Naruto si nic z té noci nepamatuje a vypadá to, že má Gaara vážné bolesti. Co se děje za změny? Původně si myslel, jak jeho první byla Sakura. Kdyby jen věděl!

Situace v Písečné je taková, že nesnesou slabost a rada starších může kdykoli vyhrotit politický útok, proto mladý Kazekage musí vše zvládnout sám.

Podaří se mu? Zjistí co se děje s jeho tělem?

°•°•°

Mladý Kazekage po delší cestě opět zakotvil ve své kanceláři, kde sepisoval nové dokumenty, či je schvaloval. Jen díky tomu, že v noci nespal, stíhal vše v rekordním čase. Měl tak méně práce a více času na trénink.

Po chvilce přišla do břicha táhnoucí se bolest. Hlasitě zaskučel, chytil se za bolavé místo a sklopil pohled.

Co se to jen děje?

Tyhle bolesti měl od té noci a vůbec se mu to nelíbilo. Co říkal Shukaku o následcích? Takhle to bolí každého, když se poprvé s někým vyspí? Je to něco jako trest za to, že nepočkali do svatební noci? Jestli je to tak, rozhodně to už nechce nikdy zažít.

Nadechl se čerstvého vzduchu, no, toho moc ne. Okna byla zavřená. Na chvíli se asi projde na střechu pro pročištění hlavy.

Odložil propisku, vstal ze židle a pomalu opustil svou kancelář. Bolest do něj nepřetržitě bodala, nejdříve to začalo břichem a pokračovalo podbřiškem. Temari si často stěžovala na jisté období jednou za měsíc, jak jí to na tom samém místě pokaždé bolí. Proč to má on?

Místo, kde se mladík ocitl nebylo úplně to nejvyšší v Suně, přesto měl rozhled o celé vesnici. Lehkým pokynutím ruky pozdravil stráže a přešel až ke kraji. Jistě to pro ně muselo být nezvyklé, Kazekage nikdy moc neopouštěl vnitřek a když už, byl trénovat, nebo cvičit své studenty.

Opřel se bledými dlaněmi o vysoký výstupek mající funkci zábradlí. Tenhle pohled miloval. Rozhled na klidnou Sunu, jenž pod jeho rukama vzkvétala mu přinášela klid na duši. Věděl, že se na něj všichni spoléhali. Někteří se nemohli přehoupnout přes jeho věk. Rada starších jej zrovna v oblibě neměla. Pamatují stále na krachy za dob Čtvrtého a stále se z toho pořádně nedostali. Mohli být Gaarovi vděční za mír.

Miloval svůj domov. O tom žádná. Musel se usmát, na chvíli dokonce zapomněl na bolest, dokud o sobě nedala vědět. Zasykl a sklonil se. Tohle moc bolelo.

"Kazekage-sama! Je vám něco?!" vyhrkl zděšeně jeden z mužů. Rudovláska polil studený pot. Ne... Nemohl před nimi ukázat bolest.

Je Kazekage! Tady v Suně neuznávají slabé Kagy. Zatnul zuby a napřímil se. Hodně se krotil, aby bolestí nezaskučel.

"Můžete... jít oba prosím pro mého bratra? Musím s ním mluvit," otočil se na stráže Písečné a sjel je pohledem. Oni, ačkoliv nechápající, splnili jeho příkaz.

Gaara v ten moment hlasitě zaskučel, zkřivil tvář bolestí a musel se lépe opřít, aby sebou nesekl. Strašné křeče mu projížděly břichem jako nože. Nemohl se ani trochu pohnout, protože se bolest akorát znásobila. Měl pocit jakoby ho něco řezalo uvnitř. Trhalo mu to orgány a snažilo se to prodrat ven.

Dlaní si překryl břicho, pocit omdlení přicházel v pravidelných intervalech. Rukávem si otřel zpocené čelo, nakonec to vzdal, oči se samovolně zavřely a jeho tělo ztratilo rovnováhu.

Trvalo zhruba dalších deset minut, než se Kankuro objevil, jenomže když viděl svého malého bratra ležet v bezvědomí na zemi, popadla jej panika. Jednak, protože se obával řádění Shukaka, a jednak, strach o něj. Ten převyšoval nejvíc, takže ho rychle vzal do náruče a zkoušel ho nějak vzbudit. Nikde na sobě neměl řeznou ránu, o atentát určitě nešlo. Hrozně hořel a tvář měl bledší, než obvykle. Nemoc? Horečka?

Ninjové Písečné na ně pouze zaraženě hleděli, jejich pohledy loutkář dobře poznal, proto je sjel pohledem a temným hlasem zavrčel: "O tomhle se nikdo nedozví, jasné?!"

Čekal dokud nekývnou hlavami a poté se rozběhl z hlavní budovy s bratrem v náručí.

°•°•°

Jakmile se Temari dozvěděla o stavu svého bratra, přerušila trénink, který měla se studenty větru, neprodleně zamířila do místní nemocnice. Soukromé křídlo bylo speciálně chráněno a odříznuto kvůli důležitým osobám, proto se vydala tam. Sama ucítila, že je něco špatně a po tom, co k ní přišel strážný ninja, neváhala.

Dostala se tam rychlostí blesku, jen aby spatřila svého zrzavého bratra, ležícího na lůžku a Kankura sedícího po jeho boku. Jejich oči se střetly, blondýna za sebou prudce zavřela.

"Jak je na tom? Přiběhla jsem hned jak to šlo," přispěchala k mladšímu bratrovi a překryla mu dlaní čelo. "Strašně hoří," vydechla rozechvěle a pohladila jej po zpocené tváři, která se postupně kroutila na jasnou bolest. Tohle u svého bratra nikdy neviděla a děsilo jí to.

"Říkají, že je to jen chřipka, ale horečky má moc vysoký, proto si ho tu na chvíli nechají. Na otravu to nevypadá. Možná mu ten alkohol pár dní zpátky neudělal dobře," promluvil do ticha.

Světlovláska si povzdechla. "Nikdo... ho tak nesmí vidět. Rada by ho sežrala a jak to, že vůbec spí?" rozhodila rukama.

"Prý se Shukaku nějak stáhl či co. Kvůli těm bolestem..."

"Co když zase bude jako dřív? Nemilosrdný a krvelačný?"

Hnědovlásek promnul své tváře. "To je snad ta nejmenší starost. Mám o něj strach, o jeho zdraví. Přece takhle nikdy nestonal," vydechl potichu.

Jejich mladší bráška je právě v nemocnici, ve špatném stavu, s horečkami, jak by o něj nemohli mít strach?

"Zvládne to."

Když už jej nemohla pohladit po tváři, musela minimálně po ruce. Lehce se chvěla a oproti hlavě byla ledová. Pečlivě zrzka přikryla a zaznamenala, že si až křečovitě drží břicho. Pod peřinou bylo vidět jasně vypouklé místo naznačující ruku.

"Co má s břichem?" zeptala se tiše, držíc pohled na tom samém místě už pěkných pár minut.

"Netuším, svádějí to na nemoc," pokrčil loutkář rameny. Sám si s tím nevěděl poradit. Bylo příšerné jen sedět a nic nedělat. Pozoroval bratra svíjejícího v bolestech, chvílemi kňučel a přetočil se na bok. Otevíral ústa v lepší nabrání kyslíku do oběhu.

"Tohle není normální. Zajdu pro někoho."

Temari nemohla uvěřit proč u něj nenechali doktora. Rychle vyrazila z pokoje jako její proslulý vítr a zmizela na chodbě.

"Budeš v pořádku, určitě..." snažil se znít pozitivně Kankuro, chytil ho jemně za rameno a pohladil ho. Gaara se celý třásl, skučel a lil z něj.

Sklopil pohled. Měl na něj dávat větší pozor. Pokud ho jeden z těch zmetků otrávil... Půjde a zabije každého ninju z Listové, kterého potká. Tentokrát by ho nezastavil nikdo, protože pokud se loutkář naštve je to vážně špatné...

Rozlícená Temari se vrátila okamžitě a táhla za sebou léčitelského ninju, aby jim všechno osvětlil. Při prohlídne nezjistil nic nového. Vesměs jen to, že jeho tělo bojuje s jakousi chorobou. To vůbec netušil, jak moc se plete...

Ke konci dne se Gaara probudil, dali mu něco na bolest a zmírnění horečky, takže se docela překvapeně rozhlížel po místnosti. Naštěstí tu nebyl sám, jak se původně domníval.

Slunce zapadalo za hranicí Písečné, červené mraky barvily oblohu, a noční zvěř, jež doteď spala, pozvolna se probouzela na čas lovu.

"Jak se cítíš?" přisedla si opatrně na kraj postele starší sestra a starostlivě si ho prohlédla. Nesl na sobě stopy únavy a vyčerpání.

Gaara se opatrně pohl. Necítil se o moc lépe, pravda, jen je nechtěl moc znepokojovat. "Mnohem líp... Žádný strach."

"Tys nám dal. Omdlít si na hlavní budově... " ozval se s oddechem Kankuro a přiložil si dlaň na hrudník, jakoby z něj odpadl ten velký kámen.

"Říkají, že by tě mohli pustit za tři dny. Minimálně dokud se ta horečka nesníží," vysvětlila Temari a usmála se.

"Je pravda, že cítím trošku hořet svoji hlavu," ušklíbl se Kazekage. Lehce přivřel oči. Tady bude mít dost času přemýšlet o tom, co se stalo. Pokud neusne samozřejmě.

"Jak je možné, že tě Shukaku nechal spát?" podala otázku nejstarší ze sourozenců.

Zrzek zamrkal, zmateně po ní koukl. Cítil něco, co doposud necítil. Bylo to zvláštní. Tělo měl uvolněné jak želé, víčka sama padala dolů a nechtěl nic víc, než oči zavřít a spát. Tohle měla být ta údajná únava?

"Já nevím, ale... od toho omdlení jsem ho neslyšel. Možná se nějak stáhl."

"To je zvláštní," zadumala Temari. Ten démon určitě něco chystal. Nebylo pochyb.

"Ještě... maličko se prospím..." vydechl tiše zelenooký a lépe se uvelebil. Břicho díky práškům necítil, ale bál se, že to brzy znovu propukne.

°•°•°

Zhruba po třech dnech mladého Kazekageho skutečně pustili domů na domácí léčení. Horečka byla pryč, přesto mu řekli, aby chvíli odpočíval a nechal své tělo zotavit.

Temari se tedy snažila částečně zaskočit jeho práce, i když kolikrát ta osobní schválení vyžadovala přímo Kazekageho. Rada prozatím nevěděla, proč je indisponován, ale začali se po tom pídit. Vyžadovali jeho přítomnost na zasedání, jenomže Gaarův stav mluvil o opaku.

Další den se Temari rozčilovala nad tím, že Gaara vůbec nejí. Sotva si dal pár soust, něco málo vypil a táhlo se to tak další dny. Všechno pokaždé vyzvracel, jeho žaludek nepřijímal žádnou potravu, a ať už snědl cokoliv, hned to letělo ven. Hodiny trávil u záchodové mísy a prakticky vzato zvracel jen žaludeční šťávy.

Žaludek po další akci nespokojeně škrundal, odporná pachuť zvratků se mu držela v ústech a celý se třásl. Pokožka zesvětlila o další stupeň a pot rychle utíkal po čele. Lokty se z posledních sil opíral o záchodovou mísu, klečel u ní a snažil se pobrat dech. Srdce prudce naráželo o žebra, hlasitě zaskučel bolestí. Nechápal to. Trpěl snad dlouhodobě nějakou chřipkou? Zvracení začíná ráno a pak to pokračuje přes odpoledne. Večer mívá vždy klid, jenže minule se probudil uprostřed noci a skoro udávil obsahem, který pak letěl rovnou na podlahu.

Starší sestra ho následovala za zvuky dávení a příšerného pachu. Přišla do koupelny a starostlivě k němu přiklekla. Celé to tu smrdělo zvratky, i jí samotné se udělalo špatně. Jemně ho hladila po vlasech a zádech, zkusila pár utěšující slov, jenomže mladík se dal do dalšího zvracení.

"Ach Gaaro, to bude dobrý ano? No tak," povzdechla si.

Rudovlásek se neměl ke slovům. Ještě chvíli se dávil, než to ustalo. Rozbouřený žaludek protestoval dále, konečně si byl natolik jistý, že si kecl na zadek a Temari ho pro jistotu přidržela.

"Už je líp?" zašeptala tiše otázku. Dostalo se jí mírného kývnutí, sledovala, jak se přes třesoucí končetiny snaží zvednout. Raději mu pomohla.

Jeho stav se čím dál tím horšil. Už tak měl tmavé kruhy okolo očí, nyní se k tomu přidávaly další tmavé půlkruhy pod očima. Doktoři přece říkali, že bude v pořádku, tak, co se děje?

Gaara si vypláchl ústa a vyčistil zuby na zbavení odporné pachuti. Chtěl to po sobě uklidit a vyvětrat, jenže Temari ho neprodleně poslala do postele. Neměl sílu, ani chuť ji odporovat, tudíž odešel zalehnout.

Temari dohlížela na mladšího bratra, svou bezmoc nemohla dokázat více. Bojoval s něčím, co nemohla přemoci. Musel se s tím poprat sám. Věděla, že je dost silný. Určitě tu nemoc porazí a Shukaku by nenechal svého jinchuurikiho umřít.

"Zhoršuje se to," odvětila Temari při příchodu druhého bratra, sedíc u stolu. "Pořád zvrací. Už to trvá šest dní. Horečky se vrátily a pořád má bolesti břicha, ani nejí... Co se to s ním děje?"

Kankuro si přisedl naproti a prohrábl hnědé, rozčepýřené vlasy. Dneska dostal sodu od rady, která na něj apelovala ohledně jeho bratra Kazekageho. "Jsou netrpěliví... Vědí, že byl Gaara v nemocnici a celou dobu mě dusili..." musel před začátkem jednání smazat svůj obvyklý make-up. Nebavilo ho poslouchat kecy těch páprdů a div nevyletěl, když začali nadávat na adresu jeho brášky.

"Nemůžeme jim říct co se s ním děje."

"Já to vím moc dobře, jenže teď ho nemůžeme vzít ani do nemocnice..."

"Co nám tedy zbývá?"

Loutkář na chvíli zmlkl, přemýšlel. Byla by tu jedna možnost, jenomže moc dobře znal povahu té babky. Nepěkně zkřivil tvář, vypadalo to jakoby kousl do šťovíku.

"Chiyo v minulosti využívala své léčivé znalosti k vytváření smrtelných jedů. Mohl bych... ji požádat o pomoc."

Mladá žena se zatvářila podobně. "Ta dřív bude mít demenci, než aby pomohla Gaarovi. Navíc... její snahu vykompenzovala Tsunade, takže ji moc nepotěší mír, který s ní Gaara zařídil. Nesnáší ji."

"Je to sice stará rašple, ale zkusit to musíme. Tsunade nám nepomůže a její přítomnost by musela být tajná. Jak to chceš udělat?" rozhodil hnědovlásek rukama.

"Těžko to vysvětlíme, jenže nemůžeme na Hokage čekat tři dny, než dorazí. Zatím se může Gaarův stav zhoršit. Musíme zjistit co s ním je."

"Pak je tedy jedinou možností Chiyo."

Kankuro věděl, co má udělat. Musel tu starou ženskou přesvědčit. Povzdechl si. Tak jestli to zvládne, bude to opravdu umění, jenže co by pro bratra neudělal.