Snad jste v minulé kapitole neumřeli na cukrovku. Bylo to sladký jak sůl, ano ano.

Mně romantiky moc nejdou, ale něco málo zvládnu napsat, obzvlášť když jde o ty dva. To jde samo. Čímpak to asi je? Hmmm~

A já se můžu jít pochválit za svůj vynikající a rafinovaný plán jak je dostat k oltáři, protože to byl vždycky můj největší sen. Heh~ ( ꈍᴗꈍ)

Pořád se domníváte, že Gaara zvládne svatební noc? Jiraiya ho dostal. Ostatní mu raději nic neříkali, aby ho víc nevystrašili.

Ještě než k tomu večeru dojde, připravila jsem si menší drámo, protože všichni víme kdopak byla dívka, která následovala Naruta ven.

Taky bych vám moc chtěla poděkovat za zpětnou vazbu i hvězdičky. (๑♡⌓♡๑) Jste moc zlatí. ♥️ Takové čtenáře si snad nezasloužím. ♥️

Hezké počteníčko~

°•°•°

Hned po opuštění staršího a kamenného stavení sloužící jako obětní síň pro bohy, se rozličná zahrada zdála tak nádherná a exotická! Kolem mladého Suňana, který se tu rozhodl nadýchat čerstvý vzduch, byli skryti jouninové a hlídali, aby oslavu nikdo nepovolaný nenarušil, či nenapadl hosty.

Šedovlasý jounin si četl oblíbený román, jeho jediné odkryté, bystré oko vidělo doslova vše. Zachytil pohyb rudovlasého ninji venku a pro všechny případy ho sledoval. Jistojistě o jeho přítomnosti věděl a jakmile bude moci, pogratuluje jim.

Ke své smůle nebyl jediný, kdo celou událost sledoval. Osoba k nim nepatřila, jen špehovala celý obřad nerušeně, skryta, sbírala informace a potom se vypařila pryč. Nechtěla podceňovat Kopírovacího ninju. Zase bylo velmi zajímavé co všechno viděla...

Naruto si venku protřel tvář, zhluboka se nadechl a lehce nakrčil nos. Ta část o sexu mu přišla hrozně trapná. V oblasti žaludku ho svíralo nepříjemno a měl pocit, že mu měknou kolena. Poslouchal tichý šelest listů, hlasitý halas hostů zevnitř a prozpěvování ptactva.

Velmi příjemné rozjímání ho přestalo rychle naplňovat, jakmile zaslechl kroky. Pomalu se otočil, čekal Gaaru, jenže místo něj před ním stála dlouhovláska z hlavní větve klanu Hyuuga.

"Ahoj Hinato," pozdravil ji mile a nervózně se usmál.

Dívka před ním růžověla rozpaky, vydala pouze tichý pozdrav a dodávala si hodně odvahy, aby mu pohlédla do očí. Vzala si na dnešek dlouhé, slavností kimono v barvě noční modré, s drobnými zlatými výšivkami, do toho si nechala zvlnit vlasy a dát do drdolu. Výrazná rtěnka v té bledé tváři byla jako pěst na oko, ale nesmírně jí to slušelo a vyšší blonďák měl co dělat, protože se nechtěl červenat taky. To by vypadalo podivně.

"Moc... ti to sluší," vydechl po chvilce mladík.

"Dě-děkuji. Tobě... t-taky ale..." zamumlala Hinata a spojila ruce k sobě.

Neuměla ani slovy vyjádřit jak se cítila. Chlapec, kterého milovala se nakonec oženil... s jiným chlapcem. Neměla nic proti Gaarovi, ale závist v ní zaklíčila hluboce. Přála si být na jeho místě. Vlastně... co tím ztratí, pokud řekne vše, co k Narutovi od počátku cítila?

"N-Naruto-kun j-já... já... musím ti... něco... říct," promluvila s obavou v hlase a hlasitě polkla.

Novopečený manžel zamrkal, přikývl a čekal na dívčina další slova. Proč před ním zase vypadala tak nervózně? Čeho se tak bála? Vrtalo mu to hlavou. Hyuuga s ním nikdy nezvládla navázat pohled, stávalo se to málokdy a on se cítil zvláštně.

"Já... už delší dobu... chci-chci... ti ně... něco... říct..." zakoktávala se modrovláska a musela na chvíli sklopit pohled, aby si zvládla rozmyslet všechna slova bez přímého pohledu do modrých stíhaček.

Uzumaki trpělivě čekal, cítil jak mu do zad pálí pár paprsků sluníčka, hned na to se schovaly pod hustá oblaka. U ní bylo potřeba chvíli počkat a vydržet. Její stydlivost byla tak rozkošná!

"Hino, klídek, nadechni se, ano?" zamumlal Naruto. Chvíli to vypadalo, že se Hyuuga sesune na zem. Opatrně opřel dlaně na její ramena a povzbudivě se usmál.

Hinata z toho nebyla nijak jinak než uchvácena. Pootevřela rty, sevřela ruce v pěst a zvedla k němu mléčné oči. "J-já-já... miluji tě, Naruto-kun... Už od dětských let... Zamilovala jsem se do tebe a-a... miluji tě," vypravila ze sebe na jeden nádech a její bledý obličej nabral vínový odstín.

Blonďák oněměl. Rozšířily se mu zorničky překvapením, pustil její ramena a odstoupil o krok dozadu. V hlavě prosil ať si z něj jen dělala legraci- ne, to bylo příliš veliké přání. Všechno mu to začalo dávat smysl. To jak před ním dívka stále uhýbala pohledem, podporovala ho a nevěděl ani o tom, že ho tajně sledovala při trénincích v lesíku.

Srdeční sval prudce rozpumpoval krev tělem, dlouhovláska na tom byla úplně stejně.

Bohužel si nevšiml osoby, která je při procházce zpozorovala a částečně se skryla za vzrostlým keřem. I z té dálky snadno zaslechla co si říkali.

"Je-jenže j-já... už... to... Hino, proč jsi mi to neřekla...?" zakňučel zničeně modrooký chuunin.

"N-neměla... jsem... odvahu," pípla neslyšně, "hodně mě zklamalo a rozesmutnilo, když-když t-ty a-a Gaara-kun, vy..." zlomil se jí hlas. Cítila jak se jí do očí tlačily slané slzy.

"Neměli jsme na výběr," zašeptal a postupně zvyšoval hlas, což se zdálo jako ta největší chyba, "protože ani já, ani Gaara... Nechtěli jsme to! Myslíš, že jsem si chtěl vzít kluka? Já-já... nic hlubokého k němu necítím! Ani nevím zda toho budu schopný, protože... protože... ahhhh, je to tak složité, dattebayo," dořekl vzklíčeně. Na slova doopravdy nebyl a neměl tušení jak to správně zformulovat.

Hinata i tak zklamaně sklonila bradu. "Nechci... ti stát v cestě... S-snad... budete šťastní..." šeptla a chystala se odejít. Velké překvapení, když ji Naruto chytil za ruku.

"Mrzí mě to. Nechtěl jsem tě zklamat... n-nešlo... nešlo... t-to jinak..." pohladil ji dlaní po ruce.

Kdybych nebyl idiot... Ach ne, co to melu... Mám Gaaru... nemůžu ho zklamat... Promiň mi, Hinato.

Blonďáček nad tím zavrtěl hlavou, dodal si odvahy a objal ji. "Promiň mi to..." hlesl tiše.

Modrovláska se zachvěla, jeho objetí na ni zapůsobilo dobře. Na chvíli odsunula stranou stydlivost, přijala do nosu mužskou vůni, až se jí z toho zamotala hlava. O tolik přicházela! Velmi litovala toho, že se nedokázala vyjádřit dřív.

Naruto se chystal ještě něco říct, jenomže zaznamenal pohyb. Ucukl od dívky, jeho modré oči si totiž všimly červených vlasů. Hlasitě polkl a pootevřel ústa. Tak tohle bude velký problém.

V Gaarově obličeji zaznamenal zklamání. Nevěděl jak dlouho tam stál, ani jak se sem tak nenápadně přikradl, jenže to teď nehodlal řešit. Ne, když se rozhodl zmizet.

"Sakra... Gaaro!" vykřikl a rozběhl se za ním.

Hyuuga sklopila oči na zem. Srdce bilo jako splašené a litovala toho, že se vyznala. Spojila rozechvělé ruce, nedokázala si představit jak moc to bude bolet. Tak moc dnešní den zlomil její křehké srdce. Z očí steklo pár velikých slz, rozechvěle se nadechla a rozhodla se tu ještě chvíli sečkat na uklidnění.

Mezitím se Naruto snažil dohnat rozčileného manžela. Co všechno sakra slyšel?!

"Gaaro! Prosím, zastav se! Nech si to vysvětlit!" zvolal sotva metr za ním. Nebude ho předbíhat, třeba by mu vrazil a on nechtěl o svatebního dne dostat po hubě.

"Že ke mně nikdy nic cítit nebudeš, huh? Asi tě musí hrozně vytáčet, že to tak dopadlo. Jasně... jsem jen kluk, toho jsi ty přece nechtěl," spustil rozčileně Gaara.

Cítil se hrozně ublíženě. Slyšel jeho slova moc dobře... A co ten slib? Ten nic neznamenal? Jak může do budoucna věřit někomu, kdo v jeden den řekne zcela dvě rozdílné věci? Takhle to vážně nepůjde.

Naruto v duchu zaúpěl. To zas měl co říct! Hlavou mu proletěla vzpomínka na svatební slib a plácl se do čela.

"Já to tak nemyslel! Blbě jsi to pochopil!" snažil se to marně zachránit, natáhl ruku a chytil ho za předloktí.

Nečekal u rudovláska takovou agresivitu. Prudce se mu vytrhl, zastavil a otočil na něj. "Vůbec na mě nesahej!" prskl uraženě.

Blonďák to do něj málem napálil, ještě že jen málem, zase by oba stáhl na zem.

"Jestli... se s ní chceš scházet... nebudu ti bránit, buď s ní... pořád se můžu vrátit domů..." zamumlal o mnoho tišeji a sklopil zelené oči.

Kvůli tomu stresu ho doslova bodala ostrá bolest do podbřišku. Také díky tomu byl vytočený a nepříjemný. Moc to bolelo.

Modrooký zamrkal, dodal si odvahy a chytil jeho ruce. Zrzek se mu chtěl vycuknout, nepustil ho však.

"Co to... povídáš? Ne... To nechci... J-já slíbil, že... ti budu... věrný. Poslyš... jen se-se mnou setkala a řekla mi, co ke mně celou tu dobu cítila a stále cítí... Snažil jsem se jí to vysvětlit, jenže já nejsem na slova a tys... zrovna vyslechl jen to špatné. Sám víš, jaký mám v hlavě bordel, proto mi promiň, nemyslel jsem to zle," vysvětlil ochotně.

Rudovlásek skláněl pohled, v hlavě si to srovnával a nelíbilo se mu jaké chování u sebe zjišťuje. Reagoval přehnaně, ve stylu hrozné hysterky. Bylo mu z toho špatně a musel se konečně hodit do klidné fáze. Ve stavu jakým byl, si projde ještě mnohým. Zaměřil se na teplo jeho blonďákových dlaních, působilo velmi příjemně.

Naruto pátral po nečinné tváři. Přesvědčil ho? Stále vypadal nešťastně.

'Polib ho,' zazněl mu hlavou hlas.

Světlovlásek ztuhl, jednou rukou ho pomalu pustil a uchopil jeho pas.

'Prostě... ho polib. Je teď náš... Měl bys zařídit, aby se cítil v pohodě.'

Uzumaki se jindy snažil Kyuubiho ignorovat, ale teď se to zdál jako vynikající nápad. Tady nebyl nikdo kdo by je očumoval, takže se méně styděl, ovšem... pořád šlo o chlapce a věděl jak byl v tom líbání špatný a nezkušený.

Zhluboka se nadechl, druhou rukou si zvedl Gaarovu bradu a bez zbytečných okolků se přisál na jeho rty. Dnes už podruhé, dost možná ne naposledy.

Zelené oči překvapeně zasvítily, jejich majitel šokovaně vydechl a zvedl ruce, že jej odstrčí, naneštěstí si to rozmyslel. Na chvíli zapomněl normálně myslet, nasál nosem tu vůni, jenž ho pošimrala, cítil teplý dech na své bledé tváři a ruku na pase, která ho jemně objímala. Doteky opálených rukou příjemně zahřály.

Naruto držel na místě. Čekal zda může dál nebo ne. Odtáhl se, sotva na milimetr, potřeboval zkontrolovat červenou tvářičku před sebou. Tohle bylo moc málo. Toužil po něčem větším. Zkoumal dokonce zelené hloubky, na kterých v jednom momentu spatřil slabé jiskření.

Neřekli si jediného slova. Gaara horce vydechl, přivřel oči a ruce přemístil na blondýnova široká, pevná ramena. Nechal se přitisknout na druhé tělo a sám od sebe se natáhl pro polibek. Na maličkou chvíli počkal, potom zkusil co s ním udělá jazyk. Lehce s ním přejel po cizích rtech, u partnera tím vyvolal veliké chvění, povzdech a dychtivost v příštích polibcích.

Mladšímu netrvalo dlouho, co z vlastníka dvou smaragdů vymámil hluboké steny, protože zaútočil jazykem do vlhké štěrbiny a opsal s ním celý lákavý vnitřek. Popostrčil jeho sval, předával mu vlastní tekutiny, cítil jak rychle mu tluče srdce. Nešlo si od toho pomoct. Vzpomínka na chuť jeho úst z té noci se vrátila. Zase byla tu a znovu mu zachutnala.

Rudovlásek zavřel oči, horko na tvářích se zvyšovalo a on vjel do blonďatých vlasů, aby do nich mohl zabořit prsty a potahat je. Prohrabal si tu hustou hřívu, místy zatáhl, pod víčky protáčel oči, nevšiml si jediného Narutova šibalského úsměvu. Ten si ho držel pěkně u sebe, zatímco na něj dorážel. K jeho spokojení se nedal. Ani jeden nechtěl být pozadu, i když si počínali ze začátku neohrabaně.

Blonďáček zasténal kvůli zatažení ve vlasech a odtáhl se. Přejel si vlhkým svalem po spodním rtu, musel uznat, že to nebylo zlé. Oba zůstali zadýchání jako po maratonu, lapající po druhém dechu.

"Něco... jsem slíbil... Hodlám to dodržet. Neměním svá slova... nikdy je nevezmu zpět, tohle mi věř," hlesl zadýchaně světlovlásek.

Suňan otevřel oči, pohlédl do těch jeho a zastyděl se daleko víc než předtím. Zbytečná hysterie, vztek a ublížení. Měl si to nechat vysvětlit. Na jeho slova přikývl. Bude mu věřit. To rozhodně.

"Vrátíme se?" přerušil to příjemné ticho Naruto.

"Asi... měli bychom," odvětil hlubokým hlasem Gaara.

Modrooký nasadil široký úsměv, ještě ho políbil na nos a odtáhl se úplně, dokonce pustil jeho pas. Hřejivé ohníčky tepla dělaly nepořádek, jeden pořádný polibek a jak mu zlepšil náladu. Něžně uchopil cizí ruku a propletl s ní prsty. Určitě to zvládnou. Věřil v to. Neshody se najdou vždy, důležité ale bude to co k sobě pocítí navzájem.