Jeli jsme v autě do vězení, do toho nejvíc hlídaného, nebezpečného a děsivého místa, které se mohlo pyšnit, kolik vězňů napravili jen díky drsným podmínkám v chovaní a nebo také kolik vězňů zabilo jiné vězně, dokonce v tom měli i prsty poldové co tam hlídají.

„Jste hrdina, věřím, teda doufám, že jste to nebyl vy, ale důkazy vedou k vám....“ řekne detektiv. „Mám ale pro vás nabídku, když dokážete, že jste hrdina a né vrah.... Tak vás z toho obvinění vymažu“ nechápavě jsem se na něj díval. „To vězení určitě znáte “ pokýval jsme hlavou, „když záhadným způsobem zajistíte, že ti co to provozují, dělají to co dělají, že tam vězni i umírají, tak jste volný“ řekne a v tu ránu se i zastaví auto u věznice.

Můj horor začínal, nejen, že každý bude mít otázky, ale co tisk? I ten se brzy dozví kdo je Spiderman a tady mne sežerou, zabijou mne když se nebudu moc bránit. Můj strach rostl, ty pouta na mých zápěstí, byly tak těsené, ani vykroutit se nedalo.
Můj život se tady rázně a rychle změnil, to co jsem znal jako každodenní nutnost, povinost a normalitu, se mi teď zdálo jaki vzdálené a nemožné. I já se změnil.

Když mne vedli do mé cely, snažil jsem si nevšímat a neposlouchat posměch těch dospěláků. Vlastně proč jsem skončil zde? V této věznici se nehraje na věk, pohlaví a podobně, tady jde jen napravit, případně umučit a zabít vězně. Horší je, že opuštěná věznice daleko od města, byla jen dočasná, kdo si zasloužil být zde, zůstal tady. Kdo udělal problém a šel na samotku, toho převezli na druhou jejich věznickou základnu. TA je jenom obklopena sněhem a ledem, pustinou, kde útěkář zmrzne. Jste jen na samotce a nic než tmu a proužek světla nevidíte. Děsivá muka přicházela. Měl jsem samostatnou celu a doufal, že se nedostanu do průšvihu, aby mne převezli...