Paprsky dopadaly na školní lavici a nutily mne se pořád dívat z okna ven. Škola dnes byla nudná a mně zbývala poslední hodina. Nedočkavě jsem začal bubnovat prsty do dřevěné desky. Ned spal, tak jako polovina třídy, jediný já byl myšlenkama jinde.

Představoval jsem si, jak mi vítr brouzdí skrz vlasy, necítím se jak v kleci, zavřený někde v malém pokoji. Jsem jen volný, houpu se po Queensu a pobrukuju si mou oblíbenou písničku. Pomáhám lidem a vyřeším nějakou tu loupež nebo přepadení. Potom si sednu na střechu, konečně sundám i tu masku a jím si svou svačinu a čekám až bude klid, teda May se bude vracet domů a já tenhle život budu muset zavřít na kratký čas toho dne. Těšil jsem se i na večerní oblohu, plnou hvězd a jak to budu pozorovat ze střechy mrakodrapu.

Tohle byl můj opakující den, který mne bavil. Jen dnešní škola byla zdlouhavější. Jen jak jsem uslyšel školní zvonek, vystřelil jsem a rychlou chůzi odešel spolu s ostatními.

Člověk by si nalhával, že vše dopadne dobře, ale ono ne. Zrovna jsem se chystal domů, když v tom začal šíleně hučet alarm u banky. Začal teda boj, já proti lupičům. Můj sen o pořádné akci se mi splnil, bohužel jiným směrem než jsem si přál.

__________

Konečně přijela policie, dokonce i FBI, což mne překvapilo. Jeden z lupičů, díky mé nepozornosti, zabil jejich vůdce a já měl malér, jelikož použil rukavice a ty následně uklidil, takže jsem byl jediný kdo měl něco na rukách. „Tímto vás zatýkáme pane....“ nestačil jsem se divit, jak rychle mi nasadili pouta. Teď mohl celý svět znát kdo jsem. Povzdechl jsem si, když mé jméno ihned vyslovil, po tom co mi sundal masku. „Pane Spidermane, teda pane Parkere“ teď jsem nesnášel známé jméno Parker  co se před pár lety tyčilo v celém New Yorku.

Aloha guys I hope you like new my book abiut Starker, tak uvidíme kam se až tahle kniha posune 😅😘😇