Vím, že sem nikdy nic nepíšu, ale abyste nebyli zmatení, objasním jednu věc pro ty, co BTS moc neznají. J-Hope, Hoseok a Hobi je jedna a ta samá osoba stejně jako Suga a Yoongi. Chtěla jsem to tady objasnit, jelikož u těchto dvou používám častěji jejich stage name, na rozdíl třeba od RM, kterého nazývám jeho jménem (Namjoon). Doufám, že vás to nemate. Kdyby ano, napište mi do komentářů a já se pokusím s tím něco udělat. *Annie* 

Noc nebyla vůbec klidná. Posledních pár dní pohltily Tokio bouře. Déšť bubnoval na okna a blesky jednou za čas osvětlily celý můj pokoj. Nebála jsem se bouřek, ale zas nemůžu tvrdit, že mi hlasité hromy nevadily. Bylo to strašidelné, ale jakmile jsem se nacházela ve vile, cítila jsem se bezpečně. Uslyšela jsem, jak na starých hodinách na zdi mého pokuje odbíjí třetí hodina ranní.

Různě jsem se převalovala a sem tam nahlédla do svého telefonu. Na něco jsem totiž čekala, neboli spíš na někoho. Tak moc jsem doufala v zprávu od jedné konkrétní osoby, kterou jsem už několik měsíců neviděla. Přeji si, aby se mohla co nejdříve vrátit. Čekám na zprávu od Miny Unnie. V Texasu, kde se teď nachází, je čas oběda. Snad si udělá trochu času a napíše mi. Jako by bylo moje přání vyslyšeno a můj telefon na krátkou chvíli zavibroval.

Unnie🐧: Momo-ah, proč nespíš?

Momoring🍑: Chci si s tebou povídat. Máš teď čas? Nerada bych tě zdržovala, ale chci ti připomenout, že mě poněkud zanedbáváš!

Unnie🐧: Vtipná jako vždy😄. Čas teď mám, ale ty bys měla spát. Můžeme si napsat, až budeš mít v Tokiu den.

Momoring🍑: To bude u tebe večer a to máš většinou práci, anebo spíš, protože jsi měla dost práce přes den. Já nedělám nic, takže mi nevadí psát v noci. Stejně tady máme bouřku a s ní já rozhodně neusnu.

Unnie🐧: Někdo se nám bojí bouřek😂.

Momoring🍑: Nebojím se😑!

Unnie🐧: O tom by se dalo polemizovat. Jinak, jak se máš? Tae říkal, že máte ve vile princeznu a s tebou je to k nevydržení, protože žárlíš. Tak kolik je na tom pravdy?

Momoring🍑: Měla bych se báječně, ale máme tu takového malého královského parazita, co mi neustále kazí náladu.

Unnie🐧: Takže žárlíš...

Momoring🍑: Nežárlím! Jen ji vůbec neznáš, Mino! V životě jsem nepotkala nikoho, kdo by mi lezl na nervy víc než ona. Je nesnesitelná, namyšlená a strašně se přetvařuje. Chodí chodbami, jako by jí to tu patřilo. Její mamka je teď mimo vilu, takže ji tu nemá kdo hlídat. Hlavně se otec zbláznil a řekl jí o mafii, i když její máma žije!

Unnie🐧: Momo-ah, zatím si nepotkala moc lidí, takže nech posuzování na někom jiném. Podle Taeho a kluků je fajn.

Momoring🍑: Protože si je namotala okolo prstu! Mina Unnie... vím, co vidím!

Unnie🐧: Ach jo...

Momoring🍑: Pojďme si psát o něčem jiném. Kdy se vrátíš Unnie?

Unnie🐧: Už brzy🙂.

Momoring🍑: KDY?!

Unnie🐧: Nech se překvapit.

Momoring🍑: Víš, že nejsem trpělivá. Mina Unnie, kdy se vrátíš?

Unnie🐧: Musím končit. Už mi skončila pauza na oběd. Neboj, brzy se uvidíme. Dobrou noc Momoringu💕!

Momoring🍑: Dobrou noc Unnie💞!

Odložila jsem telefon na noční stolek a více se zachumlala do peřiny. Nepředpokládala jsem, že usnu, ale opak se stal pravdou. Stačilo se zaposlouchat do zvuků z venku a zavřít oči. Ukolébalo mě to a odvedlo do říše snů.

Netušila jsem, že má mafie tolik práce. Z filmů to na mě působilo, že neustále pořádají večírky, baví se v klubech a žijí jak milionáři. Jenže ona to je celkem fuška. Vstávala jsem brzy a moje první kroky zamířily do posilovny. Užívala jsem si pocit, že konečně můžu do něčeho kopnout. Nejvíce času jsem pochopitelně strávila u boxovacího pytle a tréninkem bojových uměních.

Na snídaně jsem neměla čas. Už předtím jsem snídala velice málo, anebo rovnou nic. Viděla jsem to jako ztrátu času. Yoongi mě dopoledne učil o zvyků mafie. Dozvěděla jsem se trochu historie a zároveň jak to tady chodí. V jednu chvíli jsem si připadala jako detektiv, protože se mě Yoongi snažil naučit hledat spojitosti a podobnosti. V mafii si prý člověk musí dávat pozor na všechno a na všechny.

Dostala jsem takový speciální přívěšek, který nosí jen členi mafie. Vypadal jako bronzová mince s orlem a velkým písmenem H. Muži měli prsteny stejného tvaru. Díky tomu se mafie mezi sebou poznávají, ale musím si dávat pozor. Dnešní společnost už tyto věci zná a mohlo by mi to vytvořit problémy. Stejně jsem moc venku nebyla, tak to zatím nemusím řešit.

Jimin mi dal rychlé lekce ošetřování. Kdybych se někde pořezala, tak ať tam nestojím jak idiot a ošetřím si to, než se dostanu do vily. Už několikrát tyto lekce zachránily ostatním život. Musím ale uznat, že mě to baví. Cítím takovou zvláštní volnost, nemusím se tu přetvařovat. Kluci mě vzali do města a ukázali mi nějaké důležité body a místa. Bylo by hloupé, kdybych se při nějaké misi ztratila. Co oni ale netuší, že už jsem byla Tokio prozkoumat sama.

Momo se chovala ještě hůř než předtím. Ignorovala moji existenci což mi začalo neuvěřitelně vadit. Budu muset vymyslet způsob, jak opět získat její pozornost. Jenže vymyslet něco je poměrně těžké. Vlastně jsem ji za poslední dny potkala jen třikrát. Jí v jinou dobu než já a kluci, tím pádem se nepotkáváme ani u jídla. Přemýšlím, jestli to dělá schválně, anebo je to čistě jen náhoda, jelikož teď vůbec nestíhám. Třeba za tím hledám něco, co vůbec není. Za to ale může Yoongi a to jeho hledání souvislostí!

"Sana-shii, dnes jsou v aréně turnaje. Přijdeš se podívat?" zeptal se mě s nadšením Hobi, zatímco jsme se vraceli z garáží. Slíbil mi totiž, že mě sveze v nejluxusnějším voze celé mafie. Samozřejmě jsem nemohla odolat, jelikož někde hluboko uvnitř mě žije princezna, která si chce užívat luxus a bohatství. Ta jízda byla dokonalá.

"Samozřejmě se na vás přijdu podívat. Co bych to byla za sestru, kdybych vás nešla podpořit?" usmála jsem se a Hobi mi ukázal zas ten svůj. Vždy, když se usměje, mám hned dobrou náladu. Je to prostě sluníčko.

"Podpořit půjdeš především Taehyunga, já třeba zápasy moc nemusím. Baví mě se na ně dívat, ale že já bych měl být ten, co se tam mlátí? V žádném případě. Možná uvidíš Namjoona, anebo Jungkooka, ale u těch dvou záleží na náladě. Pokud se nám nepovede mise a je zrovna čtvrtek nebo sobota, jdou si vybít vztek. Jin chodí jen výjimečně, Yoongi to považuje za zbytečné a Jimin nemá rád násilí," objasnil mi a mezitím jsme došli do chodby, ve které se nacházely ony dveře, které skrývají tajemství mafie. Stále netuším, jak velké to podzemí je. Nebylo mi dovoleno se tam potulovat bez dovolení, hlavně ne v místech, které mi kluci neukázali.

"Tak v 22:00 na nás počkej tady v salónku," ukázal na dveře vedle nás, "jelikož je sobota, bude tam poměrně dost lidí. Byli bychom neradi, kdyby se ti něco stalo," ušklíbl se a vydal se po schodech do prvního patra vily. Nevěděla jsem, co teď budu těch pár hodin dělat. Vydala jsem se do zahrad a nechala své nohy, aby rozhodly za mě, kam se to vydáme. Procházela jsem se, když jsem se najednou zarazila. Ušklíbla jsem se, protože tuhle osobu jsem už nějakou dobu chtěla potkat.

"Momo Unnie, copak děláš?" zeptala jsem se až nechutně sladkým hláskem. Bavilo mě před ní hrát si na neviňátko. O to víc se těším, až pozná moji pravou tvář. Postarám se o to, aby už dlouho nečekala. Zvedla oči od svého telefonu a zamračila se. Nejspíš jsem ji svou přítomností nenadchla. Co to povídám, samozřejmě, že se naštvala. Ba naopak bych byla překvapená, kdyby mě uvítala s úsměvem.

"Co tady chceš?!" zavrčela. Mohla by si hrát na hlídacího psa. Usmála jsem se a vílím krokem jsem došla k dece, na které seděla.

"Přišla jsem za tebou, sestřičko," posadila jsem se vedle ní a zahleděla se jí do oči. Okamžitě se ode mě posunula dál. Ušklíbla jsem se a poposedla si k ní blíž, zatímco ona si zase odsunula. Za pár sekund skončila na kraji deky.

"Nejsem tvoje sestra!" řekla podrážděně. 

"A co by kdybych nebyla tvoje sestra, ale něco jiného," ztišila jsem svůj hlas a naklonila se k ní. Pohladila jsem ji po stehně a při tom jsem jí zírala na rty. Z blízka jsou ještě krásnější. Tak moc mě štve, jak si je nevědomky kouše. Ani jsem si to neuvědomila, ale olízla jsem si rty. Netrvalo dlouho a Momo se probrala z transu. Odstrčila mě od sebe a pokusila se zvednout. Než to však stihla, chytla jsem ji za ruku a stáhla opět na zem. Tak nějak jsem to nevypočítala a stáhla ji přímo na sebe. Nezvládla jsem váhu jejího těla a svalila se na záda, přičemž ona spadla přímo na mě.

"Zbláznila jsi se?! Okamžitě mě pusť, nebo..." zarazila se, když jsem ji přetočila pod sebe. Naše obličeje od sebe byly jen kousíček. Snažila se mě od sebe odstrčit, ale mám větší sílu než ona. Sklonila jsem se k ní ještě níž a tlak, který vyvíjely její ruce na mé ramena, zesílil. Lehce jsme se dotýkaly nosy a já cítila, jak rychle ji tluče srdce a rychle dýchá. Neubránila jsem se úsměvu.

"Slez ze mě, nebo to řeknu ostatním a-"

"Myslíš si, že ti budou věřit? Zklamu tě Unnie, ale já mám navrch. Ať řekneš cokoliv, všichni si budou myslet, že to děláš jen ze zášti. Žárlíš, moc dobře to vím, ale teď jsi si vykopala vlastní hrob. Komu myslíš, že budou věřit víc? Holce, která je neustále naštvaná a žárlí, anebo dívce, co je na všechny milá a snaží se s tou druhou vycházet? Myslím si, že obě známe správnou odpověď, zlato" poslední slova jsem ji zašeptala do ucha. Využila jsem toho a lehce olízla její ušní lalůček. Trhla hlavou do strany a tím mi dala ještě větší prostor na jejím krku.

Začala jsem pokládat jemné polibky na její krk a cítila jsem, jak jí naskakuje husí kůže. Stále se mě pokoušela odstrčit, ale nepolevila jsem. Titulovala mě těmi nejhoršími slovy, ale já je s radostí ignorovala. Mám teď jedinečnou příležitost, tak to nesmím úplně posrat. Její kůže byla hebké jako hedvábí a na její vůni jsem se stala závislou. Jediné věc, která mi už lezla krkem, bylo to, že stále nezavřela ta svoje krásná ústa.

"Zmlkni Momo, nebo tě políbím," řekla jsem hrubým hlasem. Chytla jsem ji za bradu a donutila ji se na mě podívat. Bylo poznat, že se zarazila a nevědomky si skousla spodní ret. Tak strašně moc mě to vzrušilo, že jsem na malý moment uvolnila svoje svaly. Jakmile ucítila, že na ní neležím celou svou vahou, využila toho a odstrčila mě. U toho mi ještě stihla uštědřit ránu do břicha. Rychle vyskočila na nohy a rychlostí blesku mi zmizela z odhledu. Tiše jsem pronesla pár sprostých slovíček a zvedla se ze země. Ránu má tedy dobrou.

Zamířila jsem zpět do vily a tak nějak tajně doufala, že ji na chodbě potkám. Nejspíš zalezla do svého pokoje a dnes ji už neuvidím. Zajímá mě, jak si půjde pro večeři. Kdybych nešla na zápas, možná bych si tady na ní mohla počkat. Jenže jsem dala Hobimu slib a nechci je naštvat. Upřímně se mi zrovna hodí. Potřebuju si na někom vybít vztek a zkrotit svoje touhy. S tou myšlenkou jsem zamířila na svůj pokoj. Chvilku si odpočinu a pak se vydám k salónku, kde mám s kluky domluvený sraz.

Absolutně jsem nechápala, co se právě stalo. V hlavě jsem měla zmatek. Cítila jsem hrozný vztek, ale i spoustu dalších emocí. Jak si tohle mohla dovolit? Dočista se pomátla. Snažila jsem se uklidnit svoje srdce, které bilo jako o závod. Rozhodla jsem se, že si potřebuju dát horkou vanu. Jakmile v ní bylo dost vody, zmizela jsem pod hladinou a vrstvou bublinek. Opřela jsem se o hranu vany a zhluboka se nadechla.

Opravdu by mě políbila, anebo jen blafovala? Nedokážu se totiž rozhodnout. Z jakého důvodu to udělala? Myslela jsem si, že mi dá chvíli pokoj, protože ani kluci teď nemají moc volna. Musím uznat, že posledních pár dnů jsme se viděly opravdu málo. Upřímně jsem si přála, aby ze mě dostala strach. Vždyť můj táta je vůdce mafie! Jak to, že se chová furt stejně a ještě k tomu je drzá?! Prý andílek, pche! Její matka ji očividně moc nezná.

Budu muset vymyslet způsob, aby mě nechala na pokoji. Doteď jsem so pokojně žila a nikdo mi nenarušoval můj klid. Vše mělo svůj řád a to mi vyhovovalo. Byla jsem vážená a ostatní se ke mně chovali s úctou. To už někteří taky zapomněli, protože kolem mě projdou aniž by mi něco řekl. Jsem snad vzduch? Nejspíš budu muset říct otci, aby je opět převychoval. Ten mě určitě poslechne. Nechápu, jak si může myslet, že mi nikdo nebude věřit. Je tak namyšlená.

Typická princezna, které jde jen o to, aby se celý svět točil okolo ní. Moje nenávist k ní každým dnem sílí, ale dnes přidala dříví do ohně. Tohle už nehodlám trpět. Už třikrát mě donutila mlčet a podřídit se jí. Tohle bylo naposled, jelikož příště budu mít navrch já. A moc doufám, že to bude i naše poslední setkání.

Už se blížilo k desáté a já přemýšlela, co si vzít na sebe. Chtěla jsem něco stylového, ale aby se v tom dalo dobře hýbat., Tím pádem šaty a sukně nepřipadají v úvahu. Po dlouhé době jsem si nakonec vybrala. Mám ráda černou a tak jsem se do ní krásně sladila.

Byla jsem se svým vzhledem spokojená. Své blond vlasy jsem svázala do culíku, aby mi nepřekáželi. Došla jsem do salónku, kde už na mě kluci čekali. Všimla jsem si jak si mě prohlédli od hlavy až k patě a někteří se pousmáli. Taky byli sladění do černé. Namjoon pokynul rukou a mi se vydali do sklepení. Už v chodbě jsem slyšela hlasité zvyku. Pokřikování a hlasité tleskání se sklepením neslo velice jednoduše. Došli jsme až k aréně. Namjoon otevřel dveře a vešel první. Nikdo si ani pořádně nevšimnul, že jsme se tam objevili.

Sedli jsme si k rohovému stolu a kluci si objednali nějaké alkoholické nápoje. V tom jsem měla smůlu, jelikož mi to Namjoon s Yoongim jasně zakázali. Kdyby jen tušili. Objednala jsem si teda bez alkoholové mojito. Zatím jsem jenom skenovala okolí, když všichni začali s nadšením tleskat. Až teď jsem si všimla, že kluk, který byl viditelně mladší než jeho soupeř, ležel na zemi s pohmožděninami. Muž, které mu bych tipovala kolem čtyřicítky, hrdě skočil asi mezi své přátele, kteří mu začali gratulovat. Když tu najednou o nás zavadil pohledem.

"Ale, ale... kohopak to tu máme? Přišla jste se podívat, princezno," řekl a dal důraz na poslední slovo. Tón jeho hlasu se mi vůbec nelíbil. Měla jsem pocit, že se mi vysmívá. Jungkook mi do ucha zašeptal, ať si ho nevšímám, a tak jsem na sobě nedala nic znát. Měla jsem ale sto chutí mu vrazit.

"V, od minula mi dlužíš zápas. Snad zase nebudeš brečet jako malý děcko," zasmál se a na Taehyungovi byl vidět vztek. Jeho černé vlasy mu zakrývaly oči, ale přesto jsem viděla, že zuří. Za těch pár týdnů jsem pochopila, že s ním bych se neměla dostat do křížku.

"Vždyť měl nalomený žebro, idiote!" zvýšil hlas Jimin, což mě trošku zaskočilo. Vždycky byl milý a nevyvolával problémy. Nikdy se nezapojoval do hádek a to že jsou tady docela často. Muž se hlasitě zasmál. Nejspíš mu připadalo vtipné, že se Taeho zastal Jimin. Namjoon mi říkal, že si někteří starší členové dělají z Jimina legraci. On totiž není moc vysoký, ba naopak a působí dojmem, že všem pomůže. Je to od nich hnusné, protože Jimin je stejně skvělí jako ostatní. Já být na jeho místě, tak ty blbce neošetřuji. Ale to se asi nemůže.

"Na jakou úroveň si klesl, že se tě musí zastávat tohle tintítko? Má asi víc odvahy než ty, V-" sotva to dořekl, Tae se na něj vrhl přes stůl. Jungkook, který seděl hned po mé pravici, vystartoval Taemu na pomoc, zatímco k muži se přidali jeho kumpáni. Namjoon se je od sebe snažil odtrhnou, ale moc mu to nešlo. Jin se mu snažil pomoc a Jimin, Yoongi a Hobi zůstali na svých místech a jen nečině přihlíželi. Prý se to tady stává často. Nakonec je od sebe odtrhli s pomocí muže, kterého jsem znala. Několikrát jsem ho viděla v paláci v Kjótu. Naposledy jsme se setkali v jednom baru přesně den předtím, než jsme přijeli do vily. Tuším, že se jmenuje Shontaro.

"Okamžitě se přestaňte prát a začněte se chovat na úrovni. To, že jste v aréně, ještě neznamená, že se můžete rvát kdekoliv a bez jakýkoliv pravidel!" z jeho hlasu šel respekt. Přísně si prohlédl Taeho a Jungkooka a následně i skupinku mužů. Namjoon kluky přitáhl zpět k nám a ještě jim vrazil výchovný pohlavek. Taehyung do sebe hodil celý obsah své sklenice a zahleděl se do středu arény, kde začal další zápas. Tentokrát to byla žena ve středním věku a nějaký mladší klučina.

"Ta ženská, co teď bojuje, se jmenuje Sora a je to nejlepší ženská bojovnice v mafii. Nebojí se zápasit i se staršími muži. V tomhle zápasu má jasně navrch. Ten kluk sotva zvedne zbraň. Nechápu, proč tam lezl," zašeptal mi do ucha Hobi. Pozorovala jsem bedlivě každý jejich pohyb. Neřekla bych, že je nejlepší. Dělá vcelku základní kopy a spoustu chyb, vůli kterým je spíše znevýhodněna. Měla jsem strašnou touhu jim ukázat, jak vypadá pořádný souboj.

Kluk padl k zemi. Nebyl v bezvědomí, ale viditelně se mu špatně dýchalo. Arénou se ozval potlesk a následné gratulace směřované k Soře. Vypadá to, že ještě nemá dost, jelikož právě vyzívala další, aby se s ní utkali. Ani jsem si to neuvědomila, ale vyskočila jsem na nohy a mířila přímo k ní. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních. Namjoon mě doběhl a chytil mě za paži.

"Sano, to není nic pro tebe," řekl vážným tónem. Zamračila jsem se a poprvé za celou dobu jsem do něho strčila, aby mi uvolil cestu. Nečekal to, a tak se mi to podařilo. Došla jsem se sebevědomým úsměvem až Sorě, která vypadala překvapeně.

"Tohle není žádná hra pro princezničky. Běž si sednout," řekla s výsměchem.

"Kdo řekl, že si chci hrát?" ušklíbla jsem se a postavila se přímo před ní. Zasmála se stejně jako ostatní kolem nás. Všimla jsem si, že se ke mně kluci pokoušejí dostat, ale přes dav se jim to nedaří. Periferním viděním jsem postřehla, že se Sora napřáhla a chtěla mě udeřit pěstí. Její ránu jsem zablokovala a odpověděla kopem. Cítila jsem, jak se mi adrenalin vlívá do žil.

"Nezdáš se, princezničko," ušklíbla se, zatímco se mě snažila dostat k zemi. K její smůle jsem využila jejích chyb a schytala pořádnou ránu do břicha. Než se stihla vzpamatovat, kopla jsem ji do boku. Samozřejmě to nešlo tak hladce. Silně mi dupla na nohu a mám pocit, že mám vykloubené rameno. To mě však nezastavilo a udeřila jsem ji do obličeje a vzápětí opět do břicha. Neustála to a svalila se na záda. Využila toho a kopla mě do břicha. V puse jsem ucítila krev. Snažila jsem se na to nemyslet a soustředila se na to, abych dávala pěsti na klíčové body.

Stačilo pár kopanců a pěstí než se přestala bránit. Ušklíbla jsem se a narovnala se, abych se na ní mohla dívat z výšky. Měla jsem ze sebe skvělý pocit. Z myšlenek mě probral ohlušující potlesk a to, že kluci přiběhli až ke mně. Jin mě stáhl do objetí a na chvíli jsem myslela, že mě uškrtí.

"To bylo hustý!" vykřikl s nadšením Hobi a přidal se do škrtícího objetí. S kluky jsme se vydali zpět ke stolu. Taehyung vypadal trošku zaraženě. Nejspíš tohle od mě neočekával. Jakmile jsme si sedli, Jin zavolal servírku.

"To se musí zapít. Poprosíme 7 panáků, Juri..."

"8 panáků," zavolala jsem na odcházející dívku. Kluci vypadali zaraženě. Namjoon už otvíral pusu, ale jakmile se střetl s mým pohledem, ztichl. Mám právo zapít svoje první vítězství v mafiánské aréně, no ne? Servírka se za chvíli vrátila a před každého postavila jednoho panáka. Přiťukli jsme si a vypili jsme obsah sklenic na ex. Kluci se podivili nad tím, že se mi nedělá špatně.

"Vše není tak jak se zdá. Ne všechny diamanty se musí třpytit," ušklíbla jsem se a nechala se unášet atmosférou. Povídali jsme si a do toho sledovali zápasy. V tuhle chvíli jsme drželi pace Taehyungovi, který zápasil s trochu starším protivníkem. Když už zůstal stát jenom Tae, dali jsme se do radostného potlesku. Vrátil se k nám se spokojeným úsměvem, protože opět uhájil svůj titul nejlepšího bojovníka mladší mafie.

"Výborně Tae. Juri, přineseš nám dalších 8 panáků, prosím?" zavolal na servírku Namjoon.

"9 panáků" ozvalo se zničehonic. Otočili jsme hlavu opačným směrem, kde stála jedna dívka. Nikdy předtím jsem ji neviděla. Měla dlouhé tmavě hnědé vlasy. Možná byly černé, ale pod špatným světlem jsem to nedokázala určit. Měla andělskou tvář. Vypadala jako bohyně, nekecám! Vycházela z ní taková speciální autoritativní aura. Zatím co já byla onou dívkou unešená, kluci očividně věděli kdo to je.

"Lady Sharon! Co tady děláš?!" vykřikl s nadšením Jimin a skončil oné dívce okolo krku.

I ostatní se začali zvedat a vítali se s ní. Nechápavě jsem seděla na místě. Něco mi očividně uniká. Kdo to ksakru je? Yoongi si všiml mého zmateného pohledu, a proto mi pokynul rukou, abych šla taky k nim. Nervózně jsem se zvedla a v tu chvíli se na mě podívala těmi okouzlujícími oči.

"Tohle je Myoui Sharon Mina, členka mladší mafie a svým způsobem naše další sestra. Tedy pro Taehyunga je to jeho přítelkyně," dořekl a otočil se směrem k ní, "tohle je Sana, princezna Sana, naše nová sestra a čerstvá členka mladší mafie," dokončil větu a ustoupil, abychom na sebe viděli. Dívka se mi lehce uklonila, a pak se usmála.

"Jak už si slyšela, jsem Myoui Sharon Mina, ale všichni mi říkají Sharon, anebo Lady. Už jsem o tobě slyšela od Taehyunga a Momo, ale ráda tě poznám sama," zakončila řeč svým okouzlujícím úsměvem. Namjoon nám řekl, ať se zpět posadíme ke stolu. A tak jsem se začala seznamovat s touhle překrásnou bytostí. Není její babička náhodou víla? 

"Vítej opět mezi námi, Sharon," řekl Jungkook, když nám servírka Juri přinesla objednané panáky. Přiťukli jsme si a začali normální konverzaci tak, jak to dělají všichni přátelé, popřípadě i sourozenci.

... Princezna Mafie ...