"To nemyslíte vážně!" zakřičela jsem na své bratry a Minu. Od včerejška jsem s nimi nemluvila. Neopustila jsem totiž svůj pokoj. Neměla jsem na to sílu, náladu a hlavně kuráž. Až teď si uvědomuji, co všechno jsem řekla. Nejsem si jista, zda na mě nejsou naštvaní. Svým způsobem jsem je urazila a k tomu dodala, že mi jejich přítomnost připomíná mé prokletí. Já jsem taková kráva! Nejraději bych si dala facku.

"Ano Momo, myslíme to vážně. Pozítří přijedou členové různých Japonských mafií. Vila není nafukovací, tím pádem potřebujeme uvolnit pokoje. Sana bude spát u tebe. Vždyť je to jenom na týden," řekl rázně Yoongi, jako by mi tím naznačoval, že se o tom už nehodlá bavit. Jenže já si nenechám srát na hlavu. Tohle mi nemůžou udělat. Ví, jak moc ji nesnáším a přesto chtějí, aby spala u mě na pokoji.

"V žádném případě! Sana nepřekročí práh dveří!" zkřížila jsem ruce na hrudi a zamračeně si prohlédla ostatní. Stále nechápu, kde se ve mě ta odvaha bere. Momo, mlč! Jenže ono to nejde. V krvi mi koluje adrenalin a já to nemůžu zastavit. Nechci jim ale ublížit ještě víc. Vždyť jsou pro mě rodina, proč na ně křičím?

"Momo-ah, bude to jenom na týden a přes den tu být nemusí. To přeci zvládneš," pokoušel se mě uklidnit Jimin.

"Říkám ne a nenuťte mě to opakovat!" řekla jsem, jako by to bylo poslední slovo téhle hádky. Jenže oni prostě nepoleví. Co na tom nechápou? Na mém místě by se zachovali stejně. 

"Hirai Momo, my jsme se tě nepřišli zeptat, ale oznámit ti to. Je to rozhodnutí celé mafie, tak v tom nedělej bordel a přizpůsob se kurva! Začínáš být zátěží, pro nás pro všechny. Tak si laskavě přestaň vymýšlet a pro jednou drž hubu, jasné?" řekl velice hrubě Taehyung. Z jeho slov se mi začaly tvořit slzy. Dalo mi hodně zabrat, abych se nerozbrečela. Popotáhla jsem a sklopila zrak k podlaze. 

Ostatní byli v šoku z Taehyunga. Všichni o něm věděli, že je hrubý a tak podobně, ale na mě nikdy nekřičel. Nebo jen výjimečně, ale význam té věty byl překvapující. Nikdo nevěděl, co říct. I Tae si po chvíli uvědomil, že to nejspíš trochu přehnal. Zvedl se z křesla a došel až ke mně. Zvedl mi bradu a podíval se do mých uslzených očí. Objal mě, což je u něj taky něco ojedinělého. 

"Promiň, nechtěl jsem být tak hrubý," zašeptal. Obličej jsem schovala do jeho hrudi a nechala pár neposedných slz sklouznout po mém obličeji. Tae se po chvíli ode mě odtáhl a prstem mi utřel slzy z tváře. Lehce se usmál, což jsem musela napodobit. Ani jsem si nevšimla, že se vedle nás objevil Jin.

"Momo, zkus na tom hledat ty pozitivní věci. My budeme mít volno, Lady Sharon je tady a přijedou jsem mafiáni. Jen si vzpomeň, jaká to byla legrace naposledy. Budeme zas všichni spolu, jako když jsi byla malá. To tě netěší?" zeptal se trochu zklamaně. V duchu jsem se seřvala, protože když je Jin smutný, je to hotová katastrofa. Neudržela jsem se a objala ho.

"Samozřejmě se těším Oppa! Omlouvám se, dělám všechno složitější," řekla jsem omluvně. Kluci se zvedli a postupně jsme se objali. Jakmile mě pustili, dostala jsem nápad.

"Ale slibte mi, že mě nenecháte napospas tomu blonďatému ďáblu. Půjdete se mnou všichni povinně do města. I ty, Mina Unnie!" došla jsem ke své Unnie a přitáhla ji do objetí. Vyhrožovala jsem, že pokud odmítnou, už Minu nikdy nepustím. Bratři se dali do smíchu a postupně všichni souhlasili. Donutilo mě to se zasmát. Už mám zase dobrou náladu.

Odešla jsem do svého pokoje, který sdílím s Taehyungem. Když tu nejsem, bydlí v jednom pokoji s Jiminem a Jungkookem. Můj pokoj je rozhodně pohodlnější a hezčí než to jejich bojové pole. Teď bych docela ocenila, kdyby mě nepronásledoval a šel si po svých. Snaží se mě naštvat ještě víc? Jako by nestačilo to divadlo u Momo v pokoji. Měla jsem chuť mu vlepit facku, takhle s Momo mluvit nebude!

"Kam si myslíš, že jdeš?!" zeptala jsem se naštvaně.

"Proč na mě zase řveš? Co jsem udělal tentokrát?" tón jeho hlasu se mi vůbec nelíbil. Připadala jsem si, že jsem něco podřadného. V tom má hošánek smůlu, v mafii jsem v žebříčku výš.

"Nehraj si na hloupého, Kime Taehyungu. Vůbec nebylo zapotřebí, abys na Momo křičel. To bych ještě nějak překousla, ale řekls jí, že je pro nás zátěží? Zbláznil ses?! Buď rád, že jsem ti zatím nevrazila," řekla jsem rázně a posadila se ke stolu, co se nacházel v mém pokoji. Potřebovala jsem se podívat do papíru, ale s touhle náladou toho moc neudělám.

"Kdybych jen mlčel, nesouhlasila by. Měla bys mi ještě poděkovat," nechápavě jsem se na něj podívala. Jak může něco takového říct?! Má s nad místo mozku kedluben anebo co? Divím se, že jsem ho ještě nezabila. Kdybych totiž nemusela cestovat do Států, určitě bychom už spolu nebyli. Nezvládli bychom to, proto je pro nás odloučení tak důležité.

"Radši mlč," snažila jsem se soustředit, ale moc mi to nešlo. Rozptylovalo mě, jak se prohrabává ve skříni, jak si prohlíží knihovnu i jak se na mě dívá. Proč pro něj musím mít takovou slabost?

"Přestaň na mě zírat, nebo vypadni," řekla jsem aniž bych se na něj podívala. Slyšela jsem kroky, a proto jsem se snažila uvolnit. Docela mě překvapilo, když položil ruku na mé rameno a sklonil se, aby mi mohl zašeptat do ucha.

"A co kdybys přestala pracovat na těch hovadinách a zírala na mě?" jeho tichý hlas mě dokáže dostat do kolen. Jak obrazně, tak i doslovně. Povzdechla jsem si a zvedla se do židle. Ušklíbl se, protože jeho plán vyšel. Moc dobře ví, že neodolám, pokud se jedná o sex s ním. Ani nemusíte hádat, co následovalo. Musím říct, že už jsem to stejně dlouho potřebovala.

Procházela jsem mezi uličkami obchodu a obdivovala vystavované oblečení. Musím si koupit něco na sebe, když přijede tak vzácná návštěva. Dostala jsem zakázáno si s sebou do vily přivést své princeznovské šaty, proto musím improvizovat. Stejně bych si ani jedny na sebe nevzala. Na můj vkus jsou příliš dětské. Chci být ohromující a hlavně musím ukázat, že nejsem nějaká křehká princeznička. Tohle všechno musí moje šaty vyzařovat.

Jimin mi doporučil tuhle prodejnu, chodí sem s Taehyungem nakupovat obleky. Musím uznat, že je to tu pro mafiány přímo stvořené. Je těžké si vybrat. Když už padla řeč o Jiminovi, než jsem vyrazila, soukromě jsme si promluvili. Doporučil mi, ať při pobytu mafií na sebe tolik neupozorňuji. Nejen kvůli své bezpečnosti, ale také kvůli Momo. Tyhle akce jsou pro ni důležité jako jediná dcera vůdce. Nebylo by dobré, abych ji zastiňovala, i když to pravděpodobně půjde těžko. Přece jenom, jsem princezna Japonska. Sice z vedlejší linie, ale stále princezna.

Původně jsem Jiminovu prosbu chtěla ignorovat a užít si víc zábavy, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Dozvěděla jsem se, že budeme s Momo sdílet týden její ložnici. Jako by někdo vyslyšel má přání. Nechci riskovat, že mě jako pomstu udusí polštářem. I když si myslím, že k tomu nemá daleko. Jak by řekl Jimin, pro svoji bezpečnost nebudu nic riskovat.

Už jsem to tu prošla celé, ale stále si nemohla vybrat. Všechno je tak krásné, nejraději bych jim to tady vykoupila. To není až tak nemožné, ale nechci na sebe upozorňovat. Nakonec jsem si vybrala dvoje šaty. Jsem tak nerozhodná. Snad si to do jejich příjezdu rozmyslím, které šaty mi budou dělat společnost na zahájení.

(Pomozte mi vybrat, které šaty bude mít Sana. Sama se totiž nedokážu rozhodnout, takže budu ráda za jakoukoliv pomoc. Moc děkuji, alespoň se do příběhu taky zapojíte. *Annie*)

Pečlivě zabalené jsem je odnesla do vily. K mému překvapení jsem nebloudila dlouho. Už si to tady začínám zapamatovávat. Šaty jsem pověsila na ramínko, aby se nezmuchlaly. Nechci je dávat do skříně, a proto si budu muset ohlídat, aby mi do pokoje nikdo nechodil. Chci, aby to bylo překvapení pro všechny.

Teď jsem nevěděla, co dělat. Kluci měli dost práce s přípravami a já je nechci rušit. Sharon je bůhvíkde a Momo teď úmyslně hledat nebudu. Ne po tom, co se stalo včera ráno. Možná jsem ráda, že jsem ji dnes ještě neviděla. Bylo by asi dobré, kdybych jí teď dala chvíli prostor. Zábava počká do pozítří, pak už se nebudu krotit. Co se ale krotí těžce, jsou moje touhy. Zkontrolovala jsem čas na telefonu. Už se pomalu, ale jistě smráká a blíží se večer. V myšlenkách jsem dostala skvělý nápad. 

Začala jsem štrachat ve své skříni. Když jsem našla ty kusy oblečení, co jsem hledala, vyrazila jsem opět do města. Tentokrát na druhou stranu, kde jsem to ještě moc neprozkoumala. Kluci říkali, že je tam jeden dobrý bar. Chvíli mi trvalo než jsem ho našla. Spíš on si našel mě, protože já vůbec netuším, kde se to teď vlastně nacházím. Jsem zvědavá, jak se odtud dostanu zpátky. Teď to nebudu řešit. 

Jakmile jsem vešla dovnitř, byla jsem mile překvapena. Bar byl útulný a působil dobrou atmosférou, ale hlavně tu bylo narváno. Čím víc lidí, tím víc možností. Zamířila jsem k baru, ač to nebylo zrovna jednoduché. Po pár minutách jsem se konečně dostala na řadu, protože přede mnou barmana zaměstnávala nějaká skupinka mladých. 

"Co to bude slečinko? Drink nebo chceš zarezervovat pokoj? Už máme jen pár, takže dlouho neváhej," ušklíbl se na mě barman. Tohle mění moje plány. Jestli tu jsou pokoje, nebudu muset rozbíjet další kameru na záchodech. Přikývla jsem tady na nabídku. Jenže barman chtěl vidět moji občanku. Ještě že si s sebou vždy nosím tu falešnou, abych se vyhnula potížím. Nic nenamítal a dal mi klíče od pokoje a rovnou namíchal drink.

Posadila jsem se na barovou židli a zatím analyzovala situaci. Bylo tu spoustu krásných a hlavně atraktivních lidí. Škoda, že si musím vybrat jen jednu. Zapojila jsem se do konverzace těch mladých, kvůli kterým jsem musela tak dlouho čekat. Jak jsem stihla pochopit, slaví narozeniny jednoho kluka. Předstírala jsem zájem a tím si získala jejich sympatie. Netrvalo mi dlouho než jsem si jednu holku omotala kolem prstu. Už stačilo, aby se opila. 

To nebylo zas tak těžké, protože se furt objednávalo a pilo. Měla jsem štěstí, že se kousek ode mě nacházelo umyvadlo barmana. Když se na mě nikdo nedíval, obsah sklenice jsem vylila. Samozřejmě jsem už nějaký ten alkohol v krvi měla, to bych si nemohla odpustit. Postupně se už začali balit a že už půjdou.

"Yua, nechceš tu ještě chvíli zůstat? Mám tu zarezervovaný pokoj," zašeptala jsem ji do ucha. Už byla značně opilá, a tak přikývla. Jejím kamarádům to nepřipadalo divné a odešli. Jakmile mě už nikdo neotravoval, začala jsem postupovat. Chytla jsem ji za předloktí a táhla do vyššího patra, kde se nacházeli pokoje. Našla jsem ten správný, a jakmile jsme byly uvnitř, zamkla jsem.

Byla tak opilá, že už si ani neuvědomovala, co dělá. Nevadilo mi, že její polibky smrdí alkoholem. Kdyby mi záleželo na estetice, nikdy bych si neužila. Oblečení jsem z nás strhala rychlostí blesku. Samozřejmě platilo stále stejné pravidlo. První musí uspokojit mě, a potom se rozhodnu, jestli může dostat odměnu. její jazyk byl hbitý a prsty dlouhé, tím pádem jsem si to maximálně užívala.

"Jsi tak dobrá děvka," zasténala jsem ji do ucha, když jsem se přiblížila k vrcholu. Oplatila jsem si její služby, že sténala, jak pominutá. Škoda jen, že jsem jí musela říct svoje falešné jméno, kvůli rezervaci tohoto pokoje. Za celou dobu jsme stihly tři kola, než jsem jí úplně zničila. Jsem si jistá, že si zítra nebude nic pamatovat, protože alkohol udělal práci za mě. Oblékla jsem se a co nejrychleji odešla z baru. Klíče jsem nechala u ní.

Díky navigaci jsem nakonec domů došla, ale bylo už kolem třetí ráno. Byla jsem opravdu dost unavená. Kdo by taky nebyl, ale na druhou stranu jsem byla spokojená. Moje touhy byly zkroceny a na nějakou dobu budu zase v pořádku. Jen doufám, že příště pode mnou nebude sténat nějaká random děvka, ale krásná princezna mafie.

... Princezna Mafie ...