Všechny zdravím~! ^^

Zde je nová povídka, opět na pár NaruGaa. Řekla jsem si, že když už toho mám tolik na GaaNaru, mohlo by to být i opačně. (ㆁωㆁ)

Tohle bude jediná dlouhá kapitola, zbytek jsem zkrátila na nějakých tisíc, až dva tisíce slov. Je to taková oddechovka, nad kterou nemusíte moc přemýšlet, najdou se zde prvky humoru, romantiky a lehkého dramatu. Je to psáno svižně, na motivy jedné anglické povídky z netu. V podstatě na její ff, píšu ff.

Nepůjde o typické sladké mámení, nějaké vanilkové kecy ohledně lásky a podobně. Ne. Hrdinové na tom nebudou vůbec dobře a v info knížečce jste se mohli dočíst i o m-preg.

Co si myslíte vy jak je to možné, když to není omegaverse? ⊙.☉

Jak jsem již jednou psala, nejdou mi psát věci o lásce. Sama jsem nic takového neprožila. Proto jsem takový člověk, který to nechává vyšumět a je spíš skeptik.

Jak asi bude vypadat jejich vztah? Co všechno přinese jedna nestřežená chvíle? Dlouho očekávaný mír se může zbortit kvůli chybě, a obě vesnice mohou vstoupit do války. Co všechno se stane, aby tomuto předešli?

Brzy zjistíte~

Gaara v sobě stále má démona Tanuki, takže útok Akatsuki neproběhl. Ten jsem posunula a spíš vůdci řeší to, aby mezi rozhádanými ninji nevznikla válka. Naruto se stal konečně chuuninem a čeká na zkoušky jounina. To ani netuší jak moc se jeho život obrátí naruby.

Hezké počteníčko~

°•°•°

Skrze otevřené okno se ozývalo hlasité, uši rvoucí štěbetání ptáků, což se pro některé stalo přímým utrpením.

Zvláštně pro blonďatého chuunina, který zrovna vyspával kocovinu, jenže podměty v podobě rachotu zvenku, ostrého slunce a zimy, mu nedávaly na výběr jinak, než se plně probudit.

"Uh, člověče... hlava... bolí," zachraptěl světlovlasý ninja. Včera to malinko přehnal. Zase si nemohl přeci nechat ujít takovou událost! Nikdo nehlídal jeho mladistvý věk pro popíjení.

Převalil se na břicho, zjistil, že je jeho polštář mokrý. Nejen on. Postel celá byla na některých místech promáčklá, poskvrněná a do nosu se mu dostal pach zcela neznámého původu.

Otevřel ztěžka oční víčka. Bordel tu měl jako obvykle, oblečení ledabyle rozházené a tvořilo rozkopanou cestičku k posteli. Chvíli mu trvalo si rozpomenout. Jak se sem vlastně dostal? Proč by vůbec odcházel z takové divoké párty? Nepamatoval si nic.

"Ale no tak, dattebayo... Přece to nemohlo být tak silný," zahučel tiše, "jenže proč jsem nahej?"

Nechápal to. Mimoto zjistil, že je jeho rozkrok ulepený, to ani nezmiňoval podbřišek a pravou ruku. Nevědomý se zamračil.

"Já si honil?" zeptal se sám sebe. Na to si vůbec nepamatoval. Doširoka otevřel oči a přes dvojí vidění prohlédl letmo postel. Že by během honění využil celou postel? Ne. S někým tu ještě musel být. Proto ten cizí pach... Zhluboka nasál, jenže za boha si nevzpomněl s kým tu tak mohl být.

"Skvělý... takže si svoje první ani nepamatuju," zahudroval a začal na sebe v duchu nadávat.

Tak která slečna se minulou noc stala jeho první? Odjakživa miloval Sakuru, že by se mu ji povedlo nakonec sbalit? Zasněně se usmál a spokojeně zabořil hlavu do polštáře. V tomto ohledu byl dosti sebevědomý. Nemohl se dočkat až ji potká. Určitě ta stydlivka utekla hned po probuzení, nebylo pochyb.

'Haha, musím říct, že seš vážně pitomec, Naruto,' ozval se v hlavě Kyuubiho hrubý hlas.

Huh? Co tím myslíš? Pomyslel si Naruto a zatáhl tvář do zlostné grimasy. Rozhovor mezi nimi nemohl nikdo slyšet, stejně si kolikrát přišel jak schizofrenik.

'Pfrrr, raději nic. Jsi moc stupidní na to abys něco pochopil. Užij si ráno opilcovo,' zasmála se škodolibě liška a stáhla z jeho hlavy. Věřil, že na tuto noc zapomene. Moc se těší, až mu vše osvětlí a pěkně vpálí do obličeje.

Divná liška, zalomil to Uzumaki a rozhodl se ještě na chvíli ke spánku.

Kdyby byl více pozornější, mohl si všimnout, že místo růžových vlasů, na pelesti leží hned několik sytě červených.

°•°•°

"Je normální, že to tak bolí?" optal se tiše zelenooký zrzek ležící na boku, tiše trpící bolestmi. Měl totiž příšernou chuť začít ječet, plakat, zuřit, všechno naráz, zároveň do toho vypustit velkou tsunami písku, smést z povrchu země většinu života. Krčil se na boku, objímal sám sebe a stále se třásl v důsledku předchozí noci.

Proč mu to jen dovolil... Jeho tělo na sobě neslo ošklivé modřiny, nemalé kousance a bolest v oblasti žaludku byla chvílemi vážně nesnesitelná. Zadek o sobě dával vědět, odřená sliznice pálila a z protažené dírky stékalo semeno.

'Hhh, to jen tebe, protože jsi citlivka,' zabručel naštvaně Shukaku. Byl rozčilený, protože jiná schránka využila tu jeho.

"Proč jsi ho nezadržel?"

'Protože mi v ten moment zablokoval chakru, asi?' vyprskl rozčileně písečný mýval. Určitě mu v tom musela pomoct ta pitomá a smradlavá liška. Kurama už se evidentně musel nudit a tak ho, jakožto jednoocasatého démona pěkně ztrapnil.

Gaara přivřel oči od bolesti, schoval se víc pod peřinu a snažil se zadržet nával slz. Jak si mohl říkat Kazekage, jeden z nejsilnějších ninjů na světě, když na sebe nechá takhle sáhnout? Cítil se špatně, pošpiněně, ale hlavně zneužitě. Všechno, co se mu líbilo byly jen reakce těla ovládaného nevybouřenými hormony.

"Byl opilý, nemohl za to. Nevěděl co dělá."

'Eeeee?! To nejsi ani trochu rozčilený?! Hele, já vím, že máš s emocemi problém, ale až tak?!' okřikl ho písečný démon rozhořčeně.

"Nechci, aby si něco vyčítal. Nevěděl o sobě, chci na to zapomenout a pokračovat v životě dál," hlesl tiše. Nějakou dobu se mu možná bude vyhýbat. Nebyl by to problém. Jsou z jiných vesnic.

'Zapomenout?! Děláš si legraci, že ano?!'

"Ne. On si stejně nebude nic pamatovat. Budu dělat, že se nic nestalo, on se o ničem nedozví... Nikdo se o tom nedozví. Víš jak by to vypadalo kdyby se na to přišlo? Ohrozilo by to mír mezi vesnicemi a to já nemůžu připustit," řekl všechny své argumenty chladným hlasem. Nejraději by na to nemyslel vůbec, věděl však, že některé důkazy na jeho těle přetrvají dlouho.

'Ty si se zbláznil! Ser na vesnici! Tohle je osobní! Bleh, je mi zle z tvojí laskavosti... Laskaví lidé jsou slabí, měl jsem tě raději, když jsi vraždil a všechny nenáviděl.'

"Nechci zničit přátelství mezi mnou a Narutem. Oba na to zapomeneme a více se k tomu nebudeme vracet," prohlásil tvrdohlavě.

Tak tenhle tvrdohlavý jinchuuriki je teda jiné kafe. Shukaku si dost jasně všiml změn v mladíkově těle. Jeho názor byl, že si za všechno mohl sám. Nikdy neměl za Uzumakim lízt, jenomže ani on nevěděl co se stane.

'Myslím, že tohle jen tak neskončilo,' zabublal vytočeně Shukaku a stáhl se.

"Cože?" zamračil se: "Hej, Shukaku, co tím... myslíš...?"

Tak teď doufá, že se písečný démon nerozhoduje pro nějakou mstu, protože on ví, že Narutovi to nikdy neodpustí. Gaara to zvládne, přenese se přes to a bude dělat, že se vlastně nic nestalo. Nehodlá ohrozit křehký mír, na kterém tak usilovně pracoval celé dny.

O šest hodin dříve

Dnešní noc byla opravdu živá.

Ninjové z Písečné a Listové oslavovali spojenectví, které trvalo vybudovat velmi dlouho. Nyní mohou beze strachu cestovat, aniž by mezi nimi vznikal nějaký konflikt. Ještě před nedávnem Písečná s Listovou byly úhlavní nepřítelé... Tvrdá práce Kazekageho a Hokage ve zlých časech se vyplatila.

Známá konožská parta mladých ninjů, vesele oslavovala se vším všudy. Rýžové víno saké, pálenka šóčů, švestkové víno umešu, alkoholové likéry, a různé druhy piv létaly z ruky do ruky, slabší jedinci už se váleli na zemi, zatímco se někteří ještě jakžtakž drželi.

Mladý Kazekage se opíral o zeď, poslouchal opilé žvásty svých vrstevníků, čekal na Temari, až se uráčí zvednout tu svojí prdel a jít s ním na hotel. Sama by to pravděpodobně nezvládla a moc nevěřil tomu ninjovi přes stíny, že ji vezme právě na hotel... Dobrá, taky si trochu dal, aby neurazil Tsunade, ale po tom jak se mu začala motat hlava toho raději nechal.

"Hej hej, už máš dost, ne Naruto?!" zahalekal podnapilý Kiba a vytrhl svému kamarádovi už pátou láhev saké z držení.

"N-hne! Já to... Hhhh... ž-ž.. ááá - žládám," vyhrkl šišlavě a zamračil se. Stejně se vrávoravě zvedl a narovnal. Všechno dopadlo přímo fantasticky. Před půl rokem se konečně stal chuuninem a už si podal přihlášku na jounina. Bohužel na toto bude muset počkat.

"T-to už chceš jít?" vykulil hnědovlasý ninja oči. Hodiny ukazovaly teprve jednu ráno. Noc byla ještě mladá!

"Čekááá nah mi- eh mě... doma... rámenešek milášek~" zazubil se zasněně. Ta růžová přes tvář naznačovala, že s ním má své soukromé úmysly.

Kiba, který byl rád, že sebou nešlehne o zem jen párkrát mávl rukou v nezájmu a jeho oči začaly šmejdit po vnitřku restaurace. Nereagoval ani když se s ním Naruto rozloučil.

"Gaaro, nemusíš na mě čekat. Klidně jdi, já stejně přespím u Shikamara," usmála se na mladšího bratra Temari s dalším kalíškem v ruce. Už ani nezněla tolik opile. Skoro zapomněl, že si jako kunoichi může kontrolovat oběh alkoholu v krvi.

"Určitě?"

"Jo, protože kdybych ho dneska nepohlídala, kdo ví co by se mu stalo," protočila očima.

"Dobře, ale kde je Kankuro?" povzdechl si značně otráveně. Nějak se mu bratříček ztratil z dohledu.

"Nevím, odešel s nějakou... holčinou myslím," usmála se jako opravdový úchylák a dodala: "Taky sis mohl na dnešní noc někoho najít! Je ti osmnáct a pořád jsi s nikým nespal! Užij si, ne?!"

Gaara sebou nehnul ani brvou. Popravdě měl dost starostí s vesnicí, než s tím, aby si někoho našel. Vlastně ani netušil jak by to měl udělat, přitom hormony v něm kolikrát dělaly pořádnou paseku a často mu o tom Shukaku říkal. Jeho vlastní démon si z něj utahoval, protože by měl prý plnit své tělesné potřeby. Nechápal principy lásky. Sotva poznal tu sourozeneckou a přátelskou. K nikomu nikdy necítil nic hlubšího ani se po nikom neohlížel. Bylo to pro něj vážně těžké. Zvláště po tom čím si prošel.

"Užij si to," řekl jí na to jen a rozhodl se jít. 

Zde nebyla jeho tykev potřeba, takže šel poměrně na lehko. Zhluboka se nadechl nočního vzduchu a vyšel vstříc hotelu. V Listové bylo o dost tepleji během nocí. Opravdu krásné místo, musel uznat. Zvláště když léto končilo. Za chvíli zde byl podzim a on slyšel, že stromy jsou obzvláště krásné během tohoto ročního období. Rád by se zdržel, avšak povinnosti volají.

Blonďatý chuunin se potácel ulicí, vesele zpíval, žvatlal jedno přes druhé a snažil se najít správný směr. Jakoby zapomněl kde bydlí. Několikrát se mu povedlo zakopnout o rovnou zem, či o lampu, kterou zrovna míjel. Zanechával dost hlasitou, zvukovou stopu a někteří obyvatelé na něj akorát nadávali.

Chvíli mladého, opilého ninju sledoval pár tyrkysových očí. Jejich majitel přemýšlel proč vlastně vůbec pije, když na to nemá věk a neumí to. Sledoval jak si to míří naproti ceduli, záhy o ní sráží a padá na zem jak široký, tak dlouhý.

Velký Uzumaki Naruto. Známý snad po celém světě... Pomohl tolika lidem a jeho odvaha je proslulá... Silný uživatel větrné podstaty a mistr ve využívání, jak stínových klonů, tak rasenganu...

A porazila ho cedule.

Gaara jen protočil očima. Hodlal ho tam nechat a jít si lehnout. Sice beze spánku, ale určitě jeho démon bude mít další chytré řeči ohledně dospívání. Minule mu řekl, že by byl schopný se uspokojit přes jeho tělo, což nechápal jak by to udělal. Občas byl Shukaku otravný. Jak nějaká moucha stále bzučící v hlavě.

'Samozřejmě bylo vždycky zábavné sledovat jak se lidé páří. Přijde mi to zajímavé. Lidská těla umí být tak ohebná a citlivá...'

"Můžeš laskavě držet hubu?"

'Nemůžu za to, že seš nepohlavní blbeček.'

"Jestli sis nevšiml, tak jsem kluk."

'Wow! To mě potěš!'

"Seš dnes otravnější, než obvykle. Musíš pořád mluvit k sexu?"

'Hrozně ti to vadí? Znechucuje tě představa... jak v tomu říkáte... hmmm... ňader a vlhké jamky? Nebo raději bys dal přednost zúženému, pevnému zadku?'

"Asi tě vydědím... Co ti poslední dobou hrabe?"

'Jen se nudím a chci tě vytočit.'

"A já chci zase spát..."

'Neproviditelná prosba!'

Zavrtěl hlavou nad tím posledním rozhovorem. Nejraději by ho ze své hlavy opravdu vydědil. Zhluboka se nadechl a stáhl pohled z Uzumakiho válející sudy na zemi.

Rád by mu pomohl, jenže za tu opilost si mohl sám. Zase je to chlapec, který ho dostal z temnoty, věřil v něj a díky němu se z něj stal lepší člověk. Oba měli společné v podstatě hodně: srdcervoucí minulost, neměli rodiče, nikdo kdo by k nim vzhlížel, jejich otcové byli oba Čtvrtí a jsou jinchuuriki dvou nejnebezpečnějších démonů. Od doby, co se z Gaary stal Kazekage, vypadalo vše zcela jinak. Rada ho kolikrát nebrala vážně kvůli tomu jak je mladý. Stále je to teenager a ať je jakýkoliv, touží po kontaktu a zábavě s vlastními vrstevníky... S vrstevníky, kteří než aby trhali partu, raději ho nechali samotného. Potvrdil mu to dnešní večer a on se cítil... Divně... Prázdně, opuštěně.

Naruto byl jeho úplný opak. Kolikrát mu to záviděl. Extrovertní chlapec s veselou povahou a příjemným úsměvem, kdežto Gaara si zachovával klidnou tvář, v tak mladém věku jednal jako dospělý a byl poměrně chladný, někdy nepříjemný a poněkud introvertní. Držel si u těla jen ty, kterým doopravdy věřil. Oba byli zcela jiní, přirovnal by to k listu, který má každou stranu jinou. Není to tak, že se opaky doplňují?

S povzdechem zamířil k válejícímu se ninjovi, aby mu pomohl vstát. Tohle začíná být doopravdy trapné. Proč to jen dělá?

"Ta zem je moc pohodlná, však?" utrousil Gaara tiše a vytáhl jej za paži.

"Hoooo! Chce... s-sh mn-nou boj! Polď! Dělééj!" vyhrkl, jazyk se mu pletl a zlým pohledem probodával nevinnou zeminu. Zahrozil jí pěsti.

"Kdybys na ni nespadl, nemuselo by k tomu dojít. Pro dnešek ji ušetři. Vyřešíš si to s ní zítra," navrhl mu Kazekage a nahlédl do tváře o dost vyššího mladíka. Překonával ho nejvíce o půl hlavy a jeho tělo celkově narostlo. Ta svalová hmota, široká, mužská ramena, v obličeji postupně dospíval... hmm~ Kdyby byl holka, šel by z něj do kolen.

"Máš... te-te-teď-ď... šťastná, hííík!"

"Myslíš spíš tím, že má štěstí, ne?" hádal rudovlásek, lépe si ho podchytil, aby nespadl.

"Jo! Jdééém! Huuuuu!" zachichotal se. Nepoznal Gaaru. Na to byl až moc sťatej. Jen se nechal vést domů a celou dobu zpíval písničky, které sem tam zaslechl. Nemohl si pomoci. Klopýtal vedle svého společníka.

Sabaku by se hanbou nejraději propadl. Z druhého těla sálalo velké teplo a tváře měl krásně červené. Na chvíli se nad tím pozastavil. Vždycky miloval modrou. Jako malý sledoval jasné nebe a bolest v něm byla menší a menší. Nyní měl možnost sledovat nebe i v noci. Na chvíli zapomněl dýchat. Odrazoval jej pach alkoholu, takže růžovějící Kazekage uhnul pohledem do strany. Ano, jeho kamarád byl přitažlivý. Sám se přistihl při myšlence, že je takhle vlastně roztomilý. Shodil to na hormony v těle i hlavě.

Dotáhnout opilého Naruta domů byl pro mladého Kazekageho ten nejnáročnější úkol. Oddechl si teprve, až se mu povedlo kroutícího blondýna dostat do postele. Využil by k tomu písek, samozřejmě že ano, jen měl u některých částí problém ho vůbec ovládat. Úlevně vydechl, Naruto se převaloval sem a tam, mumlal zcela nepochopená slova a vlivem alkoholu mu bylo sakra teplo.

"Má-áááá milááá neplkej, neplkej! Na na na nááá!"

"Neplkej, cože..." podivil se rudovlásek stojící u postele, "um, půjdu ti pro vodu," zamumlal tiše. Tohle byl tak velký trapas! Dával si pozor, aby nezakopl o oblečení, které tu leželo všude po zemi.

Malý byteček. Hned bylo vidět, že tu žije sám. Samotářský život se však Narutovi moc nelíbil, zase nebylo na výběr. Neměl rodinu, přítelkyni, nikoho, s kým by tohle sdílel. Gaarovi ho bylo líto. Sám tohle zažíval. Tu samotu a bezmoc s tím cokoliv udělat. Maličko se mu ho zželelo a už rozuměl proč se nechtěl střízlivý vracet do takového ticha. Napustil do sklenice vodu a vrátil se za ním.

"Je to neplakej, ne neplkej, ano?" jeho zpěv mu doslova ničil ušní bubínky. Kdyby tak neječel a nebyl falešnej!

"No jo, no jo," zamumlal přiopile a pokračoval ve zpěvu: "Neplakej, neplakej, hej! M-moje... mil-lá sedí u potoka... Na na na na... Hhhhh, jsem tak sám..." poslední větu nezazpíval, spíš ji tak smutně vydechl. Přestal se tak vesele culit, přetočil se na záda a vydal zoufalý sten: "Pořád... sám..."

Gaara ztuhl. Na sucho polkl a odložil sklenici na noční stolek. Ten by mu mohl vyprávět! Znal, a stále den, co den poznává ten pocit. Moc škaredé. Oddělovalo je to od ostatních lidských bytostí, protože jsou co jsou.

"Teď nejsi sám. Jsem tu s tebou a zůstanu, ano?" prohodil jemně a zkusil se usmát. Po těch letech kdy se mu nepovedlo něco takového na tváři vyčarovat, to konečně zvládl. Konejšivě pohladil mladého ninju po vlasech. Snad mu tak pomůže od smutku. Sestra jej tak často hladila na utišení.

"Bud-bud... eš... Ehm... Tu?" ujišťoval se Uzumaki. Rudovlásek mu na to kývl hlavou.

"Ale sundej si aspoň boty," zamumlal tiše. Kdoví do čeho šlápl a bude to mít v posteli. Přišel si jak matka starající se o své dítě. Nad tou představou se musel zašklebit.

"Hmm," zabručel světlovlasý a doslova je ze sebe skopal. Potom pohlédl na mladíka nad sebou: "Poď sem... chci... huh, ň- eco... říct," vypravil tajemně. Možná tím zaujal pozornost mladého Kazekageho, tudíž se přiblížil obličejem k jeho.

Vůbec nečekal nějaký útok z Narutovi strany, plně mu věřil, takže ho hodně překvapil jeho příští výpad. Dvě opálené dlaně jej chytly za ušima a přitáhly do krátkého polibku. Netrval vůbec dlouho a zatímco ztuhlý zrzek vykuleně sledoval opálenou tvář před sebou, Naruto se toho plně jal. Teprve s jazykem na rtech prudce cukl a odstrčil ho od sebe.

"Co to kruci děláš?! Hej!" vykřikl z míry vyvedený Gaara, chtěl od něj odstoupil, jenže blonďatý ninja to čekal, tak ho chytil za pas a stáhl k sobě. Stačila mu pečeť na jedné ruce, aby jeho vrozené jutsu zafungovalo.

Naruto se opilecky zasmál, volnou rukou opatrně pohladil tu s pečetí a jemně ji sevřel. Byla tak teplá a jemná.

"Copak? Se mě bojíš?" zeptal se tiše, trochu zastřeným hlasem a napřímil v zádech, aby byl vyšší. Jeho modravé duhovky se postupně slévaly s červenými vodami, značící o vlivu devítiocasé lišky.

Mladý Kazekage nikdy v podobné situaci nebyl. Nevěděl jak by se zachoval, ale rozhodně to nebylo normální! Udržoval si klid ve tváři, pohledem sklouzl po ruce držící tu jeho a musel žasnout nad její něžností. Držel ho překvapivě lehce, zvládl by se vytrhnout, jenže... je tohle u přátel normální? Být u něj tak blízko? Upřeně sledoval jeho obličej, měl ho lehce narůžovělý, paže opínala útlý pas zrzka, lehce se přesunula a v mžiku ho dostala svou příští kořist zády na postel.

"Poč-počkej! Ne!" vyhrkl napůl překvapeně, napůl něčím, co nedokázal identifikovat. Stále se chtěl bránit, cítil ze světlovlasého pach alkoholu, jenž ho odrazoval.

Uzumaki se nosem otíral o světlou pokožku, nasával chlapeckou vůni s odérem strachu. Z jemného držení se stalo o trochu silnější. Vůbec o sobě nevěděl, jen věděl, že pod sebou má křehké a hřejivé tělíčko. Doslova tu neznámou, exotickou vůni nasával jako drogu.

"Na-Nar-Naruto... Co to...?" zakňoural potichu. 

Chtěl se nějak bránit, jenže po chvíli zjišťoval, že tyto pokusy sám od sebe vzdával. Překvapeně vydechl, do líc nahrnula červeň, když pocítil teplé rty na krku. Paradoxně jej to přimrazilo na místě a vyslalo malý elektrický proud od místa kde se jej dotkl. Projelo to celým tělem, skončilo u slabin a on se otřásl. Zajímavý pocit...

To jsou... příjemné pocity. Co to... je...? Pomyslel si Gaara v duchu a objal svého přítele okolo ramen. Tohle vůbec neznal a zcela nový výboj emocí na něj udělal dojem. Naruto jej poněkud hruběji chytil za stehno a zvedl ho nahoru.

"Ale-"

"Pšt... potichu," zamručel hrdelním tónem. Blonďáček mu rychle přiložil prst na rty, zvědavě přejel palcem po tom dolním a velice ho zaujaly ty svítivé, tyrkysové oči. Ve tmě se zdály tak veliké a svítivé!

"Jen... užívej... si to..." zašeptal tiše, pohladil ustrašenou tvář a přivlastnil si vášnivě pootevřené rty.