Pro oba mladíky byl dnešní den opravdu stresující. Pro Naruta více než opakování chuuninských zkoušek. Takhle alespoň trpěli oba a ne jen jeden.

Na to, že si chtěl Gaara všechno nechat pro sebe a celou věc zamést pod koberec, tak byl vlastně rád, že ho blonďák na holičkách nenechal a postavil se k tomu čelem. Prvně, když mu o tom říkal myslel, že opravdu utekl. Útěk by byl na Naruta příliš zbabělý, takže nějaká naděje v něm žila a ta se opět zrodila jako fénix, když ho viděl sedět v jídelně u stolu.

Všechno zlé bývá někdy dobré, jenže když se čas vzdání titulu blížil, Gaara si uvědomil jak moc to nechce. Chtěl nadále zůstat Kazekage a pomáhat ostatním. Zvládl by to i jako běžný jounin, či specialista v ANBU, ale ten pocit, když k němu někdo vzhlíží byl k nezaplacení. Sice to papírování rád neměl, avšak díky nocí beze spánku všechno zvládl splnit. Kolikrát mu chyběla akce, dobrodružství, na každém kroku speciální ochranka.

Nyní tyto dny skončily a on se bude muset přestěhovat do Listové. Bude to o dost jiné, rozhodně má v plánu rodnou vesnici navštěvovat kdy to jen půjde a pokud vyjde Temařin vztah se Shikamarem... nebude tam sám... Tedy... podle bručení a nadávání sestry to moc růžově nevypadá. Kakuro by tady zůstal sám... Tedy možná...

Onen loutkář zabíjel pohledem Naruta kdykoliv ho jen spatřil. Počínaje odchodem z hlavní budovy, po celou cestu až domů. Neji se u takového vzteklého maniaka necítil moc v pořádku. Kdyby se blonďáka zastal, stala by se z něj též lidská loutka. Tohle rozhodně nehodlal riskovat! Příliš mladý na umírání!

Pěkných pár hodin zkoušel Naruto do Gaary dostat nějaké jídlo. Neochucená rýže a vlažná voda by mu přeci měla pomoci! Skoro si přišel jakoby krmil malý dítě, protože on cokoliv odmítal.

'To hodlá chcípnout hlady? Dej mi svoje tělo a já mu to narvu do krku jako se to dělá husám,' zavrčel už netrpělivě Kyuubi když byl svědkem dalšího odmítnutí.

"Ne!" vyhrkl nahlas chuunin a zamračil se. Ah! Já to řekl nahlas. Uvolnil výraz, rychle koukl na rudovláska, který se zatvářil nechápavě. Blonďák už jednou viděl jak u některých farmářů probíhalo krmení hus... Otřesnější věc neviděl. Kdyby mu někdo rval do krku jeden rámen za druhým, bez možnosti si ho vychutnal, či řádně polykat, nakopal by ho do zadku.

'Debile.'

Sklapni ty hloupá liško!

'Prej hloupá! Ahahah! Zvládla by hloupá liška dostat do kluka vagínu a vajíčko?'

Vlastně nejsi liška, jsi jen démon... Zasranej démon!

'Máš skvělý postřeh.'

Kyuubi prostě zalez a nech to na mně! Proč asi jíst nechce, hmm? Přemýšlel si o možnosti, že mu je furt zle?

'To neznamená, že bude žrát jen vzduch!'

Kdybych tě neznal, řekl bych, že máš dokonce starost, jenže takhle vím jak moc seš vychcanej... zavrčel v duchu, zatřásl hlavou a dále tu hučící lišku víceméně ignoroval.

Gaara na něj koukal zmateně, než se s ním setkaly modré hloubky. Byl první kdo pohledem uhnul.

"Gaaro, prosím, zkus se najíst. Já vím, že ti je špatně, ale pokud nebudeš jíst, bude ti ještě hůř," zkusil na něj psí oči a snažil se nahlédnout do jeho tváře.

Kazekage zvedl bradu a periferním viděním si ho měřil. Proč na něj zkouší ten kukuč? Tomu by moc rád odolal. Tak proč to nešlo?!

S povzdechem odsunul spodní čelist od horní a přivřel oči. Přeci se nebude namáhat se zvedáním ruky.

"To tě mám jako krmit?" nakrčil Uzumaki obočí.

Kdyby to bylo na veřejnosti, hodně by se styděl. Tady byl v uzavřeném prostoru s jeho dvěma sourozenci, jeden z nichž na něj pořád vrhal v duchu nože a představoval si pitvu zaživa, zatímco Neji musel najít všechny možné lékařské spisy a hledat něco o jejich případu.

"Co je? Stydíš se?" zněl trochu podrážděně rudovlásek. "Celou dobu se to do mě snažíš narvat, tak teď máš možnost."

'Narval bych spíš do tebe něco jinýho, drzá hubo,' zasykl Kyuubi.

Naruto se škaredě zamračil a ošil se. Že toho nadrženýho démona vydědí? Zatřepal hlavou a zadíval se přímo na něj. Ono to bylo vlastně roztomilé. Pěkně čekal s otevřenou pusinkou, jak to malý dítě. Vlastně si tak uvědomil, že Gaara neměl možnost být dítětem.

Pomalu ruku přiblížil k jeho pootevřeným ústům, tváře mu zrůžověly, když mu malou hromádku rýže pokládal na jazyk. Odtáhl se a pozoroval jak mladík vedle něj všechno poslušně žvýká.

To je roztomilý. Přijdu si jako bych se staral o malý dítě... Je... ale hrozně vyhublý... Nedivím se, určitě to má z toho stresu a já mu moc nepřispívám, že ano.

"Lepší?" uculil se Naruto.

"Hm," zabručel souhlasně. Každé zrníčko zvlášť polykal, aby se vyhnul nechutnému zvracení. Jakmile zjistil, že je tam dole klid, musel si žádat o další.

"Musím říct, že takhle z tebe bude silný ninja. Ještě jedno sousto... ááááá..." pochechtával se blonďáček vesele, zatímco nabral další várku.

Gaara zrudnul trapasem, všichni je totiž sledovali a on nechtěl být terčem pozornosti. Bohužel mu Naruto nedával moc na výběr. Sám si naběhl.

"Chováš se ke mně jak k malýmu dítěti," neodpustil si tiše. Někde uvnitř ho takové chování těšilo. Pěkně hřálo na srdíčku.

"Musím nacvičovat na tátu, ne?" prohodil tiše, zazubil se a využil pootevřených úst pro další sousto.

Ten zmetek! Co tím jako naznačuje?

Kazekage nějak jeho humor nepochopil, jakmile dožvýkal, musel se zeptat: "Přijdu ti jako dítě?"

"Ne, ale to jak hezky otevíráš pusu a čekáš na sousto..." pokrčil rameny a nechal zbytek větu nevyřčenou.

"Nechce se mi zvedat ruka," zahučel jako výmluvu.

"Na to ti tak skočím, drahý," provokoval mladší ninja dál.

K ústní odpovědi se rudovlásek neměl, tak Naruta praštil vychrtlou pěstí do ramene. Převážně vyčnívaly klouby, takže to zabolelo víc.

"Ale no tak! Neříkej, že mě budeš pokaždé mlátit, když nepochopíš můj vtip!" vypískl zasažený a na oko se urazil.

"Budu," zněla upřímná odpověď.

S ním to teda lehký nebude, pomyslel si v duchu.

'No, schytáš to všechno ty, tak mi to nevadí.'

Kyuubi zmlkni!

'Na mně si vztek nevylejvej, pokud na tebe bude tvůj politický snoubenec nasraný. Ahah! To ještě nevíš jak se bude chovat během těch devíti měsíců!'

Chceš jako říct, že to bude horší?!

Naruto se zděsil, nejistě koukl na zrzka, který začal jíst sám a hlasitě polkl.

'Si sakra piš, že jo...'

Jak tohle všechno víš?

'Grrr-! Už jsem ti jednou řekl, že mě před tebou měly dvě ženy, idiote! Obě byly těhotné, takže to snad vím, ne?!'

Dobře, dobře, neječ hnedka! Mohls mi to říct dřív ale!

Kyuubi naprázdno otevřel zubatou tlamu. Tak bylo tohle normální? Snad mu to už říkal ne? Sám to musel vědět! Přeci mu to říkal Kakashi! Opravdu v tý hlavě měl vymeteno a on doufal, že se někde něco skrývá. Jaká to chyba... Vztekle se otočil k mřížím zády.

'Tak jestli tě Gaara během těch devíti měsíců nezabije za tvoji debilitu, bude to pokrok...'

°•°•°

Den se postupně měnil na noc, nakonec dům ulehl do ticha. Naruto pro dnes přežil všechny loutkářovy zlé pohledy a zvládl do Gaary dostat alespoň minimum toho jídla, jenže nemohl spát.

Neuměl si ani ve snu představit, jak ta jejich domácnost bude vypadat. S hlasitým povzdechem přetočil tělo na záda, zamyšleně zíral nad sebe.

'Běž za ním,' zašeptal najednou Kurama, až se mladík zprudka posadil na posteli.

"Proč?" hlesl do ticha.

'Nechceš na něj dohlédnout?'

"Myslím, že potřebuje chvíli o samotě," zabručel světlovlásek a zase si lehl. Takhle ho vystrašit...

'Zítra se má vzdát svého titulu, na kterém tak usilovně pracoval a ty nejdeš za ním? Jsi pěkně hloupý.'

"Přestaň mi nadávat do hlupáka, dattebayo," zavrčel podrážděně.

'A co jiného jsi?'

"Především idiot, když jsem dostatečně netrénoval, abych tě dostal pod kontrolu."

Na tohle se liška musela zasmát. Nenadávej mi do hlupáka, řekl, jenže pak sám sebe nazval idiotem.

'Škoda, že já se nenechám ochočit někým jako jsi ty... A teď... padej za ním...'

"Řekneme si to za pár let, ano? Mám mít ještě výcvik na ovládnutí tvé chakry..." odvětil s menším úšklebkem, odhrnul peřinu na stranu a vstal. Možná měl pravdu. Mohl by se na něj podívat. Neměl by o něj pak takový strach.

'To se nestane! Myslíš, že tě tak snadno nechám kluku?!'

"Jo, jo, dattebayo..." zamával znuděně rukou, tiše ťapkal k velice důležitým dveřím.

'Myslím to vážně! S tebou já nikdy spolupracovat nebudu...!'

"Ha ha, Kyuubi, uvidíme až budeš ty ve svrabu," šklebil se vesele dál a tiše zaklepal.

'Já ve svrabu?! To ty vždycky fňukáš, že chceš chakru navíc, tak zmlkni! Proč si Uzumaki klan musí tak vyskakovat,' vrčela nespokojeně liška. Jeho jinchuuriki nad tím pouze protočil panenky. Nemělo cenu dál rozebírat.

Takový Kyuubi byl vždy, ale on to s ním nehodlal vzdát...

Shukaku už zvládl rudovlasého jinchuurikiho upozornit na návštěvu.

Gaara nespal. Hvězdy venku nemohly být zářivější. Možná díky jejich světlům nemohl zaspat. Písečný démon na ně byl zvlášť háklivý.

Po tichém zaklepání, otočil hlavu ke dveřím, sledoval jejich pomalé otevírání a hned na to blonďaté individuum.

"Promiň... Vzbudil jsem tě?" zašeptal otázku, když si povšiml ležícího zrzka.

"Ne. Shukaku pořád blázní a taky-" odmlčel se a skousl si zevnitř tvář.

"Copak? Břicho?"

"Ne... no- možná... Mám ale obavy... Ze zítřka..."

'Vidíš? Já ti to říkal.'

Naruto potřásl hlavou ve snaze zbavit se toho dotěrného brouka v palici. Tohoto brouka se bohužel zbavit nemohl. Jaká to smůla.

Pomalu se doploužil k posteli a usedl na ni po vzoru staršího mladíka.

"Je to zvláštní... Myslím... nikdy bych něco takového nepředpokládal... Sňatek," mluvil tiše. Co tak pochopil mělo se jednat o politický sňatek, kvůli udržení míru. Taková prkotina byla vážně potřeba pro mír?

Gaara mlčky opřel lokty o pokrčená kolena, pokaždé při slově sňatek zčervenal.

"Ale jsem rád... Chci říct... neber mě moc vážně... jen plácám, ale urazit tě nechci! Uhm... totiž, dattebayo," mumlal nervózně, začal si hrát s prsty a neodvážil se zvednout pohled. "N-neviděli jsme... se skoro čtyři roky... j-je to tak?" nakrčil obočí a v duchu počítal. Letošní chuuninské zkoušky byly v Mlžné, tudíž neměl moc šancí s Gaarou poklábosit.

"Ano."

O čem to vlastně mluví?

"J-já jsem... rád... za ty... čtyři roky jsi... n-no... daleko hezčí," odtušil stydlivě. Zakryl si pusu a vypoulil oči.

Co jsem to sakra právě řekl?! Jsem vůbec normální, dattebayo?!

'Ne, nejsi.'

Drž sakra hubu, Kyuubi!!

Mladík panikařil. Rudý jako správná chilli paprička poslouchal jen ticho. Ano, jen ticho. Divil se, že nemá infarkt vzhledem k tomu rychlému srdci.

"Huh?" vydechl Sabaku slabě, úspěšně ignoroval smějícího se mývala. To byl kompliment? Zamyslel se, přehrál si jeho větu znovu a potom pěkně nabral teplou barvu. Snadno konkuroval se svými vlasy. Ještě, že to ta tma tak zakrývala!

"Vyrostl jsi. Moc. Slyšel jsem kolik holek by bylo rádo jen za tvoji pozornost," šeptal tiše chuunin, když zase získal odvahu.

Gaara se zmohl jen na zírání dotyčného. Nemohl uvěřit všemu, co slyšel. Donutilo ho to k úsměvu, následně schoval obličej do kolen.

Zase to je zpátky... Ty příjemné pocity... a... šimrání... co to je...? Proč se to děje?

Nad tím si Kazekage lámal hlavu. Na chvíli neslyšel nic a pak cítil dvě paže okolo svého těla. Mírné objetí. Cítil Narutovu přítomnost daleko intenzivněji. Jistě to mělo co dočinění s tím kousnutím. Cítil jakoby byli... spojení neviditelným vláknem.

"Budu s tebou, ano? Nemusíš se bát, nebudeš na nic sám."

Uzumakiho slova zahřála u srdce. "Děkuju," zašeptal zelenooký mladík a opřel si hlavu o jeho rameno.