Avšak já a má pravá láska
se již nesetkáme...

~~~~~

Helga ještě sedm let čekala na Salazarův návrat. Každý den šeptala své modlitby do vánku. Prosila bohy, aby ho přemluvili. Bohové však nejspíš měli na práci důležitější věci, než navrátit Helze její lásku. Každou noc snila o jeho náruči. Každé ráno se budila s nadějí, že se objeví u brány a ona mu bude moct předat všechnu svou lásku. Po sedmi letech však vzpomínky vybledly a její láska k Salazarovi se přetvořila do sladkobolného pocitu v hrudi. Teprve poté své srdce otevřela jinému muži. Tak trpělivě čekal, až Helga došla k závěru, že tento muž stojí za to, aby se do něj zamilovala. Byla to jiná láska. Nikdy se neopovážila lásku k manželovi a lásku k Salazarovi porovnávat. Provdala se za mladého rytíře, který jí byl věrným manželem. Porodila dvě děti, které nade vše  milovala.

Brávala si svá dítka na klín a vyprávěla jim o tom, jak Bradavice vznikly. A kromě strýčka Godrica a tetičky Roweny nezapomínala zmínit i mocného čaroděje jménem Salazar Zmijozel. Její muž se vždy při jejím vypravování usmíval. Obdivoval svou ženu, protože pomohla založit velkolepou školu čar a kouzel. Sám pocházel z mudlovské rodiny a byl vděčný, že patřil do světa své ženy.

Nemyslela na něj často... Občas se ale její úvahy zatoulaly Salazarovým směrem. Dokonce čas od času zaslechla příběhy a povídačky o tajemném čaroději, který bloudí Anglií. Znělo to skoro jako výmysl... Jako báchorka podobná Krysařovi. Přesto Helga věděla, o koho se jedná a její srdce vždy zalila radost. Je stále naživu, je v pořádku... A snad je i v bezpečí. To Helze stačilo ke štěstí.