Zelenooký měl pocit, že se snad přeslechl...

Tak Tsunade do něj doslova řeže, aby pomohla jeho potomkovi na svět, pomalu umíral v bolestech a on si bude stěžovat na rozdrcenou ruku? Bude ji drtit dál!

"Všiml sis doufám co se děje s mým břichem, že jo?!" vyštěkl na jeden hrubý nádech Gaara.

Plavovlásek hlasitě polkl, potom vyjekl, když mu zápěstí nehezky zkroutil na opačnou stranu. Celé tělo automaticky šlo směrem, kudy se tupá bolest táhla, neboť si chtělo odlehčit. "Aj aj! Bolí... bolí..." zakňučel a sklonil blonďatou hlavu dolů.

"Plodová voda je pryč. Zhluboka dýchej. Nezapomeň na to, protože teď přijde ta horší část. Naruto... za žádnou cenu nepoužívej chakru!" zamračila se na modrookého mladíka Senju.

"Určitě," zabublal tichým, sotva slyšitelným hláskem a tiskl zuby k sobě kvůli zápěstí. Gaara měl fakt silné sevření.

"Sakuro, buď u něj, přidržuj ho. Tohle nebude příjemné. Shizune, budu potřebovat tvou asistenci."

Obě přikývly na její žádosti, Haruno se přesunula na Gaarův volný bok. "Za chvíli to přejde, bude to pohodě, Tsunade-sama je výborná a ty si vedeš skvěle," usmála se na zpoceného a sinavého rudovláska. Vzala do rukou čistý, mokrý ručník a ohleduplně otřela tváře a čelo.

"N-neřekl bych," vydechl nakřáple Sabaku a na moment uvolnil stisk na Narutově ruce.

O chvilku později zrzkovu druhou ruku uchopila dívčí dlaň. Překvapeně zvedl pohled a pootevřel ústa v tichá slova, bohužel vyprahlé hrdlo ze sebe nedostalo nic.

"Jen dýchej, dobře? Nic se ti nestane," uklidňovala ho Sakura s malým úsměvem, načež hodila očkem po svém kamarádovi.

Modroočko se zaculil, přitáhl se a opřel čelo o manželovu hlavu. Vstřebával tak jeho přirozenou vůni, držel ho blízko sebe a starostlivě hladil palcem jeho hřbet ruky. Koutkem zahlédl, jak se obě medičky chystají na další fázi.

"Můžeme Gaaro?" ptala se pro jistotu hnědooká žena a prohlédla do tyrkysových hloubek.

Oslovený zdráhavě přikývl, ruce, jenž ho držely od něj schytaly pořádné, ocelové sevření v očekávané bolesti.

Tsunade se hodně přemáhala, aby tohle přes přítomnou krev valící se z rány zvládla dotáhnout do konce. Naštěstí zde měla Shizune a další schopné, lékařské ninje, které zatím vyrazila za dveře, jelikož potřebovala prostor.

Chvíli se nedělo nic. Místnost naplňovalo jen zuřivé funění zrzka, jenže to vystřídal strašný křik. Mladík nevydržel dlouho v leže, cloumal sebou na všechny strany, Sakura ho musela přidržet a v Narutově ruce se ozvalo hlasité křupnutí. Reakcí byl okamžitý výjek a krátké vzlykání.

"Naruto! Přísahám, že si tohle odskáčeš!" vykřikl v křeči rudovlásek, neměl ani čas mu darovat jediný zlý pohled. Jen zařval tuhle výhrůžku a pak se věnoval hlubokému dýchání. V hlavě myslel, že se snad zhroutí. Nesliboval náhodou Shukaku pomoc? Tak co dělal?

"Eh... Nemusí být..." zakňoural chuunin a v duchu litoval svou ubohou ručku, jež sloužila zrzkovi jako utěšující objekt.

Hokage nikdy předtím neměla problém s císařským řezem. Tedy, do doby než získala fobii z krve, potom to nešlo vůbec a najednou na sobě začínala rozeznávat příznaky úzkosti. Její blízká přítelkyně si toho samozřejmě všimla. Kdykoliv ji u toho mohla nahradit.

Bývalý Kazekage měl pocit, že to byly hodiny, co z něj to dítě tahaly ven. Taky moc nepřispíval k tomu, jak se kroutil a ječel jak na lesy, jenomže ani ve snu by ho nenapadla taková šílená agónie. Občas viděl před očima hvězdičky, jeho síla ho opouštěla a s tím přicházela temnota. Nakonec dvě zkušené medičky přestal vnímat úplně, naposledy zaskuhral, přidal přidušený výkřik a uvolnil se. Stočil vyčerpané oči na stranu a zavřel je.

"Ne... Ne... Gaaro! Teď nesmíš usnout! No tak!" zpanikařil Naruto, vyprostil dost možná zlomenou ruku a se syknutím mu ji přiložil na tvář. Vytáhl si jeho bledý obličej vzhůru. "No tak... no tak... Vydrž to ještě chvíli... Prosím... Gaaro!" zvýšil v panice hlas.

Růžovovlasá kunoichi pustila nezvládnou ruku, vyzkoušela tep a celá o několik odstínů zbledla. V duchu se snažila zachovat klid a musela se ujistit znovu. Bohužel se s výsledkem nemýlila. Prudce otočila hlavu. "Hokage-sama! Jeho srdce-"

"Co?! Co má se srdcem?!"

"Naruto, uklidni se! Nepotřebujeme tu někoho kdo panikaří!" opřela se do něj zelenooká.

Uzumaki vztekle ohrnul horní ret, přiložil ucho na jeho hrudník a chvíli poslouchal. Zorničky se mu zúžily děsem.

"Vždyť- vždyť... on... skoro..." zlomil se mu hlas, celého polil třas, srdeční sval zvýšil na obrátkách a měl sto chutí mu věnovat své tepy.

"Proto říkám: uklidni se a hlavně nepoužívej chakru. Může mu spíš ublížit!"

"Tak co mám dělat?!"

Sakura už chtěla říct zkrácený postup na masáž srdce, když v tom se pokojem roznesl jiný křik.

Tentokrát ani devítiocasý démon nezůstal v klidu. Za mřížemi se postavil na zadní a čelisti rozevřel v ústech.

'Přece jen to vyšlo... Tak co Naruto? Jsi nadšený, že jsi táta?'

Jenže jinchuuriki ho měl těžce za horizontem. Němý otevíral ústa, výkřiky novorozence se zesilovaly, zatímco byl celý od krve a držen v náručí klepající se kunoichi. Sice to bylo utrpení na jeho uši, ale uvnitř... cítil... radost. Oči se zalily slzami, bez mrkání hleděl na kopající novorozeně.

"Tsunade-sama! Gaara skoro nedýchá! Pomalu necítím ani srdce!" ozvala se hlasitě Haruno. Na nic nečekala, zkrátka musela začít s masáží srdce.

Blondýna byla z krve doslova mimo. Její oči byly plné strachu, pomalu vypadala na zhroucení než se do toho vložila Shizune.

Pro Naruta nastal zmatek. Chtěl být u Gaary a zároveň si prohlédnout vlastního syna, jenže byl vytlačen z pokoje speciálním týmem, který si vzal zbytek operace na starosti a ječící dítě odnesla Shizune kdoví kam.

Frustrovaně nakopl zeď, rukama vjel do vlasů a držel je tam. V koutcích zaštípaly slzy, které celou dobu zadržoval. Snažil se být silný, ukázat, že byl klidný, leč po chvíli to vzdal a nechal slzavému vodopádu volný průběh.

Jestli zemře... Bude to jen moje vina... Neměl jsem odcházet... Měl jsem se na tu misi vykašlat... Věděl jsem, že je s ním něco v nepořádku a stejně odešel. Bál se o mě! Vyvolal snad strach o mě ten porod? Ach ne... Já jsem takový hlupák, dattebayo! Řval na sebe v duchu, na povrchu hlasitě vzlykal, bolavě sténal kvůli ruce a myslel na oba. Bál se o svou rodinu...

Postupně na něj přicházely návaly úzkosti. Dýchalo se mu čím dál hůř, hlava se motala, bolela, pochodoval sem a tam, takže toho raději nechal a kecl si na zadek. Držel si hlavu, chuť si vytrhat všechny vlasy vzrostla. Myslel, že zešílí. Nepustili ho ke Gaarovi, ani mu neumožnili vidět syna. Potřeboval vědět, že byli v pořádku. Vzlykal, schovával si obličej do dlaní, byl psychicky na dně a to neuběhlo ani tolik času!

"K-Kyuubi... pro-prosím... nenech... ho... umřít... Nenech to malý umřít... Prosím..." zaštkal potichu, slzy protékaly mezi prsty, jenomže se mu dostávalo pouze ticha...

Po pár hodinách se zvládl vybrečet, zjistil, že se mu tom brekem ulevilo a červenýma očima probodával zemi pod sebou do doby, než se otevřely dveře nemocničního pokoje.

Vyskočil na nohy jako uvolněné prkno, s nadějí natahoval krk a snažil se nahlédnout dovnitř.

"J-jak... to vypadá?" ptal se nadějně jedné medičky, která procházela moc blízko.

Žena si sundala roušku s cákanci krve a zacukaly jí koutky. "Přežil to. Bylo to jen o vlásek, měl vážně namále, ale zvládl to. Možná mu pomohl i ten démon. Teď je v bezvědomí a díky slečně Haruno se zotaví rychle."

Plavovlásek se nanovo rozbrečel, jako poděkování ji objal a už si to šinul dovnitř. Zůstalo tu jen pár jedinců, kteří se rozhodli zakrváceného mladíka umýt.

"Naruto..." šeptla tiše Sakura a otřela si pot z čela. Žádná noční směna ji nedostala tolik do stresu jako tahle.

"Sakura-chan... Děkuju ti..." kníkl rozechvěle a preventivně potáhl nosem. Oči se mu třpytily slzami a stejně dovedl nasadit šťastný úsměv.

Kunoichi se opřela zezadu o zeď a prohrábla si růžové vlasy. "Je to hezký chlapec, Naruto. Neboj se o něj. Narodil se o trochu dřív tak musí do speciálního zařízení, aby to zvládl. Bude v pořádku. A Gaara taky..."

Uzumaki přikývl, měl v sobě tolik vděčnosti a nedokázal ji absolutně vyjádřit. Jen hloupě koukal na svou kamarádku, zatímco lékařští ninjové omývali rudovlasého mladíka. Krve bylo spousta, kapala nepřerušovaně na podlahu, ale z rány ani kapka. Ta byla perfektně zašitá a byl to takový nezvyk, protože břicho nebylo narostlé, jak byl zvyklý.

"J-já... udělám to..." promluvil konečně blondýnek, jakmile zaslechl, že na smytí té krve by byl lepší proud vody. Moc se mu nelíbila představa toho, jak jej bude někdo umývat. Koutkem oka zahlédl drobná zrnka písku, jenž se tu zničehonic objevila.

Naruto věděl, že tohle byl zatraceně velký dluh a on ho nebude schopen nikdy splatit...

°•°•°

Hodiny ubíhaly...

Znepokojená, lehce otřesená Tsunade zalovila do svých zásob pro trochu saké na uklidnění. Doslova se u císařského řezu sekla a to ohrozilo mladíka na životě. Vyčítala si to? Jistě. Cítila se příšerně skrze svou fobii. Kdyby při ní nestála Shizune, nezvládla by to a ona by zavinila nejen smrt talentovaného ninji, ale taky rozpad spojenectví a míru. 

Několikrát za sebou si lokla alkoholického nápoje, druhou dlaní projela prameny vlasů nasáklé vlastním potem a opřela se lépe o stěnu, u níž seděla.

Bohužel se jí klidu dlouho nedostalo, neboť do prázdné místnosti sloužící jako čekárna, rychlými kroky pochodovala Shizune.

"Jak jsou na tom?" zajímala se dutě Senju.

Bruneta nejdřív váhala. Nenesla příliš dobrých zpráv. Kéž by nesla jen dobré zprávy. "Gaara to zvládl. Přežil a teď bude pár dní v bezvědomí," odpověděla nejprve, avšak její hlas zůstal podivně tichý.

"Co se děje?" postavila se blondýnka na nohy, pohledem naznačovala, aby si pospíšila, jelikož v této situaci nebyla zrovna trpělivá.

"Ten chlapec... Narodil se... o tři měsíce dřív... Není to nic nového... Máme tu nedonošence, jenže on..." odmlčela se a sklopila tmavé oči dolů. Tohle se jí neříkalo snadno a jak to vlastně řekne Narutovi? Nebo Gaarovi, který si prošel nejhoršími bolestmi?

Hnědooká netrpělivě čekala na výrok. Nehtem poklepala o sklo poloprázdné láhve a její obličej každou vteřinou ucukával na zamračení.

"Kvůli tomu rychlému vývoji... je jen dvanácti procentní pravděpodobnost, že chlapec přežije. Podle všeho... se nedožije dalšího týdne."

Pátá v obličeji zbledla. I přes profesní masku nezvládla být natolik tvrdá. Dlouze si povzdechla a složila tvář do jedné dlaně. "Víš to určitě?"

"Na... devadesát procent ano..." přikývla brunetka a zhluboka se nadechla.

Tsunade neměla potuchy, jak jasný osud novorozence stáhnout. Musela by k tomu vynaleznout všechny zkušenosti a schopnosti které měla, jenže mohla na tak drobné stvoření použít léčivé ninjutsu?

Bez dalšího přemýšlení, či slova se rozešla chodbou dál a nechala tam svou přítelkyni stát.

Té nezbývalo nic jiného než Naruta připravit na to, co je dost možná potká. Že pohřbí svého potomka dřív než jej stačil vůbec poznat.