"Hej...nemusíš se obviňovat..."

„Ale ano... Požádala jsem je, aby si přišli zahrát, a oni přišli. Kdyby nebylo mě, byli by teď stále naživu!"

Při té odpovědi už Hearh neví, co říct, ale obejme ji a dá ji pusu na hlavu.

"Není to tvoje chyba," neustále opakuje, aby ji uklidnil.

Dívka se nechá hýčkat, až zjistí, že se dívá na kluka před sebou a dostane šílenou chuť ochutnat ty rty... A tak jde.
Delikátně odloží ten svůj a snaží se přijít na to, jestli chce taky nebo ne. Heath se jí ale rozhodne pomoci, nakloní hlavu na stranu a prohloubí polibek.

Odpojí se, když pocítí nedostatek kyslíku, a usmějí se.

"Možná to bylo trochu brzy," říká

"Líbilo se mi to," odpovídá

Znovu se usmějí, pak se vezmou za ruku a jdou domů. Moore doprovází Lilith a pak se pozdraví polibkem na smrt.

A večer o tom dívka přemýšlí ...

Udělala jsem správnou věc?
Udělala jsem to příliš brzy?
Opravdu ho miluji?
Nebo to byl jen okamžik křehkosti, kdy jsem se nutně musela držet kotvy?

Tyto pochybnosti jí napadají hlavu... Jediný skutečný člověk, kterého opravdu milovala, byl její přítel.

Tvrdý, impulzivní chlapec... Vypadal hodně jako Elliot, možná až příliš. Diego, tak se jmenoval.

A tak usíná se vzpomínkou na svého nejlepšího kamaráda.

Druhý den se probouzí s dobrou náladou, kupodivu. Všimla si ale, že je o deset minut dříve, a tak se rozhodne napsat „dobré ráno" na proužek papíru a jít do domu Moorových, aby ho nechala ve schránce. Usmívá se tomu, co udělala... Přinejmenším zvláštní, ale krásné. Myšlenka, kterou její (skoro) přítel jistě ocení.

Zbytek dne probíhá normálně... Nudné hodiny školy, kterým dívka kvůli rúžovímu nevěnuje ani trochu pozornosti, týmový trénink a uspořádání poznámek v jejím důvěryhodném parku, kde neproletí ani jedna moucha.

Kolem páté si všimne, že se k ní někdo blíží, a když ji pozná, vyskočí na nohy a běží ho obejmout.

"Jak to dneska šlo?" ptá se

"Dobře ty?"

"Teď, když jsem tě viděl, je to lepší!" Heath odpovídá.

"Pojď..."

"Nemůžu ani říct, že se kvůli mně červenáš... Nikdy se nečervenáš," říká žertem.

"Jo, u nikoho se nečervenám," odpovídá a hrdě se usměje.

Ti dva se začnou smát a pak začnou sedět na lavičce a vyprávějí si o svých dnech.

"Každopádně, zítra mi můžeš napsat na WhatsApp, místo abys šla kilometr navíc," řekl oddíl a dal ji své telefonní číslo.

"Udělám to - odpovídá dívka s úsměvem - takže jsi dostal můj vzkaz?"

"Jasně."

Ti dva se na sebe podívají a pak se políbí.