Klepal jsem se zimou a chvilku hypnoticky sledoval krajinu venku. Byl to jediný pohled kde byl osluneční světlo, kde to, no žilo, sice tam byl jen sních a stromy co vypadali jak bez života, ale furt lepší než v tmavé kleci. Pískání myší jsem ignoroval a seděl na tvrdé posteli co byla těsně nad zemí. Na zápěstích jsem měl jemné otlačeniny od pout. Zaklonil jsem hlavu a bouchl se temenem do zdi, zavřel jsem oči a pátral ve vzpomínkách. Ten sen, bál jsem se, že tohle všechno mne změní, že zešílím. Už teď jsem umíral na bláznovství z tý samoty, ticha a tmy. "Už blázníš?" Zasmál se muž od ochranky a hodil na zem jídlo "jsi tu teprv 30inut a už to nedáváš?" Zasmál se a bylo poznat jak čeká kdy to vzdám, kdy všechno vzdám. Zavrčel jsem na něj, i když odcházel ale kopl jsem do nohy postele, než přijít o jídlo které tu bylo jednou a pro ty poslušnější dva krát denně.

Smích však nepřestával, mepatřil však ochrance, ale někomu vedle mne. Nechápavý pohled mi padl na pravou stěnu samotky. "Jsi slabej kus mladej" pobaveně řekl muž hrubým hlasem. "Jedna rvačka?" Uchechtnul se. Sice nás dělila tlustá chladná stěna, ale já stejně cítil na sibě jeho pohled s nadzvednutým a nechápavým pohledem. "Jo" zamrmlal jsem. May by mne za tohle vynadala, ale bavit se s vězněm nebylo taky nejlíp. "Hmmm chápu těžkej případ" bouchnutí do zdi. Už jsme jen mlčel a ošil se zimou. "Moc dlouho tu nevydržíš" přestal se smát a zvážnil. "Tohle místo je ledová kopka. Nastydneš, zraníš se, je jim to fuk, jen když se tě zbaví" rána jakoby ti misku s jídlem hodil o zeď. "Aha-a" nebylo mi zrovna do řeči. "Ale no tak, mladej kluk, kterej se hned dostane na samotku? Někdo tu chce aby jsi umřel... A když se mu to nepovede, tak tě zabijou sami" začal boxovat do zdi či co? Nechápal jsem zvuk a pak když vypadla jedna kostka ze zdi jsem se lekl a uskočil. "A tomu si říkáš kriminálníl" zasmál se. "Jsem nechtěnej, nikomu bych nikdy neublížil" zamračím se a setkám se s pánem s věkem k mému mrtvýmu otci. "Jasně" zakroutil hlavou. "Jsem Anthony...říkej mi Tony" podal mi ořes díru ruku. "P-peter" podal jsem mu nejistě ruku a zas odstoupil. "Nemusíš se bát mladej, jen ti chci pomoct" zasmál se, ale to přerušila ochranka co kontrolovala vězně. "Dej tu kostku zoátky jiank jsme v háji" udělal jsem to a už teď litoval, že jsem s někým navázal kontakt. Přeci nechci problémy.