Vypadá to, že spolu mají Kankuro a Kiba pěkný vztah. Koneckonců jsou tak hezkým párem. ♥️ Jak to mezi nimi však bude vypadat, až se loutkář stane Kazekagem? Nebude to snadné.

Naruto je moc natěšený na malého. Zatím totiž žije v představě, že to bude jednoduché. Heh, ještě uvidí. Je tu problém s Akatsuki a Orochimarem, který by rád získal Gaaru a jeho potomka. Maličko mě to láká ke špatnostem, protože má pod palcem jednoho zahořklého Uchihu a krvavou vražedkyni~ :3 To prostě láká k něčemu zlému!

Zatím nebudu nic konkrétního vyzrazovat, ale rozhodně se můžete těšit na zvraty. Zatím vás ukolébám ke klidu mírumilovnými kapitolkami. ( ꈍᴗꈍ)♥️

Děkuji vám moc za 2k přečtení. :3 Jste moc zlatí a vážím si vašich hlasů i zpětné vazby. ♥️

Hezké počteníčko~

°•°•°

Naruto skromně odpovídal na všechny dotazy, dokonce jim ukázal snímky z ultrazvuku, kdyby mu tak náhodou odmítali věřit, ale po Nejiho vyjádření neměli důvod pochybovat.

Gaara zůstal potichu, také sem tam na něco odpověděl, jenže středem pozornosti se stal jeho snoubenec a to kouzelné p- tedy... netřeba říkat co.

Dívky z nich byly nadšené nejvíc. Moc se těšily na jejich malého caparta. Zatím ani jedna neměla potenciálního manžela a na děti si počkají. To však nevadilo pokud tady byli oni.

Oslavovali poměrně dlouho, venku mezitím zapadávalo slunce a bývalý Kazekage si uvědomil, jak skvělá je tohle parta. Nikdo se nepozastavoval nad tím, co jsou zač. Přáli jim jen to dobré a on věděl, že tady bude chtít zůstat. Bude mu chybět domov, převaha v síle, avšak nechat svého potomka vyrůstat mezi tak milými lidmi? To nemohl odmítnout...

Když se společnost přátel rozpustila kvůli zítřejším povinnostem, mladí snoubenci se ještě chvíli potulovali venku a rodák tohoto místa ukazoval další pěkná zákoutí. Konoha se zdála tak mírumilovné místo a cítil se trochu zahanbeně, jelikož to tady měl srovnat se zemí.

"Já... ti nechal udělat ten dort... Promiň, měl jsem ho nechat poslat do té restaurace," promluvil tentokrát tichý Gaara.

"To vůbec nevadí! Pozveme je zítra! Pokud ho nesmím," zasmál se uvolněně. "Moc ti děkuju."

"T-to nic," zašeptal Sabaku a sklopil růžový obličej. "Jen... jsem ti... chtěl popřát všechno nejlepší," dodal tiše. Byl tak roztomile zdráhavý! Ani nevěděl, jak moc se blonďák rozplýval.

"Jsi opravdu skvělý," zazubil se vesele a troufl si ho zlehka políbit do rudých vlasů. Jen se maličko otřel a hned vzdálil. Jejich majitel zrudl až po uši. 

V modrých studánkách byla jasně vidět šťastná jiskra. Tenhle okamžik si chtěl vyrýt do paměti.

°•°•°

O pár dní později nastal svatební den.

Tu noc nemohl Gaara zaspat ať se snažil sebevíc. Počasí přitom bylo tak krásné. Podle všeho poslední den, kdy bude pěkně a pak se mohou těšit na sychravé počasí, které v životě nemohl vidět.

Velmi brzy z rána dorazila rada Písečné, aby mohli projednat příští kroky s Hokage. Nemohli si nechat proklouznout jejich triumf. Pro ně byl Gaara jenom živoucí zbraň.

Zrzek tiše seděl na posteli, chvílemi sledoval své bledé ruce, poslouchal chrápání Kankura a sem tam zavítal očima ven. Krásné počasí. Na tmavě modré obloze občas proplul šedivý mráček, ale slunce dalo znát, že se blíží. Zelené oči na chvíli pohltil závan strachu. Srdeční sval začal rychleji klepat o hrudní koš, bledé prsty zahákl za tričko a hlasitě polkl.

Musel si přiznat, že v posledním týdnu na tom nebyl se stresem vůbec dobře... Nechtěl svatbu a nechtěl si ho vzít. Bylo mu fajn v tomhle jejich vztahu. Cožpak to nestačilo? Museli jít všichni do takového extrému? Byla ta svatba doopravdy potřeba?

"Jak si to jako představujete? Mám posílat Gaaru každý měsíc do Písečné, jen aby jste si byli jisti, že vám neseberu triumf?"

Tsunade byla rozčilená hned jak je viděla. Neměla příliš v lásce starší generaci, přestože do ní patřila též. Navíc si dovolili navrhnout, aby jejich eso měsíc co měsíc navštěvovalo Písečnou. Už z lékařského hlediska to musela zavrhnout.

"Nemůžeme si dovolit ztratit tak důležitou zbraň!" vykřikl ostře starší muž a zatnul pěsti.

"Nemám v plánu vám ho ukrást. Musíte sami připustit, že pro něj bude cestování nebezpečné a s malým dítětem se odsud prostě nehne," zamračila se Hokage.

"Chápu jak to myslíte, drahá, ale co když nás napadne jiná vesnice? Nemáme ještě ani Kazekageho a Shukaku byl pro naši obranu důležitý," přidala se k ostřejší diskuzi další žena v místnosti.

"Právě proto jsem ochotna vám poskytnout podporu. Jsme přeci spojenci a ti-"

"S dovolením, ale nebylo to dlouho, co jsme měli našlápnuto k válce."

"Můžete být vděční Pátému, že zařídil mír..."

Na tohle nemám nervy, pomyslela si Tsunade. Nejdřív musela velmi brzy vstát, přivítat je, nachystat úvodní řeč a po objasnění všech informací se to zase zvrtlo. Se Suňany vážně nebylo lehké pořízení.

"Mám návrh..." odmlčela se Hokage a přísným pohledem projela dva vybrané členy z rady. "Bude na Gaarově rozhodnutí kde si vybere místo k žití. Když se bude chtít vrátit domů, budiž. Pokud ne, což se dost možná stane, pošlu s vámi vybrané ninje, kteří budou bránit vaši vesnici."

"Zcela cizí ninjové v Písečné?" zabrblal pod vousy muž.

"Co budete dělat, až se Shukaku probudí?"

"Máme zde specialistu, který ovládá jutsu mého děda. Snad víte, že Hashirama zvládl krotit démony. Nebylo by to poprvé," vysvětlila ochotně obdarovaná Hokage.

Členové rady se na sebe podívali. Vypadalo to jakoby mezi nimi probíhal vnitřní rozhovor a nedokázali se rozhodnout. Gaara pro ně byl eso v rukávu, velmi inteligentní mladý muž s neuvěřitelnou sílou a zapečeným démonem. Zde by měl pěknou nevýhodu v boji - písek se v Listové opravdu nenacházel.

"Myslím, že... mohli bychom povolit..." přikývla váhavě žena z rady.

"Cože?!" vyhrkl její společník. "Nemůže nechat naši zbraň-"

"O jaké zbrani teď mluvíte? Gaara mi totiž přijde jako dýchající a žijící člověk. Žádná zbraň," ušklíbla se blonďatá Senju. Její úšklebek se ještě víc rozšířil, když zahlédla zamračený pohled toho starého papriky.

Zbytek rozhovoru by si moc ráda odpustila. Mluvili o mladíkovi jako by byl jen obyčejný kunai, nebo zbraň hromadného ničení. Pro ni nic takového nebyl, a byla by moc ráda kdyby její dar využil pořádně, takže pokud se rudovlasý mladík rozhodne vrátit domů, bude zklamaná. 

°•°•°

Gaara zatím neměl tušení o přítomnosti rady ve vesnici. Jeho sužovala jiná starost, a to blížící se obřad. Zbývalo něco okolo šesti hodin, než si s nejlepším přítelem věnují prsteny a budou spolu žít jako manželé. Té představy se vážně bál. Za hodinu měli vyrazit do chrámu, v němž ho čekala přeměna a potom... no, nechtěl na to myslet.

"Gaaro, měl bys jíst," dostalo se mu od Kankura malého rýpnutí.

"Ano, správně," přidala se k němu Temari.

"Je mi špatně," odvětil Gaara a odsunul od sebe plný talíř teplé snídaně.

Starší sourozenci se na sebe podívali. Chápali jeho obavy, měl z toho všeho nervy, jenže rudovlásek zase tři dny skoro nic nesnědl. Nervozita, rozházené hormony, úzkost... Všechno se na něm krásně podepisovalo.

°•°•°

Malý byt označený spirálou postrádal jakýkoliv důkaz o přítomnosti mladého ninji a přesto, nacházel se v posteli. Se zamyšleným obličejem si prohlížel strop, na rohu se objevila prasklinka a bílá barva by chtěla potáhnout novou vrstvou.

V hlavě se mu honily nejrůznější myšlenky, neuměl si představit, že se za pár hodin vzdá svobody. Byl tak mladý... Čerstvých osmnáct. Rozhodně se mu do ženění moc nechtělo. Kolikrát nad něčím takovým páry usilovně přemýšlely a jim se toho dostalo ani ne do měsíce.

Kdyby se spolu vyspali bez nějakých následků, žili by si dál ty stejné životy? Už maličko poznal Gaaru, opravdu jen maličko, věděl, že by se mu jistou dobu vyhýbal. Z profesních důvodů by ho samozřejmě nemohl odmítnout. Dělal by i tak, že se nic nestalo? Ještě plně neznal celou jeho povahu, bylo těžké ji pochopit. Vždyť ten kluk si prošel tolika trápením... Jinchuuriki spolu sdíleli bolesti.

Přetočil se na druhý bok, krčil nespokojeně nos nad tou malou postelí. Musel ještě vytáhnout a připravit si futon. Hodlal dnes večer spát na zemi a zrzkovi nechat postel. Přes tohle nejel vlak. Blonďák už se rozhodl. Futon nebyl tak strašný, vlastně byl moc pohodlný, jen ho nevyužíval.

Zaslechl zaklepání na okno a to ho přinutilo se obrátit. Původně čekal Kakashiho, on měl takový zlozvyk ho po ránu budit bušením na okno, jenže jednalo se o jeho bývalého, týmového partnera Saie.

"Co chceš?" zabručel Naruto bez pozdravu hned jak otevřel okno.

Černovlásek nasadil falešný úsměv, který mu měl mladší ninja chuť seškrábat prsty z tváře. "Taky ti přeji dobré ráno. Tsunade-sama vzkazuje, že je čas vyrazit," odpověděl na otázku a rukou pokynul k velikému ptáku vytvořeného speciální, kreslící technikou.

"Hm? To jako poletíme?" naklonil hlavu na stranu.

"Jsi velmi pozorný," prohodil ironicky Sai.

"Ale proč?"

"Cesta by trvala moc dlouho a protože je riziko přespávat někde pod širákem, Tsunade-sama navrhla let. Nepotrvá to dlouho, zařídil jsem, aby technika vydržela co nejdéle."

"Aha, takže to jako vždy bude stát za hovno?" ušklíbl se světlovlasý ninja.

Černooký mladík se tím nenechal rozhodit. Na tyhle vtípky měl stále věk. Přišlo mu to až smutné. "Ten červík mezi tvýma nohama taky stojí za hovno," vycenil zuby v pobavený úsměv.

"Haaaa?! Co si to dovoluješ?!" vřískl pištivým ječákem Naruto. "Nemáš ani páru co dovede, hm!" rozhodil vztekle rukama a otočil se k němu zády.

"Jo, slyšel jsem, zbouchnout kluka, celkem dobrý výkon," zvážněl na chvíli. Uzumaki si změny tónu všiml, takže jen trochu natočil tvář do strany. Najednou se Sai tvářil tak děsivě vážně, až z toho šel strach. Normálně na té držce nic neviděl, jenomže to, co z ní občas lítalo bylo vážně na facku.

"Sakura ti to řekla?"

"Vlastně Tsunade-sama," mykl rameny tmavovlásek. Pro něj to byl opravdový šok. Sai, který ve všem hledal logiku, tomu nedokázal uvěřit a snažil se přesvědčit i samotnou Hokage, že si určitě vymýšlí.

"Jo tak. Vím, že to chtěla říct všem, ale my se toho s Gaarou ujali," zamumlal tiše.

"To se nedivím. Lepší to je říct osobně," kývl na srozuměnou. Otočil se na velkou létající kresbu orla a skočil mu na hřbet. "Trochu je mi Gaary-kun líto. Být s takovým blbcem... Snad tvoje DNA nebude tak dominovat," rýpnul si ještě.

"Co máš pořád za problém, ty debile?!" zařval na něj z okna Kyuubiho jinchuuriki. Tak blbej?! On že je blbej?! Chuuninské zkoušky náhodou splnil!

Sai se nevinně usmál a ještě mu drze zamával na rozloučenou. Naruto nemohl být víc rudější vzteky.

"Jen počkej šmejde!" zavolal za ním rozčilený Naruto a musel se zhluboka nadechnout, aby mu na čele nepraskla naběhlá žilka. "Já mu dám blbec, dattebayo," zamumlal uraženě.

Mít takového parťáka i po rozpadnutí týmu byla pohroma.