Prve bych vám chtěla moc poděkovat! ^^ Povídka přesáhla 400 hvězdiček! ♥️ Mám z toho takovou radost! ♥️ Ale vy jste ti nejlepší. ♥️

Našemu páru začal trénink. Vypadá to, že Gaara bude mít menší problémy, nemůže využívat chakru, což je pochopitelné, jenže Akatsuki nezůstanou v nečinnosti dlouho...

Moc se vyžívám v jejich společných scénách a i v tom, jak se Gaara opatrně otevírá. Navíc... Jaký si myslíte, že bude Kankuro Kazekage? ^^ Na pozici Šestého mi totiž nepřišel vhodnější kandidát.

Hezké počteníčko~ ^^

°•°•°

"Nechápu, co se stalo," zavrtěl nad tím hlavou Gaara. Cítil se nemožně. Dokonce chuunin to zvládl lépe a on, bývalý Kazekage nezvládl ani iluze toho nejzákladnějšího stupně. Věděl, že na něj šel Hatake opatrně a stejně... Co zmohl? Nic...

"Netrap se tím. Ve tvém stavu je to pochopitelné," odvětil Kakashi.

"Mhmm, přesně, dattebayo," přikyvoval Naruto a pohladil rudovláska po zádech.

Zelenooký ninja si rozčileně zkřížil paže na hrudi a koukl do strany. Takové snažení a pro nic. Nemohl se dočkat, až to dítě bude venku a on bude žít opět normálně. No, jestli normálně... Maximálně se zase bude vyžívat ve využívání své obrovské zásoby chakry.

"Jen si odpočiňte. Naruto, tebe potom čeká trénink se mnou a Yamatem, nezapomeň. Měli bychom se na tom ještě domluvit."

Světlovlásek pokýval hlavou, ale pozornost měl jinde. Jak jen měl Gaaru rozveselit? Zase zkusit nějaký trapný vtip?

"Jen běž. Já jsem v pohodě," vydechl zrzek tiše a zkusil se pousmát.

"T-tak... dobře, dattebayo," usmál se a pohladil mladíka po rameni. Poté mu nezbývalo nic jiného, než následovat svého senseie.

"Máš v hlavě bordel a nulovou možnost na využití chakry," ozval se démon usazený na písečném sloupku, když zůstali sami.

Suňan mu musel dát za pravdu. Nebyl ve své kůži, vždy nemohl mít vynikající den, ale tohle byl svět ninjů. Každý den mohl být jeho poslední.

Jednoocasý démon měl plnou hubu slov a překvapivě chytrých rad. Gaara ho totiž většinu života ignoroval a tak se mohl mýval bez váhání vymluvit.

Kakashi s Narutem stáli opodál a domlouvali se na výcviku, který bude zaměřený na vytvoření úplně nové techniky, poté přijde čas na Kyuubiho.

Trojici mužů, jednoho démona a strážce schovaného v listí, navštívila růžovovlasá kunoichi, která jim přinesla speciální bobule, na nichž zrovna dělala. Zatím chutí moc obdarovány nebyly, to však nevadilo, když viděla pozitivní výsledky. Organismus po nich pracoval skvěle.

"Ahoj, Tsunade-sama říkala, že máte předčasný trénink, tak jsem rozhodla pro vás něco připravit," pozdravila Sakura nejdříve Gaaru, protože jí byl nejblíže.

Neměli pěknou společnou minulost. Při pohledu na písečného mývala lehce znervózněla. Pamatovala si jaké to s ním tehdy bylo, a i když se stále obávala jeho síly, nedala to na sobě vůbec znát. Zapojila i jemný, přátelský úsměv, starší mladík se zdál poněkud zdráhavý, za to Shukaku zarytě mlčel. Jo, tak tuhle si pamatoval. Jako všechny ostatní ninje, chtěl zabít i ji. Měl chuť na Uchihu a najednou se tam připletla tahle holčina.

"A-ahoj, umm," zamumlal zrzek, očima sklouzl na její ruce, které držely košík s fialovými bobulemi.

"Jsou podle jednoho receptu, který jsem vylepšila. Nebudou chutnat nejlépe, ale tělu to prospěje," vysvětlila, uchopila jednu bobuli do ruky a nabídla mu ji.

Suňan s díkem uchopil první vzorek, vložil do úst a rozkousal. Nejprve bez chuti, později ucítil zvláštní odér neznámých bylin. Tak tohle bylo o mnoho lepší. "Vlastně to není tak zlé... Chutná mi to," sdělil tiše.

"Vážně?" zamrkala Haruno. Za to možná může to těhotenství. Má rozházený chutě, pomyslela si. I tak mu s malým úsměvem nabídla celý košík.

"Já... chtěl bych se omluvit..."

"He?" vyrazila ze sebe Sakura překvapeně. Rudovláskův obličej vypadal ustaraněji, než předtím. Mýval nad tím protočil očima a nenápadně si pár bobulí vzal. Co by nemohl.

"Chuuninské zkoušky před šesti lety. Mně už bylo třináct, ale... málem jsem zabil tebe a-"

"Tohle už je přece dávno," přerušila ho Sakura se slabým úsměvem.

"I tak bych se chtěl omluvit," vydechl Gaara zahanbeně a podíval se do strany. "Nevím, co by se stalo, kdyby se mi nepostavil do cesty on."

"Byl jsi neřízená střela, co si budem," zasmál se démon s plnou hubou bobulí.

"Není co odpouštět. Byli jsme děti a navíc tehdy byla jiná doba. Nesmíš na sebe být tak přísný," odvětila zelenooká dívka. Viděla na něm, že ho to doopravdy trápilo. Jak by to vypadalo, pokud by Narutovi nepovedlo Gaaru přesvědčit? Řádil by v Písečné doteď? Zabíjel by dál pro zábavu?

"Nevím jak to vysvětlit, jenže má dar... Já se... cítím v jeho blízkosti jako lepší člověk. Jsem mu moc vděčný, že mě vytáhl z temnoty," zmlkl, koukl přes rameno na dva ninje a usmál se. Ten blonďatý výtržník... Přitom stačilo tak málo. Jedna rána do hlavy, odhodlaný monolog a bylo to.

Tsunadina studentka vyčarovala na tváři velký úsměv. A ona měla Naruta za hlupáka. Převrátil povahu dříve nemilosrdného stroje na zabíjení. Gaara nikdy nebyl záměrně zlý, jen jeho okolí z něj udělalo zlo, než poznal i jiný cit.

"Jak vám to vlastně jde? Vím, že to jsou sotva dva dny..."

"Upřímně?" otočil se na Narutovu kamarádku Gaara s úsměvem. "Vlastně... ani jeden z nás neumí vařit, nevím co s tím. Dokonce kuchařky nepomáhají."

"Hm, mohla bych poradit. Také nejsem nejzdatnější a také mi to dělalo problém, ale možná by..." odmlčela se a skousla si ret. Tak ta nebude nadšená. Haruno se s ní pokoušela bavit o Narutovi, jenže dívka jakoby byla mimo. Od jeho svatby se stala velmi odtažitou, "možná by pomohla Hinata. Je vynikající kuchařka," dokončila myšlenku a přivřela své zelené oči.

Hinata? Vždyť ta... nesnáší mě...

Mladík z Písečné si protřel zátylek. Nemohl přeci žádat o pomoc dívku, které de facto přebral partnera. Dost možná ho za to nesnášela a nechtěla jej už nikdy vidět.

"Asi to nebude nejlepší nápad."

"Vím na co narážíš, ale je moc milá a nezazlívá vám to. Zná okolnosti vašeho sňatku, a i když jí to mrzí... Smířila se s tím."

°•°•°

Výcvik na Naruta dolehl ve své tvrdé kráse. Ráno samozřejmě zaspal, načež ho musel Gaara tahat z postele za pomoci Shukakova písku a to se ještě chuunin nechal táhnout přes celý dům do kuchyně, kde už voněl připravený rámen. Právě ten ho postavil na nohy.

"Na čem jste se vlastně s Kakashim-san domlouvali?" udeřil na něj najednou Gaara, když procházeli vesnicí na místo tréninku. Ani jeden nenamítal, že se Shukaku posadil na zrzkovo rameno a děsil místní obyvatele.

"Jelikož můj tříletý výcvik s Jiraiyou skončil a nejsem ani blíž k tomu dostat Sasukeho zpátky," odmlčel se blonďák a musel se zamračit. Ničema Uchihovskej, horšího kamaráda nepoznal. Už se těšil, až mu zláme všechny kosti v těle za to zdrhání, "domluvili jsme se na tréninku, který mi má umožnit vytvořit zcela novou techniku. Zaměřoval jsem se na Sennin mode, vypiloval ho, jenže je to málo, pro mě," dořekl a udeřil pěstí do nastavené dlaně.

Starší mladík na pochopení pokýval hlavou. Ten toho Uchihu prostě nenechá plavat. Nahlas si povzdechl, stiskl předloktí vlastní paže a automaticky pokládal jednu nohu za druhou. Copak mu mohl dovolit, aby riskoval svůj život kvůli někomu, kdo nikdy neuznal jeho existenci a chtěl jej zabít? Vždyť nemělo cenu se snažit napravit někoho takového. Proč to pořád zkoušel?

"Gaaro, copak je?"

"Mám ti to vůbec říkat?"

Naruto se zarazil. Více se naklonil, aby viděl přes rudou ofinu do jeho tváře. Cítil z něj negativitu a nejistotu.

Co se zase děje, dattebayo?

"Řekni mi to... Proč bys nemohl."

"Dobře," nadechl se Sabaku a oba zastavil v pohybu. Z pouhé nejistoty si přešlápl, nasál horní ret a pohlédl mu do očí. Naruto si uvědomil, jak v těch jeho vidí skutečný, nefalšovaný strach. "Proč tak moc chceš riskovat? Sasuke není ochotný se vrátit... Myslíš si, že dovolím, aby ti něco udělal? Co když... co když... já nevím... Ehm, chci tím říct... Je to zabiják... Má stejné oči jako já. Oči dychtící po zabíjení... Nechci, aby ti něco udělal..."

"Ale ty už takový nejsi! Změnil jsi se! Věřím, že Sasuke je toho schopný taky," odvětil rázným hlasem.

"Ne, Naruto, prosím poslouchej mě," utnul nekompromisně jeho další slova rudovlasý jinchuuriki a zoufale zatahal za vlastní prameny pro uklidnění, "on se nezmění. Pokusí se tě zabít, vím to. Mám z toho špatný pocit. Pokud se ho pokusíš zase dostihnout, tentokrát už tě nemusí nechat naživu. Myslíš, že tě bude tolerovat dlouho? Jednou mu trpělivost dojde a zabije tě. Zbavit se chuti po zabíjení... myslíš, že zrovna on toho jen tak nechá?"

Mladší ninja zůstal nečinně stát. Opravdu mělo cenu se za ním zbytečně honit? Co když se to zvrtne a on nikdy neuvidí svého potomka vyrůst? Ne, naivně důvěřoval, že by jej Sasuke nezabil. Vždyť k tomu měl tolik příležitostí! Chápal jeho obavy, respektoval to, avšak věřil, že je v každém kousíček dobra.

Bez váhání svou drahou polovičku objal a natiskl napevno k sobě. Měl o něj strach. To ho tak moc dojalo. Zabořil nos do sytě červených vlasů a nasál jejich vůni.

"Já dám pozor," zašeptal neslyšně blonďáček.

"Proč ti to nevěřím," odvětil mu druhý hlas a vrátil objetí nazpět.

Písečný mýval rozhořčeně přeskočil na vytvořený písečný disk a rozmrzele mrskal ocasem. Nechtěl být tak blízko jejich citovému vzplanutí, ač bylo malé.

"Vůbec se ti nedivím," zasmál se uvolněně modroočko, odtáhl a prohlédl si jeho tvář. Hodila by se jí delší doba na sluníčku, ale co on bude soudit. Až by se dal svět jakžtakž do kupy, chtěl by navštívit pobřeží u moře a strávit tam pěkné chvíle, s ním, pravděpodobně i s malým. Určitě by to jejich vztahu náramně prospělo.

Nedbal na to, že se nacházeli uprostřed ulice, jednoduše chytil rudovláskovy tváře, přitáhl k sobě a vášnivě políbil. Začal si okamžitě pohrávat s jemnými polštářky, které mu opožděně, leč vzorně odpověděly.

Je můj, dattebayo... Hehe~ zasmál se v duchu modroočko, když si troufl vplout jazykem pod bílé zuby. Suňan lépe natočil hlavu na přístup, tlumeně zasténal a prsty zahákl za chuuninskou vestu. Nějaké pohoršování veřejnosti ho nezajímalo, ne v tuto chvíli. Trochu studu v něm bylo, ten však zmizel, jakmile se setkali s jazyky, jež se vzájemně proplétaly a vytvářely daleko větší, rozličnou sonátu pocitů, včetně dvou rozbouřených srdcí. Plavovlásek se nemohl nabažit jeho horkých úst, nezvykle dovádějícího jazyka, zarudlých tvářiček a příjemného citu, jehož existenci uznal pouze u něj.

Bylo to tak už od jejich prvního polibku. Od okamžiku kdy si prvně potřásli rukou jako spojenci a přátelé věděl, že v tom bude něco víc. Jen to neuměl k ničemu přirovnat. Dříve takové silné pocity neměl.

Horoucí polibek přerušil Gaara, který se vymanil, uhnul maličko do strany a schytal tak dlouhý polibek na horkou tvář. To blondýnkovi nezabránilo udělat následující, ba naopak, čekal na ukončení polibku a sám se k tomu moc neměl jak to bylo příjemně elektrizující. Rošťácky se usmál, vědom všech zvídavých, lehce otřesených očí, si klekl na jedno koleno, tváří pomalu sjížděl dolů, držíce partnerův pas, než se zastavil u rostoucího břicha.

"H-hej... N-Naruto... C-co blbneš," vykoktal zmateně zelenooký.

"Tak hele, ty raubíři, případně raubířko," začal promlouvat se širokým úsměvem k vyklenutému břichu, zatímco si starší mladík schoval rudou tvář do dlaní. Takový strašný trapas! To ho nemohl jen políbit a odejít?! Ne, on musel udělat ještě tuhle trapnou maličkost, "nedělej mámo-tátovi zle, ano? Není to s tebou jednoduchý teda, ale zůstaň v klidu, ano? Oba na tebe dáme pozor a ochráníme tě za každou cenu," zašeptal se smíchem.

Jednoocasý démon zavrtěl hlavou, raději obdivoval tohle pěkné místo a vymýšlel, jak krásné písečné duny by tu mohly vyrůst.

"Snad jsem tě moc neztrapnil, dattebayo," smál se Naruto naprosto rudému Gaarovi, "protože by sis na tohle měl začít zvykat."

"Holt už couvnout nemůžu," ušklíbl se slabě, přičemž celý hořel červení.

"Hmm~ to ne," zachichotal se chuunin a narovnal, načež mu sundal dlaně z obličeje. Velmi chladný a odtažitý Sabaku ve vteřině zvládl sejmout tuto masku a vypadat jako malá, sladká růže. "Musím jít, už tak jdu pozdě, dávej... na sebe pozor," dodal starostlivým tónem.

"Neboj se o mě. Budu v pořádku," přikývl s úsměvem zrzek.

Zlatovlasý ninja ho ještě jednou políbil na rty a poté se vydal na místo setkání, kde měl být už před hodinou.