POHLED COMETTE
Letěla sem co nejrychleji sem mohla.
Najednou sem do něčeho narazila a svalila sem se na zem.
Z mlhy sem se proměnila zpět na svou normální podobu.
Najednou sem zpozorovala béžové kopyto s bílým koncem, které bylo natažené ke mě.
Zaraženě sem se podívala i na zbytek poníka do kterého sem narazila.

Natahoval ke mě kopyto a usmíval se.
Já na něj akorát koukala jako péro z gauče.
Měl krásné modré oči, jako moře.
,,Tak podáš mi to kopyto nebo ne?" zeptal se pobaveně hřebec.
Ještě nikdy na mě nemluvil žádný poník mimo hrad.
Podala sem mu kopyto a on mi pomohl vstát.
Pořád sem na něj tak divně koukala, protože sem byla zaražená.
Ještě nikdy sem nebyla tak blízko nějakému hřebci zvenku.
,,V pohodě?" zeptal se mě mile.
Nevěděla sem co říct.
Jak si povídají poníci zvenku?
,,J jo." vymáčkla sem ze sebe.
Cítila sem jak se začínám červenat.
Proč se sakra červenám?!
,,Já sem Starry Gleam. Ještě sem tě tu neviděl. Jak se menuješ?" řekl hřebec.
,,C Comette. M menuju se Comette." řekla sem nervózně.
,,Pěkné jméno." řekl Starry Gleam a usmál se.
,,Ď děkuju." řekla sem s mírným úsměvem a ještě víc se začervenala ,,U už musím jít.".
,,Jasně. Tak čau." rozloučil se s příjemným úsměvem a odešel.
Chvilku sem tam zaraženě stála a pak sem se z nějakého důvodu usmála od ucha k ucha a vyletěla sem směrem domů.
Kouzlem sem si otevřela dveře a za nimi stála máma.
,,Kdes byla?" zeptala se přísně.
Úsměv mi spadl a začala sem přemýšlet co říct.
,,V Zapovězeném lese. Jen sem se šla prolétnout." řekla sem.
,,Neviděl tě nikdo?" zeptala se pořád tím samým vyslíchacím tónem.
Zkameněla sem.
Obrazně řečeno.
,,Um, ne." lhala sem a snažila se vypadat důvěryhodně.
,,Comette, já poznám když mi lžeš. Kdo tě viděl!?" řekla naštvaně máma.
Z nějakého nepochopitelného důvodu sem nechtěla, aby se tomu hřebci něco stalo.
,,Nikdo. Vždyť ti to říkám!" zkoušela sem jestli mi uvěří.
,,Comette, nikdo o nás nesmí vědět. Svojí tvrdohlavostí nás ohrožuješ všechny!" řekla máma naštvaně.
Nevěřím, že by mi tenhle hřebec udělal něco špatného. Řekla sem si v duchu.
,,Ať už se to nestane! A padej spát!" řekla přísně máma a počkala až zajdu do chodby, vedoucí k mému pokoji.
Vešla sem tam a plácla sebou na postel.
Nemohla sem spát.
Myslela sem na Starry Gleama.
Hm, to je tak pěkné jméno. Říkala sem si.