Zdravím! ^^ Tato část měla vyjít už v úterý, trošku jsem se zapomněla, pardon. :') A to jsem původně zamýšlela, že bude až na příští týden. Nějak jsem se sekla u 46 části, takže paráda.

Každopádně tady to máte! Myslíte, že bude svatební noc se vším všudy? ಡ ͜ ʖ ಡ To ještě uvidíte.

Hezké počteníčko~

°•°•°

Oslava probíhala ve velkém. Zatím si nikdo nevšiml chybějícího páru. Ne, když byli zabráni do vlastních přípitků.

Gaara sledoval svůj odraz v zrcadle, ačkoliv vypadal přímo úchvatně, nelíbil se mu ten styl. Mít delší vlasy, jemnější obličej a plnější rty, byl by za dívku.

S povzdechnutím pustil vodu, nabral ji do dlaní a začal si to všechno smývat z obličeje. Vyfoceni byli, všichni si ho už okoukali, tak nebylo potřeba takhle dál vypadat. Pár kapek steklo po mírně nateklých rtech, dal by cokoliv za to, že ho do nich Naruto určitě kousl. Nahnalo mu to trochu tepla do lící. Snad si myslel, že se dnes večer překoná ještě víc? Zvládl by to?

Naruto ho sledoval, říkal si, že je to škoda. Takhle mu to slušelo, ale jemu by se taky nelíbilo kdyby měl z obličeje omalovánku. Přirozenost byla přeci jen lepší.

"Můžeme?" hlesl najednou starší z dvojice po dokončení očisty obličeje.

"Jasný. Chceš si to sundat a vzít si něco pohodlnějšího?" zeptal se s nadějí v hlase blonďák, jelikož on se v tom černém slušně potil. Nezdálo se, avšak dusno dělalo své.

"Proč by ne," přikývl zrzek a otřel si čistou tvář do ručníku. Bílé stíny z očí zmizely, stejně tak světlý make-up a pudr. Zhluboka se nadechl a vjel si rukou do vlasů. Začal si vlasy česat prsty tak, jak to chtěl a vytáhl z nich orchidej.

"Můžeme si ji dát vylisovat třeba," zamumlal Naruto, "jako vzpomínku na tenhle den."

"Dobře."

Oba se šli nejprve zbavit svatebního oblečení, potom si oblékli něco lehčího, zase to muselo být něco na slušné úrovni.

Celkem litovali toho, že se vrátili a nepočkali venku o trochu déle, protože byli vyzváni k tanci, který vůbec neovládali. Určitě si uříznou ostudu. Naruto to věděl moc dobře.

"Mám nápad," načal tiše blonďáček, když stál naproti svému partnerovi a snažil zaujmout správnou pozici k tanci, "budu dělat, že mi je blbě a šlehnu sebou. Ostatní mě budou oživovat a ty se zatím schováš," zatlemil se rošťácky.

"Jednou to snad zvládneme, ne?" zacukaly druhému mladíkovi koutky. To byl zas nápad.

"Pak si nestěžuj, že jsem ti pošlapal nohy."

"Abych to neudělal já tobě. Moje absolutní obrana funguje vždycky," odvětil už s úplným úsměvem Gaara.

"Zlato, ani absolutní obrana tě nezachrání od pošlapaných nohou."

°•°•°

Naruto zůstal bez dechu zírat na velký rodinný dům, který se nacházel v perfektním stavu, držel pod palcem velkou zahradu se spousty stromů a nejrůznějších květin, a co bylo nejlepší, nacházel se na kraji vesnici. Budou tu mít klid a dost prostoru na trénování s démony. Gaara na tom nebyl jinak, jen se nejistě ošil po sourozencích, kteří zvedli zdvižené palce.

Vítr přihnal tmavé mraky a všichni s přicházejícím večerem museli opustit chrám, aby se vydali domů. Mnoho z nich bude ještě slavit přes noc. Tsunade si nenechá ujít příležitost k pití a Jiraiya v tom bude s ní. Jak jinak.

"Tak... myslím, že je zvykem přenesení nevěsty přes práh," zazubil se zničehonic blondýn.

"Huh?" vyrazil ze sebe jeho novomanžel, brzy však zjistil o co kráčí. Překvapeně vyjekl, když ho Naruto vzal do náruče jako princeznu. "Hej! Seš opilej?!" zvýšil hlas a naprosto zrudnul.

Jaká nevěsta zas?!

"Ani trochu. Jen to chci zkusit," odvětil modrooký mladík. 

Lépe si ho chytl, aby nespadl. Trochu ho přecenil. Na svou výšku byl docela těžký. Přisuzoval to k tomu rostoucímu pokladu v břiše.

U dveří soustředěně vystrčil jazyk a zkusil odemknout. Šlo to daleko hůře, nakonec se mu povedlo a Temari si tohle divadlo naprosto užívala. Kankuro už se netvářil tak nadšeně, jen je s protaženým obličejem následoval.

Gaara si z poloviny zakrýval červenou tvář. Tohle bylo tak trapné! Snad zvládl jít po svých! Nechtěl se ohlédnout na bratra a sestru, už předem věděl jaké budou mít výrazy. To si chtěl ušetřit.

"Wow, je to tu veliký, dattebayo," hlesl blonďáček.

Rudovlásek přestal sklápět oči, zvedl je a překvapeně vydechl. Lišilo se od domu, jehož znal to ano, přesto to působilo rozlehlým dojmem. Naruto ho opatrně položil na zem a s dětskou radostí začal všechno prohledávat.

"To je úžasný!" vypískl přehnaně nahlas, oči mu z toho jiskřily. Něco takového si vždycky přál!

Předsíň spojená s jídelnou, kuchyní, velikým obývacím pokojem, tomu všemu dávalo světlo široké okno a od hlavních dveří stálo schodiště do druhého patra.

"Hmm, vážně je to tu hezké," prohodil uznale loutkář a ze zvědavosti nakoukl za roh.

"Tsunade-sama se s darem přesně trefila. Naruto měl strach, že se mi jeho byt nebude líbit. Nevadilo by mi kdybychom tam byli," vydechl Gaara.

Temari se pousmála, její švagr měl ohromnou radost. Ta výhružka bude samozřejmě pořád platit a možná by ho měla upozornit...

...nebo taky ne...

"Kdyby cokoliv... budeme s Kankurem na hotelu, bohužel zítra dopoledne odcházíme."

"Cože? Tak brzy?" zesmutněl nejmladší sourozenec.

Světlovláska si povzdechla. Málem v tom všem zapomněla na dárek, který chtěla bratrovi předat. Vytáhla balíček skrytý ve vaku a nabídla mu ho. "Ano, je potřeba vše připravit pro nástup nového Kazekageho... Zůstala bych tu déle, bohužel mu musím pomoct ááá... tohle je pro tebe."

Gaara zůstal překvapeně stát, ani ho nenapadlo se jít kouknout co dělá Naruto, nebo Kankuro, protože ti dva se záhadně vypařili.

Vzal si dárek do rukou a zvědavě si ho prohlížel. "Co je to?"

"Otevři to a uvidíš."

"Děkuju," usmál se na ni, což brala jako velké plus. Ohlédl se za sebe, jenže neviděl ani svého manžela, ani bratra. "Kde vlastně jsou?"

Mladý Uzumaki se cítil v přítomnosti loutkáře z Písečné stále nejistý, i když teď patřili do rodiny, ale konečně na něj získal jeden pravdivý drb. Drze si to dovolil vytáhnout.

"Hm, takže ty a Kiba, jo?" zazubil se šibalsky.

"Co to meleš?" zamračil se hnědovlásek.

"Já vás viděl u tý řeky," odpověděl se stejným úsměvem. Proč jen oba zapírají?

"Blbost. Měl jsi halucinaci," nedal se loutkář a pohledem zavadil o okno. Venku už se setmělo. Nerad tu nechával bratra o samotě s tímhle praštěným individuem.

"Ne, vím to zcela jistě," naklonil se Naruto, jenže starší mladík raději uhnul. 

Odkašlal si kvůli náhlému smíchu a raději ho nechal. Co kdyby po něm skočil a vyhodil ho z okna. Jednou s ním vymlel zeď a okno nebylo nic.

"Nic nevíš, pfr..." švihl po něm očkem. "Pokud bratrovi něco uděláš..."

"Mám na paměti," utnul to včas Uzumaki. "Věř mi trochu prosím. Mám ho moc rád a nebudu mu nikdy ubližovat."

"Rád bych ti věřil," zamumlal Narutův švagr.

Naruto semkl rty do úzké linky, zaslechl za sebou kroky, proto se otočil a spatřil svého muže. Nad tím se musel usmát. Jeho muž. Znělo to moc pěkně.

Gaarovi sourozenci se s nimi rozloučili a rozhodli se je nechat samotné. Kankuro nezapomněl na svůj děsivý pohled, se skrytým varováním v očích.

Jen co zaklaply dveře, blonďák se se zívnutím protáhl. "Jsem z toho dneška docela utahanej," prohodil do ticha.

Zelenooký ninja sklopil pohled na balíček. Chytil se za kořen nosu a zavřel oči. Žaludek mu právě udělal přemet, maximálně měl ten divný pocit. Nepozvracet se během obřadu byl úspěch, to však nemohl říci o zbytku večera.

"Jsi v pořádku? Všiml jsem si, že jsi celý den nic nesnědl," poznamenal starostlivě Naruto.

"Pro-promiň... já... jsem rád, že jsem nepoblil toho kněze," ušklíbl se slabě. Zaslechl tichý smích a potom ucítil ruku na rameni. Přinutilo ho to otevřít oči a pohlédnout do křišťálově modrých studen.

"Klidně se běž umýt, horká sprcha ti udělá dobře a... já ti přinesu něco k jídlu dobře?"

"Nemusíš."

"Musím a udělám," stál si tvrdohlavě na svém. Dlaní jej pohladil po zádech a trošku se k němu nahl. Chtěl mu darovat malý polibek na tvář, ale povšiml si zabaleného občerstvení na stole. 

"Hele!" vyhrkl Naruto a už se k tomu hnal. Potřeboval prozkoumat, co z toho je vhodné a jedlé na noc.

Gaara si nahlas povzdechl. Nebylo mu dobře. Jeho břišní svaly svírala hrozná bolest. Proč to jen nemohl nechat na zítra?

°•°•°

Modrooký jinchuuriki nadšeně skočil do velké, manželské postele a široce se zaculil. Jen co ji uviděl, zdvihla se v něm chuť do ní přímo po hlavě skočit. Samozřejmě to musel udělat a nebyl tu nikdo, kdo by ho za skákání na posteli buzeroval. To nebyl ani předtím, teď se to taky nezměnilo.

Tulil se k měkkému polštáři, spokojeně zavíral oči a cítil kapky vody stékat po obličeji. Vysušil se jen trochu. U vlasů to chvíli zabere. Úspěšně do svého manžela dostal jídlo a ten to nevyzvracel. Zatím... Spokojenost vystřídala obava. Co kdyby se jeho rudovláskovi udělalo v noci velmi zle a on nepomohl? Pokusí se být co nejdéle vzhůru. Musí ho hlídat. Hodiny se pořádně nedostaly ani k půl jedenácté a on zoufale přemýšlel, jak to vydrží v téhle extra pohodlné posteli celou noc.

Naopak druhý jinchuuriki už takové nadšení nenalézal. Díky Jiraiyovi věděl o svatební noci, co všechno obnáší, dokonce mu to potvrdila sestra, když se jí na cestě sem ptal. Víc nervóznější být nemohl.

S tichým polkem zatlačil dlaní na dveře od ložnice, jenž zatím obsahovala jen velkou manželskou postel, skříň, lampu a prázdnou poličku. Zbytek si vybaví oni dle svého. Dnes nebyla nálada na nic... Jen... splnění jedné určité věci. Celé bledé tělo se zničehonic roztřáslo, útroby stáhly a jedna z dlaní přistála na břichu. Tiše stál ve dveřích jako socha, poslouchal pouze vlastní tlukot a seč se snažil, nedokázal pohnout jediným svalem.

"Jsi v pohodě?"

Vystrašeně cukl hlavou za hlasem, několikrát za sebou zrychleně kývl. Bosé nohy udělaly tak dva kroky, ruka se natáhla k zavření dveří.

Naruto nechápavě zvedl obočí nahoru. Pročpak se jen tvářil tak sešle? Zdráhal se přijít k posteli a místo toho klopil oči na zem.

"Chce se ti snad zvracet?" zeptal se narychlo a vytáhl do sedu.

"N-ne," zavrtěl hlavou zrzek. Sakra, seber se... Zabíjet ses nebál, nic ti nedělalo problém a teď jsi podělanej z něj?

"Hele, já vím, co je tohle za noc i co obnáší, ale... nemusíme nic dělat, proč taky?" uhnul s růžovou tváří do strany.

Suňan konečně zvedl oči, chvíli nevěřil, že tohle vážně řekl. Nemusel... Myslel, jak moc je to vážná povinnost všech manželů.

Zatnul pěst, pozvolna vyšel vpřed a zastavil u postele. Chvíli na ni zíral, než na ni usedl a musel uznat její příjemnou pohodlnost.

Modrooký vykouzlil na tváři úsměv, zalehl do měkkých peřin a úlevně vydechl. To bylo ono. Toužil ulehnout po tom sezení, stání, tančení... Najednou ucítil, jak se postel vedle něj prohnula. Natáhl tedy ruku za sebe, vysokou lampu zhasl a zachumlal do peřiny. Udržoval si dostatečný odstup, nejlepší by bylo otočit se k němu zády.

"Promiň mi."

"Huh?"

Rudovlásek si promnul tvář, zůstal ležet na boku, zády k němu. Kolikrát už takhle vedle něj spal a cítil se v pohodě. Proč tak náhle dostal strach?

"Asi... takhle to být nemělo, jenomže já... ne-nemůžu..."

"Nech to být. Nevadí mi to."

"Mohlo by."

"Hm, ale vidíš, že nevadí," zašeptal do tmy. Natáhl paži a pohladil červené vlasy před sebou. Neodtáhl ruku, držel ji na místě a projížděl mezi prameny. "Vyspi se."

Měl by využít toho, že jsou oba démoni zticha, pomyslel si. Dnes Kyuubiho vůbec skoro neslyšel a možná to tak bylo dobře.

Zelenooký přikývl, nechal spadnout oční víčka a lépe se uvelebil. Polštářek ukazováčku přejel po hrubých okrajích prstenu.

Takže se to vážně stalo, huh?