POZOR!
TATO KAPITOLA JE POMĚRNĚ DLOUHÁ! (753 SLOV)
JE TO Z TOHO DŮVODU, ŽE SEM SE ZAS JEDNOU ROZEPSALA.

POHLED COMETTE
Normálně sme se s kámošema bavili.
Pomf se pomocí magie changelings měnila na různé poníky a vytvářela hádky mezi až přehnaně zamilovanými páry,
Illusion jako vždycky tropil neplechy se svou magií chaosu,
Sunburst hipnotizoval poníky, aby byli nevrlí na ostatní a nebo se ztrapňovali
a já se svou magickou hřívou taky nejednou něco někomu vyvedla.
Ponyvill je tak mírumilovné a přátelské městečko, až se mi že vší té lásky občas zvedá kufr.
Najednou sem se lekla a zastavila se, do mě narazil Illusion, do něj Pomf a do ní Sunburst.
Všichni se mi podívali přes rameno a věděli, že máme průser.
Stála přede mnou totiš teta Chryssi, přeměněná na normálního poníka.
,,Eheh, ahoj mami." řekla nervózně Pomf.
,,Co tu děláte?! Víte že nesmíte ven z hradu!" kárala nás teta.
,,Ale v hradu je tááááková nuda!" zasténal Illusion.
,,Jo! Škodit poníkům je lepší zábava, než sezení doma a čtení knih o kouzlech, nebo jiných nudných věcí!" přidal se Sunburst.
,,Teď pudete všichni zase zpátky! Hned!" řekla přísně teta.
,,Achjó!" zasténali sme jednohlasně a šli směrem zpátky na hrad.
Prošli sme Zapovězeným lesem až k mostu přes propast, za kterým se zdánlivě nic nenacházelo.
Přešli jsme most a tetě se rozzářil roh.
Uprostřed prázdné mýtiny se objevily a otevřely dveře.
My do nich vstoupili a byli sme v hradu.
Chryssi taky vešla a zavřela za sebou.
,,Vy ste zase byli venku!?" řekla přísně máma, která zrovna přicházela k nám.
Chryssi se proměnila zpět na svou normální podobu a Pomf taky.
,,Když tady je to strašná nuda! My chtěli jen zkazit den pár poníkům!" bránila sem nás.
,,Jo! Ponyvill je tak sladkej a plnej lásky, že z toho dostávám cukrovku!" trucoval Illusion.
,,Chápu, že je těžké odolat pokušení někomu škodit, ale vy máte zakázáno chodit ven! A to hlavně ve dne! Kdyby poníci viděli, že se jim po městě promenáduje changeling, drakokůň a neznámá alicornka, tak by se z toho složili a co by udělali pak?" dělala nám přednášku máma.
,,Nahlásili by to princezně Celestii." řekli sme otráveně jednohlasně.
,,Přesně. A proto se od poníků držte dál. Víte že jim smíte škodit jen na svoje narozeniny." řekla máma s podtónem poučování.
,,Jasně mami." řekla sem otráveně.

Tu noc sem nemohla usnout.
Vůbec sem nebyla unavená.
Z okna bylo vidět na Zapovězený les, ale odtamtud do mého okna vidět nebylo.
Nastražila sem ucho, abych se ujistila, že všichni spí.
Vyletěla sem oknem a nechala se unášet nočním vánkem.
Miluju noc.
Zhluboka sem se nadechla a vydechla.
Zavřela sem oči a užívala si let.
Najednou sem ale zaslechla něco zezdola.
,,Ách tady je to tak krásné." řekla klisna rozplívající se nad světluškami, které letěly kolem.
Schovala sem se rychle mezi stromy, kdyby ji náhodou napadlo se kochat noční oblohou.
Sleťela sem až na zem a schovala se do křoví.
Klisna seděla vedle hřebce na dece a na ní měli jídlo.
Kdo si udělá piknik v noci?! Říkala sem si v duchu.
,,Ty si tady to nejkrásnější." řekl hřebec.
,,Jen tady?" řekla laškomně klisna.
,,Tak jó. Ty si krásná všude kam se jen hneš Sweetie Belle. Spokojená?" řekl pobaveně hřebec.
,,Ach Buttone, sem tak ráda, že sme si spolu zase jednou někam vyrazili." řekla klisna a opřela se hlavou o hřebcovo rameno.
To je tak sladký, že z toho asi dostanu cukrovku! Říkala sem si pro sebe.
Pak mě ale něco trklo. Počkat! Sweetie Belle? To mi něco říká...
Zamyslela sem se.
Byla sem si na 110% jistá, že to jméno odněkud znám a i ta klisna mi byla povědomá.
Pořádně sem si ji prohlédla.
Ne! To není možné! To je vážně...
,,... Sweetie Belle!" řekla sem nechtěně nahlas a zakryla sem si pusu.
Klisna sebou trhla.
,,Slyšels to?" zeptala se hřebce a rozhlížela se ,,To znělo jako...".
,,Sweetie, ztratila se už před lety a uznej, že ty jí vidíš, nebo slyšíš pořád a všude." řekl otráveně hřebec.
,,Dala bych krk za to, že to byla ona." řekla klisna, stále zabraná do rozhlížení.
,,Scootaloo, si tady?" řekla s nadějí v hlase.
,,Už zase vyvoláváš duchy?" řekl pobaveně hřebec, ale úsměv mu zmizel, když ho klisna sežehla pohledem.
Její pohled se zastavil na křoví, které mi sloužilo jako úkryt.
A sakra!
,,S Scootaloo?" řekla nervózně klisna.
Udělala sem to nejlepší, co mě napadlo - proměnila sem se v kouř, který moje hříva tvořila, stejně jako to dělá mamka.
Vysvištěla sem z křoví do lesa zrovna když se klisna začala nebezpečně přibližovat.