rychle objala z boku a jemně hladila po vlasech. Darovala sourozenci lítostivý pohled, jenže ani on nevěděl, co se děje.
"No tak. Co se děje? Jen... klid..." mladá kunoichi věděla, že nepláče jen tak. Na bolest zvyklý nebyl, ale tohle?
"Co jste mu provedla?!" vyjel po stařeně okamžitě Kankuro. Zavelel v něm ochranářský pud o člena rodiny.
Chiyo nehnula jediným svalem ve tváři. Jenom si povzdechla a jala vysvětlení. Mladík rozhodně nebyl ve stavu, kdy by něco vysvětloval.
"Stále netuším jak k tomu došlo. Vyslechla totiž rozhovor mezi jím a démonem Shukaku..." kývla ke Gaarovi, který vypadal na další omdlení. "Stala se chyba... Ta jedna noc kdy jste ho nechali samotného se něco stalo. Od té doby má bolesti, že ano? Je to tím, že jeho orgány jsou pozměněny a tělo má snahu všechno ustálit."
Temari se zamračila. Přestávalo se jí to líbit. Pozměnit orgány? To jde? Co se sakra stalo? Proč ho jen nechávala samotného? Tyto otázky si v duchu pokládal i Kankuro, jenže jen on měl odvahu se zeptat: "Čím jsou tedy způsobeny jeho bolesti?"
Stará loutkářka nejdříve váhala. Má jim to takhle vpálit do obličejů? Nebudou moc nadšení, jenomže jak má vysvětlit, že je jejich bratr těhotný? Jen tak jemně jim to říct bylo nemožné. Rozhodla se tedy pro druhou možnost.
"On čeká dítě..."
"COŽE?!" vykřikli dva zděšené hlasy.
"Vždyť je to kluk!" chytil se Kankuro za hlavu a zděšeně pohlédl na svého bratra. "Nebo ne?" zarazil se. Rozhodně se i jako kluk choval, vypadal, tudíž to moc nechápal. Měl snad celou dobu dvě sestry?!
"Ujišťuji tě, že je! Ten večer se s někým vyspal... Jen asi nečekal jak to dopadne. No, když došlo k několikanásobnému vyvrcholení do jeho nitra, vše už bylo pro plod připraveno. To znamená... dotyčný do něj vložil funkční lůno a vajíčko-"
"Můžete o tom přestat mluvit?!" tentokrát to byl Gaara kdo vykřikl. Nehodlal to poslouchat. On si to stihl dát dohromady. Skrze rozevřené dlaně po ní vztekle koukl, tyrkys v očích varovně zazářil jako zapálená svíčka.
Temari tomu stále nemohla uvěřit. Jak se to mohlo stát? Jen zkroutila rty do zlověstného výrazu.
"Kdo si dovolil... ti to udělat..." procedila skrze zaťaté zuby.
Zrzek zamrkal, zahnal slzy a ty zbylé si otřel. Nechtěl se na ni teď povídat.
"Jestli ho dostanu do rukou..." zatnul ruce v pěst Kankuro.
Zachmuřený Ebizu pozoroval všechny tři sourozence. Nejvíce měl špatný pocit z toho chlapce. A jeho život je zničený...
"Mluvilo se o... Kyuubim a jeho jinchuurikim..." vydechla tiše Chiyo.
"Uzumaki Naruto," povzdechl si zničeně Gaara a lépe se opřel hlavu o sestru, které se rozšířily zorničky poznáním.
Kankuro vytočený na nejvyšší míru prudce vstal a rychlými kroky opustil pokoj. Nikdo ho nezastavil. Jeho temná a nepřátelská aura byla cítit všude. Mračil se jako samotná Smrt. Tak to si s Uzumakim vyřídí... Živou loutku jinchuurikiho ještě nemá. Asi je čas na doplnění bojových loutek...
°•°•°
Pouštní pták doručující důležité dopisy nikdy nebyl v Listové tak rychle jako dnes. Kankuro vybral toho nejrychlejšího a poslal Hokage vzkaz kde požádal, aby poslala Naruta samotného na misi do Písečné.
Když Tsunade tuto zprávu četla, obočí ji vylétlo vzhůru. Důvod proč pro něj neposlal sám Kazekage byl takový, že je indisponován. Nic víc nevěděla. Něco jí nehrálo. Poslat jinchuurikiho devítiocasatého samotného do vesnice, kde sotva uzavřeli mír? Jediný volný byl Neji, kterému slíbila na dnes volno. Asi má smůlu. Poslala pro oba ninje, aby k ní přiklusali.
Už při příchodu vypadal dlouhovlasý Hyuuga nevrlý a otrávený. Naruto si od něj držel raději odstup na deset kroků. Nechtěl ho víc naštvat a skončit na pár dní v bezvědomí.
"Důvod proč jste oba zde je takový, že právě přiletěl posel z Písečné," promluvila Tsunade a opřela se do křesla. "Kankuro-dono si vyžádal jen tebe Naruto, nemám však v plánu tě tam poslat samotného. Půjde s tebou Neji jako záloha."
"He?" vydechl tupě Naruto. Neji vedle si odfrkl. Převelice na ten výlet těšil.
"Co by se tak mělo stát? Právě jsme uzavřeli mír a Gaara je můj dobrý přítel, určitě v tom nic nebude, baa-chan, můžu jít klidně sám!" mávl bezstarostně mladý chuunin rukou a zazubil se.
"Nehodlám nic riskovat. Do nedávna se radě Písečné nelíbilo, jak dobré spolu máme vztahy. Gaara sice může být tvůj spojenec, jenže o zbytku vesnice se to říct nedá," stála si na svém blonďatá Hokage. Samozřejmě chtěla zjistit, co se děje a očekávala brzké vysvětlení i od mladého Kazekageho.
"Snad by ho nezradili," zamumlal Naruto. "Ale těším se! Minule se se mnou Gaara pořádně nerozloučil, tentokrát to napravíme!" zahalekal nadšeně a bez dovolení vyletěl z kanceláře, aby si mohl sbalit.
"Netrpělivý," šeptl Neji s výrazem mučedníka.
"Neji..." oslovila mladého jounina, "dohlédni na něj. Mám pocit, že něco chystají. Sice máme dohodu, někteří s ní tolik spokojeni nejsou. Sám Kazekage se mi svěřil, že na něj pár z nich plánovalo atentát," dodala zachmuřeně. Nebylo to ani šest měsíců, co se Gaara musel postarat o atentátníky usilující mu o život. Tito ninjové utekli do pouště a ona slíbila, že mu pomůže je najít a postavit spravedlnosti.
"Samozřejmě," přikývl mladík a opustil její kancelář.
Žena z klanu Senju si vyčerpaně promnula čelo. Píseční bývají nevypočitatelní ninjové. Měla by pro jistotu poslat ještě jednotky ANBU. Postačil by jeden. Nechtěla však na nové spojence zanevřít, tak doufala v Narutův správný výběr přátel.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro