POHLED COMETTE
Musela sem se neustále usmívat celou cestu domů.
Už byla tma.
Když sem došla na mýtinku, otevřela sem si kouzlem dveře a vběhla sem do nich.
Zavřela sem je za sebou a spěchala sem k Pomf do pokoje.
Byla to moje nejlepší kamarádka.
Nemohla sem se dočkat až jí řeknu co se stalo.
Všichni už spali.
Asi ji vzbudím. Říkala sem si, když sem byla před jejími dveřmi.
Otevřela sem je a nechápavě sem se podívala postel, ve které obvykle spí jen Pomf.
Ona a Illusion se na mě zaraženě dívali.
A když se Illusion vspamatoval, pomocí magie chaosu zmizel.
Chvilku potom se vspamatovala i Pomf a posadila se.
,,Slib, že to neřekneš mí mámě." řekla provinile.
,,Nejsi jediná kdo dneska... Však víš." řekla sem nadšeně.
,,Ono to nebylo jen dneska." řekla nervózně, pak ale rychle a zaraženě změnila téma ,,Počkat! Ty si s tím princem...".
,,Jo." přitakala sem vesele.
,,Kecáš! Jako teďka?! Kde?" vyzvídala Pomf.
,,Na mraku. Chtěla sem si odpočinout a najednou se objevil." řekla sem zamilovaně ,,Ale ne že to práskneš mámě!".
,,Když ty nepráskneš mě a Illusiona, já budu taky mlčet." řekla.
,,Spolehni se. Dobrou noc." řekla sem a šla sem do svého pokoje abych si taky odpočinula.

Trošku kratší kapča, ale dlouho sem neměla čas psát a teď sem to konečně dopsala!
Nevím jak dlouhý tohle ještě bude.
Nikdy nevím co mě ke knížce je ještě napadne. xD