Je květinou nad dívkami,
ta jež miluji,
růží nad růžemi,
jež sleduji.
V nitru pro ni plám!

~~~~~

Hrad byl hotov, zbývalo poslední ochranné kouzlo. Všichni čtyři kouzelníci si stoupli vedle sebe a chytili se za ruce. Salazar díkybohům stál na kraji vedle Helgy. Tu jedinou chtěl za ruku držet - nejen při kouzlení.
,,Žehnám tomuto místu," začal Godric, ,,nechť zde naleznou domov odvážní rytíři bojující za pravdu a čest."
,,Žehnám tomuto místu. Ať tu naleznou poznání ti, kteří touží po moudrosti," pravila Rowena.
,,Žehnám tomuto místu a žádám bohy o jejich ochrannou ruku. Kéž zde najdou útočiště lidé laskaví a pracovití."
,,Žehnám tomuto místu. Snad najde sem cestu každý, kdo vyniká ve svých schopnostech nad ostatními," pronesl Salazar a ucítil, jak Helga přejela svým palce po hřbetu jeho ruky, následně ho pustila.
,,Zvládli jsme to," řekl Godric a usmál se. ,,Budeme popíjet víno do dnešní noci do zítřejšího jitra!"
Helga se lehce zasmála a odpověděla, že je to krásný plán. Pak se šli projít kolem svého (vskutku úchvatného) díla.

Hostinu připravovaly dámy. Helgu bavilo Rowenu učit, jak používat zaklínadla při vaření. A Rowena velice ráda získávala nové zkušenosti. Godric mezitím zmizel do lesů. Salazar bádal ve svých knihách.

Uprostřed Velké síně seděla čtveřice u dřevěného stolu. Popíjeli víno. Godric vyprávěl vtipné historky z dob, kdy ještě sám putoval zemí a snažil se kouzly získat peníze. Nejvíc se svým příběhům smál on sám.
,,Vykouzlete nám hudbu, nejdražší Roweno," požádal Godric. Rowena si procvičila prsty, pak provedla pár elegantních pohybů rukama a celým sálem se začaly rozléhat tóny loutny a fléten. Godric vyzval Rowenu k tanci. Byli si blízcí, znali se celé roky. Helga byla stranou, ale byla s tím smířená. Měla Godrica i Rowenu ráda a přála jim jejich vřelé přátelství. Pozorovala s pobavením, jak Godric trochu přiopile klopýtá a Rowena poskakuje kolem něj. Byli rozkošně nešikovní. Pak se její pohled stočil k Salazarovi, ten její pohled opětoval, stydlivě sklopila zrak. Nepřála si, aby ji načapal, když na něj koukala. První tanec skončil a hned se ti dva pustili do dalšího křepčení. Helga sebrala všechnu svou odvahu, zhluboka se nadechla a natočila se zpět k Salazarovi.
,,Prosím, zatančete si se mnou. Tato noc je památnou. Chci na ni proto mít ty nejkrásnější vzpomínky."
,,Mohu vám zachránit život, dokážu zničit své nepřátele, zvládnu uhranout sedláky, ale tančit neumím," řekl Salazar.
,,Nemusíte být zdatným tanečníkem. Já si víc cením snahy," uklidnila ho Helga. Salazar se na ni dlouze zadíval. Nerad tančil, možná ani nikdy pořádně netancoval... Ale možnost být Helze nablízku byla tak lákavá. Nakonec vstal.
,,Ale budete mi dlužná," varoval ji jemně. Helga se rozzářila a přikývla, že souhlasí. Narozdíl od podnapilé dvojice se Helga pohybovala ladně. Něco mezi tancem a čarováním, každé její hnutí bylo mocné a naplněné něčím výjimečným. Salazar byl okouzlen. Pohyboval se o poznání pomaleji. Snažil se napodobovat její pohyby. Nejvíc se však soustředil na její usměvavou tvář. Helga dokázala prozářit jeho chladný a temný svět. Tak snadno a nevědomky dokázala očarovat muže, který už ani nevěřil, že má v sobě nějaké srdce!