Temari měla nesmírnou radost, když její mladší bratr konečně přišel dolů. Sice vypadal příšerně - vyhublý, pobledlý, s velkými kruhy pod očima a matnými vlasy, pořád to byl bratr, který žil a dýchal.

Gaara stihl zaznamenat zvědavost u druhého ninji z Listové, tudíž mu všechno řekl. Vynechal samozřejmě ten večer kdy k tomu došlo, jen nemohl tak úplně vysvětlit jak je možný, že čeká dítě. Neji nejdříve nevěřil, ale když svým zrakem prohlédl skrze Kazekageho tělo a viděl to, všechna nedůvěra šla stranou.

Kankuro nepřestával blonďatého ninju zabíjet pohledem. Ten z toho měl pomalu trauma. Nejhorší to bylo u večeře. Atmosféra by se dala krájet.

Gaara nezúčastněně rýpal hůlkami ve svém jídle a nemohl se přinutit pozřít další sousto. Nejprve se musel vzpamatovat z toho předchozího, ačkoliv by rýže mohla uklidnit rozbouřený žaludek. Nechtěl dělat sestře větší starosti, takže do sebe pokoušel dostat další a k tomu připíjel silně vonící, aromatický, mátový čaj.

"Já moc nechci přidávat problémy, ale..." ozval se do ticha Kankuro, "rada s tebou chce mluvit Gaaro. Hodně se ptají. Pomalu nezvládám odpovídat na jejich otázky. Snažil jsem se je přesvědčit, že jsi jen nemocný, jenže oni..."

"V pořádku. Cítím se dost při síle, abych za nimi mohl do konce tohoto týdne jít a odevzdat svůj titul Kazekageho..."

"Cože?!" vykřikli píseční sourozenci, jenže Gaara se tvářil smrtelně vážně.

"Nemůžu být dál Kazekage po tom co se stalo. Moc dobře víte jak je rada neústupná," povzdechl si. Naruto se zatvářil lítostivě a najednou neměl chuť vůbec jíst.

"Pořád jím můžeš být!" zvolala Temari. "Přece jsi se tak dřel. Nemůžeš to vzdát."

"Gaaro, kdo jiný by měl být Kazekage? Tohle nemůžeš jen tak zahodit..." odporoval Kankuro. A znovu. Znovu tu byla chuť Naruta zabít.

"Rozhodl jsem se. Nemůžete mi to zakázat. Rada by stejně žádala mé vzdání se titulu," dodal klidným hlasem, podepřel si lokty o stůl a lépe si oba sourozence pohlédl.

"Gaaro..."

"Je to... logické," promluvila polohlasem Temari a následně vyslovila vtíravou otázku: "Víme jací jsou starší, jenže... kdo bude Kazekage po tobě?"

Po této otázce zrzek zaměřil zrak na Kankura s jasným pohledem. "Napadá mě Kankuro. Je svobodný, nemá závazky, starší syn předchozího Kazekageho..."

Nepochyboval o bratrovi, věděl však, že zrovna dvakrát nadšený nebude. To už soudil podle jeho tváře.

"Haaaa?! Já?!" ukázal na sebe s protaženým obličejem. "Proč to není Temari?"

"Já mám vztah se Shikamarem a jsem žena. Oni se drží starých zvyků a nechtějí, aby byla žena Kazekage. Ty na druhou stranu... na ten post uplatňuješ větší nárok, než kdokoliv a lidi tě mají rádi."

"Musí být jiná možnost, na Kazekageho se nehodím."

Neji s Narutem se po sobě zaraženě podívali. Raději do jejich debaty nezasahovali a nechali je mluvit. Blonďák koutkem oka sledoval rudovláskovu tvář z profilu. Na první pohled by vůbec neřekl, že byl ještě přede chvílí na pokraji zhroucení. Zdál se tak klidný a vyrovnaný. I to jak hovořil. Jako pravý vůdce.

"Naruto..."

Chuunin trhnul tělem, podíval se za hlasem starší kunoichi. To už domluvili?

"Máš připravený pokoj. Čtvrté dveře vlevo od schodů a Neji má ten naproti. Bývaly to pracovny, ale teď jsou z toho pokoje pro hosty. Na chvíli."

"Díky," usmál se vděčně. Spíš bych měl spát na zemi.

Gaara sklopil oči, tenkými prsty objal malý hrnek a napil se. Bude divné spát tak blízko od Narutova pokoje. Cítil jeho přítomnost, když se ocitl ve vesnici a ta vůně z něj... Do tváří se nahrnula krev. Takhle ho pokaždé ucítí pokud bude poblíž? Co to bylo za divné spojení?

Zničehonic na něj přišel pocit zvracení. Do úst se nahrnuly sliny a on si rychle zakryl ústa. Upustil hůlky, chytil se za břicho, přičemž cítil jak se břišní svaly začaly stahovat a tlačit obsah břicha nahoru.

"Gaaro?" šeptl Uzumaki starostlivě a natáhl po něm ruku.

"M-musím..." vydechl tlumeně, prudce se zvedl, nechtěně převrhl hrnek a rychle utíkal do koupelny. On to věděl. Tohle zvracení ho sakra rozčilovalo.

"Gaaro!" vykřikl světlovlásek, vstal rychle od stolu a už valil za ním. Temari si smutně povzdechla, Kankuro začal mumlat něco ve smyslu mučení Naruta a Neji zůstal sedět.

Naruto zaslechl z pootevřených dveří dávivé zvuky a hrubý kašel. Nakrčil nos kvůli odpornému zápachu žaludečních šťáv s příměsí něčeho, co bývalo jídlo a strčil nejdříve hlavu dovnitř, až později vešel celý.

Naskytl se mu pohled na mladého, zrzavého ninju, skloněného do záchodové mísy. Jedním kolenem se opíral o zem, pravačkou se přidržoval, aby neztratil rovnováhu a levačkou křečovitě svíral triko. Břišní svaly se stahovaly, tlačily ven úplně všechno a čistily tak vnitřek od všeho špatného. Mladík se jasně klepal, po spáncích, pažích i tváři stékal pot. Byl ve fázi, kdy v podstatě jen zvracel žaludeční šťávy.

Modrooký ninja polkl, poslouchat jen tohle bylo utrpení. Gaara příšerně trpěl a on nevěděl jak mu pomoci. Instinkt mu radil, aby si vedle něj dřepnul a hlídal ho. Něžně hladil shrbená záda, podél páteře k bederní části a zpátky nahoru.

"No tak... Jen... klid... Bude to dobrý," chlácholil zrzka tiše. Byl to jen kec dobře, zase lepší, než tiše sedět a nic neříkat. Pro jistotu zachytil jeho vlasy.

"Do-dob... dobrý," zachraptěl Gaara a odtáhl se od zdroje smradu. Dosedl na zadek, třásl se a hlasitě oddechoval. Ta nechutná pachuť sídlila v ústech. Potřeboval se toho zbavit.

"Určitě?" ujišťoval se Naruto a opatrně ho pohladil. Strohé přikývnutí muselo stačit, takže pomohl Gaarovi vstát.

Tohle se mi nelíbí. Vypadá vážně hrozně a nic neudrží v žaludku. Určitě to takhle má být? Sice nevím jak vypadá těhotenství, ale není tohle moc?

Sledoval zrzkovy pohyby při čištění zubů a pro jistotu ho následoval do pokoje, zároveň si vytvořil klona, aby šel dolů a ten všechny informoval o jeho stavu.

Staršímu mladíkovi se třásly ruce, když uléhal a o příšerné zimě ani nemluvě. Zakryl se až po bradu, unavené oči vyhledaly jedinou osobu v místnosti, která váhavě stála na místě u dveří a ani se nehnula.

"Klidně zůstaň..." hlesl vyčerpaně Kazekage a otočil se na bok k oknu, "ale ani tě tu nedržím."

"Ehm. Já vím, jenže... je to vhodné?"

"Nic horšího už se snad stát nemůže, nemyslíš?"

Naruto se kysele usmál. Co když ano? Pak bude dělat co?

"Nechtěl jsem, aby to někdo zjistil," promluvil Gaara tiše a Naruto se posadil na kraj postele, "jenomže, stalo se. Nevrátíme to a pokud se o tom dozví další lidé... Bude válka..."

Světlovlásek se zasekl. Někteří z Písečné byli vážně drsní a nebezpeční. Takový Kankuro například a neuměl by si představit ten vztek, neukojenou pomstu za zneužití jejich Kazekageho, kterého milují. Nechtěně spustil řetězec událostí vedoucí k válce.

"Chtěl jsem zapomenout. Šlo by to, pokud by se... nestala ta věc... Uvědomoval jsem si jak moc by byl ohrožen mír mezi našimi vesnicemi..."

Zaraženě se na něj podíval přes rameno. Je tak zodpovědný. Úžasný... pomyslel si v duchu.

"Tak moc... mě to mrzí. Ani si neumíš představit jak," hlesl bezmocně modrooký ninja.

"Popravdě umím. Temari si vyčítá svoji neopatrnost a nezodpovědnost vůči mladšímu bratrovi, jenomže... já si za to můžu sám," zašeptal Gaara potichu.

"Nemůžeš! Přestaň s těmi nesmysly! Tys mi chtěl jen pomoct a já... já-" zasekl se a složil tvář do dlaní. Proč na něj nebyl Gaara naštvaný? Nechal by se od něj klidně zbít do bezvědomí, protože ten příšerný pocit viny nahlodával jeho křehkou duši.

Zaslechl za sebou pohyb a potom ucítil teplou ruku na rameni. Jakoby mu ta dlaň vypálila díru přes oblečení.

"Naruto... říkají mi, nejsilnější ninja Písečné, její zbraň, její ochránce... Nedokázal jsem se ti ubránit. Neměj na svých bedrech takovou tíhu. Ty jsi... dobrý člověk..."

Nevěděl jak jinak ho utěšit. Možná by objetí bodlo. S lehce třesoucíma rukama objal okolo pasu druhého mladíka a přitiskl vlastní tělo na jeho záda. Cítil z nich hřejivé teplo a zavřel oči.

Naruto se na druhou stranu necítil o moc lépe. Objetí od Gaary... To by v životě nečekal. A jak moc to bylo příjemné! Sundal ruce z obličeje a nehnutě zíral dopředu.

On je tak laskavý až to bolí. Mě to bolí. Ublížil jsem mu a vůbec se nezlobí! Jak je to možné? Nezasloužím si jeho odpuštění. Budu dělat vše proto, abych to odčinil. Udělám o cokoliv si jen řekne.

Blonďáček ještě chvíli zíral před sebe, dokud nezaslechl tiché a pravidelné oddechování. Stisk okolo jeho pasu se uvolnil a on pochopil, že dost možná usnul. Jak často spí člověk, který přes patnáct let vůbec nespal?

Usmál se, zkusil nějak opatrně změnit pozici a dostat oba do lehu. Několikrát se bál jeho probuzení, naštěstí se nic nestalo a on ležel tváří v tvář největší výzvě ve svém životě.

Ze zvědavosti sklouzl pohledem dolů na neklidné bříško, něžně zajel pod tričko a nechal chvíli dlaň na holé kůži. Zavřel oči, soustředil se. Chtěl to sám cítit. Chvíli čekal, semkl rty do úzké linky a po chvilce soustředění to konečně ucítil. Nebylo to vyloženě srdíčko. Na to je ještě příliš brzy, ale rozhodně něco cítil. Jakoby slabé záchvěvy života. Nepotřeboval žádný pitomý stroj. Byl natolik vytrénovaný, že to zvládl ucítit. Mohl taky poděkovat Kuramovi... Shluk buněk neměl normální člověk šanci cítit, byť jen vidět.

S malým úsměvem si rudovláska přitáhl na hruď a objal ho, přičemž se mu v duchu ještě několikrát omluvil, než sám usnul.