Blonďatý jinchuuriki procházel ulicí, dostal chuť na rámen a pak hned do postele, v níž by nechal své dospívající tělo na devět hodin vydechnout. Čím byl starší, tím větší u sebe zjišťoval titěrné, skoro nepostřehnutelné problémky. Stále oplýval nevšední aktivitou, až hyperaktivitou, ale ta pozvolna odcházela a dávala sbohem starým dobrým dnům.

U oblíbené restaurace s nápisem Ichiraku se však zarazil. Dnes nemusel nutně jíst tady a sám, když měl doma partnera, ačkoliv rád sledoval dělání rámenu a nasával tolik typickou vůni. Dnešek nepatřil k jeho samotářským večerům.

Nakonec se rozhodl vzít s sebou čtyři plné krabičky, poděkoval staříkovi a vydal se domů. Neušel gratulacím ani od něj a jeho milé dcery.

"Jsem doma!" vřískl blonďatý mladík na celý dům, zkopal ze sebe boty, přičemž je nechal válet rozházené u dveří a zhluboka se nadechl nového bydliště.

Se širokým úsměvem napochodoval do kuchyně, ze které viděl světlo, odložil tašky s oblíbenou pochoutkou a doslova drapl příchozího zrzka do objetí.

"To je tak příjemný pocit přijít a vědět, že tu na tebe někdo čeká, dattebayo," zašeptal do rudých vlasů jejich překvapeného majitele.

Gaara jej slyšel, jen neočekával tak náhlý útok objetí hned jakmile ho spatří. Usmál se a pověsil paže okolo zad. Se západem slunce se začínal obávat toho, kdy konečně přijde. Oplýval netrpělivostí a musel si přiznat, že byl natěšený na jeho příchod.

"Jak ti je?" zeptal se Naruto.

"Hm, čekám tvý dítě, co bys asi tak řekl," odpověděl s podtónem ironie Sabaku.

Blondýn se zachichotal a pohladil ho po zádech. "Jsi nějak vtipný hele... Určitě seš to ty Gaaro?"

"Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal, že tě budu mlátit pokud mě naštveš? Jsi na správné cestě..."

"Ale nuuu~" našpulil nespokojeně rty, "to snad není potřeba."

"No, na ten kokos bys někdy potřeboval dostat," držel se zuby nehty, aby potlačil smích deroucí se z nitra. V jeho objetí se cítil tak příjemně, nechtěl ho pustit a odtržení zamrzelo.

"To je jen úhel pohledu, dattebayo," zazubil se drze mladší Uzumaki.

Zrzek nechal úsměv na tváři, prohmátl si zátylek a kývl hlavou ke stolu. "Um, máš hlad?"

"Hroznej!"

"Tak... pro tebe... ehm... zkusil jsem udělat jídlo," zabublal stydlivě a podíval se do strany.

"Vážně?!" vypískl chuunin nahlas, prudce se ohlédl a přihnal se jako blesk ke stolu.

Nevonělo to tak výrazně jako rámen, ale už jen při pohledu na velkou misku rýže s kuřecím masem, bylinkami a vajíčky se mu spustila slina z úst. Obrátil se na svého manžela a vlepil mu pořádnou pusu na tvář.

"Ohh, moc děkuju!" vyjekl dojatě modroočko a posadil se.

Červenovlasý Uzumaki si překryl dlaní zasažené místo, opět nechtěně nechal červenou proniknout skrze celou tvář. Mohl by to začít ovládat. Předtím to tak nutně nepotřeboval.

To má radost jen z toho jídla?

S velkým údivem hleděl, jak to do sebe Naruto hází. Posadil se před něj, natáhl se po rýžových trojhráncích. Chuť blondýnkovi rozhodně nechyběla, všechno baštil v rekordním čase a hned pokukoval po další.

"Wow! Vynikající! Určitě máš šikovný ruce," zazubil se.

"Vlastně mi s tím pomohla Hinata," pousmál se s růžovou ve tvářích rudovlasý, "dala mi lekci vaření. Je vážně  dobrá."

Světlovlásek se nepřestával usmívat. Nejlepší jídlo bylo stejně od něj a měl pocit, že mu už žádné jiné tolik chutnat nebude. Dobře, rámenu se nevzdá. Mohl by se ho naučit dělat. A když už na něj myslel...

Rychle se obrátil k lince, na kterou odložil tašky s oblíbeným pokrmem a uchopil je. "Navštívil jsem Ichiraku ramen a vzal pro nás večeři. Pro tebe jeden... speciální..." zaštěbetal vesele.

Sabaku polkl rýži v ústech a zvědavě naklonil hlavu na stranu. Vonělo to opravdu úžasně. Sáhl rukou po polystyrenu skrývající jistě vynikající jídlo a uchopil hůlky.

Mladý chuunin ho tiše sledoval, trpělivě čekal na jeho výrok a celou dobu koulil oči. Byl si na sto procent jistý, že mu to zachutná. Rámen byl přeci delikatesa.

Gaara vyzkoušel první sousto a ke svému překvapení zamrkal. Měl přísný jídelníček, jenže protentokrát by mohl sníst i něco jiného, ne? Tohle byla vážně pochoutka.

"Páni, je to... moc dobrý," zamumlal potichu.

"Fakt? Chutná ti to?" vypískl radostí Uzumaki a odpovědí mu bylo kývnutí hlavou.

Ho asi miluju, pomyslel si blondýnek, když jeho manžel do sebe s chutí naházel celý rámen. Pozoroval, jak si rukou utřel bradu a špičkou jazyka olízl rty. Hned jeho tvářičky zčervenaly, když si vzpomněl na jejich poslední polibek. Lechtat si mandle na veřejnosti se neslušelo, ale šlo o ten pocit a taky ten šikovný jazyk.

Zamával si rukou před obličejem a sám se pustil do své veliké porce. Nedbal na radu, že se na noc nemá přecpávat. Pěkně se najedl a pak na pokyn zrzka skončil pod horkou sprchu.

Teplé kapky stékaly buď pozvolna, nebo rychle po opálené kůži, opisovaly tvary chlapeckého těla a ty skončily na zemi sprchového koutu, kde hned na to mizely v kanálku.

Mladý jinchuuriki vystavil obličej proudu, nechal oči zavřené a chvíli jen tak v nečinnosti stál. Byla to chvíle zpátky, co se celý napěnil, udělal hustý, pěnový plnovous, vytvářel bubliny a snažil se je udržet při životě... V tom posledním případě selhal a teď jen stál, obličejem k hlavici a poddal se teplotě. Měl ztuhlé svaly a tohle by mohlo pomoci. Vůbec ho nenapadla masáž, nebo něco tomu podobné. Spíše přemýšlel, co oboum mladíkům přinese budoucnost.

Kakashiho varování ohledně Akatsuki, převážně hrozba příchodu Itachiho Uchihy, nebral mladý ninja na lehkou váhu. Zprávy o Sasukem nulové, skoro neměl chuť cokoliv podniknout k jeho "záchraně." Měl daleko větší starosti s těhotným partnerem, který podle všeho nemusí náročnost těhotenství přežít. Věřil však Tsunade, že jej zemřít nenechá.

Zatnul ruce v pěst, opřel čelo o mokré kachličky a zamračil se. Nelíbily se mu vznikající problémy. Měl upřímně chuť si z toho všeho zařvat. Zvlášť po dnešním tréninku. Málem vypustil duši a stejně nedovedl rasengan vytvořit jednou rukou. Tak frustrující! Musel se celou myslí zaměřit na výcvik. Jenže co Gaara? Nechtěl nic riskovat a už vůbec ho tu nechávat.

Nebeská modř zase procitla na světlo, pár otravných kapek vody sjelo po víčku a mírně zaštípaly jejich majitele.

"Kyuubi... Vím moc dobře, že mě slyšíš," zamumlal potichu Naruto, jeho hlásek sotva překonal padající vodu, "takže ti řeknu tohle: ať se stane cokoliv, nenech Gaaru zemřít. Vím co umíš a prosím tě o tohle," zašeptal chraptivě a polkl. Necítil vůbec přítomnost lišky, avšak i tak doufal, že mu to splní. Do tohodle všeho je navezl právě Kyuubi.

Jenomže devítiocasá liška slyšela. Jedno rudé oko koukalo směrem nahoru a sám démon vycenil zuby v ďábelský úsměv. To se ještě uvidí...

°•°•°

Vynikající chvilka ve sprše do určité míry uvolnila všechny svaly a Naruto se cítil jako ze želé. Příjemný a chvilkový pocit, který však odezněl jakmile si lehl a pozornost plně zaměřil na zrzka. Vypadalo to jakoby čekal, až si lehne, aby si z něj mohl udělat polštář. Ne že by to modroočkovi nějak zvlášť vadilo, akorát ho zarážel Shukaku. Kde ten trhlej mýval zase byl?

Noc probíhala v pořádku, jen Naruta vzbudil Gaara, který ho ať už chtě, anebo nechtěně nakopl do kolene a pak se k němu otočil zády, načež sebral většinu peřiny. Jemu to bylo jedno. Poprvé po dlouhé době narazil na vynikající polohu a se spokojeným úsměvem zase usínal. Bolest v koleni nebyla nikterak strašná. Věděl, že normální rána od něj bolela víc.

Světlovlasý ninja napůl spal, ale něco ho nenechalo. Zvláštní pocit, jenž se zvýšil ve chvíli, kdy se jeho postelový parťák začal silně třást a nahlas dýchat. Nechápavě otevřel oči, otočil hlavu a hlasitě zívl. Kolik tak mohlo být? Necítil se dost vyspalý a vedle něj se dělo něco, co ho přinutilo zůstat vzhůru.

"Mhmm... Gaaro?" zahuhlal budoucí Hokage do tmy, přimhouřil oči a otočil celým tělem k oslovenému.

Vůbec na něj nereagoval, strach jej totiž polapil do svých šikovných nitek, přinášel přenádherné noční můry a ukazoval mu samé škaredé věci, včetně zhmotněných obav. Vyvolalo to silný třas, těžký dech prolínající se s prudkými tlukoty srdečního svalu, dokonce do koutků očí byly vtlačeny drobné kapičky smutku a bezmoci.

Mladší ninja se rychle přisunul ke staršímu, okamžitě pochopil o co jde, takže ho zezadu objal, natiskl na jeho záda a políbil do vlasů.

"Ale no tak, dobrý... Ššššš, jsem tu, jo?" šeptal klidným hlasem u Gaarova ucha a párkrát ho líbl na krk.

Temari mu opakovala, že Gaara mívá noční můry a proto raději zůstává vzhůru. Kvůli Shukakovi nikdy nespal, ale když už se naskytla příležitost, nehodlal to riskovat. Párkrát se mu zadařilo usnout a výsledek byl katastrofální. Nechtěl zažívat ty hrůzy znovu a znovu. Všechno zklamání, strach, vina ze smrti matky, pokusy o jeho zabití, vraždy z ruk jeho mladšího já i obavy o to, že se jednoho dne neovládne a zabije ty, které má rád... To všechno na mladého ninju působilo otřesně.

"Jsem tady... jsem tady... šššš... Dobrý, ju? Nic se neděje... Dobrý to je, no tak," šeptal neustále, hladil rudé vlasy a břicho, jehož bledá ruka tak křečovitě svírala. 

Poznával, že se uklidňoval. Trvalo to, ale uklidňoval se. Ještě víc jej potěšilo, když se na něj zrzek otočil a sám od sebe vtlačil do náruče. Cítil najednou takové teplo a bezpečí, jehož nemohl ignorovat. Nechal vypustit jedinou slzu.

"Dobrý to je..." hlesl Naruto, vytáhl dlaň nahoru a setřel mokrou stopu po slzičce, "Och, nedivím se, že raději ponocuješ," prohodil potichu. Zatím takový stav neviděl. Možná měl tak tvrdý spánek, že tohle nikdy předtím nezaznamenal. Povzdechl si a držel svého manžela u sebe.

Líp by mu bylo doma, dattebayo. Podělaní démoni. Bez nich by byl život tak lepší... Nevěděl na koho měl být víc rozčilený. Na sebe, na démony, nebo na ty, kteří je do nich zapečetili? Vztekle semkl rty, tiše skřípl zubama o sebe a i jeho stisk se zdál silnější.

Dvě bledé, poměrně hubené ruce svíraly jeho šedé tričko na spaní, už se naštěstí tolik netřásly, ani srdce nemělo důvod bít tak rychle. Menší tělo se zhluboka nadechlo, chřípí rozšířilo kvůli voňavému polštáři a mezi rty vyznělo jedno jméno.

"Naruto..."

"Hm?" zabroukal plavovlasý mladík, sklopil pohled a snažil se pohledem na to zda spí. "Copak je? Jsi vzhůru?"

Rudovlásek vydal dlouhý povzdech, hlavu bořil do žlábku pod bradou a ze spánku vydechl: "N-nedělej... to..."

"Huh?" zamrkal překvapeně.

"N-nedělej..." zašeptal jindy hluboký hlas nezvykle jemnými, až nakřáplými tóny.

"Co nemám dělat," nechápal stále modrooký a opatrně ho drbkal na zádech.

Odpovědi se mu nedostalo. Jen prosil ať se mu nezdá o té noci... Zase... to by asi jen nešeptal, ne? Vydržel tiše v jedné poloze, dokud se bývalý Kazekage neuklidnil úplně, poté nechal spadnout oční víčka, naposledy ho políbil a nechal se unést do říše snů, objímaje staršího mladíka.