V této kapitolce se vyskytne mé staré dobré OC. :3

Původně byla vytvořena ve fandomu Attack on Titan, ale vzhledem k tomu, že ji mám tak dlouho, využívám ji i jinam. Nebude to ovšem jen jediná kapitola, kde se vyskytne.

Uvidíte sami.

Hezké počteníčko. :3

°•°•°

Malá výprava konečně překonala všechny nástrahy a nepříjemnosti horké pouště, načež se mohla nadechnout lesního vzduchu.

Sluníčko hřálo, místy se objevily šedé mráčky jako předzvěst něčeho velkého a příroda si začala pozvolna hrát s palety hřejivých barev. Některé stromy zežloutly takhle brzy na podzim, jiné si zachovaly zelenou a k zimnímu spánku měly hodně daleko.

Uzumaki se snažil mít velikou mezeru mezi Kankurem a sebou, dával si však pozor i na Temari. V noci zůstával dlouho vzhůru pro případ ohrožení bezpečí. Přes poušť se táhli dva a půl dne a ještě další dva dny budou putovat. Zrovna měli to štěstí, že narazili na malou vesničku s horkými prameny.

Udržovaly se tu jen jedny lázně, jelikož místo bylo zapadlé a málokdo sem zavítal. Proto byli nadšeni z tak velkého počtu lidí, a když viděli Kazekageho... Hned jim nabídli slevu... Gaarovi to bylo blbé využívat tak vřelé pohostinnosti. Nepřišlo mu to čestné, ale Kankuro se víceméně považoval za nového Kazekageho, takže tolik černé svědomí mít nemusel.

Bývalý Kazekage nervózně přešlapoval v pokoji, pouze v bílém županu a přemýšlel, co bude dělat. To tam jako musí být nahý? Ale co ostatní? Co když mu budou koukat mezi nohy?

Na dveře od jeho soukromého pokoje kdosi zaklepal. Nejistě k nim přišel, ještě před otevřením prsty pročesal vlasy na druhou stranu, aby je měl pěkně pohromadě a otočil klikou.

"Ano?" hlesl tiše a zvedl tyrkysové oči nahoru. Jeho zorničky se lehce rozšířily pod příjemným pohledem modrých studen.

"Ehm... Jdeš... se... Noooo... teda jestli chceš... Chceš se jít koupat?" stydlivě koukl do strany Naruto a o krok odstoupil. Pod županem neměl nic. Ručník dřímal v ruce a většina už se dávno lázních nacházela. On by rád šel taky.

"A-ano... Půjdu... Neboj... Jenom..." odmlčel se a nejistě žmoulil měkoučký župan.

"Jenom?"

"Mus... uhm... Musíme... jít, když tam jsou lidi?"

Naruto nechápavě zamrkal, poté nadzvedl obočí. Prvně se chtěl zasmát proč se bojí, protože je to přeci normální... Bylo tu velké ALE. Určitě nemusel moc dobře snášet pohledy ostatních.

"Heleď... všiml jsem si, že je jedna z lázní volná. Nevím proč, ale nikdo tam není. Chceš... ehm... pokud chceš... můžeš jít tam..." navrhl nesměle blonďák. Samozřejmě by se musel vyměnit s Kankurem.

"Spíš... 'můžeme' jít, ne?" opravil ho potichu a sklopil pohled k zemi. To bylo docela trapné. Co jsem to jen řekl? Zakvílel v duchu starší mladík.

"D-dobře... Tak-tak... musíš po chodbě... uhm... Běž rovně po chodbě a-a... běž do těch dveří na konci, ano?" zakryl si opálenou dlaní červený obličej při pomyšlení, že ho uvidí zcela nahého, bez zakalené mysli. "Půjdu napřed, dobře?" dodal po chvilce a raději se rozešel napřed.

Oh, ne, ne, musím se uklidnit, dattebayo... 

°•°•°

Naruto si klidně hověl v horké lázni, spokojeně se usmíval a nořil se až po ramena. Pára stoupala nahoru, zahalovala zbytek rozšířené lázně, což mohla být někdy nevýhoda. Neviděl totiž, zda se na druhém konci velkého bazénu náhodou někdo neukrýval. Pokud ano, bylo mu to fuk. Lázně byly rozdělené na mužské a ženské, zatímco tato byla z nějakého důvodu úplně prázdná.

Seděl tu už pár minut, užíval si klid a vzduch silně vonící po mátě hladil smysly.

Čekající blonďáček ještě chvíli relaxoval o samotě, než zaslechl vrznout dveře a opatrné krůčky. Po podlaze se ploužila mlha a on viděl jen tmavou siluetu štíhlých nohou. Prvně se lekl, že omylem vlezl do ženské lázně. Tváře mu už tak plály jasně rudou, leč po zaostření očí se plácl do čela. Vždyť to byl Gaara! Docela trapas, když si zpočátku říkal jaké má ta holka hezké a dlouhé nohy...

Zajel pod horkou vodu a raději si všímal svého. O tomhle trapasu se nikdy nesměl dozvědět. Ještě si ho splete s holkou tolikrát... Byl si tím jistý...

Rudovlásek opatrně sundal župan z ramen, chvíli si jej přidržel na hrudníku, protože viděl vyčuhovat z vody Narutovu hlavu. Vážně se před ním chtěl ukázat nahý? Na druhou stranu příjemně horká lázeň by mohla uklidnit jeho nervy.

Tiše polkl, třesoucí rukou odložil ručník a obezřetně přistoupil ke kraji. Natáhl nožku, jen aby zkusil palcem teplotu vody a pohledem dával pozor na druhého chlapce.

"Nebudu se koukat," šeptl Naru. Otočil se k němu zády a rukou rozčeřil vodu.

Gaara mu byl vděčný za takové gesto. Stále se před ním cítil nejistě. S tichým polkem shodil župan ze zad, pěkně ho složil na připravenou poličku a celý nahý sestoupil do lázně.

Blonďatý mladík zaslechl tiché šplouchání vody. Napadlo ho otočit se a podívat. Přeci jen budou manželé, proč by nemohl. Jen lehounce zabloudil očima do strany, hlavu nenápadně otáčel přes rameno, načež mu do obličeje přilétla sprška vody. Jedna z nezbedných kapek si našla cíl v oku a on vyděšeně vypískl. Voda byla horká a bál se, že oslepne.

"Neměl ses dívat," odvětil na jeho plácání ve vodě Gaara.

"Pro-promiň... íííh-! Pálí!" pištěl, rychle se natáhl pro ručník na utření. Co kdyby z toho vážně oslepl...

Rudovlásek se zachoval klidně. Skryl se do husté mlhy, ale stejně viděl Narutovy rychlé pohyby. Už při vstupu cítil přítomnost ještě jiné osoby. Možná tu byla před nimi?

"Tak co? Jak se cítíš?" staral se po utření modrooký chuunin. Mohl zahlédnout pouze hlavu, ramena a část hrudníku. Voda byla příjemná, horká, úplně cítil jak se mu rozpouštějí svaly.

"Cítím se... líp. O dost..." zamumlal tiše a přitáhl si kolena k tělu. Koutky úst zacukaly v malý úsměv. "Pořád si přijdu jako ve snu... Že se... prostě jednoho dne proberu a všechno bude při starém. Budu zas... normální... ne nádoba..."

Naruto polkl přes knedlík v krku. "Nejsi nádoba," zašeptal, "ale... lidská bytost. Nemůžeš za nic."

Sabaku měl v hlavě jasnou odpověď. Nesl část viny na svých bedrech. Hodně si připouštěl k tělu i to, za co nemohl.

Zůstal sedět v tichosti. Mohl si poprvé po delší chvíli užít klid. Matné vlasy mu zvlhly, tváře pokropila rudá barva. Tohle jeho tělu postižené stresem vážně pomáhalo.

Uzumaki přivřel  oči, nechápavě klonil hlavu na stranu, jelikož se mu zdálo o přítomnosti někoho dalšího.

"Hele... nezdá se ti, že tu někdo je?" zeptal se pro jistotu. Možná se jen pletl.

"Wow, ty asi budeš zasranej detektiv," prohodil zničehonic hlas z druhé strany lázně. K velkému překvapení obou mladíků byl ženský.

Naruto k sobě instinktivně nahnal vodu pro zakrytí těla, jenže mělo to háček: žádná pěna zde nebyla. Gaara jen nechápavě mrkal.

Nacházela se tu s nimi třetí osoba, o jejíž existenci neměli zdání. Vůbec neměli tušení, že je to žena!

Rukou rozehnala otravnou hustou mlhu, aby na ni lépe viděli. Blonďák se raději začal dívat někam na stranu, protože její hrudník... no byl... poměrně... narostlý. To jako vlezl do ženských lázní?

"Překvápko," mávla rukou do vzduchu. Potom s ní zajela pod hladinu. Arogantně se ušklíbla a sfoukla si dlouhý pramen rudých vlasů z čela.

"To jste nevěděli, že je tohle společná lázeň? Proč sem asi nikdo nechodí? Ženský jsou stydlivý," odfrkla si.

Co se jednalo o ni... Asi tak stydlivá nebyla. Jemný, trochu opálený obličej zcela vynikal. Dlouhé rudé vlasy spletené do drdolu, pár pramenů viselo podél obličeje, ale tomu všemu dominovaly velké oči. Jejich barva byla zcela nezvyklá... Kdo na světě měl oči bílého písku? Štíhlý krk se spojoval se širokými rameny a jeden z mladíků se zastyděl, protože měla větší svaly, než on.

"Ehm... pardon... my to... nevěděli..." omluvil se první Gaara, promnul si krk a pohlédl na světlovláska.

"Všimla jsem si," úšklebek se jí rozšířil. "Předtím tu byli nějací staříci... Bleh... Teď jsem aspoň ráda, že tu jsou dva pěkný kusy," olízla si spodní ret a skousla ho.

"Sakra, zůstaň ležet, ttebayo, zůstaň ležet," mumlal k sobě potichu Naruto. Jeho dlaně si automaticky kryly rozkrok. Co až budou vylézat?! Nebo ona?! To jí jako uvidí, nebo ona je?!

"Sakra klid, kdybych měla zájem tak se nedržím zpátky, ne?" zaklonila hlavu a lokty opřela zezadu o okraj. Asi jí bylo jedno, že odhaluje svůj hrudník. "Mimoto... do zadaných jedu málokdy..." mrkla na rudovlasého mladíka.

"He? My... noooo... ahem..." odkašlal si mladý chuunin. Prakticky vzato to byla pravda... Byli zadaní.

Gaara se začal dívat kamkoliv jinam, jen ne na ni. 'Huuuu- ta je hezká, co? Jen škoda, že je z Mlžný...'

"Cože?" podivil se nahlas jinchuuriki a vrátil pohled zpátky. Pátral nejdříve po jejím obličeji, potom trochu níž a zkoumal ramena. Na jednom zahlédl malé tetování. Dvě vlnky nahoře, dvě pod ní, jen v červené barvě. "Ty jsi... z Mlžné..."

Tetování si dávaly jednotky ANBU. Je snad jedna z nich?

"Skvělej postřeh, ale nebýt démona asi bys na to nepřišel viď, zlato?" usmála se sladce.

"Huh?" zarazil se nad tím oslovením. Nemohl být víc červenější.

"Hej! Neříkej mu tak, dattebayo!" vyštěkl nahlas modrooký a zamračil se. Vrhl po ní škaredý pohled.

'Bacha tahle bude nebezpečná...' zasyčel v pozadí Kyuubi. Chtě nechtě, musel jeho hostitel poslouchat. 'Cítím krev na jejích rukou. Bude pěkně vytrénovaná, jestliže ví o naší přítomnosti.'

Samotná liška nespokojeně mlaskla. Nenávist a sílu v sobě měla, to ano, jen nebyla tak silná, aby je ohrozila oba naráz.

"Ale no tak... nebuď takovej, jen ti musím pochválit tvůj výběr. Zrzci jsou celkem pěkný kousky," zavrněla rudovláska jemně. Změřila si pohledem světlovláska. A to myslela, že tu bude jen nuda.

"Budu hádat... Kyuubi?" naklonila hlavu ke straně. Mladíkův šokovaný pohled ji jen přesvědčil o pravdě. "Je velká vzácnost potkat jinchuurikiho. Mám jako čekat, že tenhle je jen tvůj a když se ti ho pokusím svést, zabiješ mě?" zdvihla bradu nahoru, počastovala úsměvem Gaaru.

Hele jak před ní uhýbal. To jí moc nehrálo. Oba byli z její přítomnosti úplně pryč. Jak to bylo jen možné?

"Z-zabít...? Ne... ne... to není řešení nikdy!"

"Řekl ninja..."

"Nezabíjím, když nic nehrozí."

'Hm, jak mohla poznat kdo seš?' zabublal Shukaku. 'Líbí se mi ta krvežíznivost.'

Jaká? Co? Ty to... z ní cítíš?

'Samozřejmě. To nebude slabá, ustrašená nanynka, ale lovec... Nevidíš ty oči? Nedívej se na prsa...'

Nedívám se tam! A očí jsem si nevšiml.

'Protože čumíš na prsa.'

Není pravda.

'Ha ha, nelži.'

Vjel si rukou do rudých vlasů a zavrtěl nad tím hlavou. Bolela ho z těch všech keců.

Najednou ucítil závan větru, něco rychlého rozehnalo stoupající páru a než se nadál, přímo vedle něj seděla zrzka a se zájmem si jej prohlížela.

Vykoulil své zelené oči, zasekl v pohybu a  bledá ruka zůstala ve vlasech. Kdy se stihla takhle přemístit? Naruto zíral taky. Nacházela se nebezpečně blízko jeho snoubence.

"Takhle z blízka seš daleko hezčí," zazubila se a opřela loket o kraj. "Mám totiž hroznou ujetost na zrzky a černovlásky..." dovolila si vztáhnout ruku a chytit si jeho bradu, aby se jí koukl do očí. Lehce se jí v duhovkách zalesklo zlato, "ale to by ti muselo bejt tak třicet. Škoda no," uchechtla se a odtáhla. Mladík z ní byl úplně vedle. Věřila by, že jsou jeho tváře daleko rudější, než předtím. "Náctiletý paka jsou pořád nezkušený..."

Naruto pomalu skřípal zubama. Tahle... drzá ženská si na něj dovolila sahat?! Měl chuť jí utopit. Copak to jen bylo za pocit... Žárlivost? Její arogantní úšklebek se podobal tomu, co viděl u Sasukeho. Arogantní držky.

"A tobě je jako kolik, že nás soudíš, hmm?" ohrnul horní ret a posouval se blíže ke Gaarovi.

"Dámy se nikdy nesmíš zeptat na věk, smrade," odvětila drze. Obrátila se k okraji a dlaněmi o něj zapřela. Ihned si oba zakryli periferní výhled, když vylézala a pečlivě oblékla do županu.

"Silně pochybuju o tom, že by žena měla takový svaly," zahuhlal žárlivě. A to na sobě tak pracoval! Bude muset víc.

"Mám shodit ten župan, aby ses přesvědčil?" natočila hlavu za sebe.

"Ne! To je dobrý..." zakryl si oči úplně. Gaara zaměřil veškerou pozornost raději dopředu na vodu.

"Tak zatím... vy dva... Ještě se uvidíme," ozvalo se naposledy. Potom se vrzly dveře a oba si viditelně oddechli.

"Už ji nechci potkat, dattebayo."

"Neříkej dvakrát. Ještě teď mám husinu..."