Vypadá to, že se díky Kyuubiho vychytralosti urychlí těhotenství. Je to snad dobře? Copak myslíte? Chlapecké tělo není uzpůsobeno na něco takového, takže to nebude jen tak jednoduché.

Moc díky za vaši zpětnou vazbu! ♥️ Za všechny hvězdičky, přečtení i komentáře. Moc si vás vážím. (灬º‿º灬)♡

Přeji hezké počteníčko~

°•°•°

"Takže! Kam se půjdeme najíst?! Navrhuji Ichiraku! Tam dělají nejlepší rámen!" žvanil roztomile jedno přes druhé modrooký chuunin, zatímco nadšeně poskakoval okolo klidného partnera a zcela zmateného strážce. Pod maskou to však nebylo vidět.

"Mám tu doporučený jídelníček," ozval se tiše Gaara.

"Fakt?! Uka!" vyhrkl a doslova mu ten papír vyrval z ruky. Zastavil se před ním a při čtení nasadil podmračený výraz. "Tohle všechno zní tak hnusně zdravě..."

Písečný ninja se musel jeho větě krátce zasmát. "To je tak schválně."

"Stejně to vypadá hnusně," trval si na svém, papír poslušně sroloval, "a teď se jde na rámen!"

"Naruto, to není moc legrace," zavrtěl nad tím hlavou bývalý Kazekage.

"He? To jako moc vadí, když si dáš jednu misku? Ale rámen je speciální a je v něm tolik zeleniny! Po něm získáš sílu!" navrhoval neoblomně. On měl takovou chuť na svůj milovaný pokrm!

"Raději se budu držet tohodle, ale určitě si rád dám, až se moje tělo vzpamatuje," usmál se lehce zrzek.

Uzumaki sice vypadal zklamaně, ale přijal to. Nebude ho nutit. On tomu přijde na chuť a když už... donutit ho může vždycky. Jeho kukuči nikdo nikdy neodolal. Byl tak neodolatelný~

"Hmmm, vím kam můžeme jít nakoupit suroviny, teda... ehm já to nevím, ale vím o někom kdo ano!" mluvil bez přestání dál a bez problému si to vyšel vpřed.

"Huh, ten je ukecaný. Byl takový vždycky?" zašeptal k sobě Gaara a následoval ho. Ještě chtěl zajít na hotel a říct vše Temari. Určitě si musela celou dobu dělat starosti. Snad ale nevadí, když se zdrží...

Naruto si to vesele vykračoval rušnou ulicí, všiml si těch obdivných pohledů, které však nebyly mířeny na něj, nýbrž na staršího mladíka za ním. Raději zpomalil, aby se zařadil a potom poslušně pochodoval vedle něj, ačkoliv jejich doprovod hodně znervózňoval.

"Vidíš to? Co já bych za to dal, aby se na mě dívali stejně!" posteskl si nahlas a založil paže na hrudi.

"Jestli tě to potěší, tak o to vůbec nestojím. Nechci být středem pozornosti. Teď už ne," odvětil mu na to zrzek.

"Brzy budeme víc, než jsme chtěli," zamrmlal. Koneckonců svatbu století jen tak neutají. Navíc, když jde o mír mezi vesnicemi. Bude pozváno mnoho lidí.

Pokračovali pomalu, Naruto prohodil ještě pár slov a nakonec zastavili před květinářstvím. Gaara to vůbec nechápal. Proč tu jsou a od čeho vlastně? Květiny na jídelníčku neměl.

"Halóó?! Ino, jsi tady?!" zvolal po příchodu do obchůdku blonďatý mladík, rozhlížeje se do všech stran.

Gaara nakrčil čelo, nechápavě si změřil pohledem vnitřek interiéru, než jeho oči zjistily přítomnost kaktusů. Už z pouhé zvědavosti jaké odrůdy zde mají, se k tomu nenápadně přihrnul.

"Naruto?"

Zpoza pultu vykoukla hlava dlouhovlasé kunoichi. V ruce dřímala malý smetáček s lopatkou a po jeho spatření nasadila široký úsměv: "Ahoj, Naruto! Přišel jsi z mise?"

"Tak nějak," ušklíbl se mladík. "Hele, ty jsi tak trochu odbornice na zdravý jídlo, že jo, dattebayo?"

"Samozřejmě, hubnutí je moje vášeň," zasmála se a veškerý binec na lopatce vysypala do koše.

"Skvěle! Tak tady mám- eh? Kde sakra-" přerušil se v půlce věty a zmateně se rozhlížel za sebe.

Spustil Gaaru na chvíli z dohledu a byl pryč. Fakt jak malý dítě. Co bude dělat s tím capartem? Vždyť ho bude pořád ztrácet! Pokud bude po Gaarovi, má se na co těšit. Tak malé děcko nezvládne uhlídat!

Ino naklonila hlavu na stranu. Běžně za ní nechodil, jelikož na rady měl přeci Sakuru. Ta v tuhle dobu mívala směny v nemocnici, takže to z části chápala.

V momentě se jí rozzářily oči, jakmile pohledem zaregistrovala mladého Kazekageho. Už bývalého, to však blondýna nevěděla.

"Chováš se jako stíhačka," osočil Naruta po chvilce tiché diskuze Gaara a zkřížil si paže na hrudi.

"To není pravda, dattebayo."

"Fakt? Proč se furt staráš kde jsem?" přimhouřil vyčítavě oči.

"Už jsem ti to přece říkal. Posloucháš mě vůbec?"

Vůbec neměli našlápnuto na tradiční manželský pár...

Pro Ino byl jejich rozhovor docela zábavný. Dobře, až na jeden fakt: nacházela se v přítomnosti Kazekageho a nebyla upravena! Nemohl ji Naruto nějak naznačit? Čekala, než se ti dva uklidní, vzadu za nimi stála jednotka ANBU, tudíž malinko znejistěla. Z těch jejich masek byla vždy nervózní.

"Naruto, tos mi nemohl říct, že tu bude i Kazekage? Upravila bych se aspoň," sykla k opálenému chlapci.

"Nejsem Kazekage," promluvil zrzek ještě než jeho přítel stihl něco říct, "už ne."

"Počkat... cože?" nakrčila Yamanaka obočí.

"Gaaro, říká ti něco diskrétnost?" usmál se trochu křečovitě Uzumaki. Zrovna tohle vysvětlovat nechtěl.

"Nedělej ze mě idiota. Proč to tajit? Stejně se to každý za chvíli dozví. Nechci to v sobě zbytečně dusit," zamračil se na něj.

Poslední dobou si podezřele moc otevíral hubu. Jak to jen bylo možné? Možná to bylo tím, že nikde poblíž nebyl Kankuro?

"Trochu to nechápu..."

"Pokazilo se docela dost věcí, no a... je to těžké na vysvětlování," podrbal se užvaněný ninja ve vlasech.

"Dobře, nemusíte mi nic říkat, jen cos Naruto předtím chtěl?"

Narutovi se krátce zalesklo v očích, vzal si od Gaary onen papír s těmi, hnusně zdravými věcmi a předal jí to. "Chceme vědět, kde se dají takové věci koupit. Gaara je- teda... má... dietu..." polkl potichu a nenápadně mrkl na staršího mladíka vedle.

Sabaku protočil panenky. Jakoby na tom snad záleželo, ale dobře, bude mlčet. Nehodlal ho potom poslouchat.

"Všechny ingredience seženete na tržišti bez problému. Všechno je ale... hmm, vypadá to jeden jídelníček, který obdržela i Kurenai-sensei," zamrkala a zvedla oči.

"He? Sensei je taky těhotná?" vypravil ze sebe Naruto, jenomže si uvědomil co mu vylítlo z huby. Rychle si zakryl ústa.

Proč neumím držet hubu?!

"Taky? Jak taky? Vždyť ta je už delší dobu. A kdo taky? Kdo další je-" zmlkla Ino, potom přimhouřila oči a zadíval na Gaaru, který dělal, že tu není a jakoby obdivoval interiér.

Sakra, snad jí to nedojde... prosil blonďák v duchu a nejraději by odsud vypadl. Ten její pohled byl hodně intenzivní.

Nakonec to hrobové ticho, krom výskajících dětí zvenku, přerušil až Gaara odkašláním a následující otázkou: "Ehm... Ty kaktusy vzadu máte za kolik?"

°•°•°

"Uhhh! Málem jsem měl zástavu, dattebayo!" oddychl si modrooký chuunin, když odešli z obchůdku.

Ino jim ještě řekla u koho přesně hledat a jak vybírat. Mohlo by se stát, že špatně vyberou a nakonec bude jídlo chutnat hrozně. Dobré jídlo většinou chtělo dobré suroviny. Ani jeden z budoucích rodičů nevařil, takže jí pochopili jen z poloviny.

"S tou prořízlou hubou něco dělej," zabručel Gaara, hodil po něm až moc chytrým pohledem a zase se zadíval na svůj nový kaktus. Měl z něj v duchu radost. Malý, zase pěkně urostlý a hodně pichlavý...

"Tse, nemusím s tím nic dělat," zahučel a uraženě přivřel jedno oko.

"Měl bys."

Gaara sem tam prohodil pár slov, a to nad nimi ještě přemýšlel. Naruto tímhle rozhodně netrpěl.

"Hmm," zabručel stále uraženě. V dlani svíral jídelníček a vedle něj suroviny, které musejí koupit. Samozřejmě musí Ino poděkovat. Sepsala jim to totiž ona. Vysvětlování by bylo na dlouho.

"Prý je to všechno děsně drahé," ozval se znepokojeně Naruto. Jeho zakulacená žabička tohle asi neutáhne.

"Klid, já mám peníze, nedělej si starosti," prohodil jen tak mimochodem Sabaku.

"Vážně?"

"Ano, dědictví po rodičích, peníze z misí," mykl rameny, zbytek věty nechal vyznít a ušklíbl se, když zachytil jeho rozzářený pohled. Nečekal, že bude tak v balíku, hm? A protože si nemusí dělat starosti o náklady svatby, neubude mu.

"Heh. Já většinu utratím za rámen," zasmál se nervózně. Ne, většinu... ale všechno...

Gaarovi zacukaly koutky. Za co jiného by také utrácel. V Písečné taky stále dělají rámen, to ano, ale dle Naruta není tak skvělý jako tady. On snad svou oblíbenou restauraci vychválil všude, kde jen mohl!

Strážce ANBU se za mladými ninji táhl tiše, nepozorovaně, ačkoliv už přítomnost Gaary upoutala mnoho očí. Všichni zastavovali u každého druhého stánku a ptali se na suroviny ze seznamu.

Naruto jen valil oči, kolik peněz za to dají. A to byl jen jídelníček na jediný týden! Příští bude nový! Tolik by dal za měsíční účet v Ichiraku! Kdyby to musel platit on, asi by hodně zaplakal. Rudovlásek to oproti němu zvládal s klidným svědomím a bez váhání. Nakonec ta budoucnost nemusí být nutně zlá, jestliže má tak bohatého manžela. Bude si připadat jako zlatokop...

"Páni, stálo to docela dost," zamumlal po celém nákupu Gaara, prohlížející si stav peněženky. Obvykle byla plná, skoro k prasknutí, teď zůstala z poloviny prázdná. Ne, že by tím nějak trpěl...

Blonďák se nabídl, že vezme úplně všechno, za chvíli toho litoval, neboť se to cestou k hotelu docela proneslo. V chuuninské vestě začínalo být horko, po tváři se svezl rychlý pot a o bolavých svalech ani nemluvě. Už aby byl doma a ležel ve své posteli! Po dlouhé cestě z Písečné byl hodně unavený.

"Nemám něco vzít?" otočil se na něj zrzek tázavě a schoval si peněženku.

"To je dobrý. Nemáš se namáhat," zazubil se bezstarostně, načež raději zrychlil kroky. Co kdyby mu to náhodou vyrval z ruk? Nepotřeboval slyšet další peskování od jeho sestry.

"Přece to nemůžeš pořád tahat sám."

"Neboj, zvládnu s přehledem."

"Když myslíš..." vzdal to Gaara a s povzdechem sledoval jeho záda. Podezřele zrychlil, zatímco on zpomalil. Zase na něj šly bolesti. Nechtěl, aby si dělal starosti a raději obhlížel okolí.

"Jste v pořádku, Kazekage-sama?"

Zrzek sebou cukl a koukl do strany. To bylo poprvé, co na něj strážce promluvil, a mluvil překvapivě žensky... Pod maskou v podobě tváře Boha smrti byla žena? Možná... ještě pořád dívka? Rozhodně tak zněla.

Sklopil pohled na kaktus v dlaních. Měl k tomu pěkný truhlík a velmi se mu líbil. "A-ano... a... nejsem Kazekage přeci," odpověděl tiše.

"Pro mě stále ano. Ať si říkají, co chtějí," odvětila znovu.

"Asi to... musí být zvláštní."

ANBU k němu stočila masku, skrze škvíry na oči viděla jeho zachmuřenou tvář. Spatřila u něj bolesti a nedalo jí to. Musela se zeptat.

"Velmi."

"Jak se vlastně jmenuješ?"

"Pro tuto misi jsem Kima."

Sabaku jen kývl. V hlavě zpracovával možnost. Po hlase... kdo to mohl tak být? Znal všechny a Kima... Kima... Pro jaké jméno to mohla být přesmyčka?

"Tak jsme tady, dattebayo!" vyjekl nadšeně Naruto a přerušil jeho myšlenky.

Netrvalo dlouho, než se u nich objevila Temari a Naruto už si automaticky chránil rozkrok. Co kdyby jí cvaklo a náhodou ho zas nakopla?

"Kde jste oba byli? S Kankurem vás hledáme... teda... spíš teď hledám i Kankura..." zašklebila se. Hodně ji pobavil ten opatrný Naruto. Skousla si ret na ovládnutí škodolibého úsměvu.

"No... s Narutem jsme byli nakoupit a... tak..." snažil se mluvit Gaara, jenže pak ho trkla poslední věta. "Kankuro s tebou není?"

"Uh, aspoň na chvíli od něj mám klid, ttebayo," zašeptal tiše Naru. Nechtěl být sežrán pohledem zaživa. Byl by první.