Všichni ninjové Písečné se shromáždili před hlavní budovou se znakem Větru. Věděli, že jejich Kazekage trpěl nemocí, jenomže to, co si pro ně mladík připravil nemělo obdoby.

Hlavní mluvčí rady se rozhodla před jejich řadami stanovit nového Kazekageho. Pro ně bylo jasné kdo to bude.

Naruto nejistě přešlapoval opodál, společně s Gaarovou rodinou a svým týmovým partnerem.

"Opravdu se toho vzdá?" zazněla Nejiho otázka spíš do větru.

"Opravdu. Paličatý zabedněnec. Vždycky je na výběr," zamumlala Temari.

"Nenechali by ho být Kazekagem. Nikdy ho ti staří saláti neměli rádi," přidal se ke konverzaci Kankuro.

Dlouhovlasý jounin naklonil hlavu na stranu, své mléčné oči přesunul na loutkáře. "Vážně? Lidé ho milují."

"Jde tu o to, jaké chyby způsobil náš otec. Bojí se toho, že budou další krachy... Srabové... Neumějí přijmout, že je Gaara skvělý."

"Pořád se ho bojí," zamručel brunet, samozřejmě se to neobešlo bez vražedného pohledu mířícího na neobvykle tichého Naruta. Klidně se udav tou vinou, pomyslel si.

"Nesmysl," odfrkl si Hyuuga, očima projížděl zbytek osazenstva. Něco tady nehrálo. Proč tolik chtějí jeho odstup z funkce? Domníval se, jak tomu budou bránit a požadovat, aby zde zůstal. V jeho chytré hlavě začínaly rozbíhat teorie.

Naruto hleděl na špičky bot. Byl si vědom nepříznivého pohledu loutkáře, stejně s tím nemohl nic udělat.

Čekali do chvíle, než se objevil důvěrně známý rudovlásek, přes ramena ležel připnutý bílý plášť, rudé prameny zakrýval široký klobouk, z poloviny zelený, v jehož čele sídlil znak větru.

Blonďáček mu zrovna neviděl do tváře přes ta... říkal tomu stínítka a stál si za tím, že to stínítka určitě jsou!

Vrchní část vínového oblečení, které měl Gaara na sobě, splývala přes boky, rostoucí stehna a končila u kotníků z obou stran. Dělaly dojem druhého pláště. Do toho se černé kalhoty skryly pod rudé pláště. Jak si jej tak modrooký ninja prohlížel, všiml si dost dobře zatnutých pěstí, jenž vůbec nevěstily nic dobrého.

Pozoroval jak k němu přistoupil člen rady a začal do něj něco hustit. Přes zvedající se vítr neslyšel co, pouze pozoroval místo, kde se domníval, že bude zrzkova tvář. Skutečně se jí po chvilce dočkal, když s ním starší mladík navázal oční kontakt. Na očích poznal odevzdanost, zároveň nesouhlas. Naprosto se tyto dvě věci vylučovaly.

Uzumaki tiše pozoroval, jak přistupoval ke kraji a zhluboka dýchal. Jakmile jej spatřili obyvatelé Písečné, nadšeně vřískali jeden přes druhého jeho jméno. Donesly se jim zprávy, že mu není dobře a tak byli rádi za jeho nalezené zdraví, jenže...

Dělá to... protože nechce, abych se vzdal svého snu... Dělá to pro mě... Proč to jen dělá...

Narutovy myšlenky vyšilovaly. Tělo se mu třáslo touhou přiběhnout k němu a zadržet jej. Měl takové nutkání ho obejmout!

Proč to dělá...? Proč to dělá...?

Ptal se stále dokola jen sám sebe. Dotěrné, hlavně hlasité myšlenky probraly dřímajícího démona.

Rudé oko vykouklo a jeho majitel nevrle zavrčel. Chtělo se mu spát. Bohužel to by nesměl být jeho jinchuuriki tak zapálený, však?

'Záleží mu na tobě... Proto to dělá.'

"Cože?!" vyjekl nahlas světlovlasý. Ostatní nebyli na jeho občasnou samomluvu zvyklí, takže na něj vrhali dost nechápavé pohledy.

'Ty to necítíš? Ah, jasně, že ne. Jsi idiot. Jako tvůj partner k tobě pociťuje náklonnost.'

Ha... Ha? Ha?! To co je zase za šaškárnu?! vykřikl netrpělivě v duchu.

'Vezmeme si příklad z labutí... Jejich partnerství bývá věčné a jsou si věrni. Věrnost je něco, co se nám může hodit, ne? Nikam se ti nezaběhne,' promluvila pohotově liška, 'nebo u vlků... ve smečce je jeden příkladný pár, který je spolu do konce života...' šklebil se vesele démon. K němu se to samozřejmě vztahovat nebude. Nikdy nebyl hloupý člověk a zblbnout toho kluka byla hračka. Neměl šanci se mu ubránit.

C-co... tí... tím chceš říct... Nikdy... nebudeme moci být s jiným...? I-i když... se... zamilujeme...? A-ale... nejsme labutě, nebo vlci... nechci, aby ke mně byl Gaara tak připoutaný...

'Hmmm, nenapadlo tě, že je to tak lepší?'

Jak pro koho... Blondýn vztekle pohodil hlavou. Tak další pitomej háček, který mu nebyl ochotný říct?! Zatracená liška...

'Uvidíš časem, he he~'

Narutovi se to vůbec nelíbilo. Ne, že by nezvládl být věrný... Šlo o tohle - manželství budou moci po nějakém čase anulovat a být s tím, koho skutečně milují. Musel si přiznat, že ho Gaara nikdy milovat nebude. Kdo by jen mohl milovat člověka, který mu způsobil bolest a byl kvůli němu nucen vzdát se všeho? Neviděl jejich společnou budoucnost zrovna růžově.

Gaara předstoupil, svědomí jej neúprosně hryzalo. Všechny ty starostlivé pohledy, nadšené ohlasy ninjů... To se za chvíli změní. Už nikdy víc. Tohle bylo naposledy, co se nadechl jako Kazekage. Počkal si na klid a mírně sklopil pohled dolů.

"Následující slova se mi neříkají snadno, ale dle mého názoru máte všichni právo vědět co se děje..." spustil hlubokým hlasem, jenž se rozléhal snad po celé vesnici. Držel si hrdý postoj těla, nedal znát nervozitu a strach. Zcela klidně a vyrovnaně pokračoval: "Vy všichni musíte vědět momentální situaci, která málem zničila náš křehký mír. Pravda je... že..." zlomil se mu hlas, v další vteřině přistála dlaň na břichu. Ninjové Písečné na něj se zatajenými dechy zírali.

"Pravda je, že si nadále nezasloužím být vaším Kazekagem! Jiný jinchuuriki ovlivnil vývoj situace a dostal mě do jiného stavu... Díky mé slabosti... a nepozornosti... jsem ohrozil mír..."

"Co to mele?!" vyhrkl Naruto. Pěkně se zamračil a hodlal si to napochodovat k němu, jenže ho chytila něčí ruka.

"Nech ho mluvit, rozhodl se sám," promluvil Neji a pevně svíral předloktí blondýna.

"Ale ale..." kníkl modrooký. Obrátil obličej ke Kazekagemu, poslouchal hučení davu, hlasité výkřiky, které se dožadovali dalších odpovědí.

Gaara se už tak cítil špatně. Zatnul zuby, sice nebyl natolik při síle, ale prostými slovy dav neuklidní.

Prudce zvedl levou paži do výše. Na tento jediný pokyn, vzlétl se zašustěním písek vysoko nahoru a utvořil obří stěnu, na jejíž pozadí se objevily Shukakovy čelisti. Nechtěl to používat, nehodlal je strašit... Už tak museli být hodně zmatení.

Jakmile si získal jejich pozornost, mohl navázat na předchozí slova. Říkalo se mu to mnohem hůře, než doma před zrcadlem.

"Ale něco takového není důvod k nenávisti! Nehodlám šířit nenávist kvůli vlastním chybám! Vy všichni si zasloužíte něco lepšího... Zasloužíte si bezpečí, mír, beze strachu cestovat... Byla mi učiněna podmínka... vzdát se titulu, nebo válka. Narodil jsem se a vyrůstal ve světě sužuvaného válkou. Nová generace si zaslouží víc."

Jak tak mluvil, dav byl víc a víc nepokojnější. Každý křičel otázky. Nemohli uvěřit tomu, že se to děje. Svého Kazekageho milovali a pak se stane tohle? Byla to potupa. Mladík se zdál jako vynikající vůdce, čerstvých patnáct let, když převzal funkci vedoucího vesnice a dnes se toho dobrovolně vzdával.

Naruto tomu nemohl uvěřit. Opravdu to udělal. Vzal to na sebe. Neřekl jim úplně vše. Žádné okolnosti, pravý důvod proč musel odejít.

Je to má chyba...

Proletělo mu v hlavě, přestal se bránit pevnému sevření Hyuugy, zatímco Sabaku shodil z ramen plášť a sundal klobouk, přičemž vítr prohrábl rudé vlasy.

"Na mé místo nastupuje můj starší bratr, Kankuro!" zvolal a udělal krok dozadu. Takhle rada rozhodla. Sice se jim nelíbilo jak s nimi mluvil, jenže vhodnějšího kandidáta neměli.

Loutkář prudce trhnul hlavou do strany. Vypoulil oči na svého bratra, prohlédl si zmateně každého účastníka a naprázdno otevřel ústa. On myslel, že nic takového nebude. Jak... a taky proč...? Naprosto tak zapomněl na všechny problémy, jež se mu zrovna honily hlavou.

Jakmile zmatený brunet přistoupil k mladšímu bratrovi, který mu věnoval menší povzbudivý úsměv, byl mu předán onen klobouk. Gaara se pomalu kdysi ke svým podřízeným obracel zády. Měl domluveno a musel nutně pryč. Úlevný jásot lidí mu rval uši a on nereagoval na nikoho, kdo jej chtěl zastavit.

Tehdy se Naruto vyškubl Nejimu a rychle běžel za bývalým Kazekagem.

"Sakra," zaklela Temari naštvaně.

Dlouhovlásek prohlédl členy rady. Většina z nich měla spokojené výrazy. To se jim mladík vážně tak hnusil? Nedivil se, že jeho zelené oči uchovávaly tolik bolesti.

Kankuro stál tam, kde předtím bratr. Naprosto němý poslouchal vedle sebe mluvící ženu z rady a jakoby "zaujatě" si prohlížel předaný klobouk. Neměl sílu podívat se na všechny zklamané tváře. Skoro až nešťastně přivřel oči... Jakoby neměl na bedrech dáno už tak zodpovědnost za své činy. Tohle byl naprosto nepřekonatelný problém.