Ano! Já zapomněla! Měly vycházet tři kapitoly týdně, jenže trošku mi vynechává paměť.

Navíc do toho píšu další povídku, fantasy, čistě na GaaNaru s mnoha vedlejšími shipy a název: Balada drakoměnce, můžete si o ní přečíst v info knížečce. Mám předepsaných osm kapitol, takže až skončí tohle, začnu vydávat Baladu. ^^

Na druhou stranu si lámu hlavu s Posedlostí, kterou nesnáším a nechápu proč jsem to vůbec začala vydávat. :D Proto nevychází žádné části, nesnáším to, ale kvůli jedné autorce jsem se to rozhodla nechat venku. xD

To je asi vše, co jsem chtěla poznamenat. Zůstaň se mnou, prosím je dočasně pozastaveno. Je k tomu potřeba korekce a dopsání. Zatím se k tomu ale nemůžu nijak dokopat. :/

Gaara si není jistý tím, co k Narutovi cítí. Nechce si jen něco nalhávat. Rád by ten cit vnímal ve vší kráse, jenže nemůže nic popohánět. No, z Jiraiyova daru nebyl moc nadšený...

Ani Naruto není s vývojem situace příliš spokojený. Zkusí tedy novopečenému manželovi ukázat, že mu s ním nic nehrozí a dokud mají volno, využijí toho.

Je čas na pomalé sbližování.

Hezké počteníčko~

°•°•°

Blonďatý jinchuuriki trochu sklesle uklízel krabici od Jiraiyi, v duchu totiž doufal, že se jejich vztah posune někam dál. Asi chtěl moc, aby ho měl někdo rád jako partnera. Prsty si pročísl vlasy a zavrtěl hlavou.

'Na co se ho ptát. Můžeš si ho vzít bez ptaní, tak furt nefňukej,' zavrčel podrážděně liščí démon. Ten příšerný pochod myšlenek se nedal poslouchat.

"Furt na tebe mám pifku, takže se ani neozývej," zavrčel nahlas modrooký ninja.

'Pche. Nechápu z čeho. Máš zajištěnou budoucnost, tvůj manžílek ti nezdrhne, protože se bez tvojí přítomnosti bude cítit děsně.'

"Všechno to bylo kvůli tobě," zabublal rozčileně.

'Můžeš mi jen děkovat,' sykla liška.

Uzumaki prohodil nadávku, pomalu se vracel dolů za Gaarou s poněkud podrážděnou náladou. Několikrát se zhluboka nadechl, snažil ustálit rozbouřené emoce. To jeho manžel tu měl být jediný na nervy, ne on.

Starší mladík zatím pomalu rozdělával dárek od sestry. Mhouřil oči, s každým odděleným záhybem byl víc a víc zvědavější co to tak bude. Nakonec mu v rukou zůstala jen malá krabička z tmavě hnědého dřeva, za to světlejšími a krásnými ornamenty, ručně řezanými.

Co to je? Pomyslel si v duchu Gaara a ucítil, jak se vedle něj někdo posadil. Nezvedal pohled, byl příliš zaujatý na malou věcičku v rukou.

Naruto zůstal zírat na partnerovy ruce, dokonce Shukaku neváhal a přiblížil se k nim. Přeci se chtěl také podívat.

Bledé ruce pomalu otevřely víko, daly jej na stranu a zelené oči překvapeně zajiskřily. Uvnitř se nacházelo pár starších fotek, nějakého psaní a menší obrázek. S přehnanou opatrností uchopil první fotku, na které se nacházela poměrně mladá žena se světle hnědými vlasy a příjemným úsměvem. Po jejím boku stál též mladý muž a jeho vlasy na fotce připomínaly červenou. Stačila vteřina, aby Gaara poznal o koho se jednalo.

"Ehm... Co jsou zač, dattebayo?" zeptal se tiše modrooký chuunin jak mi nahlížel přes rameno. Jemně se usmál a vydechl: "Wow, ta žena je hezká, huh?"

Zrzek na tváři dokázal vyčarovat zasněnou grimasu se smutkem v očích, chvíli zůstal potichu, než jeho ruka klesla a on odpověděl: "Moji rodiče."

Plavovlasý ninja ztuhl tělem, úsměv zamrzl, očima pátral po fotce a párkrát zamrkal. Jeho rodiče? To ano, jistá podoba tam byla, on si ji bohužel nedokázal přirovnat k němu. To až teprve teď. Uhnul pohledem do strany.

"Oh... to... ehm..."

"To je v pořádku. Nemusíš nic říkat. Oni už... dávno nejsou mezi živými..." povzdechl si zelenooký a fotku vrátil. Promnul si oči. Kam až jeho paměť sahala, byl otec tak strašně nesnesitelný. Usiloval o smrt vlastního syna, ponižoval ho a říkal mu, jaká je hrozná bestie a zkáza pro Písečnou vesnici. "Matka zemřela při mém porodu, otce zabil Orochimaru před našimi prvními chuuninskými zkouškami," vysvětlil mu tiše, aby byl v obraze.

Mladší ninja roztřeseně polkl. To si pamatoval. Orochimaru taky zabil Třetího. Později se k nim donesly zprávy o smrti Kazekageho a ani to vesnice nepřinutilo odložit nepřátelství. Léta nedůvěřivosti sahala do nebeských výšin. "Mrzí mě to. Alespoň matka ti mohla zůstat..." promluvil slabým hlasem.

Písečný mýval, který je sledoval jen zakmital ouškama a udržoval se na kraji gauče ve správné vzdálenosti.

"Nezůstala mi... Zabil jsem ji..."

"Tohle nemůžeš říkat. Jsi na sebe moc přísný. A zbytečně. Byl jsi dítě a nerozhodnul si se, že matku jednoduše zabiješ," promluvil Naruto a chytil jej za ruku.

Sabaku přes knedlík v krku polkl. Pokýval hlavou. Vlastně nechápal, proč to vytahoval. Možná chtěl nadhodit ještě jednu věc, která ho trápila.

"C-co když se to stane i mně? Že... zemřu proto, aby můj potomek mohl žít?" zvedl k manželi zelené oči plné obav. Rozhodně si přál tu být co nejdéle to půjde. Život ninji byl však nevyzpytatelný. Pořád mohl na mise a pořád v nich mohl umřít. Nebyl žádný nesmrtelný bůh.

"Tohle nechci slyšet. Nestane se to," zavrtěl hlavou blonďáček.

"Tsunade-sama obdržela lékařské záznamy mé matky a... ona... měla... velké problémy, když mě čekala..." sklopil pohled. Nechtěl ho strašit. Jen mu přišlo správné to říct a připravit na nejhorší. Zapečetění démona do problémového těla taky příliš nepřispělo.

"Nestane se to," zašeptal slabě modrooký mladík. Pevněji stiskl pobledlou ruku a otočil se tváří k němu. "Postarám se o to..."

Jednoocasý démon chvíli přemýšlel jestli má něco říct. Tu noc, kdy ho zapečetili pamatoval a pak narození toho dítěte, které bylo jeho hostitelem. V klidu podřimoval v tělíčku nedonošence, když zaslechl hádku dvou mužů. Bratr mrtvého dvojčete chtěl zabít Čtvrtého. Doslova ho obviňoval ze smrti starší sestry a nedokázal se na jejího syna ani povídat. Nezvládl pohled na dítě, jehož život visel na vlásku a mělo v sobě zlého démona...

Žlutýma očkama koukal dopředu, výjimečně ani nedutal. Yashamaru se s tím po čase smířil, přijal potomka mrtvého sourozence a pokusil se jej vychovat.

Suňan se zatím odhodlal zvednout oči a ty se střetly s modrými hloubkami. Rty ho automaticky zavibrovaly a nutily přiblížit k druhým. Sám od sebe překonával vzdálenost, váhavě se blonďákovy polštářky nejdřív jen otřel, a když zjistil, že vše bylo bez problému, obsadil je.

Naruto ucítil silný impuls. Místo toho, aby s leknutím cukl, zůstal překvapeně hledět. Oba zčervenali a vzájemně si propletli prsty. Takový příjemný pocit mrazení je nutil zůstat u sebe.

Snědá ruka zajela do rudých vlasů, pohladila jednotlivé prameny a skončila na zátylku, kde si jejich majitele přidržela na místě. Polibek na jeho vkus trval moc krátce a tak mu musel věnovat alespoň ty malé na tváře, nos, čelo, zkrátka všude kam dosáhl. Troufl si dokonce jazykem zajet na krk.

Starší vydal tichý vzdech, palcem hladil jeho hřbet a přivíral oči nad jemnými polibky v podobě motýlího přistání. Celé jeho tělo na to reagovalo pozitivně, plamen v těle se rozhořel, nechal hnát drobné ohníčky do všech zákoutí těla a vyvolal pálení na každém centimetru holé kůže. Právě to drželo Naruta tak blízko. Nosem nasával jeho vůni, ochutnával pokožku a držel se u zdroje tepla.

Klidně by v tom pokračoval i dál kdyby si nevšiml dávno zahojené jizvy. Přestal úplně se vším, vytáhl hlavu nahoru, daroval mu poslední polibek a zazubil se. Ninja před ním zářil červenou, on sám měl veselé jiskry v modrých duhovkách a rajská jablíčka místo normální barvy. Odkašlal si a raději zaměřil zrak jinam. Pěkná to kuchyň... Vážně...

Za chviličku blonďáček cítil, jak se o něj Gaara opřel. Hlavu si dal na jeho rameno a na chvíli zavřel oči. Copak měl chuť pořád spinkat? Pohladil toho ospalu po hlavě. Jak moc hezké by bylo, kdyby se dali dohromady za normálních okolností. Užíval by si tohle daleko víc a bez pocitu viny. Té se nezbaví...

"Já tě nechtěl vyděsit... jen... mi přišlo správné ti to říct," hlesl zrzavý, lépe se posadil, přitáhl kolena k sobě a natiskl se na něj.

"Díky, žes mi to řekl," zašeptal a políbil jen do vlasů. "Nebudeme si nechávat nic pro sebe."

"S tím souhlasím."

°•°•°

Zbytek krabičky už si Gaara raději neprohlížel. Ne, když chtěl být blízko jediné osoby bez větších emocionálních výlevů. Nechtěl působit slabě a tohle mu bohatě stačilo.

Naruto nechtěl celý den dřepět doma, tak navrhnul návštěvu místních horkých pramenů a poté pozdější procházce po lese, kde jako dítě trénoval. A bylo pozitivně odsouhlaseno.

Písečný démon se usadil na rameni svého jinchuurikiho, přes protesty jízlivé lišáka ho jen setřel faktem, že on je venku a užívá si pomyslné svobody, zatímco on se válel za mřížemi. Lidé se za nimi s podivením otáčeli, nechápali, co dělal démon venku mimo hostitele a zběsile si šuškali mezi sebou o blížícím útoku. Pamatovali si, jak je mladý písečný hoch před lety ohrožoval, jen škoda, že to oba jinchuuriki měli v páži.

V lázních měli klid, využili ho, aby sprovodili z těla všechen stres a špatnou náladu. Zadařilo se jim a skvěle si popovídali. Naruto hlavně mluvil o tom, že zrovna tady prvně potkal svého mistra Jiraiyu a samozřejmě musel sám sebe vychválit do nebes. Snažil se rozesmát rudovláska každým trapným vtipem, který ho napadl a párkrát se mu vážně povedlo. Postupně se začínal do toho smíchu zamilovávat... A kdyby jen do toho...

Mladší Uzumaki se znovu protáhl, dal si ruce za hlavu a vychutnával si voňavý, lesní vzduch. Nic se nezměnilo. Možná ty stromy povyrostly a keře výrazně zesílily. Oba se procházeli po cestičce, Shukaku nehodlal jít po svých a zmenšil se natolik, aby Gaarovi na rameni nevadil.

"Za... normálních okolností bych asi... neměl odvahu pozvat Kazekageho na rande," zasmál se nervózně Naruto. Podrbal se na tváři a přemýšlel, co to sakra zase plácl.

"Chodil bys se mnou i tak?" nakrčil čelo Gaara. On a nemít odvahu? Copak to šlo? Vždyť ten se vrhal po hlavě do všeho. Úplně do všeho. Zalichotilo mu, že by o něj měl zájem, jenže proč? Proč na něm každý viděl něco zvláštního? Mimoto, že byl jinchuuriki a Kazekage se nijak extra zvláštně necítil a upřímně o pozornost ostatních nestál.

"Ehm... Právě asi... možná... uhm... neměl bych odvahu, ttebayo..." dodal váhavě a křivě se usmál.

"T-to bys měl... já bych... to přijal," odvětil tiše. Líce se daly do podoby růžových listů sakury.

"Vážně?" užasl blondýn, prudce k němu natočil obličej. Jeho manžel tiše přikývl. Tak měl by šanci u jednoho z nejsilnějších ninjů na světě.

°•°•°

Den se přehoupl v noc a Naruto přemýšlel, že půjde spát dolů. Koneckonců chtěl partnerovi dopřát klid. Několikrát od spolubojovníků dostal za uši kvůli jeho chrápání, mluvení ze spaní a náměsíčnosti. Ninja měl být nenápadný, tichý, zkrátka inkognito, ne aby v noci běhal jen v trenkách po lese a zachraňoval spanilé slečny od nebezpečných příšer...

Nakonec zůstal ležet na zádech, pomněnkové oči koukaly do stropu a trpělivě čekal na druhého mladíka. Uvidí co on. Neměl problém se zvednout a najít místo ke spánku jinde.

Rudovlásek si s povzdechem lehnul na svou polovinu a slastně vydechl. Po tom výšlapu přírodou tohle byla příjemná odměna.

"Tak... dobrou," zašeptal Naruto do tmy.

"J-jo, dobrou," opětoval mu druhý hlas.

Mladý chuunin se s úsměvem uvelebil a zavřel oči. Dnešek si hodně užil a přál si, aby byl každý den takový. Bohužel jim za chvíli tohle "volno" končí. Líbánky jim Hokage nechala na celý týden. Ještě měl čas udělat tolik věcí. Mohl zpevnit svůj vztah a netrápit se tréninkem, či misí.

Na druhou stranu Sabaku nedokázal zamhouřit oči. Ohlédl se, plavovlásek za ním spal a démon si vesele pobíhal někde o patro níž. Skousl si ret, otočil se čelem k Narutovi ležící na zádech a váhavě se přisunul. S červenými tvářemi natáhl ruku, pomalými pohyby ho zkusil neohrabaným způsobem obejmout.

"Ale ale, chceš se tulit?"

Gaara trhnul celým tělem a vystrašeně se odšoupl. "Ty jako nespíš?"

"Je to sotva pár minut. Je jasný, že nebudu," odpověděl pohotově a zvlnil rty do úsměvu. "Tak pojď... Polštář Naruto je připraven..." tlemil se zase od ucha od uchu.

Zelenooký už vážně cítil oheň v celém obličeji. Proč si doháje nepočkal, než zabere úplně?! Takový trapas!

Uzumaki trpělivě čekal a poslouchal šustění peřiny. Zrzek si dal hlavu na jeho rameno, paži přehodil přes hruď a tu druhou jen tak lehce svíral spací tričko. S úsměvem objal mladíka okolo zad a přidržel u sebe. Takhle by mohl usínat pořád.