Hnědovlasý loutkář konečně dorazil na pokoj s nezvykle dobrou náladou. Zdržel se sice o trošku déle, než bylo v plánu, vadilo to však něčemu?

Hned jakmile otevřel dveře, schytal od Temari zamračený pohled.

"Ha! Tady seš! Našel jsem tě!" ukázal na mladšího bratra, který stál u okna a pozoroval soumrak.

"Jsem tu celou dobu," odvětil Gaara a zvědavě nakrčil čelo.

"Na to jak ses o Gaaru bál, tak zbytečně marníš čas venku," ozvala se nespokojeně Temari.

"Protože jsem ho hledal venku."

"Snad si zas nebalil nějakou holku."

No, holku fakt ne, šklebil se v duchu Kankuro.

Rudovlásek se snažil přijít, co je na bratrovi jiného. Jen co přišel, usmíval se a sršela z něj pozitivní energie. Cítil to, dotklo se ho to. Takový Kankuro byl velmi zvláštní. On byl zvláštní i tak, svým vlastním způsobem. Vždycky mu připadal jako optimistický a veselý ničema.

"Uááh... jsem utahanej, půjdu se umýt a chrápat," oznámil bez prodlení brunet, věnoval svým sourozencům široký úsměv a zmizel v koupelně.

"To je dement, snad nikoho nevystrašil. Viděla jsem jeho styl balení a... uhhh... škoda slov," mávla nad tím rukou nakonec.

Mladší sourozenec přikývl a zelené oči znovu zaměřil na výhled z okna. Zase přemýšlel... Uzumaki musel kousnout hodně hluboko a pořádně, když si všímal v odrazu skla bílých jizev po zubech. Skoro nepostřehnutelné pro jiné lidské oči. On se na to díval den co den.

Mohl bych si na tenhle pohled zvyknout... Budu tu teď asi dlouho...

Pokud rada Písečné neřekne jinak. Copak by si nechali tak mocnou zbraň proklouznout mezi prsty a nechat ji v Listové? Ne. Počítal s návratem domů hodně brzy.

°•°•°

Kankuro ležel na své posteli se smíšenými pocity. Ruce za hlavou, oči sledovaly strop, na nějž padaly stíny z lamp, stojící venku. Stíny dělaly strašidelné výkruty, opisovaly kývání mohutných větví a přenášely je na zeď. Ničeho takového se mladý muž nelekl. 

Temari jim nechala soukromí a odebrala se do druhého pokoje přes chodbu. Při nějakém problému tam může kdykoliv vlítnout.

Konečně, když neměl Kankuro chuť spát a dostavila se spíše chuť na povídání, musel jeho mladší bráška spát. Proč zrovna dnes? Chtěl si povídat! Hodlal ho ignorovat?

Po chvilce ticha a hlasitého dýchání zaslechl šustění peřiny. Nedával tomu příliš velkou váhu. Možná spal dál, možná taky ne.

"Hmm, spíš?" zeptal se do tmy brunet. No co. Zkusit to musel.

"Teď už ne," odpověděl mu tichý hlas probuzeného Gaary.

Neprotíral si oči, nechal je otevřené a zvědavě sledoval zamyšleného loutkáře. Za vynikající zrak ve tmě poděkoval Shukakovi. Ten mýval měl ve tmě vždycky skvělý pohled. Lovec jeden.

"Skvělý. Mám trochu kecací náladu a rád bych se svěřil," zamumlal Kankuro.

"Ty chceš mluvit, jo?"

"Překvapeně ano."

"Co tě trápí? Má to co dělat s tvojí dnešní náladou?"

Loutkář se zarazil. Do lící se rychle nahrnula krev. Děkoval za hustou tmu. Ve dne by mu to neprošlo.

"Teď tě o něco poprosím: neříkej to Temari..."

"Ehm, dobře... ale proč...?"

Gaara nechápavě nakrčil čelo. Snažil se s ním nějak svázat pohled, bohužel to bylo nemožné, takže na něj koukal s mírně pootevřenými ústy.

"Hm, hele, když... jste to s Narutem dělali... vzrušovalo tě to, ne?"

Tato otázka přiměla ke zrudnutí jinchuurikiho. Nechtěl pátrat v paměti, ale musel přiznat, že v tomto smyslu stála pravda. Ano, vzrušovalo a natolik, že se dostal k vrcholu.

"J-jo," vydechl po chvíli odpověď. Celý stydlivý sklopil pohled. "Nečekal jsem to... Ono to... no... samo to reagovalo..."

Hnědovlásek nasadil široký úsměv. Vida. Tak on je tolik zdrženlivý. Vlastně si říkal, kdy k tomu dojde i u něj.

"No tak... nejsi jedinej, kdo tu noc ujel..." zašeptal, skousl spodní ret a následující slova pro něj měla velikou váhu: "Jsem asi teplej..."

"Cože?!" vyhrkl zrzek, prudce se posadil na posteli a vrhal po něm překvapený pohled. Cože to řekl?! Dělal si z něj snad blázny?! A jak myslel to asi?! To nevěděl?!

"A-ale... vždycky... jsi-jsi... Chci říct... Temari říkala, že... že... máš často ženské návštěvy," vykoktal zmateně. Nebo se spletla?

"He. To zase jo..." pokrčil rameny. Oči stále udržoval na stropu. No, šokovaný bratr by tu byl, skvěle. "Já zkrátka miluju... prsa... Víš, když... je můžeš mačkat. Úžasný to je. Dobře se na nich leží a je to něco odlišnýho od nás," mluvil klidně, vsadil by se, že je Gaara rudý jak rajče.

Jinchuuriki na to neměl slova. Se zaúpěním zalehl zpátky. Já zkrátka miluju prsa - o tuhle informaci vážně nestál. Pro něj velmi důležité zjištění.

"Ano, měl jsem... asi pět ženských návštěv. Jak víš... s tou jednou mi to nevyšlo, dlouho jsem si myslel, že jsem pravý příklad heterosexuální jednotky a potom 'jedna' flaška, procházka venku a bylo to."

"Co teda jsi?" ptal se zrzek, zakryl se po bradu a nechal sjet oční víčka dolů.

"Ehm... pořád mám rád prsa a taky-"

"Jo, fajn, pohnem se už někam?" zamručel netrpělivě rudovlásek.

Kankuro se zahihňal, rozhodně to nebyl pěkný smích, spíš takové oslí hýkání.

"Já ti nevím," povzdechl si. "Shazuju to na hormony."

"Už je ti dvacet. Neměls bys mít jasno?"

"Seš nějakej chytrej, ale ne... nemám jasno a už vůbec ne po té noci."

Gaara nahlas vydechl. Tak není jediný. Bratr v tom jede s ním.

"Možná... nechci předhánět, jenže zamiloval jsem se do něj a nebylo to tou nocí. Už je to dávno. Jen jsem si to nechtěl připustit a proto to zkoušel se ženami..." pousmál se křivě. Rozhodně ten polibek předtím u řeky znamenal mnoho.

"Jenže... budeš... Kazekage..."

"Já vím. To je další, co mě trápí."

"Pořád by mohl žít s tebou. Pokud tě miluje zpátky, máš velké štěstí," odvětil a otočil se k němu zády. Chudák bratr. Ani ten nebude mít klidný život.

"Víš, je docela rozdíl mezi skutečnou láskou a zamilovaností," namítl jemně loutkář. Musel se nadšeně culit. On v něj až tak věřil?

"Vážně? Jaký?" schválně otevřel oči a ošil se po něm. Tyhle pojmy a chemické reakce v těle vůbec nechápal.

"Zamilovanost po nějakém čase vyprchá. Není tak silná, jenže její sestra láska? No... řekněte, že ta nezmizí jen tak. Přetrvá, nevidíš na tom člověku chyby, jsou pro tebe titěrné, musíš na něj myslet, stává se tvou první myšlenkou po probuzení a poslední před usnutím. Co z toho cítíš k Narutovi?" zeptal se zvědavě po laické vysvětlivce. Nemyslel si o sobě jak moc velký je rozumbrada. Svou otázkou zjevně bratra dostal, protože mlčel. Necekl ani slůvko, slyšel pouze vlastní tlukot.

Sabaku tentokrát hleděl před sebe. Co z toho? Možná... něco ano. Byl smutný, když se blonďák rozhodl odejít. Bez jeho přítomnosti se cítil jako uschlá květina bez energie. Pročpak mu blonďákova veselá natura dodávala tolik sil? Bylo to velice nakažlivé.

"Já nevím... Nevím to... Asi nic... Možná jen náklonnost. Budu si ho muset vzít. Jak to máme oba zvládnout, když k sobě nic necítíme?" zakňučel zničeně a více se schoulil k sobě. 

Kankuro se zhluboka nadechl. Potlačil chuť říct něco peprného. Ne! Musel se krotit. Nic zlého o něm už říkat nikdy nebude... Možná. Pouze... možná... mu... jednou... ujede nadávka. Jen možná... Něco slíbil, tak to hodlal dodržet.

"Myslíš, že klany, které uzavíraly svazky jen kvůli síle a potomkům hrály v rolích lásky? Ne. Ti lidé se až do svatebního dne neznali a přesto spolu museli mít děti. Někdy k sobě láskou zahořeli, někdy ne. Je to tak... padesát na padesát. Ve velké většině se páry neměly v lásce a ty další už pro sebe zvládaly zemřít."

Wow, ze mě to dnes lítá... Nechceš jít dělat místo Kazekageho poradce pro manžele? Ušklíbl se a zavrtěl hlavou. Lákavá nabídka. Dostával by za to určitě hromadu peněz. Kankuro, nejlepší poradce vztahů. Hm, to nebylo tak zlé...

Gaara němě přikývl. Mohli by to být i u nich? Našel by si někdy k Narutovi cestu?

"A ještě jedna věc," ozval se ještě naposledy brunet. "Už se moc těším až tě uvidím tancovat," zachechtal se. Celoživotní sen loutkáře z Písečné.

"Co...?"

"Přece na svatbě, ne? Novomanželé spolu většinou tančí jako první."

Zrzek si zepředu prohrábl vlasy. Teď bude řešit ještě tohle? Nebude tančit! Zásadně ne!

"Nebudu."

"No tááááák!"

"Ne, běž někam."

"Já bych šel, ale je noc."

Zelenookému ninjovi zacukaly koutky. To zas určitě mluví blbosti. Měl by jít spát, aby se spravil.

"Běž spát raději."

"No jo no," mávl nad tím rukou starší a zavřel oči. Zůstal ve stejné poloze, protože mu přišla extrémně pohodlná. "Díky, žes mě vyslechl," dodal o mnoho tišeji.

"Není zač."

Co z toho cítíš k Narutovi?

Jeho otázku si přehrával v hlavě. Nemohl to teď říct. Potřeboval čas si rozmyslet, jaké pocity v sobě uchovával. Míchanice tolika emocí naráz a moc mu nepomáhalo, že u Naruta to vypadalo stejně.