V minulé části jste se dozvěděli, co Kurama provedl. Původně měl v plánu udělat nosiče z Naruta, ale rozmyslel si to. Ta liška nehodlá být pořád dole!

Měl by si tu lišku trochu zkrotit, nemyslíte?

Zkusíte hádat co se bude dít, až se o Gaarově stavu dozví nemilosrdná rada Písečné, která nesnese slabost? Zde jsem si je trochu upravila.

Naruto přijme svůj trest a zcela ho šokuje Gaarovo rozhodnutí. Jak to jen dopadne?

Hezké počteníčko~

°•°•°

Ostré paprsky slunce pronikaly do rudých vlasů, vytahovaly víc červené a hřály mladíka v laskavém objetí. Zůstával sedět na místě, obličej nechal natočený za sluncem.

Jeho srdce bilo klidně. Uklidňoval se a smiřoval s nevyhnutelným. Nevěděl, co vlastně je. Pochyboval o sobě jako o mužském elementu, ale přirození mezi nohama měl. Podbřišek vydával tupou bolest a žaludek neklidně škrundal. Měl by se najíst. Trochu vláhy a vitamínů do jeho slabého těla by neuškodilo. Zhubl pěkných pár kilo za ty tři týdny.

Co vlastně jsem? Máma? To jako budu matka? Bude mi to malý říkat mami? Je to zvláštní... Byl bych dobrá máma? Hm...

V této situaci mu nebylo moc do smíchu, přesto nad těmi myšlenkami zkřivil tvář do falešného úsměvu. Přišlo mu to zábavné... To něco ho bude za devět měsíců oslovovat máma...

Ne. Nebylo to "něco." Za chvíli to bude dítě. Ne věc. Nemohlo za nic, co se mezi nimi událo. Nemohlo za Narutovu hloupost. To všechno udělal Kyuubi, proto k blonďatému ninjovi zášť necítil. Dlaní zajel k břichu a překryl si ho. Nikdy neměl větší zodpovědnost, než tu, kterou musel přinést vesnici. Nyní tu měl novou. Dal tak starším v radě náboj k tomu, aby ho sesadili. Věděl to. Bude se muset post Kazekageho vzdát.

Zaklepání se neslo tichem. Zpozorněl a hlavu opatrně otočil ke dveřím.

Překvapivě zahlédl povědomou zlatou hřívu vlasů...

"Já-já... omlouvám se..." vyhrkl při vstupu Naruto.

Gaara zamrkal, naštěstí slzy zadržel. Nikdy takhle přecitlivělý nebyl. Mohly za to snad hormony? Těhotenství? Hlava dokola vymýšlela jak se to jen mohlo stát. Nechtěl si připustit, že je to možné.

"Neměl jsem po tobě křičet, když za nic nemůžeš. Omlouvám se. Moc... Kdybys jen věděl jak mě to mrzí-"

"Naruto..." oslovil mladého chuunina unaveně. Modré oči se s ním střetly a on si uvědomil kolik viny v nich vidí. "Já tě neviním... Shukaku mi všechno vysvětlil... Nemohl jsi za to... co Kyuubi udělal..."

"Huh?"

On se na mě nezlobí? Jak nemůže? Zničil jsem ho! Jeho život... Má ho... zničený...

"Jak se můžeš nezlobit? Jak? Gaaro... já tě nechápu... Měl bys mít zášť... Měl by ses vztekat, zuřit, tak proč...?"

"Na začátku svého života jsem jen zabíjel. Násilí mne provázelo celý život a už nechci cítit další nenávist," sklopil pohled. Pohodlně si přesedl do tureckého sedu, deka z něj sklouzla lehce a Naruto si všiml značky na krku.

"Omlouvám se jak jsem po tobě začal křičet. J-je... mi sedmnáct a vůbec... by mě nenapadlo, že budu takhle brzy otec... Navíc... je to zvláštní... s klukem..."

"Já zase nečekal, že převezmu roli rodičky," usmál se křivě zelenooký. Pokus o vtip. Moc mu nevyšel, když se ani jeden nezasmál.

"I tak se ti chci hrozně moc omluvit. Za vše můžu já. Kdybych se neopil..."

"Naru... nech to být, prosím. Já... já... nechci se tím zabývat. Stalo se a už to nevrátíme," hlesl tiše Gaara.

Blonďáček si opatrně přisedl na kraj postele. Čekal nějaký podraz ze strany písečného mývala, ale byl připraven a smířený s útokem. Zasloužil trest.

"Stejně... cítím obrovskou vinu."

"Neviň se. Stačí, že se utápím já v sebelítosti."

Cítil Narutovu blízkost, potom zaznamenal jeho ruku, která se k němu natahovala. Strnul v pohybu, srdce se mu rozbušilo, přišel si oproti němu hrozně slabý a bezmocný. Ucítil opálené bříšky prstů na krku, poté směřovaly k té jizvě.

"Gaaro," povzdechl si nahlas. Ta jizva po zubech byla ošklivá. Určitě ho musela bolet. "Co tohle?" zašeptal tiše a přiblížil se, aby si bílé otisky prohlédl zblízka. Do chřípí nosu přijal jeho skvělou vůni s podtónem strachu. Zarazil se a vrátil raději zpátky. Mladý Kazekage z něj byl nervózní a odtahoval se. Nebude na něj vyvíjet tlak omezováním osobního prostoru.

"To nic. Nech to být," zakryl si danou část dlaní. Šlo to mimo něj. Naprosto otupěl vůči tomu, co jej postihlo.

Jak to může nechat být? Jen tak? To přeci nejde!

'Na chvíli ho nech vydechnout. Příliš stresu mu bude škodit.'

Naruto zatl pěsti. Zase ta proradná liška!

Zmiz! Nemáš tu co pohledávat! Nechci tě tady!

'Ale ale... Nebuď tak nepřístupný. Já se do tvého vědomí dostanu ať chceš nebo ne. Už víc nepotřebuju tvůj souhlas.'

Ty zasraná liško!

Gaara si všiml, jak ninja vedle zatíná pěsti a jeho prázdný pohled mířil někam do zdi. Momentálně ho mladík vůbec nevnímal, ani když vyslovil jeho jméno: "Naruto?"

Bál se další návštěvy devítiocasaté lišky. Obezřetně sledoval každý jeho pohyb. Tentokrát by musel rychle použít písečné vězení.

'Tohle se ti náhodou může hodit. Namočil jsem do toho vás oba, takže teď se o něj starej, protože to vlastně bylo tvoje semeno.'

Proč sis nemohl najít nějakou lišku a normálně se s ní spářit?!

'Idiote! Jak jsem si mohl najít partnerku, když jsem celou dobu uzavřen v hostitelích?! Navíc by obyčejná liška nepřežila naše páření, ty hňupe!'

Tahle trapná výmluva ti nedovoluje, aby jsi využíval lidi!

'Přestaň po mně řvát, nebo ti způsobím zvracení! Týden budeš žrát jen holou rýži!'

Pořád je to moje tělo! Takže drž kušnu! Dostaneš náhubek!

'Nepoučitelnej! Umíš něco jinýho, než žvanit?! Poslouchej... je to kluk... nebude zvyklej na ty bolesti, který si ještě zažije. Musíš být při něm a dělat všechno pro jeho pohodu, beze stresu. Vsadil jsem do toho děcka příliš chakry na to, aby chcíplo, takže se snaž, rozjetá držko.'

Blonďatý mladík už už skřípal zubama. Naštěstí jej zadržela ruka staršího zrzka na rameni. Uvolnil pěsti a zhluboka se nadechl.

"Promiň. Nejsem ve své kůži," zamumlal na vysvětlení.

Gaara kývl hlavou, pomalu se posadil vedle něj, aniž by dal znát bolest břicha.

"Já se rozhodl..." začal tiše mluvit, aby zaujal Narutovu pozor, "ohledně... svého titulu. Vzdám se ho..."

"Cože?!" vykřikl překvapeně. "Ale to... to... nemůžeš! Co všichni ve vesnici? Co Písečná? Jsi skvělý Kazekage! Nemůžeš toho nechat! Byl tvůj sen jim pomáhat!"

"Nemůžu být Kazekage, když čekám dítě. To je... nesmysl... Nezvládal bych to a rada by stejně žádala, abych se toho vzdal. Oni nesnesou slabost Naruto."

"Slabost?! Klidně se před ně postavím a všechno jim řeknu! Že za vše můžu a i přes tento malý problém můžeš dál chránit vesnici!" vyjekl nahlas. Tolik se snažil! Nemohl se toho vzdát!

"A jak si představuješ výchovu? Já Kazekage, ty Hokage... Jak by tahle naše rodina vypadala?"

Modrooký chuunin nevěřil vlastním uším. "To... ne... já se toho vzdám... Vzdám se snu být Hokage. Budu tu pro vás. Já tě do toho navezl a tohle je pro mě spravedlivý trest," sklopil pohled a složil ruce do klína. Úplně cítil, jak jeho celoživotní sen mizí skrze prsty kvůli nestřežené chvíli.

"Něco takového po tobě nechci slyšíš?"

"Ale já- ale... ale... to nesmíš! Já ti zakazuju, abys svůj titul odložil! Trvalo ti toho dosáhnout!"

"Nemůžeš mi nic zakazovat. Já se rozhodl..." otočil hlavu na druhou stranu. Můžu si za to... Můžu... Měl jsem být silnější... Měl jsem dostát své pověsti a ne se nechat využít...

"Ale Gaaro," vydechl smutně blonďák. Proč jsem to jen pokazil? Mojí vinou... mojí vinou...

Bylo mu z toho do breku, jenže musel zůstat silný. Pro oba. Všechno, co si pro ně budoucnost připraví.

"To nic Naruto. Jen klid. Vzdávám se toho dobrovolně dřív, než mi ten titul seberou," zkusil na něj jemně promluvit a usmát se.

"Nepřijde mi to správné. Ty jsi dobrý a jen kvůli-"

"Poslouchej..." přerušil mladíka a chytl jej za obě tváře. Navzájem se zadívali jeden druhému do očí. V obou se leskla obava, "a znovu poslouchej," vydechl důrazně. Musel svá slova zopakovat. Co kdyby ten dutý strom náhodou neposlouchal. "Nemusíš se za to vinit. Já se tak rozhodl. Jakmile toho budu schopen... setkám se s radou a vše jim sdělím."

"To nemůžeš. Sežerou tě zaživa. Budu tam s tebou."

"Ne... ne... Já si to s nimi vyřeším sám, ano? Trochu mi věř prosím," naléhal na něj.

Naruto si nikdy neuvědomil jaké má krásné oči. Svítivé zelené, do barvy tyrkysu. Vina, která ho svírala ani na chvíli nepolevila. Oba to jsou tvrdohlavci, zvlášť u Gaary byl veliký problém mu něco vymluvit a co víc - vůbec k Narutovi neměl zášť. Jak ho nemůže nenávidět? To snad mu v minulosti promluvil do duše natolik, že ani nezná dřívější zlobu?

"Tak dobře, ale udělej jednu věc..."

"Jakou?" nejistě po něm koukl a spustil své bledé ruce dolů.

"Pojď se najíst, prosím."

Gaara chtěl nejdříve odmítnout. Bylo mu tak špatně, že další jídlo pravděpodobně vyletí ven hned po pozření. Zase pokud by nic nezkusil, bude se to akorát zhoršovat. Kývl hlavou a nechal nadšeného blonďáka jít napřed.