O pět týdnů později

Nad Konohou se hromadily husté, šedivé mraky, vzduch byl ledový a štípal, zatímco se zbytek botaniky přichystal na bílou peřinku. Většina zvířat spala v úkrytech a probudí se až s jarními květy.

Totéž nebylo v Suně ani náhodou. Kankuro si zvykal na nové, časově náročnější povinnosti. Starší sestra mu se vším pomáhala a potrvá nějakou dobu, než zajede do určitých kolejí jako Gaara před ním. Jen si dělal starosti, protože neměl vůbec chvilku nazbyt pro svého milovaného. Naštěstí byl Kiba chápající, jenže i tak to oba mrzelo.

Naruto s dobrou náladou docházel na pravidelný trénink, na jaře, kdy byl očekáván nový přírůstek do klanu Uzumaki, se měl jeho výcvik zaměřit na devítiocasatou lišku. Moc mu chyběly mise a volný pohyb venku, jenže dokud zdravotní problémy jeho manžela trvaly, netroufl si opustit brány. Hokage ho ani neměla v plánu někam pustit.

"Vývoj probíhá hladce, dokonce bez žádných problémů... a co se týče pohlaví... mám ti to říct? Je na čase, aby sis udělal přehled," pousmála se Tsunade a přestala se sondou na chvíli klouzat po břichu.

"Můžete. Jsem zvědavý. Naruto si myslí, že to bude holka," pousmál se slabě rudovlásek.

Blondýna se zasmála a sondou vyhledala rostoucí miminko. Jednoocasý démon vykoukl zpoza lůžka a zastřihal ušima.

"Tak... v tom případě zkus posoudit sám..."

Gaara se lehce naklonil, přišlo mu, že na obrazovce vidí jen rozmazanou skvrnu. Nechápavě nakrčil čelo. Vážně neměl tušení co by to tak mohlo být.

"Přes břišní dutinu to není tak vidět, ale tohle je..." odmlčela se a s úsměvem zaměřila oči na budoucího otce, "chlapec."

"Cože?" žasl mladík.

"Á! Klučina!" zazubil se pozitivně písečný mýval a zavrtěl ocasem.

Kluk? Mám kluka? Co...? Prolétlo mu hlavou, opatrně se pohnul, aby lépe viděl.

"Správně. Budeš mít syna," vydechla culící se Senju.

Následující slova otřásla Sabakovým nitrem. Srdíčko poskočilo radostí, dech výrazně zesílil a měl chuť se začít tlemit jakoby byl na drogách, naprosto mimo smysly.

"Vytisknu ti snímky, ano?" navrhla hnědooká a sundala sondu z břicha.

Písečný ninja tiše přikývl, oči nechal zafixované přímo na obrazovce. Ten drobek tak vyrostl a najednou se zdál větší.

Hokage se ho zeptala ještě na pár dotazů ohledně stravy, změně chutí, či tělesném kontaktu. Podle toho, jak se dospívající mladík červenal usoudila, že tady se nic nezměnilo. Stále bez jakéhokoliv intimnějšího spojení, ačkoliv to pro něj mohlo být lepší. Upozornila jej a postupně připravovala na císařský řez.

Při cestě si zamyšleně překryl dlaní břicho, démon se za ním táhl jako dlouhý ocas v podobě písku. Po jeho pravém boku kráčela samostatná jednotka ANBU, která stále tvrdohlavě odmítala ukázat svou tvář.

Lekce vaření s Hinatou musely chvíli počkat, neboť většinu receptů zvládal s přehledem a ne vždy měla dlouhovláska čas.

Nemohl se dočkat, až sdělí nové informace Narutovi. Vsadil se, že bude mít radost. I on se cítil nezvykle šťastný navzdory tomu, že měl v břiše takovou mírumilovnou verzi časované bomby, u které nebylo nic jisté.

"Nechceš tu na chvíli zůstat, než Naruto přijde? Byl bych rád za lidskou společnost. Tady mám jen užvaněnýho démona," ušklíbl se při poslední větě Gaara.

"Hele! Pořád lepší než tvoje hlava!" vyjekl nakrknutě démon a odporoučel se pryč. Tohle přeci nemusel poslouchat! Vůbec nežvanil!

Dvojice lidí a jednoho démona konečně přišla do Uzumakic sídla, jenže zbývalo mnoho času do konce blonďákova úmorného výcviku. Nechtěl tu být sám. O to víc mu nevadilo být poblíž ženské osoby.

Pokud nebyla stejný šílenec jako ta ženská v lázních...

"Ehm... Určitě vám to nebude vadit?" zeptala se pro jistotu dívka s maskou.

"Ne," zavrtěl hlavou. Proč mi musí pořád vykat? Je mi sice osmnáct, ale takhle se cítím na víc let, pomyslel si.

Kunoichi z Písečné přikývla, přiložila dlaň na masku a pomalu ji sundala. Jakmile odhalila tvář, bývalý Kazekage hned věděl o koho jde a překvapeně pootevřel ústa. To nebyla dívka, nýbrž mladá žena. Šedivé oči s trochou zelené, světlá tvář, na níž měla fialové znaky a hnědé vlasy schované pod turbanem, uniklo mu pouze pár pramenů.

"Ty... jsi... byla učednicí Pakury," vydechl mladík. Vždyť jí muselo být přes pětadvacet a stejně mu vykala!

"Ano, jsem Maki," přikývla hnědovláska a slabě se usmála.

Zelenooký mladík polkl. Čtvrtý Kazekage, jeho otec, poslal hrdinku Písečné na misi, z níž se už nevrátila. Zradil ji. Byla skvělou a uznávanou kunoichi a on ji bez ostychu vydal kamenným ninjům jako útěchu za ty, které dříve zabila.

"Proto Kima," zamumlal pro sebe tiše. Teď tohle krycí jméno dávalo smysl. Upřímně si nad tím kroutil hlavu. Osobně ho znepokojovalo, že jej hlídal někdo, u koho ani neznal tvář, či pravé jméno.

"Je mi ctí, že můžu být vaše- eh, tedy tvá stráž."

"Proč? I mimo ANBU bys měla mnoho příležitostí," odvětil znepokojeně.

"To ano, ale nakonec jsem ráda, že jsem k nim přestoupila."

"Jsi kapitánka..."

"Díky tobě."

Zrzek si zezadu promasíroval zátylek. Kdysi schválil pár povýšení, protože si to spousta z nich zasloužila a obzvláště talent jako ona. Pakura byla velká hrdinka, udělala by všechno pro vesnici a ta ji zradila. Tolik věcí toužil odčinit. Věřil, že všechno mělo nějaký důvod, avšak musel ty důvody vědět.

"Věřím, že by Pakura-sensei byla nadšená kdyby viděla, jak jsi Písečnou změnil k lepšímu," prohodila do ticha Maki. I když byla starší, musela uznat jeho potenciál.

Sabaku se kousl do jazyka. Proto rada tolik chtěla, aby odstoupil? Nelíbil se jim jeho způsob myšlení, či hůř, odstranili by ho stejně jako Pakuru, pokud by jim došla trpělivost? Doufal v Kankurův zdravý rozum a v jeho správná rozhodnutí.

"Dáš si čaj?"

"Moc ráda."

°•°•°

"Jsem mrtvej!" vykřikl světlovlásek zmoženě a doslova sebou plácl na zem, jak široký tak dlouhý.

Kakashi protočil panenky, pokrčil rameny a zatleskal na upoutání pozornosti. Mladík nebyl tolik odvázaný na další kázání. Měl mnohem zajímavější novinku.

"Jak se vám vlastně daří?" nadhodil rádoby zvědavě.

"Haaa?! Co máte na mysli Kakashim-sensei?" zavolal nahlas a nemínil se hnout z místa. Krásná, pohodlná travička, sice trochu fičel studený vítr, ale to se dalo přežít. Nebylo to nic strašného.

"Asi ty a Gaara, kdo jiný."

Uzumaki se hryzl do spodního rtu, ještě že byl tak rudý z tréninku a ne ze studu. Orální uspokojení v Suně bylo úžasné, přestože ani jeden tento druh intimity neovládal. Stačilo jen to málo, stále oba trpěli přehnanou citlivostí na pohlavní orgány, a ačkoliv mohou být horší věci, nikdo nechtěl riskovat případné odření.

"Ehm... řekl bych... že... dobrý..." přimhouřil modré oči.

Rozhodně neočekával, že by mu Kakashi poskytl nějaké rady, nebo mluvení do duše. Zrovna to nepotřeboval a jeho vztah s Gaarou se dal přirovnat ke dvoum nezkušeným, patnáctiletým pakům, které nevědí, co si u toho druhého mohou a nemohou dovolit. Zatím se držel zpátky. Bylo jedině dobré, jak se rudovlásek zvládal sám od sebe otevírat a ukazovat mazlivější stránku.

"Proč se zajímáte Kakashi-sensei? Máte pro mě nějaké rady?" usmál se rošťácky.

"Hm, sám nemám zkušenosti, abych ti do vztahu poradil, ale mám tu informaci," zamručel šedovlásek a nejistě se podíval do strany. Yamato se chytal za kříž a pěkně se ohnul, což mělo za následek křupnutí. To sezení ho jednou přivede do hrobu...

"Informaci? Jakou informaci?" zpozorněl chuunin a podepřel se na loktech.

Hatake se podrbal ve vlasech, chvíli zůstal potichu a uvažoval možnosti.

Netrpělivý Uzumaki vyskočil na nohy, přimhouřil oči a sledoval jej způsobem vyšetřujícího ninji. Copak mu chce říct? Sršel nedočkavostí!

"Jde o... Orochimara... Přesouvá se. Zachytili jsme jeho stopu a s jistotou můžeme říct, kde se nachází. Pomohla nám k tomu jedna kunoichi z Mlžné..."

Mladým studentem projel mráz smíchaný se vztekem. Zhluboka se nadechl na uklidnění, promnul si oči pomalu měnící z modré do červené a položil staršímu muži otázku: "Kdy?"

"Za dva a půl měsíce... a bude s ním i-"

"Sasuke..."

Jounin přikývl. Tenhle pohled poznával, jenže ještě před rokem by to šlo, teď moc ne. "Naruto, máme už připravený tým a taktický plán. Vážně chceme dostat Sasukeho zpátky, ale ty bys zůstat a být-"

"Ne... Půjdu s vámi. Gaara to pochopí. Ví jak moc mi na Sasukem záleží... Pokud konečně máme šanci... Nesmíme ji promarnit... Určitě vám budu ku prospěchu a přemluvím ho," pronesl odhodlaně a zamračil se.

Kakashi si povzdechl. Co se týkalo jeho manžela, nepočítal s tím, že bude nadšený. Být to na něm, nechá Naruta tady.

°•°•°

Blonďatý jinchuuriki to vzal hopem přes střechy domů v Listové. Chtěl být doma co nejdřív a oznámit Gaarovi toto zjištění. Bohužel předem věděl jeho reakci. Určitě bude naštvaný, ale musel mu to říct. Konečně se přiblížil k získání toho praštěnýho Uchihy.

Vzal za kliku rodinného domku, otevřel a vklouzl dovnitř. "Jsem doma!" houkl hlasitým ječákem a upozornil tak obyvatele domu na svou přítomnost.

Jeho příští kroky následovaly do kuchyně, odkud svítilo velké světlo. Nechápaje nadzvedl obočí. Jeho manžel tu byl ve společnosti ženy, pravděpodobně to musela být ta od ANBU.

"Ahoj," pousmál se rudovlásek, "ehm... máš hlad? Maki mi poradila pár receptů."

"Ale je to trochu ostřejší. Jiná země," ušklíbla se bruneta.

"Hmm, jo mám, a určitě si dám pozor... Gaarovi už ruka ujela," zasmál se krátce modroočko.

Šedooká vstala a nabídla Narutovi ruku. "Kapitánka Maki z ANBU a v tomto nezvyklém čase váš strážce," představila se a pokusila o mírný úsměv.

Uzumaki zůstal stát jako tvrdé Y. Hleděl na napřaženou ruku a nemohl tu situaci pobrat. Vždyť se tu za nimi promenádovala takovou dobu a představí se až teď?

"Eeeee- Naruto Uzumaki, dattebayo aa- příští Hokage," zazubil se odhodlaně a ruku přijal.

Mladá žena přimhouřila oči, trochu zkoumavě si ho prohlédla a po představení ho pustila. "Nechám vás tu. Určitě toho chcete hodně probrat..." uchopila démoní masku, rozloučila se a opustila domeček.

"Wow... Náš strážce?" hvízdl blondýn. "Musí mít sílu. Cítil jsem z ní silnou zásobu chakry, tady se bát rozhodně nemusím," zachechtal se.

"Je talentovaná, proto jsem schválil její povýšení a roli strážce si vybrala dobrovolně," kmitl rameny, na rtech vyvolal culení a hned vstal, aby světlovláska pozdravil pořádně. Přistoupil k němu, položil dlaně na ramena a políbil ho. Něžně se o něj otřel, skrze pootevřené rty vydechl horký vzduch a pravačkou vjel do zlatých vlasů.

Naruto se zářivě usmál. Takové přivítání se mu sakra líbilo. Opětoval krátký polibek, polaskal měkký polštářek a jen velmi nerad se odtáhl. "Jaký to dnes bylo u baa-chan?" zajímal se.

V ten moment Gaara trochu ztuhl. Očima zabloudil k velké obálce na stole a natáhl se pro ni. "T-to je... dnešní ultrazvuk... Um... Mrkni se," šeptl nejistě. Z jeho slov usoudil, že se celou dobu těší na dívku, než na chlapce, proto ho polil ledový mráz.

Mladší jinchuuriki si dal o krok odstup, s našpulenými rty vytáhl obrázky a zkoumal je. Nakláněl hlavu na stranu jako štěně, očka se mu rozzářila štěstím. Prcek nabíral na tvaru miminka.

"A to není všechno..."

Chuunin zvedl pohled za plachým hláskem. Pročpak se zase tak bál? Neměl proč!

"Hm? Jen mi to řekni, dattebayo," zazubil se.

Druhý Uzumaki si přešlápl na místě, nosem nasál vzduch a dodal: "Je to kluk."

Kyuubiho hostitel na něj zůstal strnule zírat. Příjemný úsměv zmizel, místo toho se z jeho tváře nedalo nic vyčíst a právě to vyděsilo o třičtvrtě roku staršího mladíka.

Shukaku vykoukl zpoza rohu a pozoroval oba tiché mladíky.

Listový ninja si na jazyku přehrával poslední větu, mělo to za následek rychlejšího dechu a tepu, zatímco v hlavě svítil jasný nápis se slovem: kluk.

"Naruto... tak něco řekni..." vydechl už nešťastně Gaara, když se mu nedostávalo žádné odezvy.

Naruto beze slova pustil snímky na zem a zrzka před sebou objal. Zabořil obličej do ramene a nadšeně zapištěl. Musel si však dávat pozor na stisk. "Páni! Chápeš to?! Kluk! To je přece skvělý, dattebayo!" zavýskal a odtáhl se. Zářil radostí a prostě se s ním musel zatočit kolem dokola.

On-on má... radost? Proč si ze začátku myslel, že bude zuřit? Už tak byl zvláštní případ. Pouhý experiment jednoho démona, který si řekl, jaká to bude hrozná legrace. Bez okolků objal Naruta zpátky.

Chuunin se nesmírně radoval. Bude mít syna! To je přeci neuvěřitelné! Dospívání mu skončilo rychle, pravda, leč on před tím nehodlal couvat. Přijmul to tak, jak to bylo. Chvíli se spokojeně culil, než si vzpomněl na Kakashiho slova. Skousl si spodní ret, sklopil pohled a pohladil partnera po zádech.

Tu informaci si zatím nechá pro sebe. Byla mu hanba to zatajovat, ale proč ho znepokojovat? Rozhodl se to nechat u ledu a vytasit se s ním později. Přeci jim žádný Uchiha nebude kazit náladu.