POHLED SWEETIE BELLE
,,Viděl si to?! Ten kouř! Růžový kouř!" vyváděla sem, protože z křoví ke kterému sem šla, vyletěla do lesa růžová mlha.
,,Zlato, seš v pořádku?" zeptal se Button a pohotově ke mě přiběhl a chytil mě.
Každý den se vám nestane, že uprostřed noci vidíte něco takového.
Omdlela sem mu do náruče, ale hned sem se zas probrala a zatřepala hlavou.
,,Co když to byl její duch!?" řekla sem nervózně.
,,Myslíš, jako že si ho vážně přivolala?" řekl Button a snažil se zadržet smích.
,,Buttone, ty víš jak moc mi chybí." řekla sem a vrhla na něj umučený pohled.
Po tváři mi začala stékat slza.
Button mě obejmul a začal mě kopytem hladit po hřívě.
Začala sem mu brečet do hrudi.
,,Sweetie, je mi líto, že si přišla o kamarádku, ale možná je už čas se s ní rozloučit." řekl smutně, ale láskyplně.
,,Ty nevíš, jak je těžký připustit si, že už ji neuvidím." popotáhla sem smutně.
,,Neplakej Sweetie, mám tě radši když se směješ." řekl Button mile a kopytem mi zvedl hlavu, aby se mi mohl podívat do uslzených očí.
Podívala sem se na něj a pak zase sklopila zrak.
,,Nejvíc mě asi ničí to, že nikdo neví co se jí stalo." řekla sem smutně a sedla si se sklopenou hlavou na zem.
,,Možná je to tak i lepší." řekl Button a sedl si vedle mě.
,,Tos mě teda uklidnil." řekla sem otráveně.
,,Hele, tělo se nenašlo. Je třeba možný, že utekla, nebo tak něco." řekl Button s nadějí v hlase.
,,Proč by dobrovolně utíkala od přátel a od Rainbow. Chtěla si ji přece adoptovat." řekla sem smutně a zahleděla sem se na noční oblohu posetou hvězdami.
,,To ona ale nevěděla." řekl Button.
,,Myslíš, že kdyby to věděla, byla by tu se mnou a Apple Bloom?" zeptala sem se zamyšleně.
,,Podle mě jo." přitakal Button, taky se zahleděl na nebe a lehnul si do trávy.
Lehla sem si vedle něj.
,,Netrap se tím." řekl mile Button a otočil se na bok ke mě.
Já udělala to samé.
,,To mi říkají pořád všichni a ti co to neříkají mě mají za blázna." řekla sem smutně.
,,Mě to nevadí. Já sem taky blázen..." řekl mile Button a zadíval se mi do očí.
Já se zahleděla do těch jeho.
,,...do tebe." řekl s milým úsměvem a políbil mě.
Já mu polibek vrátila.
Když sme se odtáhli, trochu sem se zamyslela.
,,Ale stejně mi vrtá hlavou ta mlha. Vážně tam byla." řekla sem zamyšleně.
,,Je tu možnost: halucinace? Nejsi už moc unavená, zlato?" řekl Button starostlivě.
,,Asi máš pravdu. Pudem domů?" řekla sem a chtěla sem vstát.
Button mě kopytem zadržel a stáhnul mě zpátky do trávy.
,,A kdo říkal, že budem spát doma?" řekl laškomně a šibalsky se usmál.
Úsměv sem mu oplatila a on si mě přitáhl blíž k sobě.
Usnuli sme v obětí...

Pardon, jestli to bylo přeslazený, ale já teď hodně čtu romantiku, tak sem si nemohla pomoct. :D 💙
Teď mám spisovatelskou náladu a od prstů se mi jen práší.
Asi ještě dneska napíšu pár kapitol. ❣XD❣