Seděla jsem na svém balkóně a pozorovala pomalu přijíždějící auta. Bylo jich celkem pět. Zaparkovali před naší vilou a postupně z nich vylézali lidé, především muži, v černých oblecích. Zvedla jsem se a vrátila se zpět do mého pokoje. Sana se už uklidnila, ale je tišší než předtím. Moc mi to k ní nesedí. Nemyslela jsem si, že to někdy řeknu, ale začíná s ní být nuda. Zároveň mám ale čas sama na sebe a nemusím se zabývat jejími hloupými činy a narážkami. Jenže teď bych to i uvítala.

Stále tomu nemohu uvěřit. To by přece otec neudělal. Nejsem žádné zboží, aby se mnou mohl kdokoliv obchodovat. Mám ale pocit, že se mýlím. Otec mě celou dobu ochraňoval jen proto, aby mě následně mohl prodat jiné mafii a ukotvit tím spolupráci. S vlastní dcerou! Občas jsem uvažovala nad tím, kdo po otci převezme vedení. Já ničemu nerozumím, ale jsem jeho jediný potomek. Právem mi vůdcovství náleží, ale nejspíš si všichni myslí, že jako žena toho nejsem schopna. Je to kravina, kterou vyvrací Mina. Bez ní by se mafii nedařilo tak, jak je tomu dnes. 

Otec si nejspíš myslí, že když se provdám, on bude mít kontrolu jak nad svou tak i nad cizí mafií. Ale po jeho smrti? Naše mafie přistane do rukou úplně cizích lidí. Hiraishi jako taková přestane existovat. To však znamená, že můj budoucí manžel nás může úplně zničit. Stačí, aby se mu něco na mých bratrech nelíbilo a nechá je zastřelit. Proč je osud vsazen do cizích rukou, když já je mám prázdné? Nerozumím tomu.

"Momo-ah, už jsou tady," řekl se sklopeným zrakem Jin. Žádný z nich nebyl nadšený z to, že se musím provdat. Nevěřím na lásku na první pohled. Musím toho člověka nejdříve poznat, klidně i několik let před tím, než si ho vezmu. Lidé se mají brát z lásky a ne z povinnosti.

"Už jdu Jin Oppa," povzdychla jsem si a následovala svého nejstaršího bratra až do velkého salónku. Před dveřmi jsem se zhluboka nadechla. Nechtěla jsem to. Odmítám si ho vzít, ale nic nezmůžu. Kolem mě je příliš moc pravidel.

V čele stolu seděl můj otec a po jeho pravici jeho hosté. Propalovala jsem ho pohledem. Třeba si to ještě rozmyslí a nakonec řekne, že to bylo jen nedorozumění. Vždyť tohle všechno vychází od Miny. Dal jí jenom nápovědy, ale nezůstal, aby si jí vyslechl. Mluvili mezi sebou v hádankách a otázkách. Je možné, že se mezi nimi stala chyba. Bohužel vím, že není radno Minu podceňovat. Opravdu se bojím toho, že má pravdu. 

"Posaď se Momo," řekl mi otec tiše ale rázně. Na tváři jsem zachovala výraz: nenávidím vás, a učinila tak, jak otec chtěl. Po mém levém boku se objevila Mina a posadila se vedle aniž by se otce na něco ptala. Na malou chvíli bylo na jeho tváře zřetelné zmatení.

"Momo, rád bych ti představil naše hosty. Pan Asahi a paní Haruna se svým synem Daisuke. Jeli k nám dlouhou cestu, tak doufám v tvé slušné vychování," přísně se na mě podíval a následně se otočil čelem k našim hostům.

"Mou jedinou dceru Momo jistě znáte. Rád bych vám představil Lady Sharon, nejváženější a nejchytřejší ženu v naší mafii. O princezně Saně jste určitě též slyšeli," řekl a rukou pokynul Saně, aby se k nám připojila. Vypadala zaskočeně stejně jako cizí mafie, ale zachovala si svůj vážný výraz. Otec dále poručil číšníkům, aby nám na stůl začali servírovat jídlo. Oběd se nesl v tichu. Všichni jsme cítili tu napjatou atmosféru. Neměla jsem ani chuť k jídlu, takže jsem spíš dělala, že jím. Stahoval se mi žaludek jen při pomyšlení, že si toho kluka sedící naproti Saně musím vzít.

Neberte mě špatně. Je celkem i hezký, ale fakt, že se dnes vidíme poprvé a hned si máme domlouvat sňatek, mě silně odrazuje. Kdyby se alespoň účastnil sjezdů mafiánů, ale to by jejich mafie nesměla být tolik pyšná. Jsou to naši úhlavní nepřátelé a já jim budu předhozena jako kořist. Kdyby o tom věděla maminka...

"Myslím si, že bychom již mohli zanechat těch formálností a přejít k tomu, proč jsme se sešli," řekl otráveně vůdce nepřátelské mafii. Z jeho hlasu sršela arogance. Jak si dovoluje takto mluvit s mým otcem? Ještě k tomu, když se nachází v naší vile. Ač jsou ve velkém salónku jejich bodyguardi, stále máme navrch. 

"Máte pravdu, chtěli jsme projednat sňatek vašeho syna s mojí dcerou," otec se uvelebil na židli a ruce si na hrudi překřížil.

"Ujasněte mi to ještě jednou, pane Haku. Proč by si náš syn měl vzít zrovna vaši dceru? V oceánu je dostatek ryb," žena naproti Mině měla nepříjemný hlas se stejnou dávkou arogance jako její manžel.

"Protože tahle ryba je poseta drahokamy. Mafie Hiraishi je největší z celého Japonska, nemůžete to popřít. Naše pobočky se nachází na všech čtyřech hlavních ostrovech. Lidí, kteří se přímo zapojují do dění mafie, je přes 100. Síť našich spolupracovníků je tak veliká, že bychom tu mohli sedět další týden, než bych vám vyjmenoval všechny, co se mnou podepsali smlouvu o spolupráci. To vy jste jen další ryba v oceánu. Já si můžu vybírat, to vy musíte čekat na, až dostanete příležitost," otcův proslov na mě zapůsobil. Hned jsem měla pocit moci. Má pravdu, my si můžeme vybrat z tolika dalších mafií. Jenže spolupráce s touto konkrétní je ta nejlepší. 

"Když si náš syn vezme vaši dceru, jaké výhody budeme mít my? Dostaneme titul další vaší spolupráce?" zeptal se výsměšně. Můj otec se pouze uchechtl. Působil velice sebevědomě. Namjoon mi říkal, že před jejich příjezdem byl můj otec velice nervózní. Dokonce spolu konzultovali, co by měl říct, aby na ně zapůsobil. Vůbec bych to do něj teď neřekla.

"Vy jste to asi stále nepochopili. Vaše mafie se snaží získat co největší uznání. Když ale proběhne sňatek, vy okamžitě vzrostete. O svatbě se bude mluvit a to by nám obou mohlo dosti vynést. Vy si budete spravovat svoji mafii, já zas tu svou. Můžeme ale v klidu usínat bez strachu. Naše děti se postarají o to, aby mezi mafiemi vládl mír a popřípadě by naše mladší mafie mohla spolupracovat s tou vaší. Myslím si, že je to pro obě strany výhodný obchod. Navíc, krásnější dívku v mafiánském světě nenajdete," dořekl a lehce se na mě usmál. Úsměv jsem napodobila, ale nebyl zdaleka tak veselý jako ten jeho.

Raduje se z vítězství, protože muž po jeho boku poraženě vydechl a otočil se na svoji manželku. Tiše spolu vedli debatu, která mě však nezajímala. Svou levou rukou jsem pod stolem vyhledala Minu. Na pár vteřin zesílila naše spojení, jako by mě se tím snažila uklidnit. Najednou mě pustila a moje dlaň se ocitla v ruce jiné. Sana mě jemně pohladila palcem na hřbetu ruky. Neměla jsem v plánu se vytrhnout z jejího sevření, protože v tuhle chvíli jsem potřebovala uklidnit. Proto jsem jí vyšla vstříc a propletla si s ní prsty a naše spojené ruce nechala u Miny na klíně. Jen se nad tím lehce ušklíbla, čemuž jsem nevěnovala pozornost.

"Pokud splníte všechny své sliby, nemůžu říct nic jiného než, že máte pravdu. Je to opravdu výhodný obchod pro obě strany," jakmile muž naproti mně domluvil, zastavilo se mi srdce. Opravdu si ho budu muset vzít. Moc jsem doufala, že odmítnou. Vypadalo to, že to tomu klukovi nevadí a dokonce se na mě ušklíbl. Jak si tohle může domluvit. Cítila jsem, jak Sana zpevnila naše sevření, jako by nemínila mě pustit.

"Jsem rád, že se mnou souhlasíte. Odeberme se ke mně do kanceláře, abychom mohli sepsat smlouvu," otec se zvedl a s vůdcem cizí mafie a jeho ženou opustil velký salónek. Pustila jsem Sanu a taky se rychle zvedla ze svého místa. Ani jsem se nepodívala tomu klukovi do očí.

"Momo, kam jdeš?" zeptala se mě Mina, která se hned objevila vedle mě stejně rychle jako Sana a mí bratři, kteří tomu celému pouze přihlíželi.

"Chci být na chvíli sama, prosím," vydala jsem ze sebe polohlasem a dál pokračovala v chůzi ke dveřím vedoucí pryč. Ostatní zůstali smát na místě. jsem ráda, že to chápu. Přes chodbu jsem se dostala do mého oblíbeného salónku, ve kterém ráda vysedávám společně s bratry. Měla jsem tu tolik vzpomínek. Posadila jsem se do křesla a zhluboka se nadechla. Hned se mi ulevilo. Nebyla jsem příliš dlouho sama, protože někdo zaklepal na dveře. Chtěla jsem odpovědět, že nestojím o ničí společnost, ale dveře se rázem otevřely. A tam stál on.

"Rád bych si s tebou promluvil, když už máme být manželé," řekl a zavřel za sebou dveře. Posadil se na pohovku hned vedle mě, aniž by čekal na moji odpověď.

"Nevím o čem bychom se měli bavit. Ano jeden z nás o ten sňatek nestojí," překřížila jsem si ruce na hrudi. Zatím jsem se mu nepodívala do očí.

"To se ale šeredně mýlíš, má drahá. Je pravdou, že se mi do toho vůbec nechtělo. Nevěřil jsem těm drbům o tvojí kráse, ale teď, když jsem si vše mohl ověřit na vlastní oči, jsem příjemně překvapen," arogance v jeho hlase mě velice dráždila. Nevím, co mě zaráží jako první? Jestli to oslovení, které použil, anebo fakt, že se mu asi líbím.

"Co tím chceš říct?" zeptala jsem se ho a poprvé se mu podívala do očí. Viděla jsem v nich malé plamínky touhy, což se mi vůbec nelíbilo.

"Že vypadáš šukatelně. Proč bychom měli vůbec čekat na manželství?" mé tělo zamrzlo, když se jeho ruka objevila na mém stehně a putovala výš.  Okamžitě jsem jeho ruku chytla a chtěla ji zastavit. Slyšela jsem, jak se ušklíbl a zvedl se z pohovky. Opřel se o opěrky mého křesla a tím mi zamezil utéct. Tohle kdysi udělala Sana. Dost mě tím zarazila a zmátla. Nevěděla jsem, co tenkrát dělat a to vlastně nevím ani teď. Jenže tentokrát pociťuji i strach.

"Okamžitě se ode mě vzdal nebo-" nestihla jsem svou větu doříct, protože mi v tom zamezily jeho rty. Jeho hrubé rty, které vůbec nechutnaly tak dobře jako ty Sany. Chtěla bych se odtáhnout, ale křeslo mi to neumožňovalo. Jeho ruce mezitím zmizely pod mým tílkem ač jsem se je snažila zastavit. Z očí mi vyhrkly slzy, tohle se mi vůbec nelíbí. Nechci to!

"Hmm... tak sexy," řekl a putoval svou rukou výš až k mé podprsence. 

"P-Prosím, přestaň..." neměla jsem žádnou sílu se bránit, protože moje tělo vědělo, že ho nedokážu zastavit. O to víc mě to bolelo, protože jsem s tím nemohla vůbec nic dělat.

"Nebul jak malý děcko. Budeme to dělat častěji až se ke mně přestěhujeme," ušklíbl se a znovu mě políbil. Hlavou jsem trhala do strany, ale bylo to k ničemu. Jeho dotyky mi nebyly vůbec příjemné a přála jsem si, aby je okamžitě dal pryč z mého citlivého poprsí. Zaznamenala jsem tiché otvírání dveří. Jako by jen někdo nakoukl.

"Běž od ní ty šmejde!" místností se ozval její křik. Daisuke se ode mě konečně odtáhl a podíval se za sebe. Hned ale skončil na zemi, když mu Sana dala pořádně silnou facku. rychlostí blesku jsem vystřelila z křesla a nalepila se ke zdi přesně na opačné straně než se teď nacházel on.

"Zabiju tě!" Sana zuřila. Mlátila do něj pěstmi a kopala ho jak do břicha, tak i do obličeje. Hlasité zvuky do místnosti přilákali mé bratry společně s Minou.

"Sano! Co to vyvádíš?!" vykřikl zmateně a překvapeně zároveň Kook, aby získal její pozornost.

"Tenhle šmejd vám málem znásilnil sestru, mám mu snad poděkovat?!" její slova sršela sarkasmem. Bratři doslova zamrzli a šokovaně se podívali na mě. Nedokázala jsem s nimi udržet oční kontakt a oči rychle zavřela. Nechala jsem naplno proudit své slzy a opřená o zeď jsem dosedla na zem. Až teď si moje tělo uvědomilo, co by se stalo, kdyby se tady Sana neobjevila. Lehce jsem sebou škubla, když se někdo dotkl mé ruky. Otevřela jsem uslzené oči a podívala se na Jimina, který ty své měl plné starostí. Vedle něho se objevila i Mina. Rozhlédla jsem se, abych našla ostatní, což nebylo těžké. Byli u Sany a nejspíš se mu rozhodli dát, co proto. Klidně odsouhlasím jeho smrt, prosím!

Kluci ho vůbec nešetřili, ale Sana očividně myslela na svoje slova, zabije ho. Pořvávání bylo dost hlasité a je jen otázka času, než sem přiběhne můj otec společně manželi cizí mafie. Jak jsem odhadovala, ani ne po dvou minutách se dveře doslova rozletěly a v nich stál můj otec s dosti naštvaným výrazem. Jakmile si prohlídl dění v místnosti, jeho tvář zkameněla, zatímco žena stojící po jeho levici vypadala, že každou chvílí vybouchne.

"Co tohle má znamenat?" okřikla nás a díky tomu si získala naši pozornost. Bratři nechali bezvládné tělo na podlaze a vyrovnali se do řady. Upřímně Sana vypadala, že někoho zakousne.

"To vy nám vysvětlete, co tohle má znamenat! Váš syn ublížil naší sestře," řekl rázně Namjoon. Nekřičel, ale z jeho hlasu lze usoudit, jak moc se snaží svůj vztek udržet uvnitř.

"Jak si dovolujete našeho syna nařknout? Neublížil by ani mouše," hysterické řvaní jeho matky přehlušil Sany smích.

"Neublížil ani mouše. No, to jsem viděla! Snažil se Momo znásilnit a kdybych nepřišla, ještě teď by pokračoval, šmejd jeden," neodpustila si narážku a odplivla si na podlahu těsně vedle hlavy. Trpělivost již ztratil a vůdce cizí mafie, který za tu dobu zrudl jak rajče.

"Tohle je sprosté nařčení! Nemáte žádný důkaz. Navíc jsme se právě domluvili na smlouvě, kterou za chvíli podepíšeme. A vy, malí smradi, se do těchto věcí nemáte co plést! Kdybyste byli z mojí mafie, nechal bych vám uříznout hlavy!" řval stejně hystericky jako jeho žena. Všichni své zraky upínali na mého otce, který celou situaci pozoroval s kamennou tváří. Nic neřekl ani neudělal. Cítila jsem v sobě zklamání.

"Chce se mi blejt z toho, jak povrchní jste," ozvalo se ze skupinky mých bratrů. Ke všemu úžasu tohle nepronesl Taehyung, nýbrž Yoongi. Býval vždy upřímný, ale nikdy si nedovolil někoho urazit před mým otcem.

"Co si... no to... to snad nebudete tolerovat, pane Haku!" ta ženská je stvoření pekla. Ať už konečně mlčí. Má tak nepříjemný hlas. Otec se stále nijak nevyjádřil. Postupně pohledem přešel na každého z nás, ale neudělal žádnou mimickou změnu v obličeji. Ubíjelo mě to. Proč se za mě nepostaví? Je pro něj důležitější spolupráce než vlastní dcera?

"Ano pane, to snad nebudete tolerovat," ozvala se vedle mě Mina a všichni na ni rázem překvapeně upřely své zraky. O čem to sakra mluví?! Ladným krokem se dostala až k Taehyungovi a jedním rychlím pohybem mu sebrala pistoli, kterou měl za opaskem. Mířila s ní k zemí a pomalu postupovala k mému otci. O co se snaží? Nejsem si jista, jak na tom Mina se střelbou je. Určitě musela projít základním výcvikem jako každý člen mafie. Zastavila se necelý půl metr od mého otce. V tuhle chvíli se nacházela na hranici mezi osobním a intimním prostorem. Ruku s pistolí zvedla, ale nenamířila jí na něho, nýbrž na sebe a všichni jsme zalapali po dechu.

"Tak dlouho jste promýšlel vaši spolupráci, až to nakonec musel zkazit jeden hloupý kluk. Jaká to škoda. Ale pane Haku, nesmíte zapomenout na to, že jste i otcem. Nebo to vám ni opravdu nezáleží? Dal jste své ženě slib, že ji ochráníte, tak proč teď vůbec váháte," naklonila hlavu lehce do strany. Působila tak sebevědomě. Použila jeho jméno a vytáhla na povrch slib, o kterém vím díky své bývalé chůvě. Na malý moment v jeho očích probleskl hněv. Vytrhl Mině zbraň z ruky a přitiskl jí k jejímu krku. Zmocnila se mého těla panika.

"Otče ne! Klidně si ho vezmu a odjedu. Bude tě poslouchat a nebudu dělat problémy, jen prosím! Nezabíjej jí," hlas se mi na konci zlomil a z očí mi začaly téct slzy. Nemohu o Minu přijít. O ni ne...

"Vezměte si svého syna a vypadněte," řekl rázně můj otec. Manželé chtěli protestovat, ale jeho mocný hlas je hned utišil. Popadli svého syna a s naštvaným výrazem ve tváři opustili salónek. Nesmírně se mi ulevilo.

"Posrali jste to. Doufám, že jste si vědomi toho, že se nevyhnete trestu. Dnes mi nelezte na oči, abych si to nerozmyslel a neinspiroval se řešením z cizí mafie," zavrčel a i Taehyungovou pistolí odešel. Hned jsem po Mině skočila. Měla jsem takový strach. Ucítila jsem, jak mě někdo hladí po hlavě. Poznala jsem, že je to Jin a vyměnili jsme si spolu soucitné pohledy. Pustila jsem Minu, aby jí mohl v náruči uškrtit Jimin. Moc si jí váží a obdivuje ji. Já jsem se ale teď zaměřila na jinou osobu. K překvapeních všech jsem své ruce obmotala kolem krku Saně.

"Děkuju," řekla jsem tiše a hlavu si položila na její rameno. Cítila jsem, jak se její ruce obmotaly kolem mého pasu. Její dotyky mi nevadili, ba naopak jsem se cítila v bezpečí.

"Kvůli tobě jsem schopna zabít kohokoliv," zašeptala mi do ucha a ignorovala pohledy mých bratrů, kteří lehce nechápali tuhle situaci. Zaznamenala jsem ale, že na tváři Miny se utvořil hřejivý úsměv.