Hodně jsem vám pohnula s nervy, což? :D To mě mrzí, ale napětí musí být. :3 Pořád jsem se rozhodovala, jak to udělám. Bylo to u mě tak 50 na 50, protože já moc děti nemusím. :D Jak kapitola vypovídá... Poslední noc... Zjistíte, co se stane. Zda-li to prcek přežije, nebo ne.

Jinak, děkuji za překročení 600 hvězdiček a více, než 4k přečtení. ^^ Jste ti nejlepší. ♥️ Ne, fakt bych vás za to moc ráda objala, protože poslední dobou jsem hodně ve stresu a taková čísla mě velmi potěšila. ♥️

Trošičku mi docházejí kapitoly. Většinou mám náskok tak deset kapitol a teď jsou jen čtyři. Musím sebou mrsknout a dokončit to. :D Ale mám tuhle povídku moc ráda a za každou cenu ji dokončím. :3 (Jen se rozhodnout pro jaký konec, ach jo, to bude zas bude dilema.)

Ještě mám otázku: jak se vám líbí mpreg? :3 Většina lidí, když to vidí, tak hned mizí, protože jim to přijde hrozný klišé. Jako, já bych to neřešila, upřímně mi to nikdy nevadilo, ráda si to přečetla, jelikož to chce sakra vynalézavost pokud se nejedná o omegaversi, jenže poslední dobou mi to vrtá hlavou, protože tahle povídka je na tom založena. Dost bizarní nápad to byl (využít Kyuubiho) a udělat z ninje tzv. nosiče.

Chtěla bych věnovat jednu kapitolu speciálně na KankuKiba. :3 Tím pádem bude o kapitolu víc, ale to vám snad nebude vadit. :D Hned teď říkám, že se porna nedočkáte, jen takových typických romantických keců. :D

A brzy se dozvíte s kým nakonec skončí Hinata. Ne, nezapomněla jsem na nikoho. Už mám v hlavě rozmyšlené, s kým kdo skončí, kolik budou mít děti, atd. :DD (No, já jsem hrozná, kdybych takhle uměla přemýšlet i v realitě. :D)

Ještě jednou díky, že jste to vydrželi až sem a už vám jen popřeji pěkné počteníčko a pevné nervy. :3 ♥️

°•°•°

Rudovlasý mladík zničeně seděl na měkkém polstrování nemocniční sedačce, tvář kryl v dlaních a v duchu bědoval jako pravý mučedník. Shukaku se vůbec neozval, mlčel, možná to bylo tím, že regeneroval jinchuurikiho tělo. Po takové náročné době to potřeboval, ale byl by rád za nějakou radu.

Ani světlovlásek neušel bez bědování a Kyuubi se též zdržel komunikace. Přitom ta rezavá potvora uvnitř musela něco vědět, nebo udělat. Oba propadali hroznému zoufalství. Strašně se na něj těšili a teď o něj měli přijít?

"Je to moje vina... Kvůli mně ses rozčiloval, neměl klid, byl ve stresu, nezůstal jsem s tebou," kníkl slabým hlasem mladší mladík a zhroutil se po zrzkově boku. Měl chuť vyjmenovávat další a další podněty.

"N-ne..." zavrtěl hlavou zelenooký, zbavil se slz a sundal dlaně z červeného obličeje, "to není pravda... Neviň se..."

Naruto objal svého manžela z boku, nutně potřeboval podporu a bral i jednoduché hlazení po hlavě.

"Řekni mi... víc... chci vědět... c-co s ním je..." zašeptal zničehonic Sabaku, "jen... za předpokladu, že chceš..."

On potřeboval vědět, co přesně s jejich synem bylo a proč mu hrozila tak brzká smrt. Ani pořádně neotevřel očička a svět se ho rozhodl pohltit do černé tmy zapomnění. To dítě mělo být stvrzení, důkaz spojení dvou znepřátelených vesnic, které jim mělo pomoci k míru. Všechno, kvůli čemu tak riskovali a vzdali se normálních životů... Trpěli snad zbytečně? To se jim teď démoni podsvětí vysmívají a natahují své nechutné pracky nahoru.

Chtěl věřit v dobrou cestu. Věřil tomu dítěti, že to zvládne. Musel v to věřit. Nic než víra v tuto chvíli nehrálo důležitější roli.

"P-prý... pro něj budou následující dny rizikové a s každou přežitou nocí a dnem má větší šanci, jenže baa-chan se obává nejhoršího... Je to kvůli tomu rychlému vývoji... Co jsem tak pochopil... orgány, jako plíce, srdce a další, se špatně vyvinuly... Drží ho při životě skrze speciální jutsu, které vytvořila baa-chan a umí ho jen tři léčitelky. Sakura-chan... u něj sedí celý den," odmlčel se, protože hrdlo přestalo spolupracovat a hlas by se stejně zlomil.

Tohle jí nebudu moct nikdy splatit, pomyslel si blondýnek zničeně a nanovo vypustil přehradu. Byl s psychikou na nejnižším dně. Doufal v Sakuřinu zručnost, věřil jí, leč jeho podvědomí nahlodával zlý brouk obav.

Rudovlásek zpracovával jeho slova, kýval hlavou jako houpací kůň, avšak neřekl nic. Nechtěl mu ještě víc přidat.

"Nemáš hlad? Měl by ses najíst a napít," pověděl modroočko tiše.

Vlastník krásných, tyrkysových hloubek neměl na výběr jinak, než kývnout. Vytáhl nemocniční triko k nosu a utřel si vlhký sopel. Společně s Narutem vyrazil směrem k sesterskému pokoji.

°•°•°

Sakura nepřetržitě seděla u malého uzlíčku a držela ho naživu pomocí jutsu od Tsunade. Chlapec byl tak krásný... Chomáček rudých vlásků, možná trochu rezavých, chvílemi zahlédla jeho výrazné oči, určitě je bude mít po Gaarovi a roztomilé fousky na obou baculatých, brunátných tvářičkách... Doslova se nad ním rozplývala a zdaleka nebyla jediná.

Dítko vůbec neplakalo. Jen chraptivě dýchalo, srdíčko sotva bilo a dech byl naprostá bída. Hrudníček drobného tělíčka sotva fungoval, marně se nadzvedával a klesal. Bojoval o nepřátelský vzduch, přičemž se snažil držet na místě. Příliš měkká struktura kostí zajistila propad celého hrudního koše.

Zelenooká kunoichi měla příšerné, tmavé kruhy pod očima, jenž se s každou uběhlou minutou zvětšovaly, ale nespočinula nechtěla se vzdát. Nezasloužil si zemřít. Byla po jeho boku a dělala mu oporu. Ten maličký nesměl tak brzy skonat. To by nebylo spravedlivé.

Novopečení rodiče mohli jen sledovat ten průběh. Ačkoliv se Naruto cítil hodně na dně, věděl, že na tom byl Gaara daleko hůř. Nemusel se soustředit ani na jejich spojení. Bylo to jasně vidět.

Na jídlo neměli chuť, avšak úspěšně dostal do Gaary trochu teplého vývaru. Tentokrát to nevyzvrací. Bál se o rudovláska i jejich malé více, než o život nejlepšího přítele.

Hodiny se neskutečně táhly...

Sakura vypadala na omdlení, musela ji vystřídat Shizune a hned potom odpadla. Mladíci se udržovali vzhůru, zkoušeli si povídat mimo tohle strastiplné téma a o pár hodin později je vyrušila netrpělivá návštěva. Jejich masky to dlouho nevydržely...

Temari na utišení objímala mladšího bratra, šeptala konejšivá slova a nechala ho pobrečet na rameni. I na Naruta byla mírná a snažila se mu přidat trochu podpory prostým objetím. Nechtěla přidávat víc zátěže. Vždyť byli psychicky na cucky. Nevěděli, co si počít a nikdo jim nenosil zprávy o nevinném dítku. Nevěděli v jakém byl stavu a to je děsilo nejvíc. 

Písečná kunoichi zrovna sledovala vlastního synovce, nervózně žmoulila kraj oblečení a upustila od masky drsné, a nelítostné ženy. Velmi se strachovala a ze špatných myšlenek nekontrolovatelně sjelo mnoho malých kapek.

"Jak na tom je?" zeptal se tiše příchozí mladík s culíkem a rukami založenými v kapsách. Nemohl jen tak stát a dívat se na její trápení.

"Nevidí to moc dobře," odvětila hrubým hlasem.

Shikamaru sklopil oči. Na tohle expert nebyl. Ve své hlavě vymýšlel nápady na záchranu nového života. Ani on to neviděl moc růžově. "Co Kyuubi? Nebo Ichibi? Oni nemůžou nic udělat?"

"Jejich chakra je příliš divoká a agresivní. Navíc oba mlčí a oni... jsou z toho naprosto zničení," pověděla tiše světlovláska.

Tmavovlasý smutně kývl bradou. Nebylo to tak dlouho, co zapíjeli na jejich zdraví, no a dnes? Dnes doufali, že to drobeček přežije.

Nenápadně vytáhl ruku a přisunul ji k Temari. Překvapivě jej neodehnala, chytila se a ještě se o něj bokem opřela. Teď už to nebylo tak otravné. Do chřípí nosu nasál její vůni, vnímal to teplo a přál si, aby se už netrápila.

°•°•°

Gaara čekal na dobré zprávy. Doufal v ně. Uběhly další dva dny... Téměř nespal, téměř nejedl, jen se díval na svého potomka a div se nehroutil na místě.

Vyčerpaný Naruto vypadal jako duch bez těla. Prostě se pohyboval ve stylu mátohy, celý pobledlý koukal do země, jeho oči byly ponuré a temné, vlasy mastně objímaly čelo a tváře. Sotva chodil. Jen se udržoval vzhůru kvůli Gaarovi.

On viděl jen jedinou cestu. Kyuubi... To on ho stvořil. On to všechno způsobil... Kvůli němu se dítě vyvíjelo rychle... Mohl by- Ne. Musel to spravit...

"Kyuubi... j-já vím, že tě žádám o moc, jenže... pomůžeš... mému... synovi...? To ty... jsi... ho v podstatě vytvořil... To ty  jsi nám přivedl ta trápení... prosím, zachraň ho..." zavzlykal chraptivě, avšak brzy na to zaslechl hlas v hlavě.

'Jen mi předej své tělo... Tohle tě bude stát hodně,' zavrčel démon a nelibě mrskl ocasem.

Jinchuuriki strnul v pohybu. Tiše si povzdechl a opřel se zády o nejbližší stěnu. Nebylo na výběr. "D-dobře... j-jen... si... promluvím s Gaarou."

'To není dobrý nápad. Nech ho jít spát a ty se stáhni. Já zařídím zbytek. Koneckonců taky nechci, aby dítě zemřelo. Nechci, aby má práce přišla vniveč,' promluvil démon daleko jemnějším hlasem.

Blonďáček tedy souhlasil, ač se nad poslední větou škaredě zamračil. Zaklonil hlavu a s novou nadějí šel za rudovlasým manželem. Nehledal ho dlouho. Stál tam, kde vždycky. Nasáklý nervozitou držel dlaň na skle, slzy na hranicích a nedovolil si povolit.

"G-Gaaro... nepůjdeš se prospat? Prosím, potřebuješ to..." poprosil staršího mladíka a objal jeho útlý pas. Suchými rty zajel k bledému krku a políbil jej.

"Neměl bych... Měl bych tu být," odporoval slabým tónem písečný ninja.

"Prosím prosím, prospi se. My jsme k ničemu... Kdyby něco, přijdu pro tebe... Jen se prosím vyspi," naléhal na něj tiše.

Gaara obrátil tvář za modroočkem, jeho obličej byl stažený neštěstím, zároveň starostí, ale v očích zahlédl kousíček naděje. Možná to ho přinutilo vzdát svůj tvrdohlavý postoj. "Tak dobrá," vydechl nakřáple, přiblížil se a políbil plavovláska na rty. Vydržel sotva pět sekund a okamžitě motýlci v břiše zahráli úžasnou hru.

Jakmile se za Narutovi pomoci odporoučel Sabaku ke spaní, teprve se zavřenými dveřmi převzal kontrolu démon.

"Hlavně nic nevyveď," zašeptal sám k sobě a místo modrých duhovek se objevila sytě červená, jako lusknutím prstů.

"Hehe... Neboj, Naruto," zachechtala se liška mladíkovým hlasem, jen o trochu hrubějším a hlubším.

Démon se vítězně usmál, nasál nosem svobodu, protáhl končetiny jako sportovec před maratonem a vydal se přímo po pachu toho malého výtvoru. Musel se na něj přeci podívat. Černými, ostrými nehty poklepal o zeď, spokojeně se usmíval a zdravil procházející okolo, z nichž ani jeden tuhle náladu nechápal. Zastavil se až u dveří vedoucí k inkubátoru. Tady nebyl důvod se zastavovat, prostě zabral za kliku, otevřel dveře a ocitl se uvnitř. Krom toho jednoho dítěte, nacházely se zde i další čerstvé životy.

Kyuubi v těle dospívajícího muže, pomalu přistupoval ke svému cíli, po jehož boku stala krátkovlasá bruneta a hned za ní mladší růžovláska.

"Naruto... Sem bys neměl chodit..." ozvala se Sakura, jakmile spatřila svého kamaráda, jenže už podle rudých očí se zadrhla. Tady bylo něco špatně. 

Liška se uchechtla hrubým hlasem a nechala na povrch vybublat rudou chakru. "Jdi mi z cesty," zavrčela a skrze Narutovu tvář nasadila mírné zamračení.

Zelenooká kunoichi zachovala klid, o jeden krok ustoupila a zatahala za rukáv Shizune. Krvavě rudé oči probodávaly obě ženy, jakoby jim viděly do nitra duše a atmosféra kolem nich zhoustla.

"Co tu děláš, Kyuubi," zavrčela Shizune, které se vůbec nelíbilo, že démon ovládl svou schránku. Neměla však sílu nějak dál odporovat a stačilo i mírné odstrčení.

"Něco, co vy neumíte," odvětil jedovatě devítiocasý démon a ještě jednou obě sjel varovným pohledem. 

Potom se zadíval na malé tělíčko. S každým dechem bylo slabší a slabší. Natáhl lidské ruce, sehnul se a uchopil dítě do náruče. Z mírně pootevřených očiček se začaly linout slzy a místnost vyplnil dětský pláč.

"Hej, no tak, přece nebudeš brečet, ne?" naklonil blonďák hlavu na stranu a zašmátral černým nehtem okolo obličejíku. 

Ten drobek však chytil pohybující se prst celou pěstičkou, ustal v hysterickém pláči a zkoumal tu divnou věc. Jeho kukadla zasvítila zvídavostí.

"Jsi docela malinký... Neměls být větší?" přimhouřil rudé oči a zkoumal dítě od hlavy, až k patě.

Pod dlaněmi cítil křehký život na vlásku a hodlal s tím něco dělat. Nebýt toho hloupého pokusu, tak by se to nikdy nenarodil.

Sakura se Shizune byly jako na jehlách. Ta nejnebezpečnější katastrofa v dějinách ninjů stála před jejich zraky a držela v náručí bezbranné dítě.

"A dost... Pusť ten prst," zasyčel Kyuubi nevrle, jenže chlapec se zničehonic rozesmál. Protočil panenky a dodal: "Jen doufám, že nebudeš po tom idiotovi... Jeden Uzumaki s prořízlou hubou bohatě stačí..."

Tělo jinchuurikiho se najednou rozzářilo zlatou září, fousky na tváři se zvýraznily, oblečení obalila jakási neznámá chakra, která v sobě skrývala mnoho síly. Zlaté vlasy vlály jako svatozář a prsty jedné ruky přiložil na drobný hrudník. Neuvěřitelná moc života proudící skrze buňky a prýštila všemi póry ven. Právě teď většinu životní energie spřádal a upravoval pro novorozence. Tak tuhle laskavost mu blonďák nikdy nesplatí... To on ho zachránil... Nemusel nic dělat. Celou dobu za svými mřížemi koukal a trpělivě čekal na prosíka.

Medičky s pootevřenými ústy zíraly na jev před sebou. Strach z toho, že démon něco provede se snižoval, než opadl úplně.

"Tak," mlaskl démon, ušklíbl se a nechal zlatavý háv okolo těla zmizet. Dlouhými nehty přejel po baculaté líci, jemně ji pohladil a uložil uzlíček zpátky.

Kyuubi se rychle stáhl a nechal Naruta procitnout. Ten udělal několik kroků dozadu, zalapal po dechu a v sekundě se skácel na podlahu.

"Naruto!"

Modroočko zamrkal, cítil všechny svaly v křeči a nulovou motivaci končetin vstát. Tupě hleděl do tváře nejlepší kamarádky a chtěl strašně moc spát.

Tiše zaskučel, složil tvář na podlahu a nechal spadnout oční víčka dolů. Ta zem byla pohodlná tak moc, že ignoroval ostatní hlasy volající jeho jméno. Hlavou mu však jezdila jasná zpráva: přežije to...